OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Na křídlech osudu-1.kapitola

24.08.2009 (13:00) • Luciii • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1265×

Na křídlech osudu-1.kapitola

Už celou hodinu ležím na své posteli a poslouchám ranní zpěv ptáků. Pořád se ještě strachem potím,ačkoliv se mi ten sen nezdál poprvé. Velké hrbolky na mé posteli mě už tak tlačí,že pomalu necítím záda. Pořád si kladu tu otázku. Pořád dokola. PROČ se mi to zdá? Na tohle bohužel neznám odpověď ani já. Já,čarodějka. Pořád si to nemůžu připustit,i když vím,že je to pravda. O všech svých schopnostech jsem se dozvěděla když mi bylo patnáct let. Tedy před rokem. Nejdřív jsem své oddané a trošku upjaté mámě nemohla uvěřit,ale nakonec jsem byla donucena tomu věřit. Ať se mi to líbí nebo ne. Když mi moje máma začala vysvětlovat všechno od úplného začátku. Tedy,že své schopnosti mám po mé prababičce ,která měla tento „dar“ a byla opravdu uznávanou čarodějkou. Moji mámu a babičku tento dar jednoduše přeskočil a já teď čelím sama těmto svým schopnostem,které i za ten rok ještě pořádně neumím ani používat. Moje prababička mi sice nechala deník ve kterém je napsáno a mých předcích,kteří měli tyto schopnosti a jak se s nimi vyrovnávali,ale přece jenom bych potřebovala nějakého člověka,který by mi zodpověděl mé otázky,který nikdo jiný zodpovědět neumí.

Po asi půl hodině přemýšlení jsem se rozhodla vstát,protože jsem měla hrozný hlad. Moje máma už na mě čekala v kuchyni se snídaní položenou na našem malém,skromném a velice cenném stole,který jsme zdědily po mé prababičce.

„Ahoj mami“ ozvala jsem se po delší době. „Ahoj zlato,tady máš snídani“  vzhlédla a podívala se na mě s trošku posmutnělým výrazem. Od té doby co od nás táta utekl si prostě moc nevěřila a začínala se uzavírat do sebe. Sedla jsem si ke stolu,k mojí snídani,která nevypadala zrovna vábně. „Mami dneska jdu k Emily jo?“ řekla jsem jakoby nic a dál se věnovala své nevábně vypadající snídani. „Jo jasně,dělej si co chceš.„ mamka ani  nevzhlédla a dál se věnovala své kuchyni, což jsem byla ráda protože jsem nechtěla rozvádět proč tam jdu a co tam budu dělat,protože někdy mě ta její vyslýchající slova prostě štvala. Dojedla jsem tedy svou nevkusně vypadající snídani a šla se do pokoje oblíknout.Protože bylo teplo,tak jsem si na sebe vzala jen své lehké šaty a vyrazila do víru města. Jako obvykle jsem cestou potkala pana Deena , který zrovna dělal se svojí manželkou na zahradě. Rád zahradničí,je to jeho hotová vášeň. Jednou jsme se mu s Emily rozhodli pomoct,ale jaksi nám pořád připomínal jak se všechno má dělat a,že se to takhle dělat nesmí,až jsme se s Emily rozhodly,že to nemá cenu a tak jsme se omluvily a šly od toho dál….

„Ahoj Amber,konečně jsi tady,čekala jsme tu na tebe dlouho,kde jsi tak dlouho byla?“ ještě jsem se ani nedostala pořádně k jejímu domu a už na mě volala asi tak přes půl ulice až se na nás lidi ohlíželi. Nad touhle skutečností jsem se musela pousmát až mi mé vlasy vlítly to obličeje. „Ahoj Emm,promiň dneska jsme měly hroznou snídani a já to prostě do sebe tak rychle naházet nemohla“ , Emily se jen pousmála a pohodila vlasy,přesně tak,jak to dělají slavné herečky a natáhla ruku ve znamení toho,že mám jít dovnitř. „Nikdo není doma?“ ptám se s údivem mé nejlepší kamarádky,která si zatím kráčí po schodech nahoru. „Ne,dneska šli mí rodiče brzo do práce.“. Její odpověď se mi zdála trošku vyhýbavá,ale nakonec jsem to nechala být a šla a ní rychle nahoru do jejího pokoje. Emily otevřela své dveře do pokoje,v tu chvíli mě zasáhla nádherná broskvová vůně,kterou Emily prostě zbožňovala. Dokonce i celý pokoj měla sladěný do oranžové barvy. Na jejím oranžovém stolečku (který jsem ji kdysi záviděla)  ležela miska s brambůrkami,které byly nachystané pro nás a vedle nich křupky a pak nějaké pití nalité do vysokých,úzkých skleniček,které jsem jí dala k narozeninám. „Bezvadně jsi to připravila Emm,ostatně jako vždycky“ usmála jsem se na Emily s hrdostí,že mám snad tu nejlepší kamarádku na světě.

Autor: Luciii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na křídlech osudu-1.kapitola: