OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Na křídlech anděla - 5. kapitola

23.11.2009 (15:00) • Klarka • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 839×

5. kapitola - Gabriel

Slunce pomalu začalo vystrkovat paprsky zpoza vrcholků a já se rozhodla, že je nejvyšší čas vyrazit do města. Svá sněhově bílá křídla jsem měla pečlivě schovaná, takže jsem si svou cestu nemohla nijak ulehčit. Musela jsem jít po svých. Když už jsem byla skoro na konci lesa, sněhová koule mi přistála ve vlasech.

,,Au!“ vykřikla jsem a rychle jsem se otočila, abych zjistila, kdo ji hodil.

Neviděla jsem nikoho, jen jsem zaslechla škodolibý smích. V tom se zjevil Gabriel. Jeho havranní vlasy mu padali do obličeje, když se smíchy popadal za břicho.

,,Gabrieli! Musíš mě pořád provokovat? A vůbec... nemáš tu co dělat!“

,,Omyl, sestřičko. Já tu mám co dělat. Plním totiž svůj úkol.“

,,Vážně? A jaký pak úkol tu máš ty? Kdybych se sem nevydala na pomoc Alexandrovi, tak by jsi tu také nebyl.“

,,To máš pravdu. Já totiž musím hlídat tebe. Náš Pán mi to poručil a já s radostí souhlasil.“

Překřížila jsem si ruce na prsou a zakroutila hlavou. Gabriel stále udržoval na tváři úsměv a přistoupil blíže ke mě.

,,To sis nemohl opatřit nějaké oblečení? Podívej, jak vypadáš. Kdyby nás tu někdo viděl, byl by průšvih na světě.“

Gabriel na sebe pohlédl, rozpřáhl svá ohromná křídla a zakryl si jimi svou obnaženou hruď.

,,Bude to stačit?“ zeptal se a při tom si zapózoval. Neudržela jsem smích a vybuchla jsem na celé kolo.

,,Ne... to... to... roz... to rozhodně stačit nebude,“ zajíkala jsem se smíchy.

Gabriel mě vždycky dokázal rozesmát. Měl neuvěřitelný smysl pro humor a proto jsem ho tolik zbožňovala. Když jsem nesouhlasila s jeho ,,oděvem“, rozpřáhl křídla, lousknul prsty a v tu ránu přede mnou stál opravdu překrásný muž, v černých kalhotách, černé kožené bundě a slunečními brýlemi na očích.

,,No," řekl Gabriel a zálibně se prohlížel. ,,Co tomu říkáš?“

Neudržela jsem se a musela jsem zatleskat. Gabrielovi to doopravdy slušelo.

,,Úžasné. Být člověk, tak bych si dala říct.“

,,Ale no tak. Vždyť jsem tvůj bratr a něco takového je v pozemských zákonech zakázáno.“

,,To já vím, ale kolik smrtelníků již tento zákon porušilo.“

,,No a právě proto se to nám nemůže stát.“

,,Ano, to máš pravdu. No a teď pojďme k věci. To chceš jít do města se mnou a neustále mě hlídat, zatímco já budu dávat pozor na Alexe?“

,,No jistě. Přece sis nemyslela, že tě nechám jít samotnou. Ty bys byla schopná se mu představit a říct mu důvod, proč jsi tady.“

,,Tak to se mýlíš. Já půjdu sama. Nechci tě mít neustále za zády. Byl to taky jeden z důvodů, proč jsem odešla sem. Abych si od tebe alespoň na pár dnů odpočinula.“

Gabriel se chytil za srdce, zaskučel bolestí a padnul na kolena.

,,Ach ne... Gabrielo! Teď jsi ranila mé city.“

Popadla jsem hrst sněhu, rychle z ní udělala kouli a hodila ji po Gabrielovi. Oba jsem se smáli a vyváděli, jako malé děti. Pak se ale Gabriel uklidnil a vytáhnul něco z kapsy u bundy.

,,Mimochodem... tohle budeš potřebovat.“

Gabriel mi podal nějakou bílou obálku. Vzala jsem ji od něj a vyndala její obsah. Byly tam doklady, jaké používají pozemští občané a také nějaké klíče.

,,Co je to?“

,,Jaký jsem?“

,,No... úžasný. Ale k čemu mi to bude?“

,,Ty mě nemít. To jsou doklady, kterými se lidé prokazují. Tohle je občanský průkaz, tohle je kreditní karta, tady máš rodný list...“

,,Počkej, počkej! Zadrž!“ Zvedla jsem ruku, Gabriel zmlknul a podíval se na mě.

,,K čemu myslíš, že mi to bude?“

,,Jdeš přeci mezi lidi. Co když někdo bude chtít vidět tvé doklady totožnosti. To potom sundáš tričko a ukážeš jim křídla? Ani náhodou! Tohle je teď na pár dní tvůj nový život. Tak si ho užij se vším všudy.“

,,No... dobře. Ale co ty klíče? K čemu jsou?“ Zvedla jsem svazeček tří klíčů.

,,Ty jsou od tvého bytu. Tenhle je od vchodových dveří, tenhle od dveří tvého bytu a tenhle od poštovní schránky.“

Nevěřícně jsem se na Gabriela chvíli dívala, ústa pootevřená.

,,Ty´s mi koupil byt?! Můj bože, Gabrieli?“

,,Ee... stačí, když mi budeš říkat Gabrieli. Jako za starých časů.“

,,No ty jsi neuvěřitelný. Ty ze mě uděláš člověka a ještě mi pořídíš byt. Nezařídil jsi mi ještě náhodou nějakou práci?“

,,To už jsem bohužel nestihnul. O to už se musíš postarat sama.“

,,Já myslím, že tu už tak mám práce dost.“

Gabriel mi rychle skočil do řeči.

,,A když se tě někdo zeptá, kde pracuješ, můžeš říct, že jsi tajný agent.“

,,Jo, to sedí. To určitě každému řeknu. Měj se, bratře. Už musím jít.“

,,Ale kam ten spěch? Vždyť je čas. Lidé sotva vylezli ze svých postelí. Ve městě jsme za chvíli.“

,,Omyl. Ty se vrátíš zpátky na nebesa. Já tě tu nechci. Ještě něco vyvedeš.“

,,Myslíš, že by mi náš Pán tak důvěřoval, kdyby věděl, že zklamu? Asi měl důvod, proč poslal zrovna mě.“

,,Ano, to zajisté měl. Chtěl se tě na nějakou dobu zbavit. Alespoň nebude muset neustále řešit, kdo vyměnil zámek u nebeské brány.“

,,Tak moment! To jsem udělal jen jednou, a to když se tam chtěl dostat ten zatracený Hitler!“

Zakroutila jsem hlavou a vydala se na cestu. Už jsem nehodlala dále řešit Gabrielovi prohřešky. Samozřejmě, že se ihned vydal za mnou a tak jsme společně vyšli na cestu, která vedla do samotného Kingstonu. Slunce bylo o kousek výš, takže bylo jasné, že nový den již nastal v plné kráse.

6. Kapitola

Shrnutí

Autor: Klarka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na křídlech anděla - 5. kapitola: