OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevidím, ale i tak miluju - 7. kapitola

28.03.2011 (16:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1213×

Nevidím, ale i tak miluju

7. kapitola

Pohled Luka

Byl jsem šťastný. Tak moc, že jsem ani nevěnoval pozornost tomu, že mě volali. Nepřišlo mi nic tak důležité, abych musel nyní pryč.

Možná, že kdybych tehdy přišel bylo by všechno jinak. Možná bychom si ušetřili spoustu trápení. Možná…

Pohled Lucy

O dva týdny později

Uběhly dva týdny a my jsme byli s Lukem už týden spolu. Po třetím rande se mě zeptal jestli s ním nechci chodit. Samou radostí jsem myslela, že se zblázním. Bylo to ve stejný den, kdy to pustili napovrch i Anie a Luka. Čas tíkal jako voda ani jsem se nenadála byl znovu víkend. Domluvili jsme se já, Anie, Luka a Tom, že pojede k Anie na chatu kousek odsud. Jen mi čtyři, celý víkend. Domluvili jsme se, že v pátek půjdeme pít, ale jen s mírou. Měla jsem chuť na to posedět s přítelem, bratrem a kamarádkou nad skleničkou, v klidu si zapálit a jen se bavit. A než jsem se nadála byl pátek.

„Lucy se máš všechno?“ ptal se mě snad po pátý Tom.

„Ježíši, já si sbalila jen hygienu o zbytek si se mi postaral ty, tak jak to mám asi vědět, hlavně by si měl všechno ty.“ Mamka nám to dovolila úplně v pohodě. Žádné otázky nic. Tomu se říká svoboda. Pak už jen bylo slyšet mumlání to mám, to mám, to mám. Za půl hodiny na nás před barákem čekali Anie s Lukou. Tom jel s Anie a já s Lukou. Jak taky jinak, že. Anie jela ve předu, protože Luk cestu nazná, ale i tak to byla pohodička. Měli jsme propletené prsty a povídali si. Ptal se mě jaký jsem měla den, co jsem dělala. A tak jsem mu to řekla úplně od začátku. Po dvouch hodinách jsme zastavili u menší chatky v lese. Byl tu klid a nikdo nás tady nerušil. Znala jsem ji z dětství, dokázala jsem si ji perfektně představit jak teď asi vypadá a les byl cítit všude kolem. Když jsem byla malá a s Anie jsme ještě tak dobré kamarádky nebyly, jezdila jsem sem s rodiči. Dokonce ty Anie měla narozeniny, když jí bylo pět měla tady úžasnou oslavu. Člověk by řekl, že si to nemůžu pamatovat, ale jsou to poslední věci, když jsem viděla, pamatuji si to přesně. Květináče v oknech. Květiny vonící po medu.

„Lidi, dobrá zpráva je, že tady funguje topení. Ještě lepší, že jsou tady jenom dva pokoje," řekla nadšeně. Musela jsem se usmát. No tak to bude. Vydali jsme se nahoru a já se držela Luky. Tohle pro mě byly hodně neznáme prostory, musela jsem si na ně zvyknout. V pokoji jsme vše vybalili, a pak se vydali dolů. Všude to vonělo po smrkovém dřevě, a slyšela jsem praskat oheň v krbu. Asi už zatopili. Nevěděla jsem, že je tak pozdě a když mi oznámili, že už je téměř sedm, bylo to překvapení.

„Co si dámě prvně?“ zeptala se Anie. „Červené, nebo bíle? Dáme si k tomu nějaký sýr, mám tady-“ a začala vyjmenovávat spousty sýrů. Ta byla vždycky vybavená. Nakonec sama vybrala a donesla je. Seděli jsme popíjeli, povídali si. Luka nám vyprávěl historky jak hrál basket s Part Landskýma Tygrama. Hodně jsme se tomu smáli a já si znovu přála vidět jejich rozjařené tváře. Tu spokojenost, která byla téměř hmatatelná. O chvíli jsme flašku dopili, a tak Anie skočila pro další. Neobešlo se to bez hlasitého smíchu. Po chvíli si Anie vydupala, abych si s ní zapálila, tak se přidal i Toma k mému překvapení se přidal i Luka.

„Neřekl jsi mi, že kouříš!“ vytkla jsem mu. Okolo mého vnímání, jak bych to řekla, se vznášel lehký opar, a tak jsem to nechala být, nakonec. Mohlo být pozdě v noci, nebo ráno, ale i tak mi to připadalo jako chvilka, když jsme se rozhodli jít spát. Byla jsem šťastná.

Znáte ty romantické scény, kdy dva milenci po cestě do pokoje strhávají se sebe oblečení? To částečně připomínala naše cesta. Sotva jsme se dostali do schodů, Luka mě začal hrubě líbat. Přejížděla jsem mu prsty po tváři a snažila si přestavit jak vypadá. Zvedl mě za boky a já mu obtočila nohy okolo pasu. Začal mi sundávat halenku a já se mu pokoušela sundat košili.

Pohled Luka

Věděl jsem, že to není dobrý nápad po tom všem, co zažila poslední dobou, ale alkohol mé rozumné uvažování úplně zastřel. Položil jsem ji něžně na postel a sundal jí tepláky, které měla. Pomohl jsem jí s mojí košilí a nakonec i s kalhoty. Líbal jsem ji dlouho. Hrál si s jejím tělem. Hladil ji. Líbal ji všude kam mi to dovolila. Nakonec jsem nám sundal i ty poslední kousky oblečení. Díval jsem se na ni a nemohl uvěřit, že tak krásný anděl jako je ona může milovat mě.

„Miluju tě,“ s těmi slovy jsem do ní pomalu vnikl. Slastně zavzdychala a prohnula se. Když se vrátila do původní polohy, začal jsem se v ní pohybovat. Zarývala mi nehty do zad a vzdychala. Byla krásná, když se zmítala rozkoší. Připomínala mi anděle. Stejně půvabné. Pokud někdo měl znázorňovat andělskou krásu, tak to byla ona.

Naposledy jsme oba vzdychli a já se položil na ni. Přerývavě jsme dýchali a já se na ni i přesto nemohl vynadívat. Vědět, že je moje, že miluje právě mě. „Miluju tě,“ zašeptala mi do ucha, ještě jednou mě políbila stulila se mi v náručí. Po chvíli už byl slyšet pouze poklidný tlukot jejího srdce a klidné oddechování. Po chvíli jsem se i já položil a usnul.

Pohled Lucy

„Oh, nenechte se rušit,“ zachichotala se Anie a znovu zavřela dveře. Ještě jsem spala, když sem vpadla. Otočila jsem se cítila, že Luka leží vedle mě. Musela jsem se usmát. Myslela jsem,. Že nikdy nebudu schopná milovat někoho tolik, ale po včerejšku jsem ho milovala ještě víc. Zvedla jsem, protože ještě spal a šla do koupelny. Včera mi to tady všechno ukázal, takže jsem se tady dokázala trochu orientovat. Pustila jsem s vodu a vlezla dovnitř. Bylo příjemné nechat tu horkou vodu stékat mi po kůži. Nevnímala jsem čas a tak jsem se trochu lekla, když mě zezadu objaly Lukovy ruce. Otočil si mě k sobě.

„Dobré ráno,“ s těmi slovy mě políbil. Po chvilce, když jsme se oba umyli, jsme vypnuli vodu a šli se obléct. Dole už na nás čekala snídaně, akorát to kafe mi chybělo. Řekla jsem. Že si pro něj dojdu, ale Anie šla se mnou. Sotva se zavřeli dveře od kuchyně spustila: „Vidím, že nejsem jediná, kdo měl rušnou noc. Tak, co jaký to bylo?“ Byla hrozně zvědavá a tak jsem jí to tak trochu popsala. Doplňovala to tím, že na správných místech dělala ach nebo oh.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevidím, ale i tak miluju - 7. kapitola: