OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Neobyčejné prázdniny 1. kapitola

30.10.2013 (09:00) • Jane13 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 317×

Prázdniny začínají

A je to tu, poslední zvonění letošního roku, vysvědčení je rozdáno a všichni rychle a dosti nemotorně opouštíme budovu školy a snažíme se přitom nebýt ušlapáni. Bylo zvláštní si uvědomit, že teď nás čekají dva měsíce prázdnin, tedy alespoň pro mě.

Hned co jsem počkala na svou nejlepší kamarádku Lenku, jsme se obě vydaly do našeho malého, leč účinného tajného bunkru, abychom si mohly popovídat o tom, co budeme dělat o prázdninách, a taky abychom si omrkly vysvědčení té druhé. Lenka letos chodila do 7.A, zatímco já do 7.B.

Když jsme vylezly na náš skromný domeček na stromě, postavený Lenčiným tátou na jejich zahradě, otevřely jsme si limonády, co jsme si přinesly s sebou, a v tichosti projížděly vysvědčení.

Lenka měla čtyři dvojky a jednu trojku, zatímco já jen jednu dvojku z češtiny, ta mě nikdy nebavila. Skončila jsem dřív než ona, a tak jsem se rozhlédla po našem bunkru, do kterého nám malým okénkem svítilo teprve ranní vycházející slunce a dodávalo tak místnůstce tajemný zjev.

Vybavení jsme neměly nic moc, na zemi jsme měly daný starý, ale pěkný a měkký koberec, dvě deky, bednu plnou našich věcí a malý stoleček. V oknech byly ručně vyrobené záclony, které jsem ušila já sama ze starého povlečení a namalovala pár kytek dle vlastního výběru.

Malování mi šlo. Už odmala jsem měla moc ráda malování, a tak byl můj oblíbený předmět samo sebou výtvarný výchova, kterou nás učila příjemná paní učitelka Zakopalová. Je to milá postarší dáma s černými vlasy, které jí sahají asi tak po ramena, s živým obličejem, ostře řezanou bradou, malými ústy a nosem, a také milýma krásnýma čokoládovýma očima, které jako by nikdy neztratily svou jiskru.

„Míno?“ Okamžitě jsem nechala svého uvažování a plně se soustředila na Lenku.

Lenka byla veselá dívka, svým způsobem krásná. Patřila k lidem, kteří se často nazývají žirafy, a tak je trochu moc vychrtlá vzhledem ke své výšce. Má roztomilý dětský obličej, který se bezvadně hodí k její rozpustilé povaze, světle modré oči, plné rty, nos jak knoflíček a dlouhé rovné blonďaté vlasy.

„No, Leni,“ odpověděla jsem.

„Už víš, co budeš dělat o prázdninách?“ zeptala se.

„Popravdě řečeno, moc ne, jediné, co vím, je, že pojedu na týden nebo dva k tetě na venkov,“ přiznala jsem.

„To já mám nabitý snad celý prázky!“ zvolala Leňa. „První dva týdny jsme v Egyptě na dovolené, pak týden u babičky, dále dva týdny na táboře, týden u druhé babičky z Mnichova, a pak mám alespoň nějaký čas na kámošky,“ zasmála se a já se k ní přidala, jenže jsem měla zrovna v puse limonádu a nechtěně jsem ji poprskala, což ona brala jako výzvu a vylila na mě celej zbytek své limči, takže jsem jí to oplatila a strhla se nechtěná limonádová bitva. Potom už jsem musela jít domů, tak jsme se rozloučily a divily se, že jsme se k sobě nepřilepily, protože jsme jinak lepily dost. Domů jsem nemusela spěchat, ale trochu jsem si pospíšila, lidi na mě totiž koukali jako na blázna, jak by ne, když mám mé bílé triko dokonale zbarvené do žluta, čvachtám při každém kroku a táhne se za mnou roj včel, že je ani nestíhám odhánět?

Byla jsem ráda, když jsem došla domů, odložila překvapivě limonádovou válkou nedotčené vysvědčení. Pak jsem šla hodit věškeré špinavé prádlo do koše a dala si pořádnou sprchu, abych ze sebe smyla veškerou limču, a protože rodiče ještě dlouho nebudou doma, oba jsou totiž v práci až do odpoledne, tak jsem si pobrukovala své oblíbené písničky s vědomím, že mě nikdo nemůže slyšet, a tak se nemusím cítit trapně.

Jakmile jsem se osušila, tak jsem si oblékla čisté oblečení na doma, rozčesala si vlasy a kriticky jsem se prohlížela v zrcadle. Od přírody jsem středního vzrůstu, celkem hezké štíhlé a pružné postavy. Obličej čtvercový se rty s plným dolním a tenkým horním rtem, normálním nosem, velkýma smaragdovýma očima, které vytvářely spolu s mými vlnitými rusými vlasy celkem divoký dojem. Jmenuju se Miroslava, ale to jméno nesnáším, a tak mi všichni říkají Míno, a mně to tak jednoduše vyhovuje.

Osoba v zrcadle se usmála a řekla: „Míno, prázdniny jsou tady!“ 

Autor: Jane13, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejné prázdniny 1. kapitola: