OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nejasná minulost - 4. kapitola

09.07.2011 (18:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 892×

4. kapitola

Zbytek týdne mi splynul trochu dohromady, s Kate jsme se hodně spřátelily, no a s Jackem? Myslím, že ho miluju, ještě se nerozešel s Monicou, ale byli jsme spolu dvakrát venku. A musím říct, že jsem v lekcích líbání, které mi dává, jsem víc než dobrá.

Dneska mě čeká příprava Halloweenského kostýmu, měla jsem ho dělat s Monicou, ale ta je jaksi mimo hru. Začala jsem v pokoji, prohrabala jsem oblečení ve skříni, i to vyřazené, ale nic se nehodilo. Chtěla jsem jít za nějakou čarodějku, nebo něco jako věštkyni. Vydala jsem se na půdu, protože tam je harampádí víc než dost, a taky spousta vyřazeného oblečení.

Rozsvítila jsem si u dveří a začala velkou skříní uprostřed půdy. Po chvíli jsem našla krátkou černou sukni, kterou jsem si opásala nějakým stříbrným závěsem, byl průsvitný, takže vypadal jako pavučina. Jako další jsem našla tričko s úžasným výstřihem do véčka, ale bylo moc dlouhé a dole byl infantilní obrázek medvídka se srdíčkem. Moc dlouho jsem neváhala a odstřihla konec, takže tričko mi sahalo kousek nad pupík. Když jsem se koukla na sebe do zrcadla, musela jsem uznat, že vypadám fakt dobře, tak trochu jako Miss Blázinec. Chtěla jsem zavřít skříň, když v tom mi padl zrak na malou fotku na dně skříně.

Sehnula jsem se pro ni, zaujala mě, protože dívka na ní se podobala mě, o pár let mladší, ale… Ne jenom se mi podobala, to jsem byla já, což by nebylo nijak zvláštní, jenže se mnou byl na té fotce ještě nějaký chlap, v životě jsem ho neviděla, nebo se nepamatuji. Vzala jsem ji sebou dolů s tím, že se zeptám mámy, kdo to je.

„Ahoj, mami.“ Přivítala jsem ji hned, jak vešla do dveří.

„Co se stalo?“ Proč každého, kdy jsem takhle milá, napadne, že s něco děje?

„Našla jsem fotku a chtěla jsem se zeptat… kdo to tam je?“ Strčila jsem jí tu fotku skoro před obličej. Máma se na ní podívala a celá zbledla.

„Mami…?“ Docela jsem se bála, mamka tam stála jako socha.

„Kdes… Kdes ji našla?“ vykoktala.

„Na půdě, hledala jsem tam něco na Halloween.“ Nechápala, jsem, co jsem zas provedla, tady člověk fakt nesmí dělat nic…

„Nehrabej se ve věcech, do kterých ti nic není, rozumíš?!“ křičela na mě, pak mě nechala v chodbě stát samotnou a odešla do ložnice. Ta má zase náladu, škoda, že mi tu fotku sebrala, mohla jsem se zeptat táty. Konečně, měla jsem jít rovnou za ním.

***

Odpoledne mě vyzvedl Jack. Objala jsem ho kolem krku a dala mu pusu, pak jsem si sedla za něj na motorku. Čekal mě trénink, dneska jsme určovali, kdo bude na topu. Já měla svoje místo jistý, to byla jedna výhod postu hlavní roztleskávačky. Další byla Andrea a Monica. Ty dvě mezi sebou soupeřily pořád, i když jejich spor poslední dobou trochu ochladl a obě se zaměřily na mě.

„Monico, nahoru teď půjde Kate,“ řekla jsem. Všichni se na mě podívali, a hned dva pohledy mě na místě nejmíň usmažili.

„Nicole, to není dobrý nápad,“ ozvala se Kate.

„Je to skvělej nápad. Teď šup nahoru.“ Vyzvedly ji a Kate, i když byla rozklepaná, držela skvěle. „Jo, druhá na zvedačky je Kate.“ V tu chvíli po mě Monica skočila.

„Co si os obě myslíš?“ ječela na mě. „Tohle mi nevezmeš! Rozumíš?!“ Za vlasy mě stáhla na zem. Něčí paže ji ze mě stáhly. Podívala jsem se před sebe a viděla, jak Jesse drží Monicu, která prožívala asi nějaký nervový kolaps.

„Končím!“ vyštěkla a odešla do šatny.

„Ehm, Nicole, myslím, že by ses měla podívat do zrcadla.“ Přemáhal smích Jesse.

„Co, cože?“ Přijala jsem nabízené zrcátko a zhrozila se, vůbec jsem si nevšimla, kdy se Monice podařilo mě praštit. „Já jí jednu vrazím!“ vykřikla jsem.

„Klid, máš permanentní make-up,“ řehtala se Andrea.

„No vidíš, to mě nenapadlo! Nechceš ho taky?“ zeptala jsem se jí sladce. Ta kachna na chvíli zmlkla. „Takhle nemůžu mezi lidi,“ stěžovala jsem si Jessemu a Kate, kteří mě doprovázeli do koupelny.

„Ale jo, to za chvíli přejde,“ utěšovala mě Kate.

„Ber to takhle, bude víkend, za ten ti to změní barvu, pak to samý domaluješ na druhý oko a bude z toho novej módní hit.“ Na oko se zamyslel. „Stejně to vypadá stejně, jako když si malujete,“ mával si před obličejem rukama, jak nám názorně předváděl jeho představu líčení, „Ty barvičky po obličeji.“ To už jsem se smála i já a Kate.

„Jsi pako,“ otitulovala jsem ho. Společně jsme vyšli před tělocvičnu, Jackova motorka tu nestála. „Jesse, nechtěl bys mě, čistě náhodou, odvézt domů?“ Lísala jsem se k němu, samozřejmě ze srandy!

„I kdybych chtěl, kočko, ale jedu s Markem na opačnou stranu města. Promiň.“ Mávla jsem rukou, jako že je ztracenej případ.

„Je-jestli chceš, mohli bychom tě odvést mi s Danielem,“ nabídla mi nesměle Kate.

„Jo? To by bylo super,“ zajásala jsem, protože se mi nechtělo jít domů pěšky, autobus tam nejezdí, a pochybuji, že drazí rodičové by na mě měli čas.

„Ahoj,“ pozdravila jsem Daniela.

„Čau,“ usmál se na mě. Ten kluk je fakt hezkej, trochu mi připomíná Bena Barnese. Kate mu mezitím, co jsem na něj nepokrytě koukala, sdělila, že mě odvážejí domů. „Takže máme pasažéra navíc?“

„Už to tak vypadá,“ oplatila jsem mu úsměv a sledovala svoje nehty, to by člověk nevěřil, jak jsou zajímavý, protože si musel určitě všimnout, jak na něj koukám.

„Tak jedeme, drahé dámy?“ On se snad pořád směje.

„Můžeme.“ Cestou jsme se skvěle bavili, všichni, Kate ztratila ostych a řehtala se společně s náma. Musela jsem se pořádně soustředit, abych navigovala Dana správně, protože to se mezi záchvaty smíchu dělá dost těžko.

„Nechcete zajít na kafe, čaj? Nebo něco takovýho?“ pozvala jsem je, protože se mi ještě nechtělo loučit.

„Jasně, rádi.“ Vešli jsme společně do domu, který byl tichý a hlavně prázdný. To by nebylo normální, kdyby byli rodiče v pátek večer doma. „Vaši nejsou doma?“ zeptala se Kate.

„Ne, asi jsou na nějakém večírku, nebo večeři.“ Zavedla jsem je do obýváku. „Donesu něco k pití a nějaký křupky.“ Odběhla jsem do kuchyně a pobrala, co mi přišlo pod ruku. „Nabídněte si,“ zakřenila jsem se na ně a položila svůj náklad na stůl.

„Nemáte hlad? Danieli, po tréninku je Jack vždycky hladovej,“ usmála jsem se na něj, ten, kupodivu, můj úsměv neoplatil.

„Ne, díky.“ Chvilku mlčel, „Neříkala si, že s tím… Jackem nechodíš?“

„No, ono to je složitější.“ Lehce nervózně jsem se zavrtěla. „No,“ snažila jsem se přijít na jiné téma. „Odkud jste se přestěhovali?“ První otázka které mě napadla, já vím, pitomá, ale lepší než tu trapně mlčet.

„Z Floridy.“ Wow.

„A co vás přivedlo sem, do Redvillu?“ Nešlo mi na rozum, jak se někdo při smyslech mohl odstěhovat dobrovolně do téhle díry.

„Táta tu má práci,“ řekla mi Kate.

„Aha, Florida je skvělá. Jezdím tam na prázdniny k mamčině sestře.“

„A kde bydlí, tvoje teta?“ zeptal se Daniel.

„V Miami, organizuje svatby.“ Jo, tohle je snový povolání. „Kde jste bydleli vy?“

„V Orlandu.“ Jak je ten svět malej, v Orlandu jsme loni byli s tetou několik dní na prázdninách.

„Jak se vám líbí, v našem malém zapadákově,“ usmála jsem se.

„Tak strašný to není,“ utěšoval mě se smíchem Daniel.

„Právě, že tak.“ Hraně jsem si povzdechla. Pak jsem si vzpomněla. „Půjdete na Halloweenskou párty?“

„Já nevím,“ začala Kate.

„Špatně jsem se vyjádřila. Půjdete tam, je to tradiční akce školy. Roztleskávačky i hokejisti, a celkově všichni sportovci to mají povinné. Takže vás rovnou zaúkoluju.“

„Že jsem sem lezl.“ Protočil hraně oči Daniel. Vyplázla jsem na něj jazyk a pokrčila rameny.

„To víš, k čemu jinýmu by si byl?“ Šťouchla jsem do něj, „Potřebuju pomoct něco nastěhovat do tělocvičny a pomoct s výzdobou,“ řekla jsem, už vážně.

„Jo, až bude potřeba, řekni si.“ Ještě mi dal svoje číslo. Pak jsme se zabrali do rozhovoru o všem a zároveň o ničem. O hudbě, knížkách, sportu… Bylo krásně, prostě a jednoduše nádherně. Ani jsem si nevšimla, kolik je hodin, dokud se Kate nezhrozila.

„Danieli, musíme jít! Táta neví, kde jsme.“ Skoro Dana odtáhla ze dveří.

„Máš pravdu. Bylo to super,“ usmál se na mě. Já ten jeho úsměv prostě žeru.

„Ahoj, zítra ve škole.“ Šla jsem ej vyprovodit ke dveřím. „Někdy to zopakujeme!“ křikla jsem ještě na ně, než zalezli do auta.

„Jasný,“ zavolal na mě Daniel.

Pečlivě jsem zamkla a zkontrolovala mobil. Několik zmeškaných hovorů od táty a dva od Jacka, esemeska od Jacka a dvě od táty. Od ceho mas mobil?! Zavolej mi. Prosí táta. Hned jsem to napravila, ohlásila jsem se. Ta od Jacka mě nepotěší tolik, jako třeba včera. Musím utěšovat Moniku. Sorry. A kdo bude utěšovat mě? Ne, že bych o to stála. Daniel mi na obličej dal obklad a za dobu našeho rozhovoru jsme ho několikrát měnili.

Vlezla jsem do koupelny, abych se vydrhla a pod světlem několika lampiček zjistila celkové škody na mém obličeji. Nakonec jsem se usnesla, že to není tak strašný. Modřina nevypadá děsivě a otok, díky obkladům, splaskl. Ráno to zapudruju a zamaskuju všema dostupnýma prostředkama. Na Monicu mám pěknej dopal, kamarádíme se dost dlouho, ale nikdy se neprojevovala jako nebezpečnej psychopat.

V pokoji jsem se převlékla do pyžama a s knížkou jsem vlezla do postele. Začetla jsem se do knížky, která vypadá docela akčně, mladý, a samozřejmě krásný, dobrodruh zachraňuje na poslední chvíli svět.

předchozí další

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejasná minulost - 4. kapitola: