No more princess, no more innocent 10.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek... jak to tak vidím, tak už jen pár dílků a jsme znovu ve finshi. :)

10.03.2010 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1024×

Caleb se tiše kradl kolem jedné budovy. Podle jeho zdroje se mělo předání odehrát tady, ale zatím nebyl nikdo vidět, teda pokud oni nesledovali jeho.

Přišel ze špatné strany, protože vchod byl z druhé strany, ale tam nesměl. Strhnul by na sebe velkou pozornost.

Ticho, které tu panovalo prořízl výstřel.
„Sakra...“ Caleb se rychle vyšvihnul přes starý plot, aby se dostal do aerálu budovy. Najednou zaslechl rychlé kroky. Někdo k němu utíkal a moc se mu nedařilo to maskovat.

Vytáhl si z bod bundy zbraň a namířil ji k přicházející osobě. Do zorného pole mu najednou vběhla dívka s hnědými vlasy.

„Lexie má problém! Dělej!“

V té tmě ji nepoznal, ale podle hlasu ano. Byla to Anna.

„Nestůj tam jen tak! A pohni si! Dělej!“
„Panebože...“ vyhrkl a schoval zbraň. „Mohl jsem tě zastřelit! Co blázníš?“

„Calebe! Kurva! Dělej!“ Anna k němu doběhla a táhla ho směrem, kterým přišla. Jednu ruku si přiložila ke komunikátoru, který měla zastrčený v uchu.

„Díky Hayley, našla jsem ho. S ostatními se stáhněte.“

„Co se stalo? Ty v tom jedeš taky? Proč jsi mi to neřekla?“
„Moc dlouhý povídání, málo času.“

„Nezapadala jsi do vzorce. Nemáš s nimi nic společnýho!“
„Někdo musí být venku.“

„Takže to, že sem na tebe narazil na chodbě, nebyla náhoda?“

„Jo, to náhoda byla, ale potom mi Lexie řekla, kdo seš... Musela jsem tě od nich držet dál.“

„Vždyť jsi mě přivedla na její stopu!“

„Já vím, ale bylo to jen proto, aby jí někdo kryl záda, kdyby něco... takže teď potřebuju tvoji pomoc.“
„Ty děláš celou dobu s Lexie?“
„Jo.“ Anna ho dovedla až k dodávce, ve které měla své věci a všechny navigovala. „Na!“ do ruky mu vrazila jeden komunikátor. „Lexie to nějak nevyšlo a ostatní neví co dělat. Raději jsem je stáhla, aby si neublížili.

Nějakým způsobem na to došli a teď ji drží.“

Anna vyhledala Lexiin komunikátor a pustila si ho.

„Nevím, kde teď je... musela sem najít tebe. Hayley tě měla celou dobu na očích, ale ji by si asi zastřelil.“

„Kurva! Ty jedna mrcho!“ ozvalo se společně s přerušovaným zvukem. „Čubko!“ Velká rána a nějaké křapnutí.

„Lexie?!“ Anna rychle něco cvakala na notebooku, ale z repráků se ozývalo jen tiché praskání.

„Co se stalo?“
„Já nevím... asi se jí rozbil komunikátor.“
„Do háje.“
„Musíš jít pro ni.“
„Dobře.“ Caleb vylezl z dodávky, ale ještě se otočil. „Takže to co jsi mi dneska řekla, nebyla pravda?“

Anna se potutelně usmála. „Ale no tak... nemůžeš věřit každé blbosti, kterou řeknu. Nám dvěma by to neklapalo... navíc oba dva víme, že k tobě se spíš hodí tvrdohlavá blondýna.“

Caleb nad ní zavrtěl a rozběhl se podle jejích navigací k budově.

„Do prava!“

„V pravo je to totálně rozbořené!“ namítnul šeptem.

„Já ti říkám ať jdeš do prava! Poblíž byla Lexie, takže by bylo pravděpodobné, že ji tam někde objevíš. Naposledy její signál přicházel z jedné místnosti.“

„Fajn...“
Caleb šel tam kam mu říkala. Nechtěl ji naštvat nebo se s ní hádat.

„Sem tu.“

„Dobře.“
„Je tu jen dlouhá chodba.“
„Jdi jí až nakonec a tam zahni do leva.“
Dřív než stihnul opovědět, tak se z místa, kam byl navigován ozvaly hlasité výstřely.

„Sakra!“ Caleb se tam rozběhnul a hlavou se mu honily nejčernější myšlenky. V hlavě viděl mrtvou Lexie nebo blondýnku ležící na podlaze v kaluži krve, ale ještě dýchá.

Maloval si v hlavě různé závěry. Chtěl zahnout do leva, ale někdo do něj napálil. Byla to osoba o něco menší než on s blonďatými prameny vlasů.

„Lexie?“

Dívka, která skončila na zadku pohlédla nahoru. Tvář měla dobitou a ze rtu jí tekla krev.

„Calebe...“ vydechla a s bolestným syknutím se vyškrábala na nohy.

„Ty žiješ!“ vyhrknul Caleb a pevně ji objal, ale ona jeho objetí neopětovala. Místo toho se z něj snažila vymanit.

„Jau! Au!“ pusť mě. Právě totiž došla na to co má asi zlomené, případně naražené. Žebra.

„Promiň.“ Caleb se jí začal omlouvat. „Myslel jsem, že si mrtvá!“
„To ve mně máš teda důvěru! Takhle snadno se mě nezbavíš. Co tady děláš?“

„Co tady děláš ty?!“

„Já se ptala první!“
„Navedla mě za tebou Anna.“
„Jak vidíš, tak tvoji pomoc neptořebuji.“
„Tak si vezmi tohle a Anna tě vyvede ven.“
„Cože?“ Lexie se dívala na komunikátor, který jí podával. „Ne! Ty mě hezky vezmeš ven.“
„Lexie, teď nedělej problémy!“
„Já nedělám problémy! Já jen... je mi tak zle, že kdekoli můžu zkolabovat... Nemůžeš tu zůstat, ten chlap je cvok.“
„Jo a přesně proto ho chci najít.“
„Calebe!“
„Ne! Budu u něj dřív než policie, kterou zavolala Anna nebo moji lidi, kterým sem to zase oznamoval já.“
„Calebe, nehraj si na hrdinu!“
„Prostě Mendeze dostanu.“

„A přesně kvůli tomudle to skončilo! Prosím, nenechávej mě tu!“

„Chci tu mrchu živou, abych ji mohl dorazit osobně! A když se bude bránit, tak klidně mrtvou! Hlavně tu kurvu dostaňte...“ hlas Mendeze se rozléhal budovou.

„Zabije mě...“ řekla Lexie.

„Doteď jsi byla statečná.“
„Doteď jsem si za sebe musela zodpovídat sama.“
„Princko, todle není fér.“

„Neříkej mi tak... ty sis nevšiml toho za co jsem vyměnila svůj zámek.“
„Na co ještě čekáte?! Najděte ji!“ hlas už začínal být značně nevrlý a křičel.

„Dobře. Pojď. Anno?“ Lehce poklepal na věc, kterou měl v uchu. „Fajn, policie už je tady a my musíme tama kudy sem přišel...“ tlumočil Lexie slova Anny.

Oba dva se rozběhli chodbou a Caleb se rozhlídnul.
„Zatraceně... nevím kudy sem sem prolezl...“
„Ty si nepamatuješ cestu? To se mi snad zdá!“

„Promiň, že jsem se chtěl k tobě dostat co nejdřív a nevázal jsem si sem červený mašličky!“
„Jak vidíš tak jsem tvoji pomoc zatím nepotřebovala!“
„Už zase začínáš být jedovatá!“
„Já, že jsem jedovatá? Já jsem úplně v klidu, to ty si nepamatuješ cestu!“
„Někama to zvládneme.“
Caleb vlezl do jednoho z polorozpadlých průchodů a Lexie hned za ním.

„Tady to vypadá na slepou uličku...“ pošeptala Lexie.

„Máš pravdu... špatnej průchod... musíme zpátky...“

„Počkej.“ Lexie přešla k velkým krabicím, které lehce otevřela. „Páni... to jsou drogy...“ vytáhal jeden bílý balíček a prohlížela si ho. „Vypadá to na heroin...“

„Lexie, musíme pryč. Sem určitě příjdou.“

„Dobře...“ blondýnka se i s Calebem otočila zpátky k východu, ale tam se právě vynořila hlava Mendeze.
„Sakra...“

„Mám tě, mrcho!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování