OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nespoutaná - 11. kapitola

23.03.2011 (18:00) • Adelka • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1080×

Za dlouhým barem, který se táhnul napříč celým prostorem, už stálo několik lidí. Jako prvního jsem mezi nimi spatřila Jesse, dále tu byla Andy, usměvavá brunetka, která se nenechala ničím rozhodit a pořád hýřila dobrou náladu. Jen co mě uviděla, vesele na mě mávla a já jí její povzbudivý úsměv oplatila. Holku, které stála úplně na konci baru a otírala pult, jsem neznala. Měla téměř černé krátké rozčepýřené vlasy a vypadala, jakoby se od nás distancovala. To bylo ale naprosto pochopitelné, když byla nová. Zvlášť jsem se tím nezabývala a přistoupila jsem k Andy.

„Máme tu novou posilu?“ zeptala jsem se potichu a pokynula směrem k té drobné dívce.

„Jojo, Aaron ji zaměstnal, když jsi tu nebyla,“ odpověděla Andy. „Jmenuje se Kendra. Zatím měla dvě směny, ale moc ji neznám, je taková plachá,“ pokrčila Andy rameny.

„Ani se jí nedivím. Už měla směnu s Galem?“ uchechtla jsem se.

„Mluví se tady o mně?“ No jo, o kom se mluvívá…

Otočila jsem se na dotyčného a musela se pousmát. Gale byl náš „barman-playboy“. Jeho vysoká urostlá postava, blonďaté vlasy a neodolatelný úsměv mu dennodenně zajišťovaly slušná dýška. Ovšem ne, že my ostatní bychom na tom byli o tolik hůř. Nejhorší ale bylo, že si pořád ze všech utahoval nebo je všelijak popichoval. Nemluvě o jeho flirtování. „Jen tě tady drbeme,“ popíchla jsem ho s úsměvem.

„O čem jiném než o mně byste se taky bavily,“ řekl sebevědomě a opřel se o barový pult. „Čeho se to týkalo tentokrát?“

„Zajímalo nás, jestli už jsi na některé směně stačil vyděsit tady Kendru,“ vložila se do toho rozverně Andy a já se na tu novou dívku otočila. Stála u pultu a tentokrát nás pozorovala. Ve tváři měla nečitelný výraz. Snad jakoby vyhodnocovala situaci, než se rozhodne zareagovat. Vypadala opravdu nejistě a bojácně. Povzbudivě jsem se na ni usmála.

„Jak vyděsit? Snad okouzlit ne?“ podivil se až příliš hraně. „Pro vaši informaci, ještě jsme spolu směnu neměli,“ prohlásil pak a zaměřil se na Kendru. „Já jsem Gale, těší mě,“ řekl a s tím se k ní vydal a v přátelském gestu jí podal ruku. Kendra byla nejdřív strnulá a zaskočená jeho jednáním, ale nakonec se nepatrně pousmála a potřásla si s ním.

„Když už jsme u toho seznamování, tak já jsem Megan,“ přidala jsem se ke Galeovi a přátelsky se na Kendru usmála. Kendra mi úsměv oplatila a stejně jako s Galem si se mnou potřásla rukou. „Neboj, až se tu trošku okoukáš, tak to bude v pohodě,“ reagovala jsem na její nejistotu. „Jsme tu dobrá parta, takže věřím, že mezi nás skvěle zapadneš!“ povzbuzovala jsem jí. A ona jen s plachým úsměvem kývala. Bylo mi jí skoro až líto. „Jestli chceš, můžeš nám pomoct s přípravou ovoce na kokteily, abychom se trošku seznámily, co ty na to?“

Zatímco jsme tedy já, Andy a Kendra krájely různé druhy ovoce na menší kousky, klábosily jsme o všem možném. Nejdřív jsme se s Andy snažily zapojit do hovoru i Kendru pokládáním různých otázek, jako kolik jí je, kde bydlí, jaké jsou její koníčky apod., ale Kendra nebyla až tak sdílná a my brzy naši snahu vzdaly.

„Co s tebou bylo, že ses od pondělka neukázala?“ zeptala se Andy, zatímco jsem krájela ananas.

„Nějaká viróza,“ pokrčila jsem rameny a pokračovala v práci.

„Já jen, že to nebývá zvykem, abys nebyla v práci, tak to bylo takové zvláštní,“ vysvětlila a pak se ke mně trochu přiblížila a tiše řekla: „Aaron byl bez sebe.“

„Já vím,“ podotkla jsem. „Taky mě vyhodil.“ Když jsem viděla Andyin nechápavý výraz, dodala jsem: „A pak mě vzal zpátky.“

„No jo, to jsou ty jeho nálady. Jeden den je protivný a druhý den se směje jak měsíček na hnoji. Mám pro to takovou svou teorii,“ řekla rádoby tajemně. Jen jsem se na ni tázavě podívala a ona pokračovala. „Buď mu stará dala, nebo ne, to je úplně jednoduchý.“

Musela jsem se potichu zasmát. To byla celá Andy. „Takže naznačuješ, že má sex tak jednou do roka, jo?“ prohlásila jsem pobaveně.

„Ba ne, možná tak čtyřikrát.“

Další konverzace se týkala školy a Andyiných problémů s kluky. Kendra se dál nijak nezapojovala a ani jsem jí to nemohla zazlívat, protože tohle téma bylo tak zapeklité, že by si vystačilo na scénář nějaké telenovely. Ale to prostě patřilo k naší Andy.

Mezitím jsem dál krájela ovoce na malé kousíčky a aranžovala je tak, aby se daly krásně a jednoduše připevnit na okraj skleničky. V klubu bylo pořád jen pár lidí a bar zel prázdnotou, tudíž, jen co jsem dodělala tuhle práci, zamířila jsem směrem k Jessemu.

Ten byl před chvílí narazit sud piva a teď se z pípy snažil vypustit přebytečnou pěnu. Když mě zaregistroval, zvedl hlavu a usmál se. „Ahoj, koukám, že zas chodíš do práce.“ prohlásil pobaveně.

„Hej! Co všichni máte?“ prohlásila jsem co nejvážněji a dala si ruce v bok. Přesto jsem nemohla potlačit cukání koutků. „Člověk chodí do práce ve dne v noci, a když pak tři dny nepřijde, hned se hroutí celý systém.“

„Přesně tak. Byli jsme tu bez tebe vyřízení,“ vtipkoval Jesse. „Se podívej na tu pípu, pořád to pění.“

„Jojo, kdybych to narážela já, to by bylo něco jiného,“ zareagovala jsem na jeho poznámku.

„Přesně to jsem měl na mysli.“

„Já vím,“ usmála jsem se. Sice jsem pivo narážela často, ale pěnilo mi úplně stejně jako Jessemu, někdy i víc a on to moc dobře věděl. Tyhle řeči k němu však prostě patřily. Teď jsem tu ale byla kvůli něčemu jinému. „Jessi, můžu se tě na něco zeptat?“

„Hmm?“ zamumlal a vylil natočenou pěnu do odtoku.

„V pondělí, když jsem odcházela, jak dlouho jsi tu ještě zůstával?“

Jesse chvíli přemýšlel a pak prohlásil: „Asi do dvou, pak se zavřelo.“

„A nepřišel sem pak ještě někdo?“

„To víš, že přišel,“ řekl se samozřejmostí. „Vždyť víš, že i kdyby bylo otevřeno nonstop, tak lidi se sem budou courat pořád.“

„Jo to vím. Tak jsem to nemyslela. Mám na mysli, jestli nepřišel někdo, kdo by se třeba nějak vyptával nebo tak něco, znáš to.“

„Cože? O čem to mluvíš, Megan? Kdo by sem měl chodit a vyptávat se? A na co vůbec?“

„Na mě,“ ošila jsem se. Nechtěla jsem mu toho moc říkat, abych se do toho nezamotala, ale potřebovala jsem tu informaci získat. „Zkrátka, nesháněl mě někdo?“ řekla jsem a snažila se znít ledabyle.

„O nikom nevím,“ odvětil Jesse a zkoumavě se na mě zahleděl. „Copak? Nějaký ctitel?“ zeptal se s jiskrami v očích. Jo, kdyby ctitel, pomyslela jsem si v duchu.

„Ne, jen jeden starý známý,“ řekla jsem a snažila se za pochodu vymyslet dostatečně dobrou výmluvu. „Nešlo o nic důležitého, jen jsme se dlouho neviděli a on říkal, že se zastaví.“

„Aha, no tak to tě musím zklamat, ale nikdo tě tu nesháněl.“

„Dobře i tak dík,“ usmála jsem se a dodala: „No nic, jdu otřít stolky.“ A tím jsem naši konverzaci ukončila. Bylo mi divné, že o nikom nevěděl. Pokud chtěl někdo zjistit mou adresu, mohl se zeptat pouze Jesse. Ten jediný tu v ten večer zůstával, a tudíž jen on jim mohl říct mou adresu. Že by tu byl ještě jiný způsob, jak ji zjistili?

S postupujícím večerem se podnik začal zaplňovat a my měli stále víc práce. Rozdělili jsme si bar klasicky na několik sfér a každý obstarávali tu svou. Vzhledem k tomu, že nás tu bylo celkem pět, nebyl s obsluhou problém a vše krásně odsýpalo. Dokonce i Kendra zvládala bravurně. Jak jsme se dozvěděly, už za barem dělala a tak jí to šlo pěkně od ruky.

„Jednu skleničku whiskey,“ ozvalo se, zatímco jsem utírala pult. Ten hlas jsem poznala ihned a samovolně se mi rozbušilo srdce. Podívala jsem se na Christophera a pozvedla obočí.

„To mě budeš hlídat i tady?“ řekla jsem nevěřícně a nepřestávala se vpíjet do jeho očí.

„Jen jsem si vyrazil na drink,“ řekl s ležérním úsměvem. „Dostanu ho?“

Neodpověděla jsem a se skleničkou v ruce jsem se otočila k dávkovači s whiskey. S odměřeným výrazem jsem mu ji postavila na pult a požádala ho o peníze.

„Takže ty se se mnou teď nebudeš bavit?“ řekl, poté co jsem mu bez jediného slova vrátila spropitné.

„Přece sis jen vyrazil na drink, ne? Tak já ti ho jen nalila,“ pokrčila jsem rameny.

„Poslyš, Megan, mrzí mě to, co jsem řekl odpoledne,“ začal na okamžik, ale já ho hned utnula.

„Christophere, podívej se, mě nezajímá, co si o mně myslíš a vůbec od tebe nic nečekám. Ano, jsem ti vděčná, že jsi mi zachránil život, ale to je všechno! A proto bych byla ráda, kdyby tahle šílená situace byla jednou provždy za náma! Teď když dovolíš, obsloužím dalšího zákazníka!“

Jen mě chvíli zkoumavě sledoval a neřekl už ani slovo. Odnesl si svou whiskey a zamířil do rohu k jednomu z dosud volných stolků. Propalovala jsem jeho záda naštvaným pohledem a chtěla jsem mu do nich udělat přinejmenším díru. Štvalo mě, jak ze sebe pořád dělal tajemného a nic nemohl říct na rovinu. Prý přišel jen na drink. Přitom nám bylo oběma jasné, že mě hlídá.

Obsloužila jsem ještě pár lidí a vydala se na plac pro prázdné skleničky. V klubu už bylo celkem slušně narváno a tak jsem se tu a tam musela proplétat skupinkami lidí. Zrovna když jsem kolem jedné takové procházela, ucítila jsem něčí ruku na zadku. Okamžitě jsem se otočila a spatřila asi tak čtyřicetiletého tmavovlasého muže s pivem v ruce. Vypadal jako typický slizoun, obzvlášť když se tak úlisně uculoval. Jo, byls strašně vtipnej, chlape.

Na takové reakce jsem ale byla zvyklá a tak jsem k němu v klidu přistoupila a s přísným výrazem si ho změřila od hlavy až k patě.

„To mělo znamenat co?“ řekla jsem s ledovým klidem a nepatrně nadzvedla obočí. Oči jsem nespouštěla z těch jeho. Nejdřív vypadal lehce zmateně a neodpovídal. Ale pak z něj přece jen něco vypadlo. Hurá.

„Taková pěkná holka se přece nemůže nechat bez povšimnutí,“ řekl a rádoby svůdně se pousmál. Ale pak mu úsměv zchladl, protože já se pořád držela své přísné masky.

„Radím vám, už to nedělejte. Já na tohle opravdu nejsem zvědavá!“ prohlásila jsem striktně a ke konci věty jsem zvýšila hlas, aby to bylo jasné.

„Snad se zas tolik nestalo,“ utrousil.

Na jeho poznámku už jsem nijak nereagovala. Jen jsem ho naposled nesouhlasně sjela pohledem a letmo se zaměřila i na jeho tři kumpány. Pak jsem odkráčela s tácem ke stolům. Takovýhle typy jsem měla nejradši, fakt že jo.

Popadla jsem pár sklenic, přičemž hned několik jich bylo ještě napůl nedopitých. Vzhledem k tomu, že už ale byly delší dobu osamocené, nelámala jsem si s tím příliš hlavu a vydala se je odnést na bar. Tác jsem měla téměř plný, ale po cestě jsem nabrala ještě jednu poloprázdnou sklenici.

Proplétala jsem se davem, a když jsem opět procházela kolem známé skupinky, někdo mě plácnul po zadku. A tentokrát mě to vytočilo. Otočila jsem se a zjistila, že je to jeden z těch dalších mužů. Asi mu má slova nestačila. Snažila jsem se ten vztek potlačit a vymyslela lepší způsob jak ho ponaučit.

