OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 16. kapitola

15.10.2010 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 772×

První školní den

Byla jsem tak nervózní, že jsem se pořád budila. Zrovna když se mi podařilo usnout, začal drnčet budík. Vší silou jsem ho shodila ze stolku. Chudák, ten pád nepřežil. Zákeřně jsem se usmála a chtěla pokračovat ve spaní.

„Vstáváme!“ houkla do pokoje Melody.

„Mě se nece,“ zamumlala jsem do polštáře.

„No tak, přece nechceš přijít hned první den pozdě,“ tahala mi peřinu. Zamručela jsem a velice nerada jsem se šla osprchovat. Pustila jsem vodu a …

„Á! Ta je ledová!“ křičela jsem.

„Promiň, zapomněla jsem ti říct, že dneska opravujou trubky, takže zastavili teplou vodu,“ přiřítila se Melody do koupelny. Jen co mě uviděla nasadila omluvný výraz a pak odešla.

Jen co jsem se vydýchala z té ledové spršky, nemohla jsem najít ručník.

„Kde je? Vždyť jsem si ho brala,“ brblala jsem si pro sebe. Jenže nikde nebyl. Nechtěla jsem riskovat a tak jsem sebou plácla do vany. Ležela jsem a čučela na pavouka v rohu stropu. Pomalu se soukal dolů.

Počkat dolů?!

Nadzvukovou rychlostí jsem vyletěla z koupelny do svojeho pokoje a bylo mi u levé půlky, že jsem byla na ostro. V pokoji jsem na sebe naházela nějaké věci a s ručníkem – který jsem si zapomněla v pokoji – omotaným kolem hlavy jsem šla do kuchyně na snídani.

Všichni seděli u stolu a něčím se cpali, teda až na tátu.

„Kde je táta?“ zeptala jsem se.

„Neříká se náhodou dobré ráno?“ rýpl si Jim. Spražila jsem ho pohledem a on se raději zakousl do housky.

„Je v práci, ale mám tě pozdravovat,“ usmála se Melody.

„Vážně?“ koukala jsem na ni nevěřícně. On nikdy nepozdravoval a tak mě to docela překvapilo.

„Tedy ne, omlouvám se,“ vzdychla. Jen jsem se na ni usmála a sedla si vedle Lili. Vzala jsem si toast z kupy jako pro vojsko, namazala si ho džemem a s chutí si na něm pochutnala.

„Jedeme!“ křikla Melody do domu.

Kruci, kde je ta řasenka, tady jsem ji měla! Kurňa, se na to vyprdnu! Vrčela jsem v duchu.

Vzala jsem batoh a letěla k autu. Všichni už tam samozřejmě byli a čekalo se jenom na mě. V autě jsem se nestačila ani vydýchat a už se vystupovalo u školy.

„Tak tohle je naše škola,“ oznámil Jim.

„Nechceš provést?“

„O to se postarám já,“ řekl někdo. Ten hlas jsem poznala a hned mi bylo jasné, čí byl.

„Jayi!“ skočila jsem mu do náruče.

„Chyběla si mi,“ políbil mě do vlasů.

„Ty mě taky.“

Ruku v ruce jsme se vydali do školy. Zavedl mě do kanceláře a sekretářka mi dala plánek školy a rozvrh. Společně jsme se vydali na první hodinu, matiku. Kdybych mohla, tak bych utekla. Ještě před třídou jsme potkali učitele a ten nás odvedl do naší třídy.

„Dobrý den třído, přivedl jsem vám nové spolužáky!“ zavolal na třídu, která se uklidnila.

„Tohle je Tiffany Tortonová a Jayson Hart,“ představil nás.

„Jaye všichni známe!“ křikl někdo a třída jen přikyvovala. Všichni se na nás dívali, nebyla jsem si jistá jestli na nás, ale na mě určitě jo. Některé holky mě propalovaly pohledem a já vůbec netušila proč.

Učitel nás posadil do poslední volné lavice a hodina mohla začít. Nic extra to nebylo a tak jsem se kochala pohledem na Jaye, něco si kreslil. Začala mě zajímat třída a tak jsem zmapovala terén. Každý dělal něco jiného, někdo si něco zapisoval, někdo čučel z okna. Zaujal mě pohled jedné holky, byla to ta typická blondýna – prostě pronikavé modré oči, tlustá vrstva make upu a nesměly chybět růžové hadříky a podpatky.

Čučela na Jaye. Nejdřív jsem se na ni zamračila, ale nereagovala a tak jsem ji chtěla probrat trochu jinak. Dala jsem ruku před Jaye a zamávala na ni. S ní to ani nehlo, ale kluk za ní se na mě usmál a zamával mi zpátky. Oči mi lezly z důlků a proto jsem se radši otočila zpátky. Moje první reakce byla, že jsem se praštila do čela.

„Jauví,“ tiše jsem zaskučela.

„Co se stalo?“ ptal se Jay.

„Ona!“ zavrčela jsem, ale vlastně jsem byla naštvaná na sebe.

Otočil se a já taky. Bloncka se rozzářila a myslím, že to bylo tím úsměvem. Ne, nebylo to tím úsměvem, bylo to tím peroxidem.

„S ní se nedělej starosti,“ pohladil mě po ruce. Sice mě to neuklidnilo, ale vypustila jsem ji z hlavy, teda jen jsem si to myslela. Pořád mě žrala a ten kluk taky.

Když zazvonil zvonek, Jay se zvedl, že musí a mě nezbylo nic jiného, než zůstat ve třídě. Bloncka vyšla taky ze třídy a já mohla jen hádat, kam asi šla.

„Jsem Shane.“

„Ehm... Tiffany,“ zakoktala jsem.

„Jo, to s tím mávnutím byla absolutní debilita, původně jsem chtěla probrat tu bloncku,“ drmolila jsem ze sebe.

„Myslíš Clair?“

„Asi jo,“ vzdychla jsem. Posadil se na Jayovo místo.

„Ona je do Jaye už pěknou dobu zabouchlá a tak se jí nediv.“

„Jenže má smůlu, já mám Tiff,“ objal mě Jay. Vůbec jsem nepostřehla, kde se tu vzal, ale byla jsem za něj ráda.

„Vy jste spolu?“ kulil oči Shane.

„Jo!“ vyhrkli jsme unisono a zároveň jsme se rozesmáli. Shane odešel a já asi tušila proč, ale zahnala jsem to někam do pryč.

Přežila jsem celý den a to jen díky Jayovi. Doufám, že jsme lidem ve škole dost najevo, že patříme k sobě a že další do „party“ nepřibíráme.Před školou už na mě čekalo auto a tak jsem do něj nastoupila a mohlo se jet „domů“.

Začalo se mi stýskat po mámě a Lin, ale co jsem mohla dělat? Musela jsem dohánět školu a taky se na mě pěkně vyřádily sny.

Pořád se mi ukazovala ta Clair, bloncka jedna. Byla ve snech s Jayem a to se mi nelíbilo. Mnohem horší bylo, že se mi společně vysmívali a to už mi vážně dávalo zabrat. Ráno jsem se probouzela zpocená a to určitě neznamenalo nic dobrého.

Po dalším takovém snu jsem si potřebovala dát sprchu. Naštěstí už všechno spravili a já si mohla užít teplou vanu. Jako malá jsem si máchala rukama ve vodě, ale v tom někdo vtrhl do koupelny.

„Jé, promiň,“ omlouval se Jim a odcházel z koupelny. Děkovala jsem všem svatým za to, že mě napadlo si dát pěnovou koupel a tak jsem mohla na sebe dát všechnu pěnu.

Abych neriskovala další vpád, rychle jsem se osušila a šla spát, ale ani to mi nepomohlo. Tehdy to byla náhoda, ale když vám do koupelny vpadne ten stejný člověk třikrát týdně, už to není zase až taková náhoda. Postupem času mi docházely nervy a když to udělala naposled schytal to houbou a už byl pokoj.

Jak já se měla nádherně.

Shrnutí // 17. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 16. kapitola: