OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Noční motýl 3. kapitola

28.12.2012 (16:00) • Valeri • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 309×

Večer se blížil a s ním i večeře. Matka pozvala na večeři mnoho dívek. Alex měl už plné zuby toho přetvařování a usmívání, ale nechtěl odporovat matce, a proto nakonec odešel ze svého pokoje a dorazil na večeři. Všechny dívky se na něj hned navěšely a gratulovaly mu. Alex nesnášel tohle jejich chování, ale nemohl nic dělat. Matka ho sledovala jako ostříž. Král se postavil a tak utišil šramot v místnosti.

„Dámy a pánové, prosím usaďte se na svá místa, ať se může začít podávat večeře,“ pronesl Zenon.

Všichni si posedali kolem dlouhého stolu. Matka s otcem seděli vedle sebe v čele. Alex seděl naproti Michaela po levici otce a Michael po pravici matky. Služebnictvo začalo nosit na stůl. Alexovi vůbec nechutnalo. Dal si trochu polévky, pak kousek pečeného prasete s chlebem a zapil to červeným vínem. Všechno mu ale připadalo bez chuti. Chvíli ještě seděl a předstíral, že se dpbře baví, ale pak vstal a uklonil se rodičům.

„Matko, otče, omluvte mě prosím. Necítím se moc dobře.“

„Co tě bolí?“ zajímala se hned Natálie.

„Nic, matko, jen jsem trochu unavený.“

„Já ve tvém věku jsem se jinak činil, synu. Byl jsem lev salónů a postrach dámských sukní,“ vychloubal se Zenon.

„Opravdu, drahý? O tom mi musíš víc povědět,“ usmála se Natálie na manžela.

„Drahoušku, já přeháním,“ stáhl se Zenon.

„To doufám, jinak dneska spíš sám!“ upozornila ho.

Alex se jen letmo usmál a odešel. Zamknul se ve svých komnatách a zůstal stát u okna. V pokoji bylo světlo díky svíčkám, ale venku už byla temně modrá obloha s měsícem v úplňku a hvězdami. Alex u okna stál tak dlouho, že viděl odjíždět v kočárech dámy i pány z večeře. Konečně se cítil trochu lépe. V zámku byl už klid a on se mohl začít chovat jako on. Odstoupil od okna a odemknul dveře. Na jeho pokoj zaklepala služebná.

„Princi, koupel je připravena,“ řekla.

„Děkuji, už jdu,“ odpověděl Alex.

Vyšel z pokoje a se služebnou za zády šel zámkem. Před dveřmi do koupelny stály stráže. Služebná otevřela dveře a Alex vešel. V místnosti před koupelnou ho vysvlékly z oblečení. Alex potom prošel rámem dveří a vešel do velké vany, která byla zabudována v zemi. Vypadala spíše jako bazén. Pomalu sešel do vody po schůdcích z mramoru a ponořil se až po krk do vody. Na hladině byla pěna a okvětní lístky. Voda byla příjemně teplá a trochu mléčně zabarvená. Konečně se cítil uvolněně a ve své kůži. Když za ním ještě přišla krásná dívka, která mu umyla záda a namasírovala ramena, připadal si jako v sedmém nebi. Byl tak uvolněný, že se začínal bát, že usne a utopí se. Nad svým absurdním strachem se usmál a vylezl z vody. Dvě služebné ho navlékly do županu a podaly mu boty určené po koupeli. Ještě princi přehodily kožešinu přes ramena a doprovodily ho k jeho pokojům. Otevřely mu dveře, popřály krásnou noc a odešly. Alex si oblékl volné bavlněné kalhoty a bavlněné triko s dlouhým rukávem. Poté zalehl do postele a stočil se na bok, aby se mohl dívat z okna. Když už se mu klížila víčka, probralo ho blesknutí modrého světla. Vyskočil z postele a rychle došel k oknům. Roztáhl pořádně závěsy a zahleděl se ven k lesu. Světlo bylo pryč a princ se díval jen na černou krajinu. Už se mu nechtělo spát a byl zvědavý, proto si oblékl kožený kabát a vyšel z hradu ven tajnou chodbou, aby ho nenachytali stráže. Vplížil se do stájí, osedlal si svou černou klisnu, Taru, a klusem vyrazil do lesa. Bylo mu jedno, kam jede, hlavně že je pryč. Když se po nějaké době rozhlédl po lese, uvědomil si, že ho Tara odvezla do nejhlubšího lesa, který nezná. Zastavil, kde nejvíce prosvěcoval měsíční svit a seskočil z koně. Všiml si mezi stromy světla. Vydal se za ním, a když k němu došel, usmál se. Byl to měsíc, který se odrážel v malé tůňce. Díky tomu kolem vody bylo dost světlo. Alex si klek na kolena a nabral si studenou vodu z tůně do dlaně a chtěl se napít. V tom ho ale něco, nebo někdo, koplo do zadku. Neudržel se na břehu, a proto spadl po hlavě do vody. Rychle se vynořil a zaostřil svůj lidský zrak na místo, kde klečel. Stála tam krásná dívka s modrýma očima a modro-zelenými vlasy. Měla lehký purpurový šat a žádné boty. Avšak Alexe upoutal nejvíce její krásný zvonivý smích. Až když se mu dívka zahleděla do očí, vzpomněl si, že je to ta dívka, která mu zahojila zranění.

„Copak nevíte, princi, že je tato tůně posvátná? Z té nesmíte pít,“ zasmála se.

„Aha, a koupat se v ní mohu?“ usmál se na dívku Alex.

„Omlouvám se, ale nemohla jsem si pomoct,“ omluvila se.

Alex vyskočil z tůňky a sundal si promočený kabát, boty a bavlněné triko. Rozložil oblečení na trávník a sedl si. Meč, který měl připevněný na opasku kalhot, sundal. Vytáhl ho z pochvy, ze které pak vylil vodu. Položil meč a pochvu na trávník. Pohlédl na dívku, která si sedla vedle něho.

„Krásný meč. Takový vidím poprvé. Jak to, že má modrou čepel?" zeptala se dívka.

„Ten meč se u nás předává z generace na generaci. Michael Whitecrow byl jeho první majitel. A ta čepel není z kovu. Prý je z kamene, který v této zemi nikdo nenajde." 

„To by mě zajímalo, odkud ten nerost je."

„Mě též."

„Zlobíš se moc?“ zeptala se ho smutně.

„Nezlobím se,“ odpověděl ji.

„Ale vypadáš, že jsi naštvaný.“

„Jsem spíš rozmrzelý. Je mi teď docela zima.“

„Chceš zahřát?“

„Co? Jak to myslíš?!“

Dívka se velmi rychle přiblížila k Alexovi. Ten se, ve snaze od dívky dostat pryč, svalil na záda. Dívka využila situace, kdy Alex ležel na zádech a posadila se mu na klín. Položila mu svoje malé ruce na hrudník.

„Jsi opravdu ledový.“

Alex nedokázal odpovědět. Dokázal jen pozorovat pomalé pohyby krásné dívky, která mu seděla na bocích. Snažil se udržet svoje erotické myšlenky, ale nedokázal spustit oči ze spoře oděné dívky, což mu moc nepřidávalo. Dívka se usmála a velmi pomalu se sklonila k jeho hrudníku. Zavřela oči a políbila Alexe na hrudní kost. Alex si myslel, že je to jen obyčejný polibek do doby než se pod rty dívky objevila rudá záře. Celé jeho tělo bylo najednou jako v ohni, ale nebylo to bolestivé. Ve skutečnosti to bylo velmi příjemné a teplé. Alex se konečně teď uvolnil a zavřel oči. Cítil jak se vypařuje voda z jeho kalhot. A jeho tělo už mělo příjemných třicet sedm stupňů.

„Mohl bys mě už pustit?“

Alex otevřel oči a překvapeně se zahleděl na svoje ruce, které držely dívku kolem pasu a tiskly ji na jeho hruď. Chvíli přemýšlel, jestli ji má opravdu pustit. Cítil se velmi příjemně a uvolněně, když byl s ní. Nakonec ale svoje ruce oddělal a dívka si lehla na záda do trávy vedle Alexe.

Autor: Valeri, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční motýl 3. kapitola: