OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » New secret life 10. kapitola

05.02.2016 (13:00) • Dejny • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 739×

Probudí mě až sluneční paprsky pronikající do pokoje skrze závěsy. Cítím se odpočatě a plná života. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem, ale pak se mi v hlavě vynořily střípky vzpomínek na včerejší noc a ještě na lepší orgasmus. Převrátila jsem se na bok a usmála se na osobu spící vedle mě. Max je otočený tváří ke mně. Jednu ruku má pod hlavou a druhou má podél těla. Blond vlasy jsou jako ptačí hnízdo a rty, které mě líbaly po celém těle, se mírně usmívají. Mám chuť to jeho blond ptačí hnízdo prohrábnout prsty. Pomalu natahuji ruku, když vtom vedle mě na nočním stolku zabzučí telefon. Rychle se pro něho natáhnu a hovor ukončím. Jedenáct hodin. Čtyři zprávy a tři zmeškané hovory od Jeroma.

Kayla: Kde jsi?

Roman: Myslím, že se vám to protáhne. Ráno dej vědět.

Maya: Nejdeš do školy?

Georgina: Tak jak to šlo?

„Už jsi vzhůru? Děje se něco?“ Ucítím na svém rameni studený dotek. Jak jsem mohla zaspat školu! Tohle se mi ještě nikdy nestalo! „Summer?“ políbí mě na místo, kde mě pohladil. Tělem mi projede vlna vzrušení, jak mě jeho polibek zalechtal.

„Vše je v pořádku. Jen mě sháněla kamarádka.“ Není mi nejlépe, raději zůstanu dneska doma. Odepíšu Maye. Otočím se zpátky na Maxe se zdviženým obočím. „Nic důležitého,“ usměju se a políbím ho. Nyní je to on, kdo má chuť tomu druhému prohrábnout neupravené vlasy. Tím si mě k sobě přitáhne blíže a pomocí polibku mě zahltí vášní. Chuť jeho rtů mi připomene včerejší noc. Moje vnitřní bohyně je rázem vzhůru, připravená na svou další porci životní energie.

„Zavolám na recepci a objednám nám snídani. Co si dáš?“

„Kávu. Silnou, černou. A lívance,“ usměji se. Připadám si jako v pohádce, nebo jako v tom filmu s Julii Roberts. Max vstane, obleče si boxerky a jde k telefonu. Když se rozplývám nad jeho božskou postavou, vyruší mě bzučení mého mobilu. „Promiň, tohle musím vzít!“ Vyhoupnu se z postele, vytvořím si na sobě sametový župánek a vklouznu na chodbu. „Čau, co se děje?“ zeptám se.

„Nevyrušil jsem vás z ranních radovánek?“ zavtipkuje Roman.

„Kdybych odpověděla ano, zavěsil bys?“

„Nejspíš ne. Sháněl se po tobě učitel Smith. Ve vyučování jsi mu moc chyběla.“

„No to se mu nedivím. Jsem nepostradatelná.“ Zívnu. Chtělo by to ještě kapku toho lidského, mužského elixíru.

„Další hodiny nemám. Mám se pro tebe stavit?“ nabídne mi. Otevřou se dveře od pokoje a objeví se v nich polonahý Max. Při pohledu na jeho svaly a stále rozčepýřené vlasy se má vnitřní sukuba zachvěje.

„V jednu před hotelem.“ Zmáčknu červené sluchátko. Dojdu k Maxovi blíž, zatlačím ho zpátky dovnitř a ukořistím si jeho vláčné rty. Nezaváhá ani na chvilku. Rozváže můj župan a nechá ho spadnout na zem. Rychlým pohybem si mě vysadí na jeho pas, kde ucítím jeho ztvrdlý penis. Na posteli si mě chce hodit pod sebe, ale já ho přelstím a elegantním pohybem nás otočím. Teď leží on pode mnou. Svým klínem vycházím vstříc tomu jeho. Chvíli ho jen tak dráždím a dívám se mu při tom do očí. Když uchopí má prsa do rukou, zasténám. Přiblížím své tělo k jeho a začnu ho líbat na krk. Rty sjíždím níž, až dojdu k okraji boxerek. Chvíli váhám, ale nakonec je uchopím za jejich okraj a ze spodního prádla ho osvobodím. Když se dotknu jeho přirození, zavzdychá. Dobře si pamatuju tu nasládnou příchuť a to potěšení, které jsem mu dopřála. Vybavila se mi ta energie, která do mě proudila jako vysoké elektrické napětí. Chci to cítit znova. Přiložím si penis k ústům a pomalu začnu olizovat jeho špičku. Potom si ho dám do pusy celý a začnu kmitat hlavou tam a zpět. V pokoji se ozývají pouze Maxovy vzdechy.

„Stačí, Summer,“ zaslechnu, když přidám na rychlosti. Nepřestávám. Chci ho dovést k orgasmu. Nezáleží mi na ničem jiném, než se nasytit jeho životem. „Summer… Už budu!“ A hned nato ochutnám jeho semeno.

***

Dopoledne strávené s Maxem bylo báječné. Po „ranním“ sexu jsme si teda nakonec dopřáli i trochu té připravené snídaně, která nám nakonec vystydla. Před tím, než jsem odešla z hotelu, jsme si naposledy vyměnili ještě pár vášnivých polibků a pohledů. Poděkoval mi a přislíbil, že až se opět bude nacházet blízko Seattlu, znovu se ozve Jeromeu a vyžádá si mou přítomnost. Když pro mě v jednu hodinu dojel Roman, tetelila jsem se blahem. Nemohla jsem se přestat usmívat.

„Kam to bude, paní?“ zeptá se s úšklebkem.

„Za Georginou.“

Ta už na nás netrpělivě čeká před knihovnou, kde pracuje, a s otevřenou náručí nás zve dovnitř.

„Dávám si pauzu,“ prohodí, zřejmě směrem k šéfovi, a zavádí nás do zadní kanceláře. Místnost působí temně a záhadně. Vůbec ne tak, jak byste si představovali kancelář vedoucího v úspěšném podniku. Jeden stůl, jedna židle, pár obrazů, poliček se šablonami a v rohu krčící se červená pohovka.

„Vážně tam chceš sedět?“ zeptá se Georgina Romana, když vyskakuje na stůl. Pro jistou následuju Georginu a sedám si k ní na pohovku. Roman s velmi zašklíbeným obličejem rychle od stolu ustupuje.

„Fůj! Tady? Fůj!“ je jeho reakce a přisedá si k nám. Georgina se zazubí.

„Tak povídej. Jak probíhala tvoje první práce sukuby?“ zazáří jí v očích.

„Nejdřív jsem ho vůbec nemohla najít,“ začnu vyprávět. Musím uznat, že když to teď poslouchám, vůbec mi z toho není trapně. Přijde mi to jako běžná věc. „Nejdřív jsem se cítila nesvá. Styděla jsem se. Ale jak jsme postupovali, bylo to čím dál více jednodušší,“ pokračuji. Georgina hltá každé mé slovo, ale Roman… Přijde mi, že je tady pouze jeho tělo a mysl se toulá nekonečným vesmírem.

„Myslím, že vás, dámy, nechám při těchto holčičích věcí o samotě.“ Vstává, podívá se na Georginu a odchází.

„Co to mělo být? Ten pohled?“

„Jaký pohled?“

„Jste zase spolu?“ zeptám se. A Georginu taková otázka očividně šokuje.

„Věř mi, to je za námi!“

„Tak proč najednou jen tak zmizel? Nikdy jsi mu nevyprávěla o svých zážitcích?“

„Ale jo, vyprávěla. Jen jsem si ty pikantnější detaily nechávala pro sebe.“ Začervenám se. Copak jsem toho prozradila až moc?“

„A jak se cítíš?“

„Tak nějak… Je to, jako bych ležela v mracích a jen tak se pohupovala.“

Autor: Dejny, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New secret life 10. kapitola: