OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 11. kapitola

21.09.2010 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 838×

Milujeme celebrity

Když si konečně všimla, co se tu dělo, zůstala stát jako přikovaná na místě a zčervenala. Chvíli na nás jen tak zírala a pak se začala šíleně smát, dost jsem se divila, že střecha zůstala tam, kde měla.

Uklidnila se a rychlostí světla vypadla z mojeho pokoje. Nevím, co si myslela, když vpadne ke mně do pokoje, ale asi mě chtěla rozveselit.

S Jayem jsme se na sebe podívali. Cukali mu koutky, navíc nám došlo, že už z toho dneska nic nebude a veškerá atmosféra byla v čudu.

Jay se oblíkl a tak jak sem přišel, tak i odešel, docela mi to bylo líto. Položila jsem se zpátky na postel a znova si přehrála scénu a nezapomněla ani na Valibuka. Začala jsem se potichu smát a postupně se to zesilovalo. Zakousla jsem se radši do polštáře, abych nezbořila dům.

Smích ustal a já se mohla jít konečně sprchnout. Po sprše následovalo pýžo a pak šupky dupky do postýlky. Usla jsem překvapivě rychle a hádejte o čem se mi zdálo...

Ráno jsem se probudila s přiblblým úsměvem na tváři. Klidně by mi mohli říct, že za pět minut bude konec světa a já bych se dál usmívala.

Na snídani to nebylo jinak a máti s Lin na mě ani nemluvily – stejně bych jim neodpověděla. Do školy jsem šla naštěstí s Lin a tak jsem dorazila do správné školy.

Jako v tranzu jsem došla k lavici a Julie se jen při pohledu na mě jen usmívala.

Do třídy dorazil i on. Okamžitě si mojeho pohledu všiml a krásně se na mě usmál. Už to nebyl debilní úsměv, začínal se mi líbit čím dál víc.

Celou hodinu se na mě otáčel a nezapomněl přidat ten svůj úsměv.

O přestávce jsem hned vyrazila na záchod, přede mnou už vyrazila Julie. Obě jsme běžely a smály se.

Julie tam byla dřív a zabrala mi můj záchodek – no znáte školní záchodky, jedna dlouhá řada v ní kabinky a moje byla ta třetí zezadu.

„To je můj hajzlík,“ křikla jsem na ni přes záchodky.

„Vem si jiný,“ zakřičela na mě Julie už přes zavřené dveře.

S vyšpulenou pusou jsem došla k vedlejší kabince a už asi víte co se dělo...

Společně jsme vyrazily ze záchodků směr třída. Když jsme si sedly na zadky, tak Julie vytáhle nějaký časák.

Hned na první straně byla napsáno ve smyslu Slep se Justina.

Okamžitě jsem přetočila na plakáty a tam byl plakát Justina Biebera v životní velikosti, problém byl, že jsme ho musely slepit.

Dostala jsem skvělý nápad a tak jsem ho hned vykecala Julii.

„Slepíme ho a budeme hrát šipky!“ smála jsem se.

„Dobrý nápad!“ smála se se mnou.

„Kdo hodí do nosa má sto bodů,“ navrhla jsem.

„Kdo hodí mezi oči má za dvě stě,“ další navrhla Julie.

„A kdo hodí do pohlaví má za pět set,“ dokončila jsem a obě jsme se rozesmály. Dilema šipky bylo vyřešeno.

Další plakát byl s Eminem. Někdo z něho udělal Herryho.

„Kdo mu to udělal?“ zhrozila jsem se.

„Však to je jen plakát,“ kroutila hlavou Julie.

„Já ho mám ráda!“ nedala jsem se.

„Jo upe ho znáš.“

„Jo, náhodou včera jsem si s ním psala!“ zasmála jsem se.

„A říkal, že tady – přesněji ve škole – udělá koncert a bude na holčičích záchodkách příští hodinu!“ vykřikla jsem se smíchem.

Bezvadně jsme se bavily a naše nekončící debaty nekončily. Zase jsme byly v poho, ale stejně mi pořád lítala hlavou ta sázka.

