OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nečekané - 3. kapitola

24.03.2011 (15:00) • ClaireStew • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1500×

3. kapitola

Otec napsal, že se ještě opozdí. Thommy byl Jimmymu na pohřbu a já ho tam odvezl, ale nešel jsem tam. Nesnášel jsem pohřby.  Za tu dobu od rozchodu z tou courou Angelou jsem se změnil. Pokoj byl neuklizený, nosil jsem jenom černou a to džíny, tričko  a koženou bundu. Byl jsem furt sjetý buď heroinem nebo kokainem, pil jsem a kouřil tři krabky denně.  Už jsem nebyl ten hodnej kluk. Byl jsem zlej a nesnášel jsem ženy. Byly to jen děvky a prostitutky, mrchy. Byly dobrý akorát na sex. Neměl jsem problém s tím, vzít si je na ulici a pak je odhodit. Neměl jsem problém znásilnit dítě. Neměl jsem problém ženy bít.

Ležel jsem na posteli a užíval si právě vysátý heroin, když zazvonil zvonek. Zvedl jsem se a za občasného škubání šel otevřít. Otevřel jsem dveře a v nich stála ta coura.

„Co tu chceš ty couro?“ vyštěkl jsem. Byl jsem naštvaný. Ona mě odkopne a pak se připlazí?

„Omluvit se. Byla jsem hloupá. Neměla jsem t opouštět.“

Zasmál jsem se. „Ty si myslíš, že stojím o couru? Že stojím o děvku? Tak to se pěkně pleteš. Navíc, takhle je mi líp. Vždycky když chci si nějakou vezmu na ulici a tam jí ojedu. Mimochodem, děkuju. Kdybys mě nenechala, nebyl bych takový,“ dokončil jsem řeč a vyhrnul jí sukni. Samozřejmě, neměla tam nic. Jak jsem věděl, že byla panna když se mnou chodila, byla i teď. Vnikl jsem do ní a ingnoroval jsem její chabé pokusy mě odstrčit. Tekly jí slzy a bránila se. To mě popudilo ještě víc přidat. Ano, byl jsem zlý, ale to jsem byl prostě já. Brzy se dostavil orgasmus a já jí odstrčil. Spadla na zem a brečela. Pak se zvedla a s hlasitým pláčem odběhla.  Zabouchl jsem dveře a šel se do kuchyně najíst, jelikož byly tři hodiny odpoledne a já od rána nejedl. Usmažil jsem si vajíčka se slaninou a žampiony, k tomu hranolky a zalil to majonézou.

„Ahoj Tayi,“ zívl Thommy a kecnul sebou vedle mě. Pozdravil jsem ho mávnutím ruky a dál se věnoval jídlu. Periferním viděním jsem postřehl, jak se zašklebil.

„Jak to můžeš jíst? Dyť se z toho pobliješ.“

„Hele, neraď prcku,“ odpověděl jsem, když jsem dojedl.

„Já nejsem malej! Měřím 149 centimetrů!“

Zasmál jsem se. „Kluci v tvým věku normálně měří přes sto šedesát. A nechápu, po kom seš tak malej. Otec je vysokej, já taky a po matce… Ne. Nevím. Nejsi adoptovanej?“ Uklidil jsem talíř a zapálil si. ¨

Najednou jsem slyšel rachocení klíčů v zámku. Otec je doma. Doma z Pekingu. Rychle jsem zmizel i s cigaretou v pokoji a nechal tam Thommyho osamotě. Po chvíli jsem slyšel šťastný výkřik, který najednou zamrzl.

Vyšel jsem z pokoje i s cigaretou v puse a zůstal jsem překvapeně stát. Vedle otce v kvádru stála asi dvaadvacetiletá černovláska, štíhlá jak proutek a měla na sobě asi šíleně drahou mini sukni a tílko, které odhalovalo záda. Byla zmalovaná jak děvka a usmívala se jak kokot. Opravdu jsem netušil,kde jí otec schrastil, ale nechápu, jak se opovažuje přivíst po mámině smrti děvku do domu. Asi je z nějakýho zapadákova a vydělávala si šlapáním.

„Co tady dělá ta zmalovaná coura?!“ vypěnil jsem.

„Noemi takhle říkat nebudeš! A co to vůbec máš v puse? Navíc, je to moje manželka, vzali jsme se v Pekingu.“

„Takže ta coura má jméno? Jak absurdní! Ženský jsou dobrý akorát na sex!“

„Noemi je vaše nová máma, tak se s tím smiřte!“ zahroměl otcův baryton.

„Buď ona, nebo já!“ rozhodl jsem se. Spát můžu ve skladišti. Peníze mám a věcí v pokoji moc už taky ne. Všechny ty nepotřebný cetky z cest jsem vyházel.

„Ale nemůžeš odejít. Mám vás všechny rád stejně a Noemi miluju.“

Zasmál jsem se. „To si nemyslim.Ty seš s ní jenom kvůli vzhledu, ona kvůli penězům a národnosti. Navíc nechci mít za matku děvku. Navíc, mohla by být klidně moje starší sestra! Vždyť jí může bejt maximálně dvacetpět. I když, může bejt i starší, jinak by na sobě neměla několik centimetrů make-upu.“

„Nebudeš urážet tvoji novou matku! Vypadni do svýho pokoje a nevylejzej dokud nezměníš názor!“ Na to jsem se otočil a v doprovodu hlasitého dupání, práskání dveří a nadávání jsem odkráčel do pokoje. Tam jsem chodil jako lev v kleci. Nemohl jsem se uklidnit a ani následný vyprázdnění dvou krabek cigaret a flašky absinthu mě neuklidnilo. Nakonec jsem popadl tašku a sbalil si všechny potřebné věci jako ponožky, spodní prádlo, pár bund, triček, kalhot a bot, kartáček na zuby s pastou, hřeben, peníze, doklady, klíče, mobil, koks a heroin, flašky alkoholu a balíky cigaret. Vyskočil jsem z okna a přistál na opečovávaném trávníku.

***

Děkuji předem za každý komentář.

Doufám že se vám kapitolka líbila, ale chci také nějaké komentáře.

Bez komentářů NEPOKRAČUJU!

Cením si nápadů, pochvaly i kritiky.

Vaše ClaireStew.

P.S.: Chci poděkovat Barče N., že mi pomáhala se začátkem.

Autor: ClaireStew (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekané - 3. kapitola: