29.07.2009 (20:27) • Sasanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1423×
Tak dobře... Za sedm dní je Vánoční ples a já mám menší problém... Ehm, menší? Ten nejgigantičtější na světě, protože za a) nemám s kým jít a za b) nemám v čem jít... jo a taky za c) neumím tancovat. To zas dopadne. Už to vidím jak si na mě všichni ukazujou. Helé, čumte na Danielsovou, to je ale dřevo co? a navíc ten nemožnej vohoz, no to je děs. A koukejte, vřdyť ona nemá s kým tancovat. Trapka...
Achjo, už teď proklínám všechny lidi, který založili Bradavice. Ne to vlastně ne, jinak bych musela škrábat brambory ručně a to mě nijak nebere. Ale i tak, proč zrovna tenhle rok? proč mě to nemohlo potkat třeba v prváku? To bych tam ještě jít nemohla... A všechno by bylo Ok. Ještě ke všemu nemám nejmenší představu o tom, kdo by měl být můj taneční partner. No, jedna představa by se našla, ale nebudu si dělat marný iluze, že by se mnou Sirius šel, protože s takovou nulou se Cassanova školy rozhodně zahazovat nebude. Achjo....
***
"Lily? Kolik je hodin?" zavolám na Lily přes pokoj.
"Asi půl devátý" ozva se odpověď.
"Tak to já už půjdu asi spát. Jsem dneska nějak utahaná" Lež jako věž, ale copak to není v zájmu zachování zdravého rozumu? Kdybych ještě minutu měla poslouchat jak Kate nadává na dýlku šatů, asi bych se zbláznila. To budu radši ležet a čumět do stropu, než poslouchat kecy o ničem, který stejně nikam nevedou.
"Už?" podiví se Kate. "Normálně přece vysedáváš do půlnoci. Není ti něco? Snad se na nás ještě pořád nezlobíš, že jsme ti nic neřekli..."
"Víš, Kate, kdybys ty dostala přímý zásah tak silným kouzlem jako já, taky by se ti nechtělo předstírat čilou rybku." Řeknu jenom a hupsnu do postele. Co na tom, že jsem vypustila sprchu, však to doženu ráno.
Ale nemůžu usnout. Lily a Kate už šli taky spát a já pořád ležím s očima otevřenýma dokořán. Celá Nebelvírská věž už ztichla a mě se stále nedaří zabrat. Jenom ležím, a nechávám se unášet na vlnách fantazie.
Úplně vidím sebe a Siriuse jak se spolu vznášíme parketem. Všichni obdivují moje šaty. Černé, s neuvěřitelně velkým výstřihem a rozparkem až do půlky stehna. Sedí mi jako ulité (Sice nechápu, jak jsem se mohla narvat do šatů velikosti 34, ale to se ve snech snad nemusí řešit, ne?). Opodál sedí Lily a tváří se mírně překvapeně, ale šťastně. Konečně pochopila, kdo je moje jediná a opravdová láska. V rohu stojí dav trapnejch slepic z Mrzimoru. Špitají si mezi sebou něco, co rozhodně není určené mým uším. Nejspíš je neuvěřitelně štve, že to nejsou ony, koho Sirius drží v náručí. Pohodím vlasy a sjedu je vítězným pohledem. Mají co si zasloužily....
"Lis? Tak Lis. Hodláš dneska vůbec vstávat? A komu si to říkala miláčku?? Proboha holka, prober se, za chvilku už musíme bejt na snídani. Lily, mám z ní tu peřinu strhnout???? Nevypadá to, že šla spát tak brzo. Koukej na ní jak se směje, co se jí asi zdá?" Probudí mě Katyin ječák. Proč mě proboha musela budit... Takovej krásnej sen. Asi jsem přece jenom usnula, ale určitě strašně pozdě.
"No jo, vždyť už lezu..." zabručím nesrozumitelně a pomalu se hrabu z postele. Ale odpočinku mi není přáno a holky ze mě nemilosrdně servou peřinu a vykopnou ze zařátého pelíšku. Ještě, než si uvědomím co se děje, válím se na zemi a koukám do stropu. Kravky jedny...
To bude den jak vyšitej!
***
Pomalu se šourám do koupelny, kde strčím hlavu pod kohoutek a pustím na sebe proud ledové vody. Ááááá, to jsem neměla dělat, strašně to studí. To byl šok. Ale už jsem vzhůru... aspoň jedno pozitivum. Protože už nestíhám, jenom se rychle namaluju, učísnu si kapku vlasy a letím dolů do společenky. Když vylézám ven, málem do někoho vzrazím. Zvednu trošku hlavu a... panebože, to je On!!!!
"A...." ježiš marja, prober se ty krávo... řakni mu něco, pozvi ho na ten ples... nebo ho aspoň pozdrav... Nic
"Ehm, seš si jistá, že používáš ten pravý maek-up, přesně určený typu tvojí pleti???"
"eee???" inteligentní odpověď...
"Já jenom, že jsi tak trochu...no... jednosměrná..." Co to má proboha znamenat?? Jenom dál stojím jak tvrdý Y a netuším, která bije.
"Máš krásný oční stíny... Ale jenom na jednom oku..." Zatlemí se než do mě strčí abych uhla a on se mohl dostat dovnitř.
Debil jeden. Do očí se mi začnou hrnout slzy. Ne, nesmíš bulet, přece se tím primitivním debilem nenecháš rozhodit? Přiznávám, jsem bačkora. Běžím nahoru do pokoje namalovat si i druhý oko, a cestou srazím ještě jednu třeťačku, která na mě zírá jak péro z gauče... Teď bych vzala motorovou pilu a... Vlastně nevzala, tady v Bradavicích nic takovýho nefunguje, jak nám skoro pořád opakuje Lily. Sakra...
***
Když dorazím do Velké síně jsou holky už skoro po jídle. Jako zpráskaný pes si hrcnu mezi ně a bezmyšlenkovitě začnu přežvýkávat kousek něčeho, co vypadá jako chleba.
"Co se ti stalo?" zeptá se mě Lily starostlivě.
"Nic" nemusí taky vědět všechno...
"Ale jo, něco ti je. Tak mi to řekni, uleví se ti. Nedus to v sobě, tím si nepomůžeš" Zase chytrá, jako by spala u rádia. Ona houby ví o mých problémech, tak ať laskavě zavře zobák.
"Koukej na Blacka, co to ten arogantní tupec dělá??" snaží se odvést moji pozornost k něčemu, čemu bych se podle jejího uvážení mohla zasmát, jenže je vedle jak ta jedle. Sirius udělal pukrle a hned začal šaškovat na téma já a moje oči. Sice nic neříkal, ale mě to bylo hned jasný. Už jenom z toho, jak vždycky nenápadně mrknul, jestli ho vidím, a když zjistil, že na něnj nevěřícně zírám, jetě víc to zdramatizoval.
To už je na mě moc. Prolítnu síní jako by do mě střelil blesk a utíkám do Nebelvírské věže. Tam se ve společence zhroutím do křesla a už neřeším slzy, který mi jen tak volně padaj na límec hábitu. V celý místnosti nikdo není, všichni jsou na snídani nebo někde podobně. O to víc se leknu, když někdo proleze otvorem za obrazem a promluví na mě.
"Lis?" promluví na mě nějaký klučičí hlas.
Proboha. Remus Lupin. Co ten tady dělá..... To se mi musí tlemit i on? Jakoby nestačili ty dva. A já ho považovala za jedinýho normálního pobertu... asi jsem se spletla no.
"Seš v pohodě?"
Utěšování? Žádnej výsměch typu: Co mělo znamenat to voko, Danielsová?
"Jo jsem. Úplně, neměj péči" odseknu trochu nepřiměřeě. Vždyť mi nic neudělal, tak proč sem na něj tak hnusná?
"Hele, mě je líto, že tě Sirius tak zesměšňuje. On už je prostě takovej. Tak to neřeš..."
"Ale mě to hrozně vadí. To jak vždycky zrudnu, když se na něj kouknu. To, jak ze sebe nemůžu dostat ani slovo, když na něj někde náhodou narazím. Taky mě štve, že nemám šaty na ten Vánoční pls, ani partnera, navíc jsem to největší dřevo v dějinách čar a kouzel a tanec je moje silná stránka asi jako je mikrovlnka na mražení věcí..." vychrlím ze sebe všechno co mě trápí. Nepoznávám se. Lily neřeknu ani slovo a pak všechno vyklopím prvnímu člověku, kterýho potkám.
"Je, to jsem asi říkat neměla, co?" dojde mi to všechno o trochu pozdějc, než by mělo.
"Ne, to je v pohodě. A jestli ti jde jenom o ten ples, já bych s tebou klidně šel."
"Fakt?"
"Jo, klidně"
Nemůžu tomu uvěřit. Já půjdu na ples s Remusem? No, Sirius by byl lepší, ale po tom co se dneska stalo nemůžu pozvání čekat.
"Tak... tak jo..." vyhrknu. Ale to už se ovnitř přiřítí partička sedmáků. Radši opustim, bojiště, ale i tak jsem ráda, že mám aspoň jedno závaží z krku...
Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Napotřetí to dokážu!!! 3.kapitola: