New secret life 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Život Summer se posunul o měsíc dopředu. Je naše hrdinka ta stejná osoba, kterou bývala před svým novým tajným životem? Nebo ji život mezi nadpřirozenými kamarády změnil?

23.04.2018 (10:00) • Dejny • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 705×

O měsíc později…

Jsem u Georginy v bytě a kolem nohou se mi motá Aubrey, její tlustý a až moc přítulný kocour. Když se ke mně lísá už snad pět minut, tak se pro něho skloním a vezmu do náruče. Pokojně vrní. Georgina má zase zpoždění. U ní v bytě jsme se měly sejít už před hodinou. Jsem zvědavá, jakou výmluvu si vymyslí tentokrát. Během posledního měsíce jsme si utvořily zvláštní vztah, ve vší počestnosti. Stala se mojí, dalo by se říci, mentorkou a dost dobrou kamarádkou. Možná je to tím, že jako jediná, kromě mé babičky, znala mámu a může mi o ní vyprávět. No… jelikož moje zaučování se na řádnou, prospěšnou sukubu nám zabírá více volného času, dostala jsem klíč od jejího bytu. Chudák Kayla si myslí, že jsem ji vyměnila za jinou spolubydlící, ale tak to není. Je pravda, že domů chodím v poslední době jen kvůli spánku, ale věřím tomu, že i kdybych byla doma, ona by byla v jednom kuse u svého přítele.

„Takhle tam nechceš jít, že ne?“ ozve se za mnou. Otočím se a kocoura Aubreyho postavím na zem. Zamračí se na mě, zvedne hlavu a odchází z pokoje. Myslím Aubreyho.

„Asi čekáš, že odpovím ne. Takže ne. Čekám na tebe, kde ses toulala?“ podívám se na Georginu. Odpovídat mi ani nemusí. Je to všude kolem ní. Cizí, zářívá aura.

„V nebi,“ řekne sarkasticky.

„Tak jdeme na to.“ Pokývnu hlavou. Postavím se před zrcadlo a začnu přemýšlet. Dneska jdeme s naší nadpřirozenou bandou do baru Hells. Jak příhodné. Po měsíci, v mé druhé práci v druhém světě, jsem se už naučila to, co se od sukuby očekává. Cože to je? Za jakýchkoliv okolností vypadat sexy, mimo jiné. Hlavní cílem je ale přivádět další a další lidské duše na cestu zla, směr peklo, jistým způsobem. Sexem.

„Co tohle?“ zadívám se na Georgiu do zrcadla. Prostřednictvím svých schopností jsem na sobě vytvořila už čtvrtý outfit.

„Není to to pravé. Máš furt stejný styl. Zkus něco nového, v čem jsme tě ještě neviděli. I Jerome to říkal, jestli mám být upřímná. Teď ještě nedostáváš tak složité zákazníky, ale jednou přijdou ti, co budou chtít mít sex s dračící. Doslava!“ Jejich slova mě zamrzela. Podívám se zpátky na sebe do zrcadla. Má pravdu. Krátká sukně, vysoké podpatky a těsná halenka už nestačí.

„Co třeba něco více sexy sofistikovanějšího?“ prohodím. V hlavě se mi vybaví obraz přesně toho, co jsem myslela. Soustředím se. Dneska bych si mohla zahrát na podnikatelku, co dělá nepřístupnou, ale zároveň v sobě skrývá svého vnitřního démona. Kalhotový overal v černé barvě se zlatými sponami na ramínkách. Holá záda, která vyzradí, že dnes na sobě rozhodně nemám spodní prádlo. Místo klasických bot na podpatku pánské mokasíny. Vlasy stažené do útlého culíku. Největší změna? Dnes budu s brýlemi.

„Jo, to je to, o čem mluvím,“ usmála se na mě pyšně v tmavě červených delších šatech bez výstřihu a černými dlouhými vlasy.

Bar-klub Hells se nachází na pobřeží Alanskan Way. Podstatnou atmosférou baru vytváří pláž pobřeží. Od zálivu se nese příjemný chladnější vzduch, který mi zapříčiní husí kůži na holých rukou. Hodilo by se sako. Využiju svoji schopnost a pomocí smyslu na energii prohledám pláž, zda se v mojí blízkosti nenachází člověk. Čisto. Kolem ramen se mi objevila tmavě modrá kožená bunda.

„Já to viděl,“ ozve se za mnou.

„Jako kdyby to vadilo,“ dívala jsem stále před sebe na vznášející se vlny zálivu. Roman mi nestál o to, abych o ten pohled přišla.

„Jak se daří? Delší dobu jsem se neviděli…“ Kdy že jsme se to viděli naposledy? Když se nad tím tak zamyslím, je pravdou, že jsem na něho nenarazila ani ve škole. Naše setkání bylo zřejmě naposledy tehdy, kdy jsem šla Georgii vyprávět o… sakra, jak se jmenoval? To je jedno, prostě po prvním klientovi.

„Dobře. Jak se daří tobě? Ve škole jsem tě neviděla, ani nepamatuju. Rozhodl ses s tím seknout a do konce života sloužit Jeromemu?“ řekla jsem s nadsázkou. Představa, že se zrovna Roman věnuje jen práci pro svého otce, je nereálná. Koutky úst se mu pozvedly do úsměvu a hlavou se zadíval tím stejným směrem, kterým jsem se před chvílí dívala já. Můj pohled jsem teď věnovala pouze jemu. Něco je na něm jiného. Připadá mi… ublížený?

„To rozhodne ne. Jen nevím, jestli má cenu ztrácet s tou školou čas. Přeci jenom, mým hlavním úkolem tam bylo dávat pozor na tebe a sblížit se s tebou, aby pro tebe byl přechod do našeho světa lehčí. A voilà, stalo se. Mise splněna,“ pohlédne na mě. „Sluší ti to.“ Začervenám se. Ne kvůli tomu, že mi zalichotil. Lichotky, tak jak mě učila má mentorka, jsem se naučila příjmat. Spíš mě zaskočil ten fakt, že na škole byl jen kvůli mně. Moc dobře vím, jak ho lákala představa o tom, jak bude známý producent filmů. Nicméně rozhodla jsem se, že to nebudu komentovat.

„Pojďme dovnitř, nebo Georgie zešílí z toho, že se nebavíme,“ zasměju se a otočím se směrem ke klubu. Roman se tiše zasměje, ale cítím, že mě následuje…

Zábava v baru je v plném proudu. Upíři, sukuby, andělé, všichni se hýbou do rytmu elektro hudby nebo posedávají nad skleničkou alkoholu na baru a očima svádí démonní barmanku. Chvíli mi trvá, než se mezi těmi všemi bytostmi zorientuju a najdu svoji kamarádku, která se radostně pohybuje kolem tyče a užívá si všechny mužské pohledy. Můj pohled ucítí a podívá se na mě. Jen na ni mávnu a prstem ukážu, že mě najde na barové stoličce. Nebudu její chvíli slávy narušovat.

„Jeden Manhattan,“ upozorním na sebe barmana a pohodlně se usadím na skleněnou barovou stoličku. Sedět rovně, nohu přes nohu a usmívat se - lekce číslo jedna. Pousměji se nad tím, kolikrát mě to Georgina vtloukala do hlavy, než jsem tohle vše začala dělat automaticky.

„Prosím, Summer,“ usměje se na mě na číšník a na ubrousek s logem baru mi položí můj objednaný drink.

„Děkuju,“ opětuju mu úsměv. Tak moment… Zahledím se na jeho záda a krááásný zadek. Tohohle upíra určitě neznám, tak jak to, že on zná mě?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Dejny, v rubrice: Povídky » Na pokračování