Nejasná minulost - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Nicole chodí s Jackem a ani sama neví jak. Navíc probíhá trénink a přípravy na Halloweenský večírek...

29.07.2011 (14:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 896×

6. kapitola

„Andreo, neflákej se tam!“ křičela jsem. Typickej trénink. Andrea se nenamáhala odpovědět, pouze zpevnila postoj. Pilně jsme trénovali na okresní kolo týmů roztleskávaček. Sarah proháněla mě a obě jsme proháněly ostatní holky. Na učení mi zbývalo minimum času, po večerech jsme se Sarah vymýšlely sestavu. Monica po týdnu přišla, nejdřív se s nikým nebavila. Potom se to zlepšilo, ne že bychom byly zase nejlepší kamarádky, ale přece jenom se mnou tu a tam promluvila. Její slova ke mně byla přesto moc sladká, až moc. Jack se s ní po oné schůzce v baru rozešel, aby si zachovala tvář, začala chodit s klukem z konkurenční školy. No a já asi chodím s Jackem. Není to tak k zahození, když jdu a všichni mají přede mnou respekt, je to něco jako být královna. A nechci se chválit, ale díky mě, Kate zapadla líp, než bych čekala. To se nedá říct o Danielovi. Ten se mi vyhýbá, řekla bych.

„Páni!“ Hvízdl Jack, když mě Jesse vyhodil do vzduchu. Rozhlédla jsem se po nově příchozích. Jack, Darek a Josh podporovali holky. Chvilku jsme to zvládaly, jenže většina holek, Monica, se předváděly a flirtovaly.

„Holky, pro dnešek končíme.“ Rozpustila nás Sarah. Vděčně jsem popadla ručník, ale cestu do sprchy mi zablokovalo něčí tělo.

„Ahoj, krásko.“ Přitáhl si mě za ramena a prudce a docela hrubě mě políbil. Mírně jsem se od něj odtáhla a zjistila jsem, že na nás nezírá jen Monica, ale i Daniel. A oba se tváří naštvaně.

„Musím do sprchy.“ Vymanila jsem se z Jackova objetí a rychle zapadla za dveře. Ve sprše jsem se snažila zůstat co nejdéle, ale nebyla jsem tu sama. Tak jsem musela vyjít vstříc Jackovi.

„Trvalo ti to,“ zamračil se. „Jedeme ke mně?“

Hrklo ve mně. Rychle jsem přemýšlela, jak se vymluvit. Spát jsem s ním rozhodně nechtěla. „No…, víš,“ mysli, mysli rychle. Povzbuzovala jsem svůj mozek. „Já…, musím s tátou… na rodinnou večeři.“

„Ani na chvilku?“ Nevzdával se.

„Ne, promiň,“ odmítla jsem nekompromisně.

„Jak chceš,“ zúžil oči a odešel. Takže domů zase autobusem.

„Chceš jet s náma?“ Trhla jsem sebou, protože jsem si Kate, která se za mě připlížila, nevšimla.

„Můžu?“ zeptala jsem se ani ne tak Kate, jako Daniela.

„Mně je to jedno.“ Trhl neurčitě rameny.

„Samozřejmě, že můžeš.“ Usmála se na mě Kate. Mlčky jsem došla k Danovu autu, Kate se mnou snažila bavit, ale po mých krátkých odpovědích přestala. Daniel nepromluvil vůbec, plně se soustředil na silnici před sebou. „Tak ahoj, zítra.“

Domů jsem přišla naštvaná, naštěstí tu, jako obvykle, nikdo nebyl. Vydupala jsem k sobě do pokoje a natáhla jsem se na postel. Jack a Daniel mi dneska skvěle zkazili náladu.

***

Hned ráno jsem se srazila s Kate a Danielem. Ten vypadal, že ho špatná nálada ze včerejška přešla. Měli jsme společnou cestu na první hodinu, my s Kate měly tělocvik a Dan šel do posilovny.

„Jak pokračují přípravy na večírek?“ zeptal se mě Daniel.

„Už jsou v podstatě hotové, ale dneska odpoledne se musí připravit tělocvična. Počítám s váma.“ Mrkla jsem na oba.

„Počítej se mnou. A co dělá Jack?“ Už zase! Mírně jsem zatnula pěsti

„To netuším, ještě jsem ho neviděla,“ odpověděla jsem klidně.

„Teď to můžeš napravit,“ řekl. Podívala jsem se směrem, kam koukal. Jack si to mířil přímo k naší skupince,

„Čau, kotě.“ Chytnul mě za krk a přitáhl si mě k sobě, tohle jeho chování se mi hnusí. Odstrčila jsem ho od sebe. „Koukám, že se bavíš s nima…,“ přejel pohrdlivě pohledem po Kate a Danielovi. „Takhle si svojí popularitu moc dlouho neudržíš a nepomůže ti ani to, že chodíš se mnou.“

Naštvala jsem se. „Podívej se, já netuším, proč bych tě měla poslouchat a nechápu, co máš proti mým přátelům!“

„Klid, kotě.“ Pohladil mě smířlivě po tváři, jeho ruku jsem netrpělivě smetla. „O nic nejde.“ Nečekal na moje námitky, které jsem mu hodlala vykřičet do tváře, možná přidat facku.

„Radši půjdu,“ zabručel Daniel. „Tak odpoledne.“ Usmál se a odešel k posilovně.

„Nic si z něho nedělej,“ řekla jsem Kate.

„Hmm,“ zabručela.

„Těšíš se na večer?“ zeptala jsem se jí.

„Jo. Za jakou masku jdeš?“

„Za čarodějnici. A ty?“ Než stihla odpovědět, zazvonil mi telefon, vytáhla jsem ho z kapsy a přijala hovor. „Tati?“

„Hele, vy máte dneska ten večírek, že jo?“ Začal ze široka.

„Máme,“ odpověděla jsem opatrně, doufám, že jsem neprovedla nic, za co by mi ho zakázali.

„Musíš tam jít?“ Co je to za otázky.

„Co se děje?“ Byla jsem netrpělivá, za moment zvonilo a my s Kate, která na mě loajálně čekala, jsme nebyly oblečené.

„Musíme k babičce, má zlomenou ruku a potřebuje pomoc.“ Jaj, babička bydlí v Severní Karolíně.

„Musím s váma?“

„To jsem ti chtěl navrhnout, ale myslím si, že se ti tam moc nechce, že? Takže bys mohla spát u Monici, co ty na to?“ To radši ve vlčí noře.

„Myslím, že Monica něco má,“ řekla jsem neurčitě. „Můžu být doma.“

„Sama? Vždyť se bojíš.“ Namítl táta logicky, má pravdu, asi bych tam celou dobu nevydržela.

„To je fakt,“ přiznala jsem. „Na jak dlouho tam vlastně jedete?“

„Tak tři dny, nanejvýš čtyři.“ Takže musím s nima. Měla jsem několik důvodů, proč tam nechtít. Tak za prvé, babička mě moc nemusí, za druhé je Halloweenský večírek a za třetí musíme trénovat. Kate na mě mávala.

„Moment,“ řekla jsem taťkovi a věnovala jsem svojí pozornost Kate.

„Můžeš být u nás,“ nabídla mi.

„Fakt, nevadí to?“

„To bych to nenabízela,“ usmála se.

„Tati? Vlastně bych mohla spát u Kate….,“

„Aha, nebude to její rodiče obtěžovat?“ Kate zavrtěla hlavou.

„Ne.“

„Dobře, doma za sebou pořádně zamkni a zapni alarmy.“ Poučil mě. „A nezlob,“ dodal, jak jsem poznala, s úsměvem.

„Budu moc hodná holčička, tatínku.“ Položila jsem to. „A teď makáme,“ oznámila jsem Kate, rozeběhly jsme se k tělocvičně. Holky byly převlečené a já se málem přerazila, když jsem se zamotala do tepláků.

***

„Jesse, pořádně to tam přivaž… ne počkej! Zvedni to o pár centimetrů výš,“ navigovala jsem ho, nebo kibicovala, jak říká on. A není sám, přiznávám, trochu to přeháním.

„Nechceš si to jít připevnit sama?“ otázala se mě dost naštvaně.

„Ani ne, heleď, ty to zvládneš.“ Usmála jsem se na něj povzbudivě.

Jeho: „Doufám, že ti to spadne na hlavu,“ jsem přešla velkorysým mlčením.

„Kate, počkej, tam ne.“ Rozeběhla jsem se na druhou stranu tělocvičny. „Dej to sem do rohu.“ Vzala jsem jí reproduktor z rukou a postavila ho směrem do středu tělocvičny. „Mohla bys najít Marka, a říct mu, ať si jde zapojit tyhle svoje krámy?“ ukázala jsem na všemožný věci, potřebný k pouštění hudby.

„Jasně.“ Odběhla. Já se zase rozhlédla kolem sebe, kde je mě potřeba.

„Užíváš si rozkazování?“ zašeptal někdo za mnou, trhla jsem sebou a prudce jsem se otočila.

„Jo, je to dobrej pocit,“ zakřenila jsem se na Daniela. „Ty máš co na práci?“ zeptala jsem se ho s nevinným úsměvem.

„Mohl bych prokázat službu všem ostatním a zavřít tě někam, kde by tě nikdo nenašel. A vytáhnout tě až zítra.“ Zašklebil se na mě.

„Počkej, v noci tě budu strašit!“ Dloubla jsem ho prstem do hrudi.

„To… Počkej, v noci?“ zarazil se. Takže Kate mu nic neřekla.

„Jo, příštích pár dní spím u Kate.“

„Bože, za co mě trestáš?“ Chytil se teatrálně za hlavu. „Budu muset uklízet, když budeš u nás?“ mrkl na mě zpoza dlaně.

„Ty to snad normálně neděláš?“ zeptala jsem se zhrozeně.

„Ale samozřejmě že jo, když už není kam dát špinavý oblečení, nebo na čem sedět…“ usmál se.

„Doufám, že Kate má víc uklizeno než ty.“ Zadoufala jsem na půl ze srandy, na půl vážně.

předchozí další