Mírně jsem se pousmála a přistoupila až těsně k němu. Vypadalo to, jakoby ho má reakce udivila, ale nic neudělal. Přiblížila jsem svá ústa k jeho uchu, a co nejsvůdněji zašeptala: „Víš, co bych s tebou teď chtěla udělat?“ Nato jsem se svými stehny otřela o jeho. Cítila jsem, že se lehce zachvěl a polkl. Musela jsem se nad tím opět pousmát.

„Ne,“ odpověděl pak.

„A chtěl bys to vědět?“ pošeptala jsem znovu a jazykem se nepatrně dotkla jeho ušního lalůčku. Vzhledem k blízkosti, jsem nechtěně pocítila jeho vzrušení, což mi bohatě stačilo.

Když kývnul na souhlas, nepatrně jsem od něj odstoupila a s úsměvem ho zchladila. A to doslova, protože jsem na něj vychrstla celý obsah skleničky, kterou jsem celou dobu držela v levé ruce.

„To bylo naposledy!“ ucedila jsem skrz zuby a odkráčela pryč. Naštěstí za mnou nešel. Očividně měl co dělat sám se sebou. Občas se mi však stávalo, že se po tomhle „manévru“ chlapi naštvali a začali vyšilovat. Ale na to jsem tu naštěstí měla kluky, takže no problem.

Rovnou jsem zamířila ke dřezu a odložila tác na pult.

„Už zas Megan?“ smál se mi Jesse, když ke mně na chvíli přišel.

„Nemají si začínat,“ pokrčila jsem s úsměvem rameny na svou obhajobu, zatímco jsem se pustila do mytí nádobí.

„Já to za tebe ale vytírat nebudu, kamarádko,“ dobíral si mě.

„Jako kdybys to někdy dělal,“ odfrkla jsem si pobaveně. „Stejně se mu to vsáklo hlavně do oblečení.“

„Ty seš neskutečná,“ kroutil se smíchem hlavou a pak se vrátil za bar.

Když jsem domyla nádobí, přidala jsem se k němu. Chvíli jsem byla zaneprázdněná dalšími zákazníky, ale po nějaké době jsem přece jen pohledem zabrousila ke stolu, kde seděl Christopher.

Okamžitě jsem se střetla s jeho očima. Právě proto jsem se tomu místu snažila celý večer tak urputně vyhýbat. Jeho pohled jsem na sobě totiž cítila od té doby, co přišel. V tu samou chvíli mě obdařil svým úsměvem. Byl to jeho typický, tajemný a zároveň přitažlivý úsměv, z kterého mi běhal mráz po zádech. Nemohla jsem si pomoct a pousmála se taky.

„Slečno?“ vytrhla mě jakási žena z mého rozpoložení. Hned jsem se na ni zaměřila a vyřídila její objednávku.

Potom jsem se jeho směrem už radši nepodívala. Rozhodla jsem se přece, že si nebudu Christophera pouštět k tělu ne? Takže taky nebudu a basta.

Večer utekl jako voda a když jsme ve čtyři ráno zavřeli, všem se nám ulevilo. Byla jsem řádně utahaná a těšila se do postele a tak jsem s ostatními co nejrychleji poklidila. Samozřejmě jsme nedělali úplně všechno, z větší části to měla na starost uklízečka, která chodila každé dopoledne. Naší starostí byl hlavně bar, takže jsme to měli rychle.

Nakonec se objevil Aaron a dal nám všem spropitné. Divila jsem se, že byl poměrně štědrý a ani nijak nekomentoval mou předchozí absenci. Asi dobrá nálada nebo co.

„Tak čau!“ zavolala jsem na ostatní, zatímco jsem mířila k zadnímu vchodu.

Jen co jsem otevřela dveře, ovanul mě chladný noční vzduch a tak jsem si pořádně zapnula bundu. Po minulé zkušenosti už jsem si na noční procházku New Yorkem netroufala, a tak jsem se vydala rovnou směrem k metru. Jenže hned na to jsem se zastavila, protože jsem na rohu budovy, pár kroků od sebe spatřila stín. Za rohem někdo stál a asi na mě čekal. Okamžitě se mi rozbušilo srdce, protože jsem si opět vzpomněla na poslední noc, kdy jsem takhle šla z práce. Co teď?

Když zpoza rohu vyšel Christopher, spadl mi kámen ze srdce.

Autor: Adelka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nespoutaná - 11. kapitola: