14.09.2009 (15:00) • Sasanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1127×
Já to říkám pořád - svět se zbláznil. Kate se začala učit. Lily začala být smutná. Já začala mít štěstí. Kate přestala šťourat do všech okolo sebe. Lily se přestala učit. Já přestala mít neustále smůlu. Ještě chvilku a bude ve dne tma a v noci světlo. Země se začne točit na druhou stranu a z motýlů se budou líhnout larvy.
Takže teď je to Lily, kdo opisuje úkoly na poslední chvíli - paradoxně od Kate, která je má vždycky napsané hned ten den, kdy nám je některý z učitelů zadá. Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že je někdo vyměnil. Nějakým složitým kouzlem jim prohodil těla. Byla sranda představovat si Kate, jak se probouzí s Liliným obličejem. Ale když dostala Lily z úkolu z lektvarů (!!!) Háčko, začalo to být podezřelé.
"Lily, vzpamatuj se, co je s tebou?" zvala jsem si ji strnou.
"Nic se mnou není, nech mě na pokoji." snažila se vykroutit. Ta její věčná snaha uchránit nás od jejích problémů. Jenže teď se to zrovna nehodilo.
"Nic se neděje? To vykládej někomu jinýmu. poboha, snad mám oči a vidím, co se s tebou děje. Nikdy dřív si neměla z lektvarů nic jiného než ty nejlepší známky a najednou vybouchneš na celé čáře? To ti není podobný."
"Tak možná trošku děje" přiznala neochotně a navíc tak potichu, že jsem měla problém rozeznat, jestli se jedná o její hlas nebo jenom šustění plášťů ve větru.
"Tak povídej..." vyzvala jsem ji, ačkoliv jsem nepočítala s tím, že mi odpoví. Taky jsem se nemýlila.
"Teď ne, já to chci nejdřív pořádně pochopit. Pochopit, proč se to děje. Pak budu schopná o tom někomu vykládat Teď to nejde, promiň." A zmizela mi z dohledu. Nepřidala se ke kouzelnické mafii? To by jejímu chování odpovídalo.
Rozhodla jsem se promluvit o tom s Kate, ale tam jsem taky nepochodila. Když jsem jí vyložila celý problém odbyla mě slovy "Znám Lily už dlouho. Až bude chtít pomoct tak se ozve."
Nechápala jsem ani jednu.
***
Abych se taky dostala k tomu mému štěstí... Už jsem se zmínila, že jsem věčná smolařka? A i kdybych se nezmínila, není tak těžké to uhodnout... hlavně ne potom, co znáte už skoro polovinu mého příběhu. A najednou se zničeho nic obrátila karta, všechno hned bylo jinak.
Začalo to nenápadně. Na zemi se válející galeon, znovu-objevená šála, kterou jsem považovala za tracenou a to, že jsem si sedla přesně vedle fleku od pomazánky (dřív bych si sedla přesně NA ten flek).
A teď nejenže si já sedám mimo všechny fleku v okolí, ale dokonce si pravidelně sedá vedle mě... tramtaradá... Sirius Black! To čumíte, co?
Pravidelně má své místo vedle mě při jídle, jakoby náhodou na sebe narážíme v knihovně a společně se učíme. Není to zas tak úplně náhodou, většinou ho šmíruju, ale tak to už je vedlejší. Dokonce seděl vedle mě i na hodině kouzelných formulí. A vůbec se mi nesmál, když se mi povedlo přičarovat si klaunovský nos. Pomohl mi ho odstranit a neutrousil přitom jedinou škodolibou poznámku.
***
Teď jsem zrovna byla na přeměňování - předmětu, na kterém si nikdo nedovolí měnit zasedací pořádek, protože jinak by mu McGongalová vyprášila blechy z kožichu. Takže jsem zabírala svůj obvyklý koutek vedle Kate. Ta celou hodinu vysela starý McGonagalový na rtech, poctivě si dělala zápisky a ani jednou nenechala svoji soustředěnost rozptýlit se. Nemluvila, nečmárala po lavici sprosté obrázky. Sáhla jsem jí na čelo, jestli není nemocná, ale jenom se na mě zamračila a dál se věnovala jen a jen přeměňování. Napadlo mě, že bych mohla jít v jejích stopách, nebo u NKÚ rupnu, ale nakonec jsem to zavrhla. Poznámky si prostě opíšu.
A jak tak sedím a přemýšlím o ničem, přiletěl ke mě z prava nějaký lísteček. Nenápadně jsem ho ve vzduchu zachytla a rozložila ho. Z jedné strany bylo napsané moje jméno, z druhé strany vzkaz.
Hej Lis, před chvilkou sem zjistil, že se příští víkend jde do Prasinek a řek sem si, jestli bys třeba nechtěla jít se mnou. Sirius
Asi jsem zapoměla dýchat, protože když jsem konečně přišla k sobě, motala se mi hlava jako blázen. On mě zve na skoro-rande? Možná úplně-rande.
Otočila jsem se k němu. Měl ve tváři nedočkavý výraz, nevypadal, že by si dělal legraci. Svůdně jsem se usmála a kývla. Pak mi došlo, že musím vypadat jako malomocná, tak jsem radši koutky úst opět svěsila.
Chtěla jsem tu úžasnou novinku sdělit Kate.
"Kate, poslouchej, já mám přístí víkend rande." zašeptala jsem jí do ucha tak, aby si toho nikdo nevšiml.
"Nevyrušuj, nevidíš, že poslouchám? A ty bys měla taky." sjela mě stejně, jako by to normánlě udělala Lily. V duchu jsem si poznamenala, že se v knihovně musím porozhlédnout po zaklínadlu, které dokáže převtělit někoho do cizího těla. Jinak si tohle chování neumím vysvětlit. Když jsem chvilku pozorovla Lily, došlo mi, že si nevypisuje poctivě své poznatky, tak jako to dělá běžně, ale kreslí si na pergamen malá i větší srdíčka.
"To bude pro dnešek všechno, nezapomeňte si na přístí hodinu zopakovat dnešní látku. Bez tohoto základu totiž nebudeme moci pokračovat dál na větších zvířatech." zakončila McGonagalová svoji řeč a opustila třídu.
Dvěma kroky jsem byla u Lily. Přes rameno jsem jí nakoukla do pergamenu. Právě vykreslovala složité srdíčko, které mělo zvnitř iniciály L.P.
"L.P.? To jako Lilek Potrhlý???" zkoušela sjem ji rozveselit.
"Hahaha" odpověděla ironicky a hned schovala srdíčko rukou.
"Lily, jsi divná. A Kate taky. Až ty budeš zase ty, a Kate bude zase Kate, dejte mi vědět. Stýská se mi po vás."
Pak na mě ale Lily koukla typicky Liliáckým pohledem, že jsem pro jistotu zavřla pusu a vykráčela s učebny co nejrychleji. venku přede dveřmi na mě čekal Remus.
"Takže ty půjdeš se Siriusem do Prasinek?" zeptal se takovým divným tónem. "Ne, Lis, Sirius není kluk pro tebe. Udělá to, co vždycky. Až bude mít svůj zářez, odkopne tě. Znám ho už pět let, vím co říkám."
"Nic nevíš" skoro jsem křičela. "Nepleť se do toho, není to tvoje věc."
"Jak myslíš" řekl ještě. Potom se otočil a odešel pryč.
Divné nejsou jenom moje kamarádky, divní jsou všichni. Za chvilku nám Protiva a Filch oznámí, že se budou brát a je vymalováno. Já to říkám pořád - svět se zbláznil..
Další kapitola
Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Napotřetí to dokážu!!! 10.kapitola: