OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Na křídlech anděla - 1. kapitola

19.11.2009 (15:00) • Klarka • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 968×

Prolog

Jsem ztracená. Mým úkolem bylo na něj dohlédnout, odvrátit od něj nebezpečí, zlomit tu strašlivou kletbu. Nikdy jsme se neměli setkat. Nikdy jsem se do něj neměla zamilovat. Měla jsem ho chránit před zlem, ne ho chtít jen pro sebe. Co jsem to udělala?! Měla jsem je poslechnout. Varovali mě. Varovali mě, abych střežila ženu a ne muže. Proč jsem je neposlechla? Proč jsem byla tak tvrdohlavá?

Trávila jsem s ním čas, který jsem neměla. Myslela jsem si, že mě miluje, ale on mě zradil. Zůstala jsem sama a srdce, které mi po celé věky bije v mé studené hrudi, je zlomené. Zlomené láskou. Teď si musím vybrat. Mám odejít do temnot, ztratit svou čistotu nebo odhodit andělská křídla a zemřít? Ne! Musím splnit svůj úkol a potom odejdu. Odejdu ze světa lidí. Ze světa, kde sliby, čest a láska jsou jenom lži. Lži, které mě zabíjí.

1. kapitola - Narozeniny

Sobotní studené a zasněžené ráno v JZ části Londýna, v městečku Kingston nezačalo pro Alexandra Johnsona nijak vyjímečně. Jako každé ráno, i tentokrát zasedl k snídani se svou matkou, Julií Johnsovou v jejich překrásném domě, v přepychově vybavené jídelně.

,,Dobré ráno, Alexi.“

,,Dobré ráno, mami“, odpověděl Alex své matce, vstal od stolu, políbil ji na tvář a odsunul jí židli, aby se mohla posadit.

,,Děkuji drahý.“ Alex se na matku usmál a usedl zpět na své místo. Než mohli začít rozhovor, vešla do jídelny jejich služebná Gertie, aby mohla Julii nalít čerstvou kávu k snídani.

,,Děkuji ti, Gertie. Voní překrásně.“

,,Není zač, madam.“ Gertie se na důkaz slušnosti a oddanosti své paní poklonila a než stihla opustit jídelnu, věnovala jeden toužebný pohled na Alexe. A není divu. Na Alexovi mohla oči nechat nejedna mladá dáma. Vysoká, statná postava s lehce opálenou pletí, které dominovaly čokoládové oči lemované hustými řasami a obočím stejné barvy. Vlasy měl Alex černé, na krátko ostříhané a mírně rozcuchané.

Mladá Gertie, která nastoupila u rodiny Johnsonových jako služebná teprve před rokem, od té chvíle tajně Alexe miluje. On jí ale bohužel její city neoplácí. Jak sám neustále říká: ,Nikdy se nezamiluje.´

,,Doufám, že dneska nejdeš do práce“, prořízla tu chvilku Julie.

,,Ne, mami. Vždyť je sobota a v kanceláři nikdo není“, dodal a ukousnul si další kousek topinky se sýrem.

,,To je dobře. Už jsem se lekla, že jsi stejný workoholik, jako byl tvůj otec. Kéž je mu země lehká.“ Julie upila ze svého šálku kávy a smaragdově zelené oči se jí zalily slzami. Když Alex viděl, jak jakákoliv zmínka o jeho milovaném otci, Alexandru Thomasovi Johnsonovi starším, pokaždé dožene matku k slzám, láskyplně ji chytil za ruku a věnoval jí utěšující úsměv.

,,Promiň Alexi. Je to už tři roky a mě to stále připadá, jako by to bylo včera, kdy nám u dveří zazvonil strážník Brown, aby nám sdělil, že tvého otce nalezli mrtvého u jednoho z kingstonských lesů v jeho autě.“

,,Já vím, mami. Opustil nás brzy, ale pitevní zpráva prokázala, že zemřel na infarkt. Nebyla to ničí vina.“

,,To ne, ale Alexander žil tak zdravě, nikdy se nehádal, nikdy se nestresoval. Netrpěl nikdy žádnými nemocemi a najednou ho přepadl infarkt.“ Julia se zamyšleně podívala před sebe a dodala:

,,Je to stejně divné. Pořád tomu nevěřím.“ Alex si povzdechl, dopil zbytek kávy ze svého šálku a zvedl se k odchodu.

,,Promiň, mami, ale už musím jít.“

,,A kam musíš jít? Vždyť je sobota ráno.“

,,Slíbil jsem Richardovi, že za ním dnes ráno zajedu, když mi včera večer volal.“

,,Ale vrať se včas. Nezapoměň, že odpoledne příjdou hosté a budeš se muset připravit na oslavu.“

,,Na jakou oslavu?“ Alex vytřeštil oči a čekal, co mu matka odpoví.

,,No přeci na oslavu tvých dnešních narozenin.“

,,A sakra! Narozeniny! A dnes!“ Alex se plácnul pravou rukou přes čelo.

,,Neříkej, že si zapomněl, že máš dnes narozeniny?“ Julie se usmála, vstala od stolu a Alexe pohladila po hladce oholené tváři.

,,Ano, mami. Zapomněl. Mám toho teď tolik v práci, že úplně zapomínám na ostatní věci, které se kolem mě dějí.“

,,Možná proto chce s tebou tvůj bratr mluvit. Třeba se tě chce zeptat jaký si přeješ dárek.“

,,Vždyť víš, že jsem si na dárkách nikdy nepotrpěl. A také je nerad dávám.“ Alex se opět usmál na svou matku, která i přesto, že dosáhla věku 57 let, vypadala mnohem mladší, protože vždy o sebe a svůj zevnějšek pečlivě dbala.

,,Ano, vím. No... už tě nebudu zdržovat. Vím, jak je Richard netrpělivý a určitě již přechází od jednoho okna k druhému a vyhlíží tě. A pak... musím začít připravovat oslavu.“

,,Jen to zase nepřežeň, jako loni.“

,,Nech to na mě.“ Julie na Alexe mrkla jedním okem a ten ji políbil na tvář.

,,Měj se, mami.“

,,Ahoj synku. A pozdravuj Richarda a jeho rodinu.“

,,Spolehni se!“

Alex už byl v hale, kde si oblékal dlouhý černý kabát a vyšel ze dveří ven, do chladného, zasněženého březnového rána.

2. kapitola

Shrnutí

Autor: Klarka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na křídlech anděla - 1. kapitola: