OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » No more princess, no more innocent 12. díl

21.03.2010 (16:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1044×

„Jo, asi máš pravdu... Já nejsem Cassidy!“

Caleb se na ni ani nepodíval a stále civěl jen na Mendeze.

„Tak o tohle to jde... o to, že já nejsem ona? Proto to všechno dopadlo takhle?“

Ticho. Mlčel.

„Jak chceš! Ale teď mě poslouchej! Když ho teď zastřelíš, tak tě zavřou do vězení! Ano, vězení! Tentokrát to neskončí jen u nápravného zařízení jako tenkrát! A tam nepotkáš žádnou Cassidy nebo... nebo mě...“
„Dobře... já... jdi pro někoho od policie.“ Caleb lehce sklonil pistoli.

„Já nikam nepůjdu.“

„Cože?!“
„Jo. Nenechám tě tu s ním. Mohl bys udělat nějakou blbost, takže půjdeš ty.“
„To ne! Nenechám tě tu...“
„Budu mít pistoli.“
„Lexie...“
„Ne! Dej mi to a čím rychleji někoho seženeš, tím rychleji si budu moct jít lehnout.“
„Ale buď opatrná!“ Caleb ji pomaličku podal zbrań, které se s lehkým úsměvem chopila.

„Klídek. Já jsem opatrná vždycky.“
„Přesně proto být v klidu nemůžu.“

Caleb ještě vrhnul vraždící pohled na Mendeze a potom se rychle vydal pro někoho, kdo by je konečně mohl dostat z tohodle místa.

„Ten tě musí mít asi hodně rád...“ konstatoval Mendez.

„Cože?“ Lexie se na něj otráveně podívala. Stála opřená o jednu z pevnějších částí zdi a Mendez seděl velký kus před ní na zemi.

„Na obličeji ti naskákaly pěkný modřiny a on se na tebe pořád díval jak na svatej obrázek.“

„Není to poprvé.“
„Budeš asi hodně zlá holka...“ přikrčil se tak, že to vypadalo, že chce vstát. Blondýnka lehce zpozorněla, ale pořád se snažila působit uvolněným dojmem.

„Jo, to jsem a na rozdíl od něj střelím jestli se jen pohneš.“

„Jsi blondýna.“ Mendez si stoupnul a chtěl udělat krok k ní.

„Já to myslím vážně!“ potom napřimínala ruku a...

Akorát když Caleb našel dva policisty, tak se budovou rozezněl hlasitý výstřel.

„Sakra!“

Rychle je dovedl k místu, kde nechal Lexie. Mendez ležel na zemi, sprostě nadával a držel se za nohu, ze které tekly proudy krve.

Lexie stála těsně u něj.

„Já ti říkala, že střelím...“ naklonila se k němu ještě blíž, aby to slyšel jenom on. „Nejsem tak hloupá, abych tě zabila, ale i kdyby... já bych do vězení nešla... mohla bych si koupit nejlepší právníky a ti by mě z toho vysekali...“

Caleb v jejích očích neviděl ani trochu soucitu. Nic. Jen chladný pohled upřený přímo na Mendeze. Žádný strach, žádné emoce... jen chlad.

Co se to s ní stalo?
Lexie seděla na sanitčním lůžku, které bylo přistavěno uprostřed místnosti v nemocnici na nějaké ambulanci.

Jedna ze sester jí právě po prohlídce lékařem obvazovala ruku, na které se táhnul krvavý šrám.

„Musím zajít ještě pro...“ Blondýnka ji nevnímala a jen přikývnula. Cítila na sobě přišpendlený Calebův pohled z druhého lůžka.

Nervozně houpala nohama, které byly vysoko nad zemí.

„Je docela legrace se na tebe tak dívat.“ prohodil a pokusil se vnést do místnosti trochu dobré nálady.

„Jak?“
„Že tě někdo ošetřuje.“

„To začni smutnit, že jsi prošvihnul moje dětství. Byla jsem u doktorů v jednom kuse.“

„Já to doháním teď.“
„Nic mi není. Vůbec jsem tu nemusela být.“
„Byl úžasný pohled sledovat jak se dohaduješ s tím sanitářem.“

„K dokonalosti ti určitě chyběl už jen popcorn...“ pronesla skoro sarkasticky.

„Nemůžeš aspoň na chvíli vypnout tu svoji jedovatost?!“
„To ty jsi začal tuhle nesmyslnou debatu!“

„Já chápu, že musíš být otřesená...“
„Je mi fajn!“ přerušila ho rázně.

„Lexie...“
„Nech mě!“
„Viděl jsem tě.“
„Já tebe taky.“
„Je mi to líto to co se stalo... i to co jsem řekl, ale ty jsi ho střelila...“
„Varovala jsem ho.“
„Střelila jsi!“
„On předtím taky!“
„Byla jsi tak chladná!“
„Ty seš takovej pokrytec!“
„Cože?!“
„Kdybys viděl sebe, ani kapička citu! Nic! Normálně bys mu byl schopný prostřelit mozek a pro jistotu mu zbytek nábojů napálit přímo do srdce a kdybys náhodou měl kapesní nožík, tak bys ještě přeříznul tepnu na krku!“
„To není pravda! A ty to víš!“

„Ne! Je to pravda! Já jsem měla strach! Dokonce se mi možná trochu klepaly kolena, ale co jsem se za tu dobu, co jsem tohle všecko dělala naučila bylo, že nesmíš dát najevo žádné pocity! Tak jsem to taky udělala! Tam venku jsem byla někdo jiný! Chápeš? S takovými lidmi to nemůžeš být ty.“
„Asi bys měla změnit zaměření na vysoké. Měla bys být herečkou.“
„Fajn!“

Znovu bylo chvíli ticho.

„Kdy se z tebe stalo tohle?“
„Co?“
„To co je z tebe teď! Holka střílející drogový dealery...“

„Jsem furt stejná.“
„Ne, nejsi. V pasťáku jsi byla...“
„Ne! Calebe! Uvědom si sakra, že jsem mezi váma možná vypadala jako princezna, ale nikdy jsem jí nebyla. Nikdy jsem nezažila ani šťasný konec.“ Prudce se na něj utočila až ji píchlo v obvázaných žebrech. „Nebyla jsem ta, za kterou jsi mě měl. Já nikdy nebyla hodná Cassidy, to jen ty jsi mě tak viděl...“
„Je to kvůli mně, že? To kvůli mně je z tebe tohle.“
„Nezačínej být sebestředný! A moc si nefandi!“
„Tak co se to sakra stalo?“
„Co se stalo? Ty chceš slyšet, co se stalo? Chodila jsem za tebou a až tě pustili, tak jsi mi prostě oznámil, že se jdeš pomstít.“
„Rozešla jsi se semnou!“
„Ty jsi vylezl z naprávnýho zařízení a jediný po čem jsi toužil byla odplata. Měl jsi jí plnou hlavu! A Cassidy taky! Na mě ses vůbec nedíval můj názor ti byl ukradený.“

„Lexie, já...“

Oba dva se podívali ke dveřím u jejichž okénka zahlédli jejího bratra s nějakou ženou s lehce nazrzlými vlasy a ustaraným výrazem.

„Kdo to je?“
„Brácha...“
„A ta s ním?“
„Karrie, za tři a půl měsíce budou mít svatbu. Mám ji ráda...“

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Kevin.

„Lexie!“ téměř se k ní rozběhl. „Co jsi to zase vyváděla?“
„Zlobíš se?“

„Možná trochu!“ Kevin ji obejmul, ale když ucukla bolestí tak ji pustil. „Policie a lékaři mi řekli co se stalo. Jak se cítíš? Vypadáš příšerně! Co ti to udělali? Z tohodle tak lehce nevyváznou.“ Potom jeho pohled padnul na Caleba. „Co ten tu dělá? Taky jsem slyšel, že je do toho nějak zamotaný.“
„Kevine, nech toho. Můžu si za to sama. On mě varoval... neposlechla jsem.“

Kevin po něm ještě jednou střelil pohledem.

„Můžu už jít domů? Ta sestra se snad ztratila nebo co.“

„A pro co šla?“

„Vlastně ani nevím... jen mi chtěla ještě zavázat tohle...“ Lexie ukázala na část obvazu, který ji trčel z ruky. „Zavolám ještě doktoru Martinovi ať k nám přijede a prohlédne tě, aby si tu nemusela být.“
„Díky...“

Blondýnka se ještě podívala na Caleba, ale potom se otočila ke Kevinovi a lehce se usmála. Seskočila na podlahu a vydala se s ním k východu.
„Ahoj princko.“
Kevin vyšel ven, ale Lexie se znovu zastavila a podívala se na něj.

„Sbohem Calebe.“

„Tak černě bych to neviděl... My dva se ještě někde srazíme.“

„Ne. My dva už se nikdy nepotkáme. Měj se.“

Potom za ní bouchly dveře a o chvíli později se znovu rozletěly a dovnitř vpadla sestra s novým obvazem.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek No more princess, no more innocent 12. díl: