OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » No more princess, no more innocent 13.díl

25.03.2010 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1034×

O několik měsíců později: Svatba Karrie a Kevina

„Lexie! Lexie!“

„Ano?“ blondýnka se prudce zastavila přede dveřmi, které vedli na velkou zahradu, kde už se dokončovaly veškeré přípravy.

„Nemůžu najít Victorii, nebere mi ani mobil... Musíš ji najít!“ naléhal na ni Kevin.

„Jo, v klidu... najdu ji... ty se věnuj uklidnění...“

„Já jsem v klidu.“
„Takže to si určitě pamatuješ sliby.“
„Jasně, že pamatuju! Před obřadem si je ještě přečtu...“ Kevin hrdě zalovil v kapse saka, ale nic. Zmateně prohlédnul všechny kapsy, ve kterých by papírek mohl skončit. „Sakra!“
„To ne!“ Lexie z tváře spadnul všechen úsměv. „Musíš je najít! Hned!“

„Najdi Vicki!“ křiknul za ní a už se rozbíhal pryč. Lexie zuřivě zakroutila hlavou až ji švihnul přes tvář pramen vlasů. Vlastně to byl jediný pramen, který měla volný, zbytek vlasů měla zčesané v elegantním drdolu, ze kterého volně vysel právě tento pramen.

Rychle se rozešla ke schodům, aby zjistila, jestli osoba, kterou má najít není u nevěsty, ale ještě ani nevylezla schody, když si všimla Karrie, která rázně kráčela ze schodů.

„Lexie! Díky bohu...“ Očividně, když ji uviděla, tak se jí ulevilo, ale Lexie ji teď neposlouchala. Jen se na ni dívala. Byla krásná. Zrzavé vlasy měla vyčesané vzhůru, do účesu, který ji stvořila prvotřídní kadeřnice a na sobě měla zářivě bílé šaty. Její hruď obepínal korzet, který držel na svém místě a z něj šla velká sukně sahající až po zem.

Sice s těmito šaty skoro nemohla procházet dveřmi, ale nikomu to nevadilo.

„Posloucháš mě?“
„Cože? Ne... ehm... měla bys být vevnitř... ženich nemá vidět nevěstu před...“
„Já vím, já vím, ale je tu problém...“
„S čím?“

„Někdo mi říkal, že před domem v dodávce jsou ještě nějaké květiny!“

„Blbost! Kytky už mají být dávno na svém místě!“
„Já vím! Právě proto jsem tam teď chtěla jít a ujistit se, že je vše v pořádku! Už jsem tam poslala Victorii, ale ta se ještě neukázala... Musím tam.“
„Ne!“ Blondýnka se jí postavila do cesty. „Tohle je nejlepší den tvého života. Postarám se o to. Ty se nech obskakovat a rozmazlovat... a nevím co všechno... Postarám se o to...“ Už se otáčela k odchodu, ale Karrie ji ještě zastavila.

„Děkuju Lexie. Nevím co bych bez tebe dělala. Skoro celou svatbu jsi mi pomáhala zorganizovat a dokázala jsi něco, co by jiní lidé už vzdali.“
„To nestojí za řeč...“ Lexie se ještě povzbudivě usmála a potom po schodech zamířila dolů a vyšla ze dveří. Dnešek byl ideální den na svatbu. Svítilo slunce, ale nebyl žásný hic a všechno se zdálo být tak krásné a dokonalé. Těch pár lidí, které po cestě před dům potkala byli tak upravení a tak veselí...

Dokonce i Lexie byla krásná. Z její tváře zmizely poslední modříny a to co nezmizelo samo zakryl make-up.

Na sobě měla tmavě zelené korzetové šaty, končící u kolenou nadýchanou sukní. K nim měla stejné barvy i boty na vysokém podpatku, ve kterých se právě hnala přes trávu k dodávce, kterou konečně zahlédla.

Naštvaně doletěla až k ní a začala se dobývat dovnitř.

„Zatraceně!“

Naštvaně praštila do zadních dveří a k jejímu překvapení se jí podařily otevřít. Ale prostor v dodávce byl úplně prázdný až na nějaký ten spadlý okvětní lístek.

„To si ze mě někdo dělá srandu ne?!“

Znovu zabouchnula dveře, ale čekal ji šok, protože o dodávku stála opřená nějaká osoba.

Stačil jí jeden pohled, aby věděla, kdo to je a její srdce se lehce rozbušilo. Na sobě měl černý oblek a bílou košili s kravatou. Na košili měl rozeplých pár knoflíčků a kravatu povolenou. Sako měl rozepnuté a ležérně nasazené.

Lexie musela uznat, že vypadá sexy.

„Nějaký problém, princko?“

„Co tady děláš?“ Chtěla, aby to znělo naštvaně a možná trochu agresivně, ale téměř to nevyslovila a znělo to otřeseně.

„Přišel jsem se podívat.“
„Tak to toho moc neuvidíš. Jsi tu zbytečně. Nejsi na seznamu hostů, takže tě dovnitř nepustí.“
„Tak to se na něj podívej znovu.“
„Nemám na ty tvoje fórky náladu. Victorie se záhadně ztratila, Kevinovi utekl papír s jeho slibama a někde tu jsou květiny, které nejsou na svém místě... To je spousta problémů, které musím vyřešit.“
„Oceňuji tvoji snahu, ale musím ti přiznat, že ani jeden z těchto problémů není...“
„Cože?!“ Blondýnka se na něj šokovaně podívala.

„Kevin mě na tuhle svatbu pozval...“
„Proč by to dělal?“
„Kvůli tobě...“
„Blbost!“
„Ne... je to pravda. Došel za tebou s tím, že nemůže najít Victorii, kterou mezitím poslal sem. Já jsem jí tu dal, aby mi věřila, papírek s Kevinovými sliby, které mu měla donést, ale druhým vchodem... ne tím zadním, kterým bys šla ty...“

„Jak mohl vědět...“
„Počkej... neskač mi do toho! Bylo mu jasné, že jako první poběžíš za Karrie, jestli Vic není u ní a Karrie ti měla sehrát aféru s květinami. Všem nám bylo jasné, že bys nešla slušně po chodníčku, ale vezmeš to kratší cestou klidně i přes potok...“
„Skvělý! Zbytečně mě stresujete...“
Lexie se naštvaně podívala jinam, ale potom se zase vrátila pohledem ke Calebovi, který se na ni upřeně díval.

„Co je?!“
„Vypadáš nádherně...“

„Díky...“
„Dneska je z tebe vážně princezna...“

„Měl bys vidět Karrie. Oproti ní jsem nikdo...“
„Ty nikdy nebudeš nikdo. Aspoň pro mě ne...“
„Calebe, ty a já... nemá to cenu...“

„Nech mluvit mě. Jo?“ Blondýnka přikývnula. „Když jsi mi v té nemocnici řekla sbohem a odešla... bylo to něco strašného... najednou jsem cítil uvnitř sebe velkou díru... Lexie, my dva prostě nemůžeme být bez sebe. Dokonce i tvůj bratr na to přišel dřív než my dva.“

„Já...“
„Ano?“
„Sklapni...“
„Cože?!“
„Slyšels! Nechci už slyšet žádný omluvy, žádný proslovy... nic... Jenom ti řeknu, že obřad začíná přibližně za 50 minut a když půjdeme zadním vchodem, tak je tam jeden takovej sklad, který bude potřeba až před obědem... takže, když si pohnem..“

Caleb se na ni šokovaně podíval.

„To si děláš srandu ne?“
„Ne.“
„Málem jsi mi přivodila infarkt. To jsi prostě nemohla udělat tohle?“ Caleb k ní přistoupil a začal ji líbat.

„Ne, nemohla, protože nesnáším kýčovitý konce...“ Potom se provokativně kousla do rtu, chytla Caleba za kravatu a on se dobrovolně nechal dotáhnout až ke skladu, o kterém Lexie mluvila předtím.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek No more princess, no more innocent 13.díl: