OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Napotřetí to dokážu!!! 7.kapitola

Ples byl v mnoha ohledech zlomový. Ten den -nebo spíš ta noc- změnila spustu věcí. Spoustu na první pohled bezvýznamných a podřadných věcí. Stačilo by se ale podívat podruhé a hned by bylo jasné, jak jsou ty věci důležité pro vytvoření nové kapitoly Moderních dějin čar a kouzel. Teď asi trošku přeháním. Chci jenom říct, že se po plesu změnilo všechno to, na co jsme byli zvyklí. Je toho fakt hodně, ale asi začnu u Lily.

Lily se od plesu nebaví s Mr.VU (alias Severus Snape - jenom pro připomenutí). Zaslechla ho totiž, jak nadává jedné holce z mrzimoru, kvůli jejímu původu. Anne (tak se ta holka jmenuje) má totiž mudlovské rodiče. Jednou jsem si jich všimla na nádraží, a musím uznat, že jsou to fakt sympaťáci. Jenže Snapeovy mudlové zrovna moc nevoní... zajímalo by mě proč. Anne Snapeovi omylem při tancování (v jeho případě při předvádění nechutných pochybů) dupla na lem hábitu a nešťastnou náhodou mu ho protrhla. Snape hned vybuchl, tituly jako mudlovská šmejdka patřily k těm vlídnějším označením, ale všechny nadávky se týkaly jejího "nečistého" původu. Lily to všechno slyšela a docela jí to rozhodilo, sama má taky mudlovské rodiče. Naštvalo jí to tak, že pak na chudáčka Mr.VU skoro hodinu ječela ve vstupní síni (já neodposlouchávala, nedalo se to přeslechnout, fakt). Dokonce mi bylo Snapea na chvilku skoro i líto, ale jenom trošičku. Zaslouží si to, parchant jeden. Lily se zapřísáhla, že už s ním do konce života nepromluví, v čemž ji já a Kate plně podporujeme... jak jinak.

Kate má za sebou taky krušnou noc. Během výření parketem nějak blbě šlápla a ulomil se jí podpatek. Naštěstí vyvázla jenom s vyvrtnutým kotníkem, který jí madam Pomfreyová dala do pořádku během pár minut, ani po ní nechtěla půlroční pobyt na lůžku, tomu se upřímě nestačím divit. Kate pak všechny boty na jehlách vyhodila z okna nebelvírské věže. Asi dvě vteřiny potom jí došlo, co to právě udělala a tak se v pantovlích a pyžamu brodila sněhem pod okny a hledala vyhozené boty, aby si je mohla opět uklidit. Našal je všechny, až na tu se zlomeným podpatkem. Tu mrskla s eXtra velkou zuřivostí, takže teď může klidně viset na větvi stromu v nejvzdálenějším koutě Zapovězeného lesa.

No a já? Skoro nic... Jenom se teď o hodně víc bavím s Remusem. Sice nechápu proč někdo jako Remus, tráví svůj volný čas s Potterem a spol. ale to není moje věc. A vůbec, když spolu dokážou vycházet Lily a Kate... Navíc Rem souhlasil, že mě bude doučovat přeměňování. Lily nade mnou už dávno zlomila hůl a McGonagalová tvrdí, že když nezačnu makat, nechá mě u zkoušek rupnout. Konečně se mi povedlo proměnit myš v gumový míček, ačkoliv měl stále ocásek a pořád tak nějak divně... já nevím, pištěl (což by samozřejmě neměl), ale nebudeme se moc nimrat v detailech, že.

Taky teď poslední dobou myslím míň na Siriuse. Prostě na to není čas. Ten nicméně vypadá pěkně ztrhaně. Rem tvrdí, že jde o "rodinné problémy", ale to je asi stejná pravda, jako že je Remus vlkodlak. Naprostá blbost. Podle mě jde o skutečnost, že Sirius není zvyklý dostávat od holek kopačky. Vždycky je to on kdo láme srdce nezkušeným dívenkám.

***

Asi po týdnu jsme seděly s holkama v knihovně a snažily se najít něco -cokoliv- co by nám pomohlo vypracovat pro Křika pojednání o jakémsi lektvaru. Já vlastně ani nevím o jaký lektvar jde, tudíž jsem byla mírně řečeno neužitečná. Jen tak bez myšlenky jsem otáčela stránkami a prohlížela si obrázky. Písmenka jsem vůbec nevnímala. Najednou na mě zezadu někdo bafnul.

"Ááááá" zaječelam jsem leknutím a málem jsem se počůrala (pšt, to nemusí nikdo vědět). Za mnou stál Remus, koukal mi přes rameno do knížky a asi o něčem přemýšlel.

"Jestli hledáš něco na pojednání o Posilujícím lektvaru pro Křiklana, tak jsi právě přeskočila celou kapitolu, která se mu věnuje." poradil mi Remus a já zrudla jako rajče. Co vám budu říkat, trapas.

"Ale Lis," ozvala se otráveně Lily. "Ty nám vůbec nepomáháš. Ahoj Remusi."

"Ahoj Lily. Kate, mám ti vyřídit, že s tebou chce mluvit Kratiknot, prý kvůli tvému poslednímu domácímu úkolu." otočil se Remus na Kate, která s hrůzou ztuhla.

Kate zapoulela očima. "Sakra, já říkala, že děláš chybu, VELKOU chybu, když mi ho nedáš opsat, Lily. Teď budu mít problém, VELKÝ problém, protože to bude nesmysl. Kratiknot mi za to vynadá a já budu v depresi, ve VELKÉ depresi. A když je člověk ve velké depresi, dělá samá nauvážená rozhodnutí. Takže za můj život zodpovídáš ty." hlavně, že si to umí okecat. S tím se otočila a upalovala směr Kratiknotův kabinet.

"To je vlastně všechno, co jsem potřeboval. Už musím jít." loučil se Rem, ale při odchodu mi ještě kouknul přes rameno a řakl: "Lis, proč si děláš výpisky o lektvaru na zrychlený růst chloupků v nose???" Pak už doopravdy odešela a já si připadala jako úplnej pitomec.

***

Za pár minut už jsme měly napsaný celé pojednání (resp. Lily měla a já si ho později opíšu, protože nemyslím, že by Křika zaujalo půlmetrové ochlupení) a mířily jsme do Nebelvírské věže. Já si sedla do společenky a Lily si mezitím vyběhla pro něco nahoru. Trvalo jí to hrozně dlouho, vypadalo to spíš, že to tam nahoře vyrábí. Takže jsem se zvedla a šla nahoru za ní, ale cestou jsem narazila do Siriuse. A znáte to ne? Upocené dlaně, srdce až v kalhotech, knedlík v krku a naprosto ztracený výraz. Sirius se na mě tak udiveně kouknul a potom tiše poznamenal: "Nikdy jsem si nevšimnul, že máš nad levým obočím pihu. Slyšel jsem, že je to známka itelektu. No... i matka příroda se může zmýlit, ne??"