Já na to jednou přijdu.

Přestávka skončila a následovala hodina. Učitel přišel do třídy a moje veškerá pozornost patřila Jayovi. Byl tak krásný v té zelené košili a bílým tílkem.

Vzdychla jsem si a učitel si toho všiml. Kdyby mohl, propleskal by mě, ale jen mě zpražil pohledem a zase pokračoval ve svých nudných kecech.

Zase jsem se zakoukala na Jaye a on taky moc nevěnoval pozornost učitelovým kecům.

Učitel na další hodinu přišel dřív a slíbil, že nás pustí dřív. Všichni mu to sežrali, ale mě se nelíbil. Vzal do ruky učebnici.

„Víte co v ní je?“ zeptal se.

Všichni na něho koukali, jako by právě spadl z Marsu. Jen se tomu zasmál a pokračoval.

„Já to taky nevím,“ zasmál se o něco víc. Třída se s ním zasmála taky a i mě cukaly koutky.

Byl docela fajn, ale byl na učitele až moc dokonalý a to mě štvalo. Nikdo není dokonalý a dost jsem se bála, že ty chyby prokouknem až moc pozdě.

Nechala jsem strachu a trochu si tu uvolňující hodinu užila.

Po poslední hodině následovala cesta domů s Jayem. Drželi jsme se za ruce, bylo to tak přirozené. Využili jsme toho, že nikdo nebyl doma a zaskočili ke mně nahoru. Pro jistotu jsme se zamkli, aby nás zase nevyrušil nějaký Valibuk.

Lehce si mě přitáhl a začal mě líbat. Polibky jsem mu oplácela.

Skočili jsme zase „ve spodkách“ v posteli. Lehce jsme se líbali a pak se k sobě tulili a šeptali si. Bohužel jsem zjistila, že Jay jde zítra na nějaké vyšetření a tak do školy vůbec nepřijde.

Byla jsem z toho smutná, ale krásně se se mnou rozloučil. Chvíli jsem ještě protestovala, ale pak sem ustoupila a pustila ho domů.

Dostala jsem chuť na napuštěnou vanu. Nápad jsem uskutečnila a natáhla jsem se do vany. Užívala jsem si to teplo. Když jsem cítila, že voda začala chladnout, vylezla jsem a usušila se. Vlezla jsem si do čistého a pěkně měkkého župánku. Lehla jsem si do postele a usla.

Probudila jsem se. Byla ještě tma a tak jsem znova zavřela oči...

Stála jsem u zrcadla a pozorovala jsem vypouklinu na břiše. Postupně se zvětšovala a mě došlo, že jsem těhotná. Přišlo mi to docela fajn a už na odrazu v zrcadle jsem viděla, že ve snu jsem byla mnohem starší. Mohlo mi být tak osmnáct. Usmála jsem se nad tím, když jsem si ve snu přemítala, že miminko bude Jayovo...

„Pííííííííp!“

Práskla jsem rukou do stolu a budík se skutálel na zem.

Už to krásně začíná! Pomyslela jsem si a štrádovala si to směr koupelna. Na snídani jsem si dala nějaké křupky s mlíkem a pak šupky do školy.

Jay mi chyběl a dost. Ještě nedávno bych se tomu smála, ale byla to pravda.

Ve škole jsme si nudila, protože ani Julie tam nebyla. Překvapivě si ke mně přisedl Henry. Netušila jsem co po mně chce a tak jsem ho ze začátku ignorovala.

„Víš o tom, že se vsadil, že tě sbalí?“ zeptal se.

Jen jsem se na něj zamračila, ale ani to ho neodradilo.

„Zatím se mu to daří a když se s ním vyspíš, tak tě odkopne,“ pokračoval.

„Dej mi pokoj!“ vyštěkla jsem na něj a on si odsedl.

Zkazil mi náladu ještě víc a navíc mi nasadil brouka do hlavy.

Co když má pravdu? Co když mě odkopne? Musím se ho dneska na to zeptat.

Shrnutí // 12. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 11. kapitola: