Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce května. Na den umisťujeme první kapitolu na titulní stranu, jelikož je povídka dokončená a vy si ji díky tomu můžete přečíst naráz. Gratulujeme!
Jde o FanFiction na téma Harryho Pottera z doby Pobertů (pro nezasvěcené - z doby, kdy do Bradavic chodili Harryho rodiče). Já vím, že se tady FF moc neobjevují, ale myslím, že Potterovské téma je natolik rozšířené, že nemám zveřejněním této povídky co zkazit. Alespoň jeden člověk, který zcela propadl světu čar a kouzel stejně jako já, se tu mezi čtenáři jistě najde... Prosím o komentáře, abych věděla, jak se vám povídka líbí, a jestli mám zveřejňovat další díly... xoxo Sasanka
Lis je čarodějka pocházející z mudlovské rodiny a tajně miluje Siriuse Blacka. Už dvakrát se ho pokoušela získat, ale její plán pokaždé zrachoval, poprvé na jejím nízkém sebevědomí a podruhé se jí do cesty připletl úraz, se kterým nepočítala. Na řadu tedy nastupuje pokus číslo tři, který už prostě musí vyjít.
Hlava se mi motá jako po tejdením maratonu večírků. Je mi špatně od žaludku a nějak se nemůžu přinutit, abych otevřela oči, koukla do všeho toho světla a vstala. Navíc mě dneska čeká přemněňování, jeden z mála předmětů, který mi vážně nejde. Už od prvního ročníku s ním mám problémy a teď, když mě čekají NKÚ je to ještě horší. To, že jsem z kočky udělala nějakým záhadným způsobem koš na odpadky je jenom ten nejmenší úlet. Ještě teď si jasně vzpomínám na ten krysí ocas kroutící se mi místo nosu. Tenkrát to byl trapas jako blázen a všichni z toho měli snad ještě měsíc srandu.
,,Slečno Danielsová, vstávejte, musíte si vzít posilovací lektvar!"
Cože? Já beru posilovací lektvar? A odkdy? To je trochu blbost. Asi si mě někdo s někym spletl, tohle je prostě nedorozumění, protože já nic takovýho neberu.
,,No tak, Lis, vstávej...." ozve se povědomý hlas. Moment, tuhle osobu já znám. Je to, moje kamarádka... nebo není? Nějak si nemohu vybavit, komu ten hlas patří....
Namáhavě zvednu oční víčka. Je to ještě horší, než jsem čekala. Všude je strašný světlo a divně bílo. Ble, bílou barvu nesnášim. Ale v našem pokoji v Nebelvírské věži není skoro nic bílé, kromě povlečení. Kde to proboha jsem? Tohle nedává smysl. Nejspíš se za pár minut vzbudím zpocená až na pr... eee na prstech u nohou a zjistím, že to všechno byl jenom sen. Blbej sen se spoustou bílé barvy, kde na mě někdo křičel, ať si vezmu nějakej hnusnej blaf....
Ale nic takovýho se nestane. Když se rozkoukám, zjistím, že ležím na ošetřovně. A to už tuplem nedává smysl. Asi jsem se zbláznila a teď tady do mě horem dolem perou nějaký prášky na navrácení zdravý paměti a maskují to jako posilovací lektvar.
Objeví se přede mnou obličej madame Pomfeyové (pozn.aut.: snad se to píše takhle). No, přede mnou. Když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně nade mnou, protože ležím na bělostně bíle povlečené posteli. S největší námahou se mi povedlo otočit hlavu asi o devadesát stupňů doprava a konečně zjistím, kdo že je ta holka s povědomým hlasem. Lily! No teda Lis, jak si ji mohla nepoznat?
,,Probrala se, Katy, ona se probrala!" zakřičí Lily na někoho mimo mé zorné pole.
Katy je moje další kamarádka a všechny společně chodíme do Nebelvíru do pátého ročníku.
,,Lis! Tys nám ale nahnala strach. My sme si skoro už myslely, že se neprobereš a prospíš Vánoce! Ale probudila ses a to je dobře, jinak bych ten tvůj dárek musela dát někomu jinýmu. Asi bych si ho nechala, ale hrozně by mě to mrzelo, že ti ho nemůžu dát, protože je to něco, co se ti bude určitě líbit! Ježiš, co to tady žvaním, jak se cítíš? Nebolí tě nic? Vypadáš strašně...., chudinko moje" jede a jede a huba se jí nezastaví. To je celá Katy, užvaněná až na půdu, možná dokonce až na komín, když o tom tak přemýšlím.
,,Alejo, snad žiju a to je nejdůležitější, ne? Co pro mě máš k těm Vánocům?" celkem slabě řeknu. Ať se stalo co se stalo, muselo to bejt něco fakt strašnýho, když mě to takhle vzalo, protože já obvykle vydržím všechno. A to počítám i držkopád ze schodů, nebo spadlý květináč na hlavě.
,,No vidíš, to. Kvůli tobě jsem to málem prozradila a ty bys přišla o překvápko. Tos mě nemohla zastavit? Já sem tak unešená z toho, že jsi už konečně při sobě, že jsem úplně zapomněla na to, že vlastně nemáš nic vědět. No a tak sem ti to málem prozradila a to by byla katastrofa. Když už mluvíme o katastrofách, Potter včera zval Lily na rande, pokolikátý už? No tenhle tejden je to nejmíň po čtyřicátý, jakoby byl posedlej nebo co já vím, no a abych neodbíhala od tématu. Šel za ní po schodech, když šla na nějakou hodinu, už ani nevím na jakou a zakopl. Jo, přesně tak, natáhnul se, protože nosí moc dlouhý hábity, a kdyby měl o pět centimetrů kratší už by to nebyl on, že jo. No a jak tak padal, teda řeknu ti, to byl držkopád jak vyšitej, no tak s sebou vzal Lily, toho idiota Blacka a dokonce i McGonagalovou, ta šla zrovna kolem to sem ti neřekla, a ještě něco se stalo. Potter s Blackem dostali oba dva školní trest a podle toho co sem slyšela museli pomáhat Křiklanovi s přebíráním nějakejch nechutnech přísad do lektvarů co byly už asi nejspíš pořádně jetý. Jako že nevypadaly zrovna nově a nepoužitě. Spíš si myslím, že kdyby se nechaly ještě někde chvilku povalovat, žačaly by ze zkaženosti běhat, ale co to bylo to sem neslyšela, protože to nikdo neví." odemlela jako kafemlejnek Katy a já naprosto nepochopila, co tím chtěl básník říct. No jo, naše Katy, ta by ukecala i mrtvýho, aby začal stepovat v papučích a ve starý noční košily po svý babičce. A ještě by k tomu přohodila nějakou tu paruku, aby byl výsledek dokonalej.
,,Děvčata, je mi to líto, ale slečna Danielsová potřebuje chvilku klidu, dokud nebude naprosto v pořádku a já nemohu dovolit, abyste ji nějakým způsobem rušily a jak tak koukám na vás, slečno Haroldsová, nedokážete jen tak nečinně sedět a být potichu. Opravdu nevidím jiné východisko, než že budete muset opustit ošetřovnu." ozvala se překvapivě mírným ale jednoznačně nekompromisním hlasem madame Pomfreyová.
Lily s Kate odešly se svěšenou hlavou z oštřovny a ve dveřích se ještě Kate otočila a chystala se mi něco říct. Jakmile uviděla výraz ošetřovatelky, rychle radši sklapla, jenom na mě zašilhala a já byla výjimečně ráda, že je madame Pomfreyová tak přísná a posedlá zdravím svých pacientů.
No a jak si tak ležím, přišla nejspíš ta pravá chvíle, abych se představila.
Jmenuju se Lis Danielsová a je mi patnáct let. Chodím do Bradavic do Nebelvíru a právě letos mě čekají NKÚ. To bude moje smrt, už se vidím na přeměňování, to zase dopadne...
Moji rodiče byli oba dva mudlové a tak občas musím poslouchat nadávky, z nichž "vrať se k mudlům, špíno" je vážně nejlichotivější. Lilyiny rodiče jsou taky mudlové, ale té si nikdo nadávat nedovolí, protože umí tolik kouzel, že by si to mohla rozdat v souboji snad i s Kratiknotem. To asi nejspíš přeháním, ale jako přirovnání dobrý, ne? Když už jsem u kamarádek, rozeberu to trochu víc.
Lily, je moje nej kámoška. Neznám nikoho, kdo by ji neměl rád, snad jenom pár hajzlíků ze Zmijozelu, ale na těch přece nesejde. Je to nejlepší holka ze třídy co se týče učení. Jde jí prostě všechno od lektvarů přes obranu proti černé magii až po přemněňování (jo přemněňování taky - vzlyk). Navíc je to nejmilejší osůbka co znám a že jich znám teda hodně naproti tomu Katy...
Katy je průšvihářka s velkým P. Rok od roku jen tak tak prolejzá ale vždycky se jí nějak daří učitele ukecat aby ji nechali projít. Kdyby ne měla tu svojí prořízlou pusu a byla tichá a neprůbojná jako třeba já, zkejsla by na třetím ročníku maximálně. Kdyby měla štěstí. Ale to se jí drží jako špendlík na magnetu a tak jí občas říkám Felicita (italsky štěstí). Navíc je šíleně ukecaná, ale to jste si možná už všimli, pokud nejste zabedněnci jako Potter, Black a kolektiv. I když Black....
Sirius mi příjde naprosto úžasnej, i když před Lily a Katy mu říkám Black. Kdyby na to přišly, nejspíš by se mi vytlemily do ksichtu. I když Lily asi ne, ta má pochopení pro všechny a pro všechno, nejsem si ale jistá, jestli by to pochopení nezmizelo jako mávnutím kouzelného proutku, kdyby zjistila, že jsem, stejně jako miliony ostatních holek, beznadějně zamilovaná do Siriuse Blacka, největšího sukničkáře z celých Bradavic.
A to je taky důvod, proč jsem si vždycky snažila pomoct sama. Na začátku letošního roku jsem si řekla: a dost, nebudeš na Siriuse pořád jenom zasněně koukat, to zvládají ostatní holky taky, ale začneš něco dělat.
Tak jsem se rozhodla, že ho prostě pozvu na rande. Jednoduše k němu příjdu a řeknu mu... no, však jsem ten rozhovor měla nacvičenej už docela dlouho předtím a pořád jsem si v hlavě tak nějak představovala, jak asi naše setkání proběhne....
"Ahoj Siriusi"
"Nazdárek Lis, potřebuješ něco?"
"Víš, já jsem se tě chtěla na něco zeptat. Nechtěl bys jít do Prasink příští víkend se mnou? Teda jenom jestli nemáš nějakej jinej plán..."
"Blázníš? Jak bych mohl mít jinej plán, když mě na rande pozvala nejhezčí holka ze školy? Jasně, že s tebou půjdu a rád..."
Jenže je sakra velkej rozdíl mezi představou a a realitou. Ta bývá často krutá a naprosto odlišná od vysněného ideálu. Všechno to vypadalo asi takhle nějak:
,,Ahoj, S-si-siriusi!" zakoktala jsem se
"Co je?" zeptal se no značně znuděně, a mě mělo bejt už v tu dobu jasný, že se mám zbalit a VYPADNOUT!
,,No víš, já... totiž... to... chtěla jsem se tě na něco zep-zeptat" měla jsem knedlík v krku a ruce se mi potily. Bylo to ještě horší, než zkoušení z přemněňování.
"Hele, dej si vodchod, jo? Nemám na tebe čas. A navíc, za minutku mám rande, tak když dovolíš, rád bych šel"
Tak to byl největší stěr mýho života... Probrečela sem pak ještě několik nocí, ale holkám jsem nakecala, že mi umřel králíček, kterej byl už moc a moc starej a musela jsem ho teda nechat doma. Zbaštily mi to i s navijákem a já si vesele bulela dál. No, zas tak vesele ne, to dá rozum, ale polštář by se dal ždímat.
Chybami se člověk učí, jenom já jsem nepoučitelná, tekže jsem si vzla do hlavy, že to zkusím jinak a vrhnu se na něj se všemi svými ženskými zbraněmi. Mno.... zbraněmi? Dobře, beru to zpět, protože mým košíčkům velikosti A a naprosto klukovské postavě se asi nedá říkat jinak než tyčka.
Ten den jsem si potají půjčila od Katy řasenku, tuřku na oči, a všchny možný šminky, který jsem našla a namlovala se. Musím uznat, že mi to docela slušelo, ale žádná sláva to nebyla, protože vedle Lily s jejíma zelenýma očma a bezchybnou pokožkou vypadají všichni jako pytel brambor.
Bylo zrovna před turnajem ve Famfrpálu. Nebelvír versus Zmijozel, to je vždycky událost zezóny a prožívají to i druhé dvě koleje, Havraspár a Mrzimor. Že Zmijozelští nejsou zrovna féroví hráči, to víme všichni, ale že by byl ten jejich kapitán schopen něčeho takového, to bych do něj teda neřekla.
Šla sem po chodbě a nenápadně upustila tužku v momentě, kdy Sirius procházel kolem mě. Ohnula jsem se a výstřih udělal svý. To už jsem měla docela slušný šance, alespoň teda podle mě, protože se v mým výstřihu skoro utopil. K tomu všemu ješě push-upka a zdlouhavý a vůdný pohled z očí do očí a bylo by dokonáno, kdyby se v tu chvíli neobjevil na chodbě ten Kapitán zmijozelského družstva. Když si všiml, že je tam taky Potter, rozhodl se, že mu zabrání nastoupit na zápas. Tím by měli výhru v kapse, jenže Potter není chytačem nadarmo.
Tak rychlou reakci jsem snad ještě neviděla. Uhnul se tak rychle, že jsem ani netsihla zaregistrovat jak se mu to povedlo a nějaká hodně ošklivá kledba ho minula tak těsně, že mu rozcuchala už tak dost rozčepýřené vlasy.
No a zasáhla mě. Pak už si nic nepamatuju, jenom ten dnešek. Kolik to může být dní, co tady ležím?
Jeden den? Týden? Možná dokonce měsíc....
Ale Katy říkala, že jsem málem zmeškala vánoce... To znamená, že tady neležím zas tak dlouho, nanejvíš devět dní, protože Katy měla v plánu na svátky jet domů a protože je ještě tady, musí být pořád škola. No a ten incident se stal deset dní před koncem učení... To není tak strašný, devět dní není moc.
Ale jestli se mi ten šmej zelenej dostane pod ruku, tak ho vlastnoručně uškrtím, nebo ho vlatnonožně nakopnu do... No přesně do toho místa, co ho kluci mají tak citlivý. A kopnu ho pořádně, to teda jo, ať si to užije, hošánek.
Ale ne, přišla madame Pomfreyová s tím hnusným, odporným smradlavím humusem, co se mu říká lektvar. Ani cukr v tom není, no fuj!!!!!!! Vypila jsem to s největším sebezapřením a pak jsem hned usla... Ani si nepamatuju, kdy jsem odendala skleničku od pusy...
Je to úžasný a jak již moje přezdívka napovídá byla - jsem a budu blázen do Harryho Pottera a nestydím se za to! A pokračuj, je to úžasný, možná lepší než od Rowlingové...
ja cetla vsechny dili (2x) a je super ze nekdo pise i o necem jiny nez o twilightu (a to sem twilight taky cetla 2x). pls pokracuj! doufam ze se tam objevi i scena jak James Snaepovi sunda kalhoty! byl by hrich kdybys sem nedala dalsi casti!
Priznavam se...vsech 7 sem necetla...cetla jsem jenom 4 dily HP (1,2,6,7)ptz mi tak nejak prislo zbytecne to cist kdyz uz sem to videla ve filmu (jo ja vim-knizky sou lepsi nez film ae vysvetlete to memu mozku xD) ae bavilo me tooooo xD...A pak přišla Twilight sága a mě začalo bavit zase něco jiného...(jestli se tomu dá říkat:\\\"zabava\\\"..Tohle už je závislost xD)tak sice nejsem zrovna ta \\\"zasvecena\\\" ae zatim sem nenasla neco cemu bych v tvoji povidce nerozumela...(dobu pobertů si nám vysvetlila takze xD)ae tvoje povídka mě fakt bavíí pac upa sqele a vtipne pises a urcite budu cist aj dalsii dilecky!!
Děkuju za pozitivní ohlasy... Povídka už má teď sedmnáct dílů, takže přidávat můžu to halelůja... Jen to asi nemá cenu pro někoho, kdo nečetl všechny díly HP...
omg!!!ty yo to je proste...no stacirict ze se tady valim smichy po zemi...to je vtipne, ma to dej a taky je to konecne o necem jinem nez stmivani,upiri atd...(ne ze bych tyhle povidky o upirech nemela rada ty sou supeeer xD)ae toto je prijemna zmena...navic sem strasne rada cetla harryho pottera a tohle je neco na ten zpusob no proste nemam slovjedine co muzu rict:POKRACUJ!!!
Sdílet
Kdy sem dáš další díl?????? Mocinky mě zajímá co se stane!
(*červená až na prdeli*)
doufam ze se tam objevi i scena jak James Snaepovi sunda kalhoty! 
Priznavam se...vsech 7 sem necetla...cetla jsem jenom 4 dily HP (1,2,6,7)ptz mi tak nejak prislo zbytecne to cist kdyz uz sem to videla ve filmu (jo ja vim-knizky sou lepsi nez film ae vysvetlete to memu mozku xD) ae bavilo me tooooo xD...A pak přišla Twilight sága a mě začalo bavit zase něco jiného...(jestli se tomu dá říkat:\\\"zabava\\\"..Tohle už je závislost xD)tak sice nejsem zrovna ta \\\"zasvecena\\\" ae zatim sem nenasla neco cemu bych v tvoji povidce nerozumela...(dobu pobertů si nám vysvetlila takze xD)ae tvoje povídka mě fakt bavíí pac upa sqele a vtipne pises a urcite budu cist aj dalsii dilecky!!
Děkuju za pozitivní ohlasy... Povídka už má teď sedmnáct dílů, takže přidávat můžu to halelůja... Jen to asi nemá cenu pro někoho, kdo nečetl všechny díly HP...
no stacirict ze se tady valim smichy po zemi...to je vtipne, ma to dej a taky je to konecne o necem jinem nez stmivani,upiri atd...(ne ze bych tyhle povidky o upirech nemela rada ty sou supeeer xD)ae toto je prijemna zmena...navic sem strasne rada cetla harryho pottera a tohle je neco na ten zpusob no proste nemam slov
jedine co muzu rict:POKRACUJ!!!
Dobrá povídka...Těším se na další díl