OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Napotřetí to dokážu!!! 6.kapitola

"No tak dělej, ukaž se mi v tom" pokřikovala na mě Kate z druhé strany dveří. Zavřela jsem se totiž v koupelně a pokoušela se přijít na to, kudy se mám do toho oblečku smrti dostat. Kterou stranou patří ten korzet nahoru? U mě to bude asi úplně jedno, protože prsa stejně žádný nemám, ale se sukní to už bude horší. Samá kraječka, mašlička, už jenom přidat volánky budu v tahu úplně. Ať žijou obyčejný džíny. Tam se člověku nemůže stát, že by si je navlékl vzhůru nohama (už jenom proto, že do nohavice většina lidí prdel prostě nenacpe.

"Já nevím Kate, mě se to moc nezdá. všichni tam budou mít společnenský šaty a já jediná abych tam přišla v tomhle? Vždyť vypadám jako lehká holka, to se ke mě nehodí." postěžovala jsem si, teď už oblíknutá.

"Na, navlíkni si ještě ty boty a uvidíme, jo?" podávala mi tu vražedně vysokou obuv. Nevím, jestli vysoká platforma je něco pro tele jako já. Trpělivě jsem ji poslechla a obula se. Malinko nemotorně a bez rovnováhy jsem se postavila a shlédla (ano, shlédla) dolů na Kate.

"Tak to asi nepůjde" zaváhala jsem a zase se posadila. Přece jenom, když jsem měla celý zadek položený pevně na posteli, hrozilo mi měnší nebezpečí úrazu než v tý šílený obuvi. "Vždyť Remus je jenom o něco vyšší než ty. Nemůžu tam naklusat v botech, který ze mě udělají dvoumetrovou obryni. Byla bych vyšší než on. To je trapný, jdu to sundat." a už jsem se řítila ke dveřím koupelny, jenže Kate stačilo mávnout hůlkou a dveře se přede mnou zabouchly.

"Ne, nikam nejdeš, něco spolu vymyslíme." posadila mě zpátky na postel, sdla si vedle mě a soucitně se na mě podívala. "Ty můj chudáčku malej, kdybys měla normální šaty a normální boty, tohle by se nestalo. Já ti to tedy vůbec nezávidím. Ale něco mě napadlo. Já jdu na ples s Kevinem z Havraspáru, ´ten měří asi metr devadesát. Klidně ti půjčím svoje boty a vezmu si ty tvoje, co ty na to?" snažila se mě utěšit.

No jo, jenže k normálním lodičkám si přece nemůžu vzít takovou strašnou sukni. Popravdě, líbí se mi čím dál míň. Fakt v ní vypadám jako coura a to není zrovna můj styl. Taky jsem to Kate všechno vysvětlila. Kupodivu se mnou souhlasila a pak se beze slova vyřítila z pokoje. Jasně proč ne, nechcte mě samotnou, vůbec vás nepotřebuju. Sundala jsem ze sebe to zatracený oblečení a hodila ho na hromadu na zem. Už mi bylo všechno jedno.

Otevřely se, nebo spíš bych měla říct: rozletěly se dokořán dveře a v nich byla Lily.

"Lis, zlatíčko nebreč, já už vymyslela co s tím uděláme."

Cože....??? Matko boží, jsem zachráněna, Lily má nápad a jako obvykle bude určitě i tenhle skvělej, bombovej a Lily mě (zase opět) vytáhne z maléru.

Beze slova vytáhla hůlku, vzala si před sebe moje oblečení a začal orchestr kouzel. Všechno lítalo vzduchem, z mé sukně zmyzela bílá krajka, začala se prodlužovat poté se spojila s korzetem, kterů teď už byl méně ocvočkovaný než předtím, z návleků na ruce se najendou staly dlouhé černé rukavice, přesně takové jako jsem vždycky chtěla mít. Krása...

"Tak broučku, co tomu říkáš?" zeptala se mě Lily a podržela přede mnou moje nové šaty. Jednoduchý korzet, jednoduchá až na zem dlouhá černá sukně, jenom na jejím dolním lemu zůstala malá bílá kraječka, které si Lily zřejmě nevšimla. Ale už jsem jí to nepřipomínala. "Doufám, že je to v pořádku. Hledala jsem to kouzlo v jedné staré knížce v knihoně, ale bylo to napsané tak krkolomě, že nevím, jestli jsem to provedla správně." Jenže to už jsem Lily moc nevnímala a zírala na moje úúúúúžasně šaty. Hned jsem je oblíkla a připadal jsem si... No, krásná, oslnivá a hvězdně zářící. Skoro až pyšná na to, jak vypadám. A to se u mě nestává zrovna často.

"A co ty boty?" vyrušila mě ze zamyšlení Kate.

"Boty?" Jukla Lily na ty glády před sebou. "Vy tomu říkáte boty?... Z tohohle něžný páskový střevíčky neudělám, to už by byla moc násilná přeměna a tu už bych určitě nezvládla. Ale někde tady mám starý lodičky z minulýho roku, ale už jsou mi malý. Mylsím, že by ti měli být, máš přece jenom malinko menší nohu než já." mumlala si víceméně pro sebe a přitom se přehrabovala na dně svého kufru.

"Tak, tady jsou" podávala mi je štěstím zářící Lily. Nevím, jsetli se tvářila tak šťastně proto, že zvládla další obtížné kouzlo, nebo proto, že pomohla krásce v nesnázích.

Já tyhle dvě víly nemít, asi bych už dávno byla utopená, podupaná divokými koňmi a nebo bych se oběsila v důsledku spousty společenských faux pas :).

***

A pak už nadešel okamžik plesu. Lily mi právě upevňovala poslední sponu do mého obtížného drdolu, který tady s Katy vymýšleli. Vypadalo to strašně pěkně, stejně jako všechno ostatní, co jsem měla na sobě. Na krk jsem si pověsila jenom dorbný stříbrný řetízek s malým přívěškem ve tvaru srdíčka. Dostala jsem ho od mamky k desátým narozeninám, protože se u nás v rodině traduje, že k prvním kulatinám dostane holka něco ze stříbra a kluk něco za zlata. Věřte mi, holky jsou z toho vodvařený víc.

Byla jsem sama se sebou spokojená víc, než bych měla. Ještě poslední pohled do zrcadla a už jsem se zvedala.

Určitě všichni znáte tu scénu, Která je snad v každém filmovém zpracování popelky (Ať už to moderní zpracování s Hilary Duff, nebo klasická kreslený od disneyho). Popelka vchází do tanečního sálu po vysokém a širokém schodišti. Všichni najendou ustanou urosted pohybu, zatají dech a sledují bez mrknutí oka její krásu, půvab a snaží se přijít na to, kdo ta neznámá kráska může být. Popelka pak sejde se schodů a zamíží si to přímo k princi. ten se jí podívá zasněně do očí a zeptá: Kdo jste, krásná paní? a odejdou spolu do středu tanečního parketu, který teď patří jen jim a nechají se unášet vlnami líbezného vlačíku (v případě tý kreslený, když jde o modrení Popelku tak spíš ploužáku).

No a přesně takhle to bylo se mnou. I když ne úplně přesně takhle, aby zase nekecala. Mělo to malinko jiné pořadí.

Nejdřív ty schody. Opravdu jsem šla po vysokých, seč úzkých schodech (a, už tu máme první odlišnost). Už jsem se blížila k jejich konci a v tom jsem uviděla Remuse jak na mě šokovaně zírá (Už tady máme prince a zasněný pohled do očí) a řekne jenom: "Moc ti to sluší, Lis"

A pak se to stalo. Na předposledným schodu byl rozmáznutý ovocný košíček z Medového ráje a moje tenké podpatky tomu balancování na jedné noze moc nepřispěly. Natáhla jsem se tam přede všemi a kecla zadkem přímo do toho košíčku. A v tu chvíli se dostavila i ta část, kdy na Popelku všichni valí oči a přestanou dělat všechno co měli načaté. Jenže ty moji na mě nekoukali s obdivem, ale s výsměchem. A dech nikdo nezadržoval, spíš se ho všichni snažili popadnout, jak se mohutně chechtali. To už jsem měla slzy na krajíčku, zvedla jsem se ze země a chtěla jsem to zamířit zase směr pokoj a to urychleně. Rem mě na poslední chvíli chytil za ruku a řekl: "Přece bys neutíkala."

Pak vytáhnul hůlku, beze slova s ní máchnul a flek z mého pozádí se odpařil. Pak máchnul znova a povolená spona v mých vlasech si opět našla svoje místo a upěvnila se zpátky. Podíval se na mě s prosbou v očích a zepta se mě "Půjdem moje královno?" Potom se tak hezky ochranitelsky usmál a já s ním ráda zamířila do velké síně, která se protentokrát proměnila v tančení sál.

Takže se mi můj sen o Popelce přece jenom napůl splnil.

***

Ples byl vlastně úplně bez chybičky. Remus mě celou dobu vedl, takže nebylo poznat, že jsem taneční antitalent. Na nohu jsem mu šlápla jenom dvakrát a on to ani jednou nekomentoval. Jenom jednou jsem málem upadla a to jenom málem, protože mě Rem včas chytil a zabránil tak mému střetnutí s podlahou. A vůbec největší sranda byla, když se někomu podařilo propašovat dovnitř i přes všechny školníkovy detektory kterými byl posedlý, láhev vodky. Jasně, teď si o mě asi myslíte samé nepěkné věci, třeba to že piju x). Já právě neměla ani kapku, protože alkohol a vysoké podpatky... to mi nejde moc dohromady. Ale kdo hodně pil, tak to byl Sirius. A když říkám hodně, myslím tím hodně. Řekla bych, že v něm zmizela dobrá půlka láhve. Ze začátku jeho opileckého výstupu jenom flirtoval s ještě větší přesvědčivostí než obvykle ale druhá část stála za to. Začal si zpívat spolu s kapelou, která nám hrála. Jednou zakopnul a jen tak tak nesejmul Brumbála. A pak si sednul a zbytek plesu proseděl na židli s kalným rakem upřeným kamsi doblba. Ráno si nepamatoval vůbec nic.

A naví bonus. ta holka se kterou to dal dohromady asi dva dny před plesem ho poslala k vodě. Ano, slyšíte dobře, poslala ho k vodě. Ona jeho. Tím muselo jeho ego utrpět nevyléčitelné šrámy. Víte co? Patří mu to.... Ani trošičku ho nelituju... Fakt x)