New secret life 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V Sammer se začíná probouzet pud sukuby. Dokáže to unést spolu s faktem, že se vzdala něčeho vzácného?

21.10.2013 (16:00) • Dejny • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 616×

Nemyslela jsem, že služebníci temnoty mají takové luxusní živobytí. Když mě Pán vyslal na mou cestu získat více duší pro peklo, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla jet v nejnovějším modelu od BMW. Přesněji řečeno jsem k malé, útulné chaloupce dojela v rozkošném cabriolettu BMW 335im-paket. Bojím se… stále jsem si nezvykla na můj nový tajný život, který se odehrává jak v Seatllu, tak i pod jeho cestami. Dnes mám na seznamu muže po čtyřicítce. Opusila ho žena kvůli jinému muži a nikdy nebyl za nic potrestán – přímé lákadlo pro ďábla.

„Dobré pořízení,“ podívá se na můj zadek vykukující zpod černočervené minisukně můj dnešní šofér Peter.

„Dík,“ řeknu mu, aniž by mě vyděsily ty jeho tesáky, jenž se mu po pohledu na mě zvětšily. Po autě zbyl pouze bílý dým, jinak jsem tady už úplně sama. Popojdu ke dvěřím, naposledy si do plic natáhnu čerstvý vzduch a vstoupím dovnitř.

Slunce je již vysoko na nebi a mě probudí jeho paprsky dopadající na můj obličej. Oči mám stále zavřené a dopřávám si ještě trochu klidu. Z kuchyně se ozývají zvuky hrnců, to se Kate snaží udělat oběd. Rukama polaskám povlečení na posteli. Něco tady nehraje, tohle není moje postel. Otevřu oči a vyšvihnu se do sedu, rozhlédnu se kolem a na bílém nočním stolku si všimnu vzkazu

„Děkujeme za první duši. Brzo se ozveme, Roman.“

Teď se mi to všechno zpětně vybavuje. Jsem u Raye v bytě a včera jsem měla svou premiéru po tom, co jsme zaskočili do jedné hospůdky na víno a pak už v podnapilém stavu šli k němu. Vybavuji si to detailně. Jeho slova utěšující můj strach, jeho polibky na celém mém těle a jeho úd ve mně! Co to má ale společného s jeho duší a spolkem bláznů, který vede Jerome?!

„Snídaně,“ nakukne do ložnice můj První, držíc v ruce tác s kávou a croassanty. Vůně toho všeho mě zasáhne více, jak kdy jindy. Ovšem, když se nad tím tak zamyslím, kofein už ani nepotřebuji. Cítím se, jako by mi někdo do žil během spánku napíchl adrenalin. Tác s nožičkami, tady je někdo vybavený, postaví přede mě a vleze si pod peřinu na svou půlku postele. V lících cítím červeň a bojím se ze sebe vydat jakékoliv slůvko.

„Děkuju,“ šeptnu se sklopenou hlavou.

„Nemusíš se stydět,“ vezme mě za bradu a natočí si mou tvář k jeho, aby mě mohl políbit. Jemný, sladký polibek mi připomene nádhernou noc plné vážně, která mě naplnila energií a životní silou tak, že jsem po dlouhé době spala velice dobře i se strašným snem.

„To já děkuju, za tak výjmečnou poctu. A teď, dobrou chuť!“

„Pomůžu ti s nádobím,“ nabídnu se, když oba dosnídáme a on zvedá tác z postele. Anichž bych si uvědomila svoji polonahotu, vstanu z postele. Moje tváře znovu chytají červený odstín, když stojím před postelí a marně hledám své oblečení. Kouknu na Raye, který se náramně baví a ukazuje pod lůžko. Zmuchlané šaty vytáhnu a zamračím se na ně. Do tohohle že se mám obléct?

„Půjč si něco ode mě,“ směje se mi Ray. Obrátí se ke skříni a podá mi triko ve velikosti XL, na mé malé postavě spíše připomínají šaty.

„Děkuju,“ usměju se potom, co si triko přetáhnu přes hlavu. Ray si mě změří od paty až po rozcuchané vlasy.

„Co je?“ zvýším hlas. Neodpoví, otočí se ke dveřím a jde do kuchyně. Poslušně ho následuju až k… myčce! Tady moje pomoc končí. Bez mé výpomoci nádobí nakládá do přístroje, pak se ke mně otočí, šibalsky se usměje a jde ke mně blíž.

„Strašně ti to po ránu sluší,“ pohladí mě po krku a ruku nechá na mém týlu, kde si hraje s vlasy. Pomolu si mě přibližuje k sobě. Mé srdce se dá do pozoru a začne zvyšovat počet tepů. Ray zničí i tu poslední mezeru mezi nami a svými rty si přisaje ty mé. Hladový touhou si začne hrát s mým jazykem. Chytí si mě za boky a natlačí ke zdi tak, abych mu nemohla nikam uhnout. Přistupuju na tuhle jeho hru. Cítím nával chtíče, který je nenasytný a potřebuje se uspokojit. Začnu ho hladit po zádech a postuju výš k jeho zátylku. Rukama ukořistím jeho bodlavé jehličky a zatahám za ně tak, že se mu z úst vydere tichý sten. Přestane bloudit po mém těle a dlaně mi bere do svých, přitiskne je nad hlavu na zeď. Pocítím jeho vzrušení přes napnuté boxerky a prohnu se tak, abych HO lépe cítila na mém podbřišku.

„Na to, že jsi včera byla ještě panna, tak jsi úžasná.“ Odtáhne se, abychom se mohli nadechnout. Co mu mám na tohle říct? Stydlivě pokrčím rameny a usměju se. Bere mě za ruku a vede zpět do ložnice, kde mě ukládá na neustlanou postel. Mé vlasy vytvoří na polštáři hnědou svatozář. Ležím na zádech a Ray si lehne na mě, rukou mi jemně projede vlasy a postupuje níž k mému husí kůží obsypanému krku. Uchopí mou bradu a skloní se pro polibek. Neotálím, pootevřu pusu víc, abychom si mohli společně hrát. Stále je cítit po kávě a snídani. Naše jazyky se proplétají, jako by se znaly už několik let, jsou sjednocené jako dokonalá filharmonie. I když na mě Ray přenáší veškerou svou váhu, neubráním se zvlnění a propnutí zad do písmene U. Toho hned využije a své rty přenáší na nižší část mého těla. Rukama uloví lem trika a pomalu ho vysunuje výš, až úplně odhalí má prsa. Vítězně se usměje, tričko mi přetahuje přes hlavu a odhodí ho na zem.

„Jsi krásná,“ upraví mé rozházené kadeře. Ruce mu položím na záda a začnu ho něžně a opatrně škrábat. Kde se to v tobě bere Summer? ptám se sama sebe. Včera jsem nebyla schopná se na tohohle úžasného chlapa jen podívat a teď nade mnou leží polonahý a já se ho nemůžu nabažit. Mám chuť mu tu jeho jemnou pokožku hýčkat až na věky a jeho rty líbat až do zulíbání. Bříšky prstů mu přejíždím po páteři až k boxerkám. Jeho polibky začnou nabírat na intenzitě. Chladné ruce mě zastudí na hrudníku. Bere si má prsa opatrně a jemně, tak aby neudělal žádnou chybu a já se nelekla. Začne je masírovat a jemně kroužit kolem bradavek. Opravdu tohle chceš, Stysillová? řekne můj anděl a hned se vedle něho objeví i ďábel, který mu odpoví ANO. Minulou noc jsem to až tak moc nevnímala, pomáhal mi to překonat alkohol, který, bohužel, už teď v mém těle není. Jsi tak daleko, neostýchej se a užívej si to, ozve se opět ďábel. Ray se z mého hrudníku vrací pro polibek. Opětuju mu ho, ale jako by na mě někdo hodil balvan.

„Dost!“ zakřičím. Tohle nejsem já, tohle je někdo zcela jiný a mně se nelíbí jeho chování. Vše se mi to hnusí. „Promiň, ale nejde to!“ řeknu mu do očí. Překvapeně se ode mě odlepí, zdá se mi až rozčilený. Sleze ze mě a podá mi své triko ze země. To však já odmítnu a zabalená do peřiny se shýbám pro Mayiny šaty.

Děkuji i za ten jeden komntář, který se zde opakuje u každé kapitoly. Dělá mi velkou radost :-)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Dejny, v rubrice: Povídky » Na pokračování