Noční motýl 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak to všechno začalo? Vždy tu budou příběhy, legendy a povídačky, které nám mohou přiblížit a připomenout krutou nebo krásnou minulost.

16.12.2012 (12:00) • Valeri • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 813×

Natálie Whitecrow, manželka vládce Mothské říše a matka syna Alexandra, kterého právě ukládala ke spánku. Bylo mu osm a stále vyžadoval matčiny pohádky před spaním. Když Natálie sfoukla většinu svíček a v pokoji se setmělo, usedla na židli vedle postele. Malý Saša se už nemohl dočkat příběhu, který mu bude dnes večer maminka vyprávět, ale než začala, zeptal se na otázku, která ho už delší čas trápila.

„Maminko, proč se naše říše jmenuje tak škaredě?“

„Škaredě?“ podivila se Natálie

„Ano, Moth je přeci v překladu mol. Proč se jmenujeme molí říše?“

Natálie otočila hlavu ke dveřím a ukázala prstem na erb, který visel nad nimi.

„Vidíš ten rodinný erb, který visí nad dveřmi?“ zeptala se syna.

„Ano,“ odpověděl Saša.

„Co na něm vidíš? Popiš mi ho.“

„Uprostřed erbu je velký černý motýl a okolo něj jsou rudé růže propletené v řetězech.“

„Pravda, proto ti dneska budu vyprávět legendu o nočním motýlovi.“

„Příběh o můře,“ zabrblal si Saša nevrle.

„Tři sta let stará legenda povídá, že náš předek a vládce této krajiny jednoho dne zabloudil v černém lese při lovu. Když padla noc a král se uložil do mechu ke spánku, uviděl krásnou mladou dívku. Měla dlouhé modré vlasy a modré oči. Nikdy neviděl takovou krásu a zvláštnost. Pohnul se potichu směrem k ní, ale dívka si ho všimla a zadívala se mu do očí. Muž strnul úžasem. Byla nádherná! Dívka pomalu a elegantně přistoupila k muži a zeptala se:

„Co tu pohledáváš, cizinče?“

Muž chvíli jen zíral na přenádherné stvoření, které se k němu přiblížilo. Už to, že ji vidí, považoval za dar z nebes, a teď na něj dokonce promluvila. Její hlas byl jak andělský zpěv. Bylo neuvěřitelné, že dokázal odpovědět.

„Já jsem králem tohoto území.“

„Proč tu král leží v mechu a není raději ve svém hradě?“ zeptala se ho dívka.

„Je to hloupé, ale ztratil jsem se zde,“ objasnil jí král.

„To jsi ale hloupý král. Nevíš snad, že v lesích je nebezpečno?“

„Já jsem silný! Mám meč a jiné zbraně, dokážu se ubrániti. Ale co vy, mladá dámo? Vy máte jen tento sporý oděv a holé ruce, copak vy nemáte strach?“

„Lidé zde pro mě nejsou hrozbou. Tam, odkud pocházím, je více nebezpečno.“

„A to odkud pocházíte?“

„Já jsem z daleka. I kdybyste šel dny, měsíce i roky, tak byste tam nikdy nedošel. Přesto kdybych chtěla jít já do své země, netrvalo by mi to ani vteřinu vašeho času.“

„Tomuto já nerozumím. Jak se váš kraj jmenuje?“

„Můj kraj má mnoho názvů a přesto ani jeden neznáte. Proto nechme to být, stejnak vám nic nemohu povědět.“

„Budu tedy věřit vašim slovům, ale mám stejně strach o váš život.“

„Jestli vám to učiní lepší spánek, můžete proti mně vytasit váš meč. Jenom tak poznáte, že strach o mě mít nemusíte.“

Král poslech krásnou dívku a vytasil proti ní svůj meč. Však jeho oči prozrazovaly nejistotu a úděs. Nikdy před tím neublížil ženě a teď dokonce sama žena si přeje jeho čepel. Slíbil si, že na ni půjde zlehka, aby jí neublížil. Pomalu proti ní vyrazil, ale jeho meč najednou se v proutek proměnil. Dívka dvěma prstíky proutek chytila a jedním pohybem ho zlomila.

„Tady máte, králi, svůj důkaz, že moje síla je větší než síla armády člověka.“

Král nevěřil svým očím a aniž by si toho byl vědom, vyslovil přání jedno.

„Kéž bych tě měl, krásko má, ve své moci.“

„Proč si toto přeješ, králi?“

„S tvojí mocí bych mohl dobýt všechna města, mohl bych se stát králem světa.“

To ale král netušil, že když člověk potká nočního motýla, tak mu musí motýl přání splnit. Proto když král usnul v mechu, dívka svojí mocí podrobila mu svět. Ráno, když se muž vzbudil, nebyl v mechu v lese, ale ve své posteli v hradě. Vedle něho stála krásná dívka se smutným výrazem v očích. Král se vše dozvěděl a radoval se z vítězství. Bohužel po pár týdnech z krále stal se tyran. Krásnou dívku uvěznil v řetězech v té nejvyšší věži, kde jen malé okénko prozrazovalo, zda je den či noc. Tu však za dívkou přišel malý kluk. Donesl jí chléb, vodu a květinu. Dívka na něj užasle hleděla, sama sebe se v duchu ptala, jestli se jí to jen nezdá. Klouček byl špinavý a jeho šat prozrazoval chudobu a děs, který vládnul za zdmi hradu krále. Dívka se dala do pláče. Černovlasý kluk s temně modrýma očima jí kouskem hadru tváře osušil a věnoval dívce ten nejkrásnější dětský úsměv, který kdy viděla. Tak, jak se hoch objevil, tak zmizel. Dívka pojedla chléb a vypila karafu vody. Potom přičichla k rudé květině. Vtom náhle uslyšela křik. Vstala z chladné země a podívala se po dlouhé době ven. Kloučka, který ji potěšil návštěvou, chytla stráž. Král běsnil a mečem mával kolem jeho hlavy. Dívka věděla, že chlapce čeká smrt. Nevědě, kde vzala sílu, přetrhla řetězy a do zdi udělala ohromnou díru. Narostla jí ohromná motýlí křídla, hrajíc všemi barvami. Jedním máchnutím své ruky odzbrojila krále a odehnala stráže. Klukovi pomohla na nohy a zpříma se postavila před krále.

„Už mám dost tvého tyranství! Ruším tvoje přání, i když mě za to stihne trest.“

Aniž by to král tušil, jeho svět se rozdělil. Mnoho zapomenutých rodů znovu povstalo a svět znovu ožil. Dívka sebrala zlatou korunu králi z hlavy a nasadila ji malému klukovi.

„Mladý muži, jež jsi mi donesl jídlo, pití a květ růže, pasuji tě na krále. Budeš vládnout této zemi a doufám, že králem budeš spravedlivým. Tvé jméno ode dneška bude vznešené, Michaeli Whitecrow.“

Král v zuřivosti vytasil dýku a vrhnul se na dívku. Ta však jedním máchnutím křídel byla ve vzduchu. V ruce se jí objevila zvláštní zbraň, kterou proťala srdce krále. Nechtěla už na nic čekat a rozhodla se letět pryč. Vtom ale uslyšela kluka, jak na ni volá. Proto se ještě otočila a zaposlouchala.

„Jakpak se jmenujete?“ volal na ni.

„Luna,“ odpověděla mu a zmizela.

Michael Whitecrow, náš předek, zvelebil zničené území a stal se velmi úspěšným, hodným a spravedlivým králem.

A toto je, můj synu, legenda o vzniku našeho rodu. Proto se naše území jmenuje Moth´s Empire. V přesném překladu to znamená říše nočního motýla.“

„Mohl bych tu dívku vidět?“ dožadoval se Saša.

„Je to jen legenda. Je zřejmé, že se tohle nikdy nestalo. Něco jako noční motýl, který plní přání, neexistuje.“

„To je škoda, chtěl bych vidět Lunu.“

„To asi každý. A teď už spát! Pěkné sny ti přeji.“

„Dobrou noc, maminko.“

Natálie sfoukla poslední svíčku, políbila syna na čelo a pohladila ho po temně modrých vlasech. Potom odešla z pokoje. Malý Saša si nechal celou noc zdát o krásné motýlí dívce.

but