Napotřetí to dokážu!!! 30.kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

"Spousta prachu a špíny" Jubilejní 30. kapitola, která je trošku kratší, ale na které jsem si dala hodně záležet. Snad se vám bude líbit aspoň tak jako mě. xoxo ___ Sasanka

06.12.2009 (18:00) • Sasanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1154×

Zbytek dne se nesl na povzneseném obláčku konce zkoušek. My, páťáci, jsme měli mučení za sebou. Sedmáci měli své OVCE taky za sebou. Ostatní si svoje závěrečné zkoušky odpykají až později, ale co je mi do nich? Já mám volno a víc věcí mě nezajímá.

Já, Kate a Lily jsme propadly jakémusi druhu euforie, díky kterému nás naprosto netížil fakt, že venku někde Snape visí hlavou vzhůru a kalhoty se mu pod diktátem Potterovy hůlky vznášejí přibližně v úrovni druhého patra. Dokonce ani Lily z toho nebyla špatná - pořád na ní sice bylo vidět, že ta nadávka jí vážně bolí, ale rozhodla se nedávat to moc najevo. Lehly jsme si všechny do jedné postele (spíš jsme si tam sedly, protože jinak bychom se tam nevešly) a Lily vytáhla staré album s fotkami od prvního ročníku až po současnost. Nedokážu uvěřit, že ta mezera mezi mými zuby byla TAK velká! A opravdu nosila Kate vlasy na kluka??? Jen Lily vypadá pořád stejně (samozřejmě až na ty prsa!).

Vyprskla jsem smíchy, když Lily nalistovala jednu fotku z prvního ročníku, na které sedím na koštěti a sotva se tam udržím. V pozadí se rychle jako šmouha prohání James a strašně se směje mým nemotorným pokusům o přistání. Pamatuju si, že jsem těma palcema brouzdala o trávu snad půl hodiny, než jsem koště přiměla, aby se sneslo.

Na další zase byla zachycená Kate ve své dvanáctileté kráse, jak zbožně sleduje jednoho sedmáka. Ta reálná Kate se tenkrát natáhla na schodech, ovšem tahle na fotce odmítala takovou maškarádu předvádět, takže nakonec zůstala sedět v rohu fotografie a užírala se pohledem na toho kluka.

Pak nám jedna fotka vypadla a snesla se na zem. "Spadlo ti to, Máchale!" okřikla jsem ze srandy Kate. Ta byla moc líná dělat jakýkoliv větší pohyb, tak ji jenom zakopla nohou pod postel. Pod MOJI postel, abych byla přesná!!

"Kate! Ty jsi strašnej bordelář, nechápu, jak s tebou můžu už pět let sdílet ložnici!" rozzlobila jsem se naoko a s mučednických povzdechem klekla na všechny čtyři a jala jsem se hledati zapadlou fotografii. Rukou jsem nahmatala cosi hnusného, koženého, zaprášeného a porkytého pavučinami.

"Fůůůůůůj!!!!!!" zaječela jsem, jako když na nože berou.

Lily prokroutila panenky. "Cos tam nahmatala, devítinohou tarantuli nebo co?" Padla na čtyři vedle mě a taky hrábla pod postel.

"Ale tfujtajksl!" vykřikla, když jí ruka spočinula na tom hnusu zaprášenym. "To je nechutný."

"Co to tam máte?" ozvala se drbna (Kate). Zvedla se z postele a padla na kolena vedle nás. Kdyby někdo přišel dovnitř, vyskytl by se mu parádní náhled na tři dívčí pozadí našpulená spěrem ke dveřím a tři dívčí hlavy schované pod postelí. Myslím, že jsou tací, kteří by to ocenili (ale zase jsou tací, kteří by nás nejspíš s láskou nakopli - nebudu jmenovat).

Kate taky trochu zašátrala rukou a když se dotkla té "věci" zapištěla jako gumová kachnička a během vteřiny byla na druhé straně místnosti. Ta má tedy kuráž.

Pozvedla jsem hůlku. "Accio ta divná zaprášená věc pod mou postelí, které jsem se před chvílí dotkla."

Ta divná zaprášená věc pod mou postelí, které jsem se před chvílí dotkla, světelnou rychlostí vystřelila zpod postele a praštila mě do nosu! Sakra, co mají všichni s mým nosem, připadá jim moc rovný? To už je poněkolikáté!!

Když mi přestala téct krev, když mi Lily srovnala nos, když odstranila červené fleky z koberce a mého trička a když očistila tu věc, zjistily jsme s úžasem, že se koukáme na knížku o kouzelnických dějinách starověké Indie. Pro upřesnění - tuhle látku jsme probíraly na začátku minulého školního roku (na to si vzpomněla Lily, ne já!).

"Myslím, že bych to měla jít vrátit do knihovny." pronesla jsem po pár minutách ticha.

"Chtělo by to." zasyčela Kate ironicky skrz zuby. Tak jsem jí tou knížkou přetáhla přes hlavu a šla do knihovny.

Ani jsem se neobtěžovala hledat madamme Pinceovou, protože ta přednáška, co by následovala ("Vy si vůbec neuvědomujete důležitost knih, to je tak nezodpovědné!"), by se mohla protáhnout do pozdních hodin. Radši jsem jenom učebnici položila na hromádku jiných vracených svazků a potichoučku polehoučku se po špičkách vykradla ven dřív, než me orlosup zmerčí.

Šla jsem zpátky do Nebelvírské věže, ale protože den byl ještě mladý a slunce se k západu chýlilo pomalými kroky, přemýšlela jsem, jestli si spíš ještě na chvilku nesednu venku do trávy. Heh, nemyslete si, že jsem nějaká přírodomilka nebo romantička nebo něco takového. Jde čistě jen o požitek z léta a vědomí, že můžu zase na dva měsíce vypustit všechny starosti. Navíc mi ten hrad a pozemky budou vážně chybět. Sice se těším na svou rodinu, ale závoreň budu muset tu druhou - bradavickou - rodinu opustit.

Ne, nechám toho. Nenechám splín, aby na mě padl, zrovna, když bych se měla radovat. Zastavila jsem se uprostřed chodby a udělala jsem čelem vzad, pochodéééém BÁC!

Už ZASE jsem do někoho vrazila. Jsem nepoučitelná a strašně slepá!

"Ale, ale, ale. Danielsová." Ten arogantní hlas bych poznala mezi stovkou dalších.

"Co chceš, Blacku? Nemůžeš dávat pozor?"

"Nevrazila si náhodou ty do mě?" zvedl obočí. (No jo, někdo umí zvedat obočí a někdo je zase úžasně chytrej, krásnej a charizmatickej - došlo vám, že to první je Sirius a to druhý já?)

"Ne, já do tebe nevrazila!" Ano vrazila... Ale pššt! "Já za to nemůžu, že stojíš přesně v trase mé trajektorie."

Tik, ťak, tik, ťak... (To jako že chvíle ticha, chápeme všichni)

Založila jsem ruce na prsa, já se mu uhýbat nebudu. "Tak uhneš mi?"

"Ne" Páni, tady má někdo ukecanou náladu.

"Takže neuhneš." Nenápadně jsem sáhla rukou do kapsy a stiskla hůlku. Levicorpus, pomyslela jsem si v duchu a Sirius se jal viseti za kotníčky hlavou dolů.

"Ty, blb-ko. Dej-mě-dolů!" vyrážel ze sebe Black po slabikách a div se vlastními slovy neudusil, jak se zuřivě snažil dostat na zem. Škoda, že už měl kalhoty a ne hábit (Danielsová, mlč! Na co ty nemyslíš)

"A proč bych to měla dělat?" Vyhovovalo mi být jednou v životě ta, co má navrch. I když prakticky vzato jsem teď byla spíš vespod, ale určitě jsem měla pod nohama víc pevné půdy.

"Jestli mě okamžitě nepustíš, tak tě... tak tě... Ty počkej... Já bych ti nejradši..."

"Dal pusu? Prosím, ale pozor na jazyk. Posledně to dost bolelo, co?"

"Počkej, až budu dole. Budeš litovat, že ses kdy narodila."

Hlasitě (a trochu ďábelsky) jsem se zasmála. "Toho lituju od té chvíle, co tě znám, Blacku."

"Eh?" (Inteligentní odpověď.)

"Kdybych se nenarodila, nemusela bych denně sledovat ten tvůj ksicht."

Prošla jsem kolem něj (a ještě jsem do něho naschvál drkla) a pokračovala dál v cestě ven.

"DANIELSOVÁ!!!!" ozvalo se za mnou. Líně jsem mávla hůlkou a nechala Siriuse zakusit jeho vlastní lektvar, když se rozcápl na chodbě jako mastnej flek. Patří mu to, patří mu to!!!

Chrlil za mnou takové nadávky, že je ani nemůžu zopakovat, jinak bych porušila mravní kodexy všech etnických, náboženských i příjmových skupin. Neřešila jsem ho, zahla jsem za tři rohy a jeho hlas utichl v rušném hučení hradu.

Venku jsem si sedla na zem pod ten stejný strom, pod kterým před pár hodinami seděli pobertové. Opřela jsem se o kmen a zavřela oči. Možná vám to bude připadat dost divný, ale vážně jsem cítila energii toho stromu, jak do mě proudí. Dobře, už mlčím... Stejně je nějaká energie všem ukradená...

Opřela jsem se o trochu pohodlněji, zaposlouchala se do zvuku větrů a všechny starosti mi postupně vyplavaly z hlavy spolu s příjemných chladivým větrem...

Kolem proletěla vosa. Z lesa se ozvalo vytí nějakého zvířete.

Pomalu jsem se propadla do říše snů...

Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Napotřetí to dokážu!!! 30.kapitola:

6. angbee přispěvatel

09.12.2009 [11:01]

a kdy tak plánuješ další kapitolku??

5. Sasanka

07.12.2009 [15:37]

angbella - natahovala jsem tu kapitolu dost dlouho a teď už se pomalu blížíme do finiše. Počítám ještě tak se třema kapitolama a epilogem. Ale už mám rozepsanou novou kapitolovku taky z pobertovských Bradavic, a bude hodně podobná týhle Emoticon