No more princess, no more innocent 8.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A další dílek. Tentokrát je to z pohledu Lexie.

03.03.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1029×

Lexie stála ve svém pokoji, který sdílela s Hayley, opřená o zeď a sledovala všechny přítomné. Na její posteli seděla Hayley s notebookem a vedle ní seděl usazený kluk, se kterým mluvila u Černé růže. Vedle něj seděla ještě jedna dívka.

Na protější posteli, která patřila Hayley, seděl kluk s dívkou a všechny pohledy směřovaly k blondýnce.

„Myslíš si, že to vyšlo?“ Osmělila se Hayley a přerušila ticho.

„Jo. Určitě.“

„Už je dost hodin...“ konstatoval jeden z kluků.

„Já vím... ale musíme počkat.“ Lexiin pohled byl lehce nepřítomný a upřeně hleděla někam přímo před sebe.

„Pííííp!“ většina osazenstva lehce nadskočila, když blondýnce přišla smska. Vytáhla své pda a podívala na vzkaz. „Je na místě. Je čas...“

Všichni se dali do pohybu. Hayley strčila do tašky notebook a ostatní taky začali obstarávat nějaké věci.

Lexie otevřela skříň a vytáhla z ní paruku stvořenou z tmavě hnědých vlasů. Na sobě měla černé kalhoty s černým trikem a koženou bundu, samozřejmě tmavé barvy a kozačky. Ostatní byli oděni do stejných tmavých barev a i když se teď dali do pohybu, nervozita ve vzduchu se dala krájet.

„Eleno? Mohla bys?“

„Jasně.“ Dívka se světle hnědými vlasy k ní rychle přiskočila a nasadila jí paruku, tak aby držela a nesklouzla. „Dobrý.“

„Díky.“

„Není za co.“

„Máte všechno?“ Odpovědí jí bylo jen přikývnutí. „Tak jdeme.“ Blondýnka, vlastně teď už bruneta, otevřela okno. Sice jejich pokoj byl v prvním patře, ale nebyla to tak strašná výška a navíc se kolem jejich okna plazil jeden z ozdobných keřů, který podpíral ozdobný plot, přišpendlený ke zdi.

„Tome, jdi první. Hodíme ti věci.“ Kluk, kterého předtím sledoval Caleb se rozešel k okno a slezl až dolů na trávník, odkud chytal tašky, které mu shazovali dolů.

„Dobře. Teď ty Hayley.“

Dívka bez námitek udělala to samé co Tom a potom je následovali i ostatní. Lexie lezla poslední. Vlezla do okna a opatrně se zapřela botou o jednu z ozdobných tyček a tiše přivřela okno. Potom seskočila a jen tak tak dopadla na trávník místo toho, aby přistála v trnitých růžích.

„Psst...“ přiložila si prst k ústům a lehce se přikrčila. Pravou rukou ukázala na Hayley, Toma a Elenu. Potom rukou ukázala doprava a oni jen přikývnuli. Na zbylou skupinku jen kývla a hlavou pohodila do leva, kam se následně taky vydala.

Tiše se i s ostatními kradla pod okny svých spolužáků až dokud se nedostali ke zdi, která oddělovala pozemky od zbytku města.

„Alexi, půjdeš první.“ Lexie i druhá dívka mu nastavili dlaně, aby se díky nim mohl vyhoupnout na zeď. Když se usadil na hoře, tak se posadil, tak aby se mohl natáhnout pro další z nich.

„Mandy, teď ty.“ Černovláska jen přikývnula a zapřela se o Lexie, která ji lehce odrazila nahoru. Jednou rukou se zachytila Alexe a druhou vrchu zdi. Po chvilce se vyškrábala nahoru a sedla si vedle něj.

„Tak a teď já...“ řekla si v duchu Lexie a udělala si menší odstup od zdi, aby se mohla rozběhnout a lépe odrazit. Pozvolna se rozběhla proti zdi a skočila. Jednou rukou se chytila Alexe a druhou Mandy, kteří ji pomohli nahoru.

Na rozdíl od Mandy, která měla co dělat, aby se nahoru dostala, Lexie vypadala jako nějaká kočka, pro kterou je úplně normální šplhat po zdech a stromech.

Ti tři na sebe jen kývnuli a seskočili na druhou stranu, kde už k nim přicházela druhá skupinka, které se očividně, taky úspěšně, podařilo dostat ven.

„Měli jsme menší problém, protože akorát šel kolem hlídač areálu, ale v té tmě si nás nevšimnul.“ Hlásil Tom.

„To je dobře. Támhle je naše dodávka.“ Ukázala Lexie k protější straně silnice, kde parkovalo velké tmavé auto. „Když si vzpomenu, jak bídně nám to šlo poprvé...“ zavrtěla nad vzpomínkami pobaveně hlavou. „tak vás musím pochválit.“

„Jo, ale ještě pořád jsme neskončili.“ Připomněl jí Tom.

„Nebuď pořád takový pesimista!“ napomenula ho Elena, když přecházeli přes cestu.

Alex otevřel zadní vchod do dodávky a ostatní vlezli dovnitř. Hayley se protáhla na sedadlo spolujezdce a Lexie se o sedadlo ze zadu opřela.

Vevnitř bylo elektronické vybavení a spousta jiných věcí. Ale teď, když tu byli všichni namačkaní, tak nic z toho nebylo rozeznat.

„Jste všichni?“ ozval se ze předu dívčí hlas, který nepatřil Hayley.

„Jo, jsme tu.“

„Fajn.“ Motor tiše naskočil a auto se dalo do pohybu. „Šlo vám to hladce, jestli to takhle pude i dál, tak se možná i vyspíme.“

„Je výhoda mít určitý přístup k penězům.“ Prohodila Mandy, když každému z nich podávala ušní komunikátory.

„Já ho, ale mít nemůžu.“ Zaprotestovala Lexie.

„Jsou nové a menší.“
„Nejde to... museli by být opravdu malé, aby si jich nevšimnuli.“
„Tak si ho dej aspoň do kapsy. Chci vědět co se tam děje a mít tě nonstop na mobilu, abych věděla jestli ještě žiješ, taky to není zrovna legrace.“ pronesla znovu osoba za volantem a prudce zatočila.

„Dobře.“ Lexie si tedy taky jeden vzala a zasunula jej do kapsy. „Mobil ti tu nechám.“

„Klidně.“

„Alexi, ty a Tom budete dělat to co pokaždé. Zdržíte původní příjemce drog. Máte všechno potřebné?“
„Jo, jasně...“

„Dobře. Tentokrát s vámi nepůjde Elena, protože potřebuju, aby ona, Hayley a Mandy hlídali veškeré okolí té budovy.“
„To ti nebudu stačit já na počítači, policejní vysílačce a ve spojení se všemi?“ Ozvalo se ukřivděně.

„Neber si to tak!“ konejšila ji Hayley s úsměvem. „Musí to jít po jejím, jinak by byla nervozní!“
„Jestli už jste si postěžovali, tak bych mohla pokračovat.“ Neodpustila si jedovatou poznámku Lexie. „Není to hra. Vážně je to důležité a nechci, aby se někomu něco stalo. Navíc se tu teď kolem motá Caleb a já chci, abychom o že už neněm věděli dřív než vpadne doprostřed předání.

Ani nevíme pro koho dělá... vypadá to totiž, že už neněm věděli dřív než vpadne doprostřed předání sám, takže... si musíme dávat bacha, proto bude Elena hlídat. Navíc se mi nelíbí, když tam musím posílat s vámi některou z holek.“
„Ty sama chodíš přímo k předání.“
„Já vím, ale to jsou jejich pravidla. Ne moje.“

„Jsi holka!“ namítla znovu Elena.

„Já vím, ale celé to byl můj plán, takže by bylo nezodpovědné, kdybych tam poslala někoho jiného... navíc...“

„Navíc ona zvládne vymámit z jalové krávy tele, aby bylo jasno, takže další téma.“ Zašklebila se Hayley, které si málem vykroutila krk, když se otáčela do zadu.

„To by mělo být všechno... hlavně si dávejte pozor. Máš v počítači nahraný plán budovy?“
„Jo.“
„Dobře... stejně ho znám zpaměti, ale... jistota je jistota.“
„A kdyby si musela utíkat, tak si laskavě dej do ucha ten komunikátor! Protože, když už tě budou honit s pistolema, tak je jedno jestli uvidí, že máš něco v uchu. Jasný?“

„Uvidím co se dá dělat.“

Dodávka zastavila.

„Jsme tu přesně.“

„Tak dobře.“ Lexie přikrčeně vstala a svázala si hnědé vlasy do copu.

„Hodně štěstí!“ ozvalo se ještě zepředu, než se všichni vysoukali z auta.

„Dávejte na sebe pozor.“ Usmála se Lexie, každému z nich popřála štěstí a počkala dokud se nerozešli na svá stanoviště, ale Tom ji zastavil.
„Nelíbí se mi to.“
„Cože?“

„Něco mi na tom dneska nesedí.“

„Buď v klidu.“
„Nelíbí se mi, že tu čmuchá ten Caleb.“

„Nejde po nás.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Věř mi tohle vím. Nejde mu o nás. Hledá někoho jiného a jakmile ta osoba, kterou hledá zmizí, aby předala drogy dál, zmizí i on.

Není tu kvůli tomu, že by o nás měl starost. Je to úplně normální jako každý jiný den.“
„Stejně se mi to nezdá!“ potom se otočil, aby doběhnul Alexe a Lexie se sama rozešla ke staré budově, která se měla za několik dnů zbourat, protože její základy byly chatrné a byl téměř zázrak, že ještě sama stála.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování