OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Napotřetí to dokážu!!! - 4.kapitola

Uf, tak mám aspoň něco. Snad to není napsaný stylem já jsem malej chudáček ani koukej to sem navalit. Na mamku se prostě musí opatrně. Snad to pošle. Ještě si překontroluju, jestli tam nemám hrubky (Mamka učí češtinu na střední škole), a opatrně přivážu dopis svojí sově Fifi na nohu. Ta se o mě trochu otře jako kočka, a vyletí oknem ven. Koukám se za ní, dokud z ní nezbyde jenom černá tečka na obzoru a pomalu se šourám dolů ze sovince.

Tak teda půjdu na ples s Remusem. Lepší vrabec v hrsti (Remi) než holub na střeše (Siri). Jenom aby mi mamka poslala ty šaty, protože bez nich bych stejně na parket vylízt nemohla. Ale Lily je naše šikulka, ta by určitě dokázala vyčarovat večerní róbu hodnou Anglické královny i z kusu hadru na podlahu. Ale nechce se mi ji otravovat. Snad přijdou.

Cestou na schodech narazím do něčeho tvrdého, mastného, černovlasého a neuvěřitelně odporného. Ano, je to Severus Snape. Slizoun jeden. Nechápu Lily, jak si pořád může myslet, že je "v pohodě". Podle mě je to jenom další horolezec uplatňující řitní alpinismus v praxi. Jednoduše řečeno: vlezdoprdelka. Celkem soucítím s tím idiotem Potterem, když po něm meskne nějakou kledbu. Nedávno toho slizouna pověsil za kotníky do vzduchu. To byla docela prdel. Visel tam jak jak prádlo na šňůře a snažil se udržet si hábit co nejvýš. Jenže žáný ruce nejsou nekonečně louhé, ani ti jeho, a tak z pod černého lemu vylezla taková odporná věc, o které se na veřejnosti nemluví. Ale když to na mě nenaprášíte, tak vám to řeknu. On nosí trenky se SUPERMANEM!!!! Hovado.

Sjedu toho umaštěnce vymaštěnýho pohrdavým pohledem a jsu dál. To bych si mohla nechat patentovat, Vymaštěnej umaštěnec. VU! Páni, z toho se Kate zblázní, až jí to řeknu. A když jí to řeknu, hned se to chytí a za pár dní už mu nikdo neřekne jinak. To bude teprve ta správná sranda.

Na holky narazím ve společenské místnosti. Sedí nad nějakým strašně zábavným domácím úkolem.

"Co to děláte?" zeptám se jich.

"Já ti ani nevim" odpoví Kate. "Nějakou debilitu na lektvary."

"Není to žádná debilita ale pojednání o uspávacím lektvaru." sjede ji Lily tónem, ze kterého ironie teče proudem. "A ty by ses do toho měla už taky pustit, ať si to zbytečně nenecháváš na konec prázdnin, jinak to nestichneš a profesor Křiklan bude nadávat." obrátí se na mě.

"Ále, Křik to přežije. Spíš o mě máš mít starost. Jestli mi nepřijdou ty šaty, jsem v prčicích." Jakmile se zmíním o šatech, Kate odstrčí pergamen dál od sebe a začne se mě vyptávat jaký budou mít střih, barvu a hlavně délku. Podle ní se totiž kvalita šatů úměrně zvyšuje s krátící se délkou sukně. Čím kratší, tím lepší. Kdybych měla její nohy, taky si klidně vezmu mini, ale v mým případě by se asi všichni lekli. Nebo by je klepla Pepka, popřípadě Pepa, kdyby Pepka neměla čas.

"A máš vůbec s kým jít?" zaptá se Lily aniž by zvedla hlavu od své práce.

"No, pozval mě Remus." řeknu, protože jsem jim o tom zapomněla říct.

Zůstanou na mě čumět jak chleba z batohu. Asi tomu nějak nemůžou uvěřit.

"Počkej ty myslíš toho samého Remuse, jakého myslím já? Toho Lupina, který chodí s námi do ročníku? Myslíš tohodle?" šokovaně se ujišťuje Kate.

"No kolik jiných Remusů asi známe."

"Do prdele, ty máš štěstí." uleví si Lily a teď je řada s debilním civěním zase na mě. Lily řekla neslušné, nevhodné až skoro vulgární slovo? A navíc ve spojitosti s někým jinným než s Potterem? No potěš, ta už na tom musí bejt sakra špatně.

"Proč, s kým jdeš ty? Jenom mi neříkej že s Vymaštěným Umaštěncem první kategorie. Se Snapem." dodám když uvidím, že asi tak trochu netušej o kom melu.

Lily jen kývne a dál něco smolí na papír. Zato Kate se rozjede jak kolovrátek.

"Vymaštěnej.... umaštěnec.... já se z toho.... pos...... poseru!" vyhrká ze sebe mezi záchvaty smíchu, které přicházejí ve vlnách a neustále se stupňují. To už po nás kouká celý Nebelvír. Je nejvyšší čas odtáhnout tu uchéchtanou kozu z doslechu všech čumilů, čili do pokoje.

Když už je Kate v pohodě, zeptá se mě, co dám komu k Vánocům a komu všemu vůbec budu dávat dárek.

"No tak určitě rodičům, bráchovi, a..." zaseknu se "Sakra, já ty dárky nemám koupený. Když vy jste byli v Prasinkách, já ležela na ošetřovně." zazmatkuju.

"Neboj, my jsme si říkali, že by ti asi vadilo, kdybys neměla pro nikoho dárek, a tak jsme ti s Lily něco koupili." Tak to mi teda vyrazilo dech. Já mám tak brilantní kámošky.

Kate začne z kufru vytahovat všechny možný věci, Knížkou pro mamku začínaje, a balíčkem sladkostí pro bráchu konče. To bude bráška koukat, až na něj z krabičky vyskočí čokoládová žabka. A ten jeho výraz, až zjistí, že zelená Bertíkova fazolka není pistáciová ale kapustová bych si přála vidět.

"Moc moc moc moc moc moc moc děkuju, ty moje Felicito!!!" zakřičím na ni a hupsnu jí kolem krku. Můj zachránce...