Nesnáším tě! - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Chris, nafoukaný a arogantní mladík, který jde za tím, co chce. Lili, dívka, která má v životě jen smůlu. Chris, který vlastní firmu a je sukničkář. Vyhodil nespočet žen a jeho další objetí se stane Lili, která u něho získala práci asistentky. Dostane ji tam, kam chce? A nebo si Lili odnese malý dáreček? Vyhodí ji jako ostatní?

01.05.2014 (16:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 717×

Prolog

Mladá žena se posadila na lavičku a nevěřícně zírala na papír. Měla světlé kratší vlasy a zelené oči. Měla štíhlou, drobnou a menší postavu, skoro průsvitnou pleť, malé plné rty a drobný nosík. V jejích smaragdových očích se odrážel smutek. Začal foukat větřík a z mraků začaly padat první dešťové kapky. Světlé vlasy jí spadly do obličeje a její drobné štíhlé prsty zmačkaly papír. Pomalinku vstala a vyhodila papír do prvního koše, který uviděla. To ale ještě nevěděla, že ten nejdůležitější papír nechala v práci. Po tvářích jí začaly stékat slzy a počasí jako na zavolanou začalo plakat s ní.

Šla po městě a přemýšlela, co má dělat, někdy se zastavila u výlohy, jindy se zadívala na nebe a někdy se zadívala na svoje ploché bříško. Šla černými uličkami, až došla k hřbitovu. Proplétala se mezi hroby a černý kabátek za ní vlál. Větřík zesílil a déšť se k němu přidal. Posadila se na hrob a stočila se do klubíčka. Pláč pomalu utichl a obloha pomalu zčernala.

Mladý a krásný muž jako šílený lítal po městě a hledal jednu osůbku. Blonďaté vlasy měl rozcuchané okolo celého obličeje, z modrých očích mu šlehaly blesky a v obličeji se mu odráželo zoufalství. Poprvé za celý život se cítil bezmocný a zoufalý. Jako šílenec vtrhl na hřbitov a rozhlížel se kolem sebe. Oči se mu zúžily a na obličeji mu projela vlna radosti. Doběhl k hrobu, kde ležela dívka, a jemně ji vzal do náručí. A odešel s ní pryč...

Chris

Mám všechno, jak si všichni myslí? Vážně dostanu vše, co chci? S krásnou vizáží ano, ale může mě někdo milovat? Co třeba ona? Jemná dokonalá kráska, která mě okouzlila hned na první pohled. Nevšímala si mého vzhledu jako ostatní, a to musím říct, že vypadám dobře. Mám blonďaté vlasy, které podle hodně lidí nečešu, modré oči, a ty stojí vážně za zmínění, vypadají dobře, vypracovanou postavu, na svoje svaly jsem vážně pyšný, a dokonalé plné rty. Pro ženy jsem přitážlivý i po straně peněžní, vlastním jednu velkou firmu v New Yorku a mám hodně pěněz, ale jak jsem zjistil, ani to nestačilo, abych okouzlil tu mladou slečnu, která se mi dostávala pod kůži. A hlavně jsem mladý, je mi jen dvacet šest let, a to je docela málo. Jsem prostě ve všech směrech dokonalý, ale ani to nestačilo, abych ji získal, a tak jsem si to vzal sám. Nemám z toho radost jako u ostatních, ale cítím vztek sám na sebe. Plakala a já ji tam nechal zraněnou a nechráněnou. Jsem monstrum...

Lili

Smůla, to je moje druhé jméno, vlastně by se dalo říct, že jediné. Nemám nic. Rodiče mi zemřeli před rokem, snoubenec mě podvedl, protože jsem mu nehodlala dát svoji čistotu, šéf si to vzal bez ptaní a kamarádky, ty se na mě vykašlaly. Ani můj vzhled mi nepomohl, a to vypadám docela dobře. Mám světlé krátké vlasy, smaragdové oči a bledou pleť. S pěnězi je to horší, každý měsíc mi zbydou jen dva dolary pro moje potřeby, a to je dost málo. A je mi dvacet let, ale cítím se jako stoletá babička...

Následující díl »

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování