OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » New secret life 14. kapitola

31.01.2019 (11:00) • Dejny • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 733×

Z pokoje si vezmu čisté oblečení a zamířím do koupelny, abych se mohla připravit na svou odpolední schůzku. Své tělo osvobodím od všeho oblečení, pustím kohoutek od sprchy a čekám, až se voda, dopadající na studené kachle, zahřeje na správnou teplotu. Kachličky ve sprše stále ještě trochu studí, ale kapky vody, které na mě dopadají ze sprchové hlavice, mě hřejí. Dopadají na mou nahou kůži. Dopadají na místa, kterých se v noci dotýkal Roman. Přistihnu se, jak se těch míst dotýkám. Jak prsty přejíždím po svých rtech a vzpomínám na ty žhavé polibky, které jsme si ještě před chvílí vyměňovali.

„Seber se, Summer!” přikážu si. Z chodby uslyším slabé bouchnutí dveří, jak Roman odchází. Vážně jsem byla tak hloupá, omámená alkoholem, že jsem to nechala dopustit? Má mysl sice nad tím mávla rukou, ale srdce stále opakuje, že moje činy budou mít určitou dohru.

Ve sprše jsem tak dlouho, dokud se necítím zcela uvolněná. Zastavím vodu a zabalím se do ručníku, který jsem si nechala na umyvadle. V koupelně je zima. Když vyjdu z vyhřátého sprchového koutu, naskočí mi husí kůže. Stoupnu si před zrcadlo, abych si mohla rozčesat mokré, zacuchané vlasy. Odraz v zrcadle se mi vůbec nelíbí. Spatřím ustaranou dívku s kruhy pod očima a se suchými, bledými rty. Vadí mi ten její výraz. Snažím se pozvednout koutky úst do úsměvu, ale vypadá to spíš jako velmi špatná grimasa.

„Takhle to nepůjde,” řeknu jí. Mokrý ručník nechám ze svého těla sklouznout na podlahu a vydám se zpátky do svého pokoje, kde dokončím své přípravy na dnešní práci.

Hughův starý veterán zastaví před mým domem přesně ve dvě hodiny.

„Nazdar, kotě.” Stáhne si sluneční brýle a mrkne na mě, když otevře dveře spolujezdce zevnitř auta.

„Ahoj,” pokusím se usmát. „Tak kam jedeme?” zeptám se přímo, když kolem sebe uvazuji bezpečnostní pás. Sice jsem nastoupila do ohavného modelu snad sto let starého auta, ale zevnitř vypadá jinak. Kožené sedačky na sobě nemají jedinou vadu, palubní deska je uklizená a naleštěná. Sklopím si stínítko a v malém zrcátku zkontroluji svůj vzhled. Ano, teď vypadám tak, jak mě všichni okolo dobře znají. V obličeji není ani náznak nějakého nepokoje a vnitřního boje.

„Nějaká nedočkavá. Uvidíš sama.“ Nastartuje motor.

„V přihrádce je jedna fotka. Vezmi si ji a pořádně si ji prohlédni.“ Rozjede se a motor sladce zapřede. Poslechnu ho a natáhnu se k palubní přihrádce, kterou otevřu, a fotka mi spadne přímo do klína. Z obrázku na mě kouká žena tak kolem třiceti let. Bruneta s hnědýma očima, na levé straně nosu má menší pihu a pod spodním, plným rtem jizvu. Kolem spodních očních víček má pár vrásek. Nejsou nijak výrazné, ale jsou tam. Jeden noční krém na vrásky by ji dokázal spravit. Ale to je teď jedno. Na krku jí visí zlatý řetízek s křížkem.

„Co s ní?“ zeptám se Hugha, který si pobrukuje písničku hrající v rádiu. Pravou rukou se pustí volantu a písničku ztlumí.

„Dnešní klient je Tom Harvey. Ta žena, na kterou ses teď dívala, je jeho žena. Oba jsou to křesťané, hodní, milí, nevinní,“ mrkne na mě. „Tom má ale jednu vnitřní touhu. Chce, aby jeho žena aspoň jednou převzala kontrolu. Byla nezkrotná, hladová. Prostě domina jak má být. No možná bude stačit, když budeš nahoře,“ zasměje se. „Myslím si, že mají jednu a tu samou polohu pořád dokola.“ Pohlédnu zpátky na fotku.

„Ta žena je submisiv každým coulem. To se nikdy nestane!“ Vyhodnocuji informace, které mi byly právě předány.

„A proto teď přicházíš na řadu TY!“ Zbytek cesty mě Hugh zasvěcuje do každodenní pracovní rutiny. Tom je dneska sám doma. Jeho žena je na služební cestě a jejich děti hlídá jeho matka. Jakožto jeho žena ho překvapím dřívějším příjezdem ze služebky s pár novými hračkami pro dospělé. Dál stačí, abych jen odvedla svoji práci, jak nejlépe umím. Nastoupím k Hughovi zpátky do auta a mám padla.

„Takže nic extra. Prostě jen hezká, lidská žena s jinými vlastnostmi? To mně sobotu kazit nemuselo,“ odseknu a zadívám se z okna na cestu, kterou projíždíme.

„Ale potřebuješ to, ne? Vidím na tobě nedostatky, které je potřeba vylepšit, Summer! Tak hurá do toho,“ zaškádlí mě a já mu to odměním vypláznutým jazykem.

Auto zastaví v poklidné ulici plné rodinných domů. Nějaká předměstská čtvrť Seattlu, řekla bych. Znova se zadívám na Tomovu ženu. Soustředím se na každý detail, který by mě mohl jakkoliv prozradit. Její tělo je obyčejné. Ne hubené. Ne příliš baculaté. Širší boky jsou po dvou dětech pochopitelné. Fotku schovám zpátky do přihrádky a sklopím si stínidlo se zrcátkem, abych mohla přeměnu zhodnotit.

„Přesná kopie,“ pochválí mě Hugh. „Ale v tomhle tam nepůjdeš, že ne?“

„To už nech na mně!“ mrknu na něj a vystupuji z auta. Ulice je klidná, nikde ani živáčka. Podívám se na dům, do kterého mám vstoupit jako jeho paní. V horním patře, v pravém pokoji, zahlédnu pohyb. Tom. Podle měnících se odlesků v okně usuzuji, že svou pozornost věnuje televizi, takže „svou ženu“ naštěstí nevidí přijíždět. Otevřu bílou branku a po pískovité cestičce zamířím rovnou ke dveřím. Hugh měl pravdu. V riflích a tričku moc velkou parádu nenadělám. Červený, krajkový korzet s podvazky by na druhou stranu měl splnit svůj účel. K tomu ještě páskové lodičky na podpatku, černý blejzr a svázané vlasy do vysokého culíku. Aby vše probíhalo tak, jak mám v plánu, vytáhnu z kabelky kopii klíče od dveří a tiše odemknu. Naposledy se zadívám na svého kamaráda skřeta a na prstech mu ukážu deset. Deset minut, víc potřebovat nebudu. Doufám. Tiše vyjdu schody do horního patra a naslouchám zvukům televizoru, aby mě zavedly do správného pokoje.

„Zlato, jsem doma,“ řeknu sladce ve dveřích obývacího pokoje a nechám černý kabát spadnout z mého těla na podlahu.

***

A peklo má o jednu duši více, Jerome o jeden bod více. S Tomem to byla rychlovka. Jeho chtíč po nenasytné manželce byl tak velký, že to téměř ihned vedlo k JEHO vyvrcholení a brzy tak bylo po všem. Chudák moc nechápal, co se děje, když spatřil svou manželku v sexy prádle, které zakrývalo jen tak jedno procento kůže. Když jsem potom na něj vytáhla pouta, bič a začala mu přikazovat co dělat, byl v šoku. V očích jsem mu ale jasně viděla, jak si to užívá, a že se mu to líbí.

„Nebylo to ani těch deset minut,“ řeknu hrdě Hughovi a nasednu zpátky k němu do auta. Hugh zakroutí hlavou a zasměje se. Teď je na řadě jeho úkol. Tomovi svými schopnostmi namluví, že to, co se právě stalo, byl jen pouhý, velmi vlhký sen. Jeho žena je stále na služební cestě a vůbec se nevrátila domů.

O dalších deset minut už společně sedíme na barových stoličkách v baru ze včerejší noci. Jelikož jsou teprve čtyři hodiny odpoledne, sedíme zde skoro sami. Já jsem tady z určitého důvodu. Chci se dozvědět více o tom upírovi, co mě včera oslovil. Hugh chtěl jen pivo, ale jeho společnost mě těší.

„Tady to máte.“ Přijde k nám Alex.

„Našla jsi včera toho upíra, Summer? Až ho najdeš, tak mi ho za límec u trika přiveď za denního světla sem. Za svým barem nechci nikoho cizího,“ mrknul na mě.

„Ne, nenašla. Vyběhla jsem za ním ven, tam se mi ale ztratil a já pak měla jiné starosti.“ Moc do detailů se mi to rozvádět nechtělo. Hugh by byl příliš zvědavý.

„Podle mě, pokud to teda byl upír, tak musel být chráněn nějakým kouzlem. Ptal jsem se i ostatního personálu a nikdo z mých lidí nezachytil žádný cizí pach.“

„O jakém upírovi to mluvíte?“ začne nás vnímat můj společník. Alex na mě kývne a odejde obsluhovat další hosty.

„Summer?“ Převykládám mu svoji včerejší příhodu.

„Jen by mě zajímalo, kdo to byl,“ pokrčím rameny a dopiju své pivo.

„Pamatuješ si, jak vypadal?“

„Jo, docela jo.“

„A jsi si jistá, že to byl upír. Nechci tě podceňovat, ale bylo by dost zvláštní, kdybys ho dokázala vycítit jenom ty.“

„Jsem si jistá, Hughu. Skoro nic jsem nevypila a myslím, že za tu dobu, co se vyskytuju ve vašem… našem světě, upíra už poznám,“ zadívám se mu do očí. Uchopí svou sklenku piva a celé ho vypije.

„Tak jdeme. Znám někoho, kdo by ti mohl pomoc.“

Autor: Dejny, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New secret life 14. kapitola: