OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Napotřetí to dokážu!!! 24. kapitola

"Když se daří, tak se daří". Chci vám strašně moc poděkovat za to, že čtete a hodnotíte, komentujete a tak všechno. Strašně moc to pro mě znamená. Hmm a teď mi došlo, že už zase používám ty nineříkající staré otřepané fráze, takže radši mlčím. Užijte si další dílek. x) xoxo __ Sasanka

05.11.2009 (18:00) • Sasanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1009×

Další školní den. Už zase. Pondělí... Nemám ráda pondělky. Stejně jako spousta lidí se strašně nerada loučím s víkendem.

Vstala jsem z postele a pomalu jsem se protáhla. Nechtěla jsem moc spěchat, moje tělo ještě zdaleka nebylo vzhůru, o svém mozku ani nemluvím. Pomalinku, co nejpomaleji to šlo, jsem se došourala do koupelny, abych se trošku zkulturnila. Vypadala jsem docela strašidelně. Za posledních pár dní jsem toho moc nenaspala, neustále jsem si lámala hlavu Remusem a Siriusem - já to říkám pořád, bez by kluků nám bylo líp - takže můj obličej zdobily nepěkné kruhy pod očima. Navíc jsem poslední dobou byla dost pobledlá, z dálky by si mě někdo klidně mohl splést se zombie.

Když už jsem se natolik vylepšila, že jsem se zvládla na svůj odraz v zrcadle dívat, aniž bych zákonitě musela utíkat a hlasitě při tom křičet, šla jsem se obléct. Když jsem se soukala do džínů, napůl jsem si lehla, abych nemusela dělat nějaký spartakiádní cviky, jako třeba postavit se, chápeme...

"Lis."... ozvalo se z velké dálky. Chtěla jsem odpovědět, ale bylo to moc namáhavé, tak jsem radši mlčela.

"Vstávej, proboha!" ozvalo se mnohem blíž.

Opatrně jsem rozlepila jedno oko a potom druhé. Ležela jsem horní polovinou těla na posteli, nohy mi volně vysely přes okraj. Na sobě jsem měla napůl oblečené kalhoty. Během té chvilinky, kdy jsem si je oblíkala se mi podařilo znovu usnout. Nade mnou stála Lily s Kate a kdyby k nim přišel ještě někdo, byly by jako tři sudičky.

Kate se sehla ještě kousek ke mě a odrhnula mi vlasy z obličeje. "Hoď sebou" řekla. "Za čtvrt hodiny nám začíná přeměňování."

Za čtvrt hodiny! Hrklo ve mě. Nebyla jsem oblečená, nasnídaná a za čtvrt hodiny mám být na druhé straně hradu? Vyskočila jsem jako čertík z krabičky, až se mi zamotala hlava. Během pěti minut jsem si vyčistila zuby, učesala vlasy a poupravila makeup. Výsledek vypadal opravdu hrozivě, ale víc času jsem neměla. Do tašky jsem hodila učebnice a spěchala na hodinu. Snídani jsem musela vypustit.

Do hodiny jsem vběhla jen tak tak, sotva jsem si sedla na své obvyklé místo mezi Lily a Kate, už se do dveří nahrnula McGonagallka. Stoupla si před třídu a s výrazem supa, který číhá na nějakou mršinu řekla: "Položte si na stůl svoje vypracované eseje, které jsem vám zadávala minulou hodinu. Vyberu si je od vás."

Ten den ve mě hrklo už podruhé. Esej! Přesně jsem věděla kde je. Leží na mém nočním stolku zatěžkaný sklenicí vody, aby ho průvan nerozfoukal. Schovala jsem hlavu do dlaní.

"A kde máte svůj esej vy, slečno Danielsová?" zeptala se profesorka, když máchla hůlkou a od všech stolů k ní letěly hustě popsané pergameny, kromě toho mého.

"Omlouvám se, paní profesorko, nechala jsem svůj esej v ložnici." snažila jsem se tvářit trochu provinile, ale spíš jsem si připadala jako v křeči.

"Tak v tom případě si od vás příště vyzvednu eseje rovnou dva. Téma toho druhého: Zvěromágové. Bude dlouhý minimálně dvě stopy. A pokuste se ho prosím nezapomenout." Ten sarkasmus si mohla odpustit. "Dnes budeme pokračovat v tom, co jsme začali minule. Ještě ne všem se podařilo úspěšně nechat zmizet svého havrana a já bych se ráda ujistila, že to do konce školního roku naprosto zvládnete. Zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně už klepou za dveře a právě mizení různě velkých živočichů bude jednou z položek praktické části zkoušky z přeměňování. No, do toho."

Sedla jsem si před svého havrana. Koukal na mě jako na vraha. Svým způsobem měl pravdu, protože pokud byl někdo schopný zabít havrana, zatímco by se pokoušel nechat ho zmizet, byla jsem to určitě já. Zatím jsem nenechala zmizet ani šneka, a teď bych si měla troufat na ptáka?? Přiškrceným hlasem jsem pronesla patřičné zaklínadlo a bojácně jsem švihla hůlkou. Jediným výsledkem bylo, že se černé okřídlené zvíře na bidýlku začalo zobákem prohrabovat v křídlech. McGonagallová si stoupla za mě a sledovala každý můj pohyb, poslouchala každé moje slovo. Znervózněla jsem ještě víc. Znovu jsem zahuhlala kouzelná slova, ale vlivem knedlíku v krku, terý stále rostl, jsem ve slově vypustila jedno e. A pak už to šlo jedno za druhým. Stará Mecky vyjekla a dala si ruce před obličej. Já jsem tak pohotová nebyla, bohužel. Havran se na mě naposledy podíval a potom vybuchl. Ozvala se strašná rána, místnost byla najednou plná kouře. Výbuch mě ožehl a začaly mi hořet vlasy.

"Ááááá" "Íííííííí" "Do prdele!" ozývalo se učebnou. To poslední byl bezpochyby Sirius.

Potom přišel šplouchanec vody, který mi uhasil vlasy. Všichni v místnosti se uklidnili a k zemi se sneslo pár posledních černých pírek. Jestli já udělám NKÚ z přeměňování, tak asi vyvěsím vlajky...

***

"Tak si ty vlasy stáhni do gumičky, nebo si je dej pod čepici" radila mi šeptem Lily, zatímco jsme mířily na oběd. Na pravé straně jsem přišla téměř o polovinu svých dlouhých rovných vlasů. Vždycky byly moje vlasy to nejhezčí, co na mě bylo a teď jsem o ně nejspíš přišla.

Neustále jsem si žmoulala spálené konečky. "Máte tady po ruce snad nějakou gumičku?" zeptala jsem se nabroušeně."

"No, to nemám" uznala Kate. Z toho, jak se tvářila Lily mi bylo jasné, že spoléhala na to, že Kate nějakou bude mít. "Ale v tašce mám baret, klidně ti ho půjčím!"

"NE" odmítla jsem tak hlasitě, až se po nás začali lidé otáčet. To jsem nechtěla, nepotřebovala sjem na svůj menší malér upozornit ještě někoho dalšího. "Ne" zopakovala jsem šeptem. "V baretu mám strašnou ránu, to radši budu chodit kanálama než v baretu."

Kate se uchechtla. "A jak to chceš udělat, princezno, když v Bradavicích nejsou kanály?"

Na chvilku jsem se zamyslela. Kate se strefila přímo do černýho. "No, nějak bych to vymyslela."

Vešli jsme do jídelny a co nejnenápadněji jsme se přesunuli k nebelvírskému stolu. Nic naplat, banda čtyř Pobertů má oči všude.

"Á, Miss Havraní peří přichází!" nechal se slyšet Sirius.

James samozřejmě nezůstal pozadu. "Prosím potlesk pro dívku s nejhezčími vlasy."

Lily se mě zastala. "Nechte ji být, to se mohlo stát každému." Nevím, jestli to vylepšila, každopádně se o to snažila.

"Heej, Evansová, půjdeš se mnou na rande?" zahulákal Potter přes celou jídelnu. Lily zrudla jako rajče.

"Ne, nepůjdu, Pottere!" zakřičela zpátky. "I kdybys byl ten úplně nejposlednější kluk na světě. To už bych radši randila s jezerními lidmi než s tebou!"

Chvilku to vypadalo, že se nezmůže na odpověď, ale rychle se vzpamatoval. "Ty vole, Evansová, tobě to tak sluší, když se naštveš."

To mě docela rozesmálo. Kdybyste viděli, jaký obličej na něj Lily hodila... Slovní spojení "ty vole, Evansová" se jí zřejmě moc nelíbilo.

A jak jsem se tak pochechtávala a nedávala pozor, kam šlapu, zakopla jsem o něčí nohu. Pak už si jenom pamatuju jak jsem chvilku letěla a pak mi obličej pleskl do pudinku nějaké třeťačky. Fakt, úspěšnější den si nedovedu představit.

Další kapitola

Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Napotřetí to dokážu!!! 24. kapitola:

Opět skvělé.......kdy bude další????

To je naprosto perfektní!! :D:D Tahle povídka mi vždycky zvedne náladu, já nechápu, kde bereš ty nápady na ty vtipný situace :D:D Je to úžasné, těším se na další díl!!

Opět skvělé....tvé povídky se mi čtou mnohem lépe než cokoliv jiného....vždy jsem mrtvá a ležím na podlaze v křeči.....měla by jsi je vydat knižně, opravdu....já si zamlouvám první výtisk...

Skvele!...dalsi a trosku delsi prosim....jinak skvele...:)...opravdu moc....uz se tesim na dalsi

krátký moooc!

Super!!! Jsem pro další kapitolu a to nejdřív!!! Chtělo by to něco jako pořádnou zápletku. Na tom určitě strozkotala moje dokonalá slohovka!!! Ale ty to dokážeš!!! já to vím!!!
Už se těším na další kapču, která bude brzy , nebo, nebo ... to ještě vymyslím co ti udělám!!!

Přidat komentář:

Nick:

Text: