OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Napotřetí to dokážu!!! 14.kapitola

Welcome back je nejspíš poslední "přechodná" kapitola, kterou jsem napsala jen proto, že jsem nevěděla, jak dál pokračovat. Omluvte překlepy, kterých je tam určitě požehnaně. A mockrát děkuju za všechny vaše komentáře x) XoXo, Sasanka

25.09.2009 (12:00) • Sasanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1192×

"Přendej tu vázu jinam"

"Nemůžeš o kousek uhnout? Nevidíš, že mám plný ruce práce?"

"Už jde... už jde"

"Pššššt"

Tak takhle nějak to vypadalo v nebelvírské psolečenské místnosti toho dne, kdy se Lily vracela z ošetřovny. Všichni nebelíští byli na nohou a připravovali ji něco jako "večírek" na uvítanou, ačkoliv byly čtyři hodiny a oknem pražilo sluníčko. Na stolcích okolo krbu bylo poskládáno přinejmenším dvacet druhů různých pamlsků a laskomin. Když Lily vcházela do místnosti, rozlehlo se kolem ticho téměř hmatatelné.

"Co- co to..." zakoktala se Lily, když si všimla všech těch lidí, kteří tam na ni čekali, aby ji mohli přivítat, načež všichni propukli v šílený jásot. Přirovnala bych to těm trapným scénám z amerických teen filmů, kdy hlavní hrdinka v pyžamu otevře domovní dveře a za nimi stojí celá její třída v komických převlecích s papírovými čepičkami na hlavách a křičí Surprise!!! tady to vypadalo nějak podobně, až na ty čepičky.

Kate vystoupila z davu a řádnš si odkašlala. "Milá Lily" spustila. "Dnes je ten velký den, kdy se opět vracíš do každodenního života. My ti v tomto životě přejeme spoustu zdaru a úspěchů jak školních tak i osobních. Děkuji za pozornost" S těmito slovy se teatrálně uklonila a opět zaplula mezi přihlížející.

"Milá Kate" začala teď Lily, zatímco rukou šmátrala po stolku vedle sebe. Nutno říct, že šmátrala nenápadně, ale já po těch letech už naprosto přesně věděla, co se chystá udělat. "jsem potěšena tvým duchaplným proslovem. Ovšem jsem také nucena říci jednu malou poznámku." Uchopila do ruky jakýsi pochybně vyhlížející a dost lepkavý dort nevábného tvaru a barvy. "S těma kecama se běž vycpat"

Plesk...

Dort přistál Kate mezi očima o rezpleskl se jí po celém obličeji. Lily se lámala v pase smíchy stejně jako všichni zúčastnění. Po chvilce se k nám přidala i Kate.

Dav se rozprchl, vichni využívalitoho, že je co jíst a pít. Všichni samozřejmě chtěli mluvit s Lily, ta si ale vyhradila čas pro mě a pro Kate.

"Holky, děkuju moc, jste fakt skvělý" zalykala se Lily dojetím. Dobrá, teď přeháním, ale vděk v tom byl určitě.

Rozhodla jsem se vytasit pravdu. "No, víš. On to není tak docela náš nápad."

"Ne? A koho?" podivila se Lily a přitom legračně nakrčila obočí a dala hlavu na stranu.

"Támhle Jamese." koukla jsem jeho směrem. Seděl před krbem na jednom z křesel, kolena si džel pod bradou a nepřítomně zíral do ohně. Nevypadal zrovna šťastně.

"Potter?" odfrkla si Lily s jistou nevolí v hlase. "Ten? Kdy už mi konečně dá pokoj? To ho to ještě nepřestalo bavit?"

Já a Kate jsme se po sobě jenom koukly. Kdyby tak Lily věděla to, co víme my...

Odpolední mejdan se pomalu přehoupl v onen plánovaný večírek. Jídla sice ubívalo, dobrá nálada ale rostla a rozehnala nás až McGonagallová, která se v županu a papučích přiřítila do věže kolem druhé hodiny ranní a spustila humbuk na celý hrad, jak to, že studenti její koleje nejsou v posteli tak dlouho po půlnoci. Všichni se poněkud otráveně roztrousili do svých pokojů a oslava Lilyina návratu tím skončila.

"Víš, Lily. Ještě něco bys měl vědět." zašeptala jsem jí do ucha, když jsme si už pomalu lehaly.

"Copak?" zeptala se zrzka a vykulila na mě ty svoje laní oči.

"Když jsi byla v nemocnici, James za tebou chodil každý den. Kdykoliv jsem tam přišla, on tam vysedával." Potom jsem si lehla do své postele a už nahlas zvolala "Dobrou!" mávla jsem hůlkou a zhasla jsem. Že se mi při tom povedlo shodit něčí ručník ze židle... to už je přeci vedlejší, ne?

***

Nuže, uteklo to jako voda a můj velký den se blížíl. Nechystala jsem se vdávat, nebo snad rodit ani nic podobného. Prostě jsem se ejdnoho dne v sobotu ráno vzbudila a zjistila jsem, že nastal den D. Dnes jsem měla jít se Siriusem na rande. I když, ona to zatím byla spíš přátelská schůzka, to ovšem na mém nadšení neubralo. Připadala jsem si jako nadrženej vorvaň. Nemohla jsem se dočkat. V duchu jsem si přehrávala všechny možné scénáře, jak by asi tahle schůzka mohla vypadat. Dá mi pusu na přivítanou? Půjdeme si sednout do kavárny, procouráme Prasinky, nebo vymyslí nějakou šíleně bláznivou akci? Budeme se držet za ruce? A co když si budu potřebovat krknout, nebo nedejbože třeba pšouknout? A co když někam půjdeme a já zakopnu, bude to hodně trapné?

Podobné myšlenky se mi honily hlavou colé dopoledne, jehož podstatnější část jsem strávila čučením do prázdna a živtoem v jiném časoprostoru. Tak moc jsem se zabývala řešením otázky průběhu rande, že jsem naprosto zapoměla na jednu z nejdůležitějších věcí - totiž oblečení. Co si mám vzít na sebe?

Ve chvíli, kdy mě tato otázka zaskočila, jsem se trochu vrátila do reality. Stála jsem uprostřed chodby kdesi v druhém patře, po pravé ruce mi stálo brnění a po levé byl na zdy pověšený obraz nějakého tlustého čaroděje, který držel v ruce trs hroznového vína. Tu chodbu jsemp oznávala sjen matně a tak mi trvalo půl hodiny, než jsem našla cestu do společenské místosti, kde sjem doufala nají Lily a hlavně Kate. Ta jediná mi totiž může při výběru oblečení pomoct.

"Kate, musíš mi píchnout" řekla jsem jí hned, jakmile sjem jí našla. Seděla v křesle před krbem a četla si v týdeníku čarodějky.

Významně na mě koukla zpoza stránek a zeptala se: "Můžu hádat o co ti jde? Nemáš co na sebe a tak ses obrátila na tetičku Kate, která má samozřejmě v zásobě jeden dokonalý outfit, připravený po ruce. A víš proč? Protože tě znám. tak se zvedej ty nemehlo, já jsem věděla, že to oblečení využiju." S těmi slovy se můj anděl strážný zvedl z křesla a namířil si to do pokoje.

Šla jsem za ní. Jenom jsem doufala, že pro mě nevybrala něco otřesně miniaturního s mega výstřihem, protože bych do něj neměla co dát.

Jaké bylo moje překvapení, když vytáhla ze skříně pěkné černé džíny, žluté sportovní tílko s nádherným potiskem a obyčejnou černou mikinu s kapucí. K tomu žlutý pásek a balerínky a byla jsem vybavená.

"Moc ti to sluší" pochválila mě Kate a bylo na ní vidět, jak moc je pyšná na to, že oblečení vybrala ona. Přece jen, nebýt jí, nebyl by výsledek ani z poloviny tak uspokojivý.

"Děkuju" odpovědla jsem. "Budeš mi držet palce?"

"To si piš, všech sedmnáct. I když Siriuse nemám ani trochu ráda. Přeju ti to."

"Děkuju" zopakovala jsem ještě jednou, protože mě nenapadlo nic lepšího. V hlavě jsem měla naprosto vymeteno, před sebou vidinu dokonalého odpoledne. "Tak já už půjdu" rozloučila jsem se a zamířila si to přímo do vstupní síně, kde na mě měl čekat můj princ na bílém koni. Nebo alepsoň čaroděj v džínách...

 

Další kapitola

Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Napotřetí to dokážu!!! 14.kapitola:

úúúúúúúúúúúúúúúúúúúžžžžžžžžžžžžžžžžáááááááááááááássssssssss!!!!

Super...

Super...

Tak by mě zajímalo, kolikrát jsi HP přelouskala. Máš tam některé detaily, na které bych si třeba já ani za boha nevzpoměla. Jinak: mé přání v komentíku ode mě (objedno dole) - "Tak už netýrej a šup sem další." Stále nebylo vyslyšeno. takže mě pěkně štveš. Tvé dodací lhůty jsou skoro tak strašné, jak ty moje na stmivani.eu . Tak teda rychle další, nebo nehraju

Tady někdo vyslyšel moje přání, že? Moc ti děkuji, je to úúúžasné Pls, pokráčko Jen pidi poznámečka: týdeník čarodějek (né čarodějky)... Fandím ti

Tak už netýrej a šup sem další.
Jenom jedna maldá poznámečka: Jak se asi cítí naddrženej vorvaň?

Suprové...pokračuj dál má to šťávu

Přidat komentář:

Nick:

Text: