OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevidím, ale i tak miluju 5. kapitola

25.03.2011 (11:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1178×

Nevidím, ale i tak miluju

5. kapitola

Pohled Luka

Ještě dlouho do noci jsem stál ve skrytu stromů. Když usnula ještě chvíli jsem ji pozoroval, ale to co mě u ní drželo nebylo to jak vypadala - a že byla krásná, ale to co se jí zdálo. Byla to noční můra. Byla přivázaná k nějaké posteli a ačkoliv se snažila nemohla se odtamtud dostat. Celkem jsem se styděl za to, že sen pozoruju, protože tam byla nahá, ale stud mě okamžitě opadl, když jsem jej uviděl. Stál tam ten frajírek ze školy. Zřejmě měl hodně zazobané rodiče, boží auta a tak, ale něco ho štvalo. Všechny holky ho obdivovali, všechny ho chtěli, ale Lucy ne. Tenhle sen mi napověděl přesně, co jsem potřeboval vědět. Snem se promítaly její pocity. Jak se bojí, a jiné. Už jsem věděl, co se jí stalo. Ten parchant!

Pohled Lucy

Celý večer jsem seděla na posteli a plakala. V ruce jsem držela žiletku, ale né proto, že bych se chtěla zabít. To ne! Ten plátek hladného kovu mi připomínal, jak chladní jsou někteří lidé. Když jsem v noci usnula vyčerpáním, dala jsem žiletku zpět do stolku. Měla jsem ji tam už dlouho, ale ani jednou jsem si s ní neublížila. Znovu se mi zdála  ta noční můra, ale tentokrát v něm bylo něco jiného. Nějaký hlas mi našeptával, že mě už ochrání. Že už mi neublíží.

Když jsem se ráno probudila, čekala na mě dole snídaně. Rychle jsem se oblékla, najedla se a vyrazila s Tomem do školy. Po včerejší noci jsem byla unavená, ale přesvědčená, že se nenechám zastrašit. Chci žít, a taky budu. První hodinu jsem měla geometrii takže jsem jen poslouchala. O přestávce už na mě před třídou čekala Anie, Tom měl teď tělocvik, tak se musel jít převléct. Anie mě dovedla k učebně angličtiny, kde jsem si už v pořádku sedla do lavice, ani ne o deset minut později přišel Luka. Natočila jsem k němu hlavu a potlačila všechen strach. Nemůžu se ho bát. On není jako Jad. On by mi neublížil.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj. Neviděla jsem jeho reakci, což mě celkem mrzelo. Chtěla jsem vědět jak vypadá, alespoň na chvilinku ho zahlédnout.

„Ahoj, Lucy,“ řekl, ale v jeho hlase zaznívala plachost. Nevěděla jsem proč, a tak jsem se rozhodla to neřešit.

„Promiň, za to včera. Já no byla jsem rozmrzelá z toho vstávání a tak,“ vymluvila jsem se.

„Ale kdepak to nevadí, a kam si se vůbec ve středu vypařila, přišlo jako by si přede mnou utekla.“ Středa. Ten večer. Ne, ne, ne nebudu na to myslet budu myslet na to dobré, co se stalo. Jako když jsem s Lukem tancovala. Na jeho objetí. Polibek.

„Nějak mi nebylo dobře a tak mě Anie odvezla,“ odpověděla jsem mu a srdce mi poskočilo z toho, že se o mě zajímal. Nebyla jsem mu lhostejná a něco uvnitř mě toužilo po něčem víc. Seděla jsem vedle něj, vnímala teplo vycházející jako vibrace z jeho těla. Chtěla jsem se ho dotknout, spatřit alespoň na okamžik jeho tvář. A pak udělal tu nejlepší věc ve kterou jsem mohla doufat.

„Lucy, nevím jestli je to moc vhodný, ale nechtěla by si se mnou zajít na večeři?“ zeptal se a já myslela, že se snad štěstím rozbrečím. Mohl vypadat jak chtěl, ale jeho srdce mi říkalo, že uvnitř je to dobrý člověk.

„Půjdu, moc ráda,“ odpověděla jsem mu s úsměvem a otočila se znovu za hlasem profesora. Pak mě, ale přepadli pochyby, nemohl to být jen další Jad, viděl, že jsem jen slabá oběť a znovu bych to nezvládla. V ten moment jako by mi četli myšlenky přikryl svou teplou dlaní ruku kterou jsem měla položenou na noze a všechny pochyby zmizely.

Pohled třetí osoby

Dívka, která zažila v životě mnohem víc bolesti než si kdo může představit, konečně potkala jeho. Mohl by být on opravdu jediný, kdo ji ještě může zachránit? Může ji vůbec ještě někdo zachránit? Úsměv na její tváři byl důkazem, že může být šťastná, ale co když jí ty nejhorší životní zkoušky teprve čekají? Pohled na ně byl krásný, ale vědět, že i tohle má brzy skončit, to byl pocit, který nechtěl nikdo cítit. Dívala jsem se na ně a uvažovala jestli láska vyrůstající v jejich srdcích bude schopna obstát? Plně jsem v to věřila.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevidím, ale i tak miluju 5. kapitola: