Noční motýl 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alex se konečně dozvídá něco o Luně a světě, odkud pochází.

01.01.2013 (15:00) • Valeri • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 299×

„Dneska je úplněk,“ řekl Alex, dívaje na měsíc.

„Ano, dneska je překrásná noc.“

„Vzpomněl jsem si na jednu legendu, mohu ti ji říct?"

„Ano, miluji vyprávěné příběhy."

„Když mi bylo osm, maminka mi vyprávěla jednu legendu. Byla o našem rodě a o vzniku naší země. Král, který zabloudil v lese a potkal překrásnou dívku, která mu splnila přání. Král chtěl dívku ve své moci a spolu s ní chtěl ovládnout celý svět. Bohužel se z krále stal tyran a proto se dívka rozhodla přání zrušit i přes vědomí, že ji stihne trest. Zachránila tím ale život mého předka Michaela Whitecrow, a dala naší zemi jméno a šanci se vzchopit. Všichni pak o dívce mluvili jako o nočním motýlovi.“

„Zajímavá legenda,“ řekla dívka.

„Chtěl bych ji slyšet od tebe.“

„Bohužel jsem ji teď slyšela poprvé.“

„Vím, že ty jsi dívka, o které je ta legenda.“

„Proč si to myslíš?“

„Řekněme, že to prostě vím. Tvoje moc není lidská. Tvoje krása je andělská. A zub času tě vůbec nemění.“

„Jsi opravdu bystrý. Hodně jsi toho podědil po Michaelovi. Ale já ti tu legendu nemohu povědět z mé strany. Jsi jen člověk.“

„Jen proto, že jsem člověk, Luno?“

„Takže znáš i mé jméno, ale to nic nemění! Logika tohoto světa je jiná než toho mého. Neporozumíš tomu.“

„Proč to nezkusíš?“

„Myslíš, že jsi moudřejší než Michael? Nebuď směšný.“

„A co ty! Když je ten váš svět tak úžasný, proč jsi tady?!“ rozčílil se Alex.

„Nikdy jsem neřekla, že je úžasný,“ Luna sklopila oči a posmutněla.

„Promiň, nechtěl jsem na tebe zvýšit hlas,“ omlouval se rychle Alex.

„V pořádku, chápu tvoje chování.“

„Když mi tedy nechceš povědět o tom, co se stalo v minulosti, povídej mi o tvém světě. Chci vědět, jak to tam vypadá.“

„Něco bych ti povědět mohla.“

„Prosím, povídej. Chci o tobě a o tvé zemi vědět víc.“

„Dobrá, dobrá.“

Oba leželi v trávě a pozorovali noční oblohu. Když utichl jejich rozhovor, byli slyšet jen cvrčci a v dálce sova. Alex se netrpělivě podíval na Lunu. Ta se usmála a sedla si. Podívala se na tůňku a v jejích očích probleskla moudrost a vědění.

„Pro vás, lidi, je můj svět velmi daleko, ale pro jiné je velmi blízko. Pořád mluvím, jako by to byl můj svět, ale není. V zemi, odkud pocházím, je jen jeden vládce. Jeho jméno je Derechos Estrella a náš svět nazýváme Stardust. Derechos je nejmocnější muž z našeho světa. Všichni se ho bojí. Náš svět se dělí na mnohá území, která řídí jiní, ale jsou pod jeho kontrolou. Máme více krajin než vy lidé na zemi. Krom lesů, zamrzlých plání a pouští máme krystalové lesy, létající skály, podvodní města, zámky v mracích a mnohá další. Máme spousty krásných míst, ale i spousty nebezpečných.“

„Čím jsou nebezpečná?“

„Derechos je silný a snaží se udržet mír, ale má mnoho nepřátel. V naší zemi vládnou boje a nepokoje už od dob, kdy jsem se narodila. Derechos ví, že by měl zemi rozdělit, ale má strach.“

„Strach? Z čeho?“

„Nejsme sice lidé, ale moc může zkazit každého. Derechos se narodil jako vládce a vládne svému světu už přes deset tisíc let. Má důvěru jen v pár svých přátel a ti korunu odmítli.“

„A ty bys mu nepomohla?“

„Já? Já už svoje místo mám.“

„To si poslechnu.“

„Jsem strážkyní a kněžkou posvátného lesa a zlatého stromu.“

str

„A proč tam nejsi a nestrážíš?“

„To je nudný příběh.“

„Já bych si ho rád poslechl.“

„Za zrušení přání mám trest, který mi Derechos uložil.“

„Derechos! Ten syčák!“

„Derechos za nic nemůže, jednal podle zákonů.“

„Pořád ho jen omlouváš! Jaký máte mezi sebou vztah?“

„Žárlíš snad?“ zasmála se Luna.

„A kdybych řekl ano?“ zahleděl se jí do očí.

„Řekla bych, že nemáš na koho. Derechos je můj starší nevlastní bratr.“

„Bratr?! Ty jsi jeho sestra?"

„Ano, jsem sice o tři tisíce let mladší a mám jinou matku, ale jsem jeho sestra."

„Říkala jsi, že Derechos se narodil jako vládce. A ty ses narodila jako kněžka?"

„Náš otec byl předešlý vládce Stardustu, ale když se mu narodil syn, předal mu korunu. Matka Derechose zemřela stejnou smrtí jako moje matka. Ženy našeho otce nebyly nejsilnější a protože byly manželkami vládce, staly se terči teroristů. Když otec ztratil svoji druhou ženu, moji matku, tak spáchal sebevraždu a nechal celý náš svět na Derechosovi. Já se stala kněžkou a strážkyní posvátného lesa."

„To je mi líto."

„Sice jsme silnější a chytřejší než lidi, ale nemáme to snadné."

„Jsi stejně silná jako tvůj bratr?"

„Nevím. Mám úplně jinou moc než můj bratr. Derechos má moc nad všemi živly a umí používat kouzla a všechny zbraně. Já mám moc zahojit každé zranění, mám sílu rozbít i ten nejtvrdší nerost, mou zbraní je boží světlo a krystal."

„Někdy bych si s tebou rád zašermoval."

„Možná někdy."

Autor: Valeri, v rubrice: Povídky » Na pokračování