Noctem Astris - prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Toto je úvod k mé nové povídce. Není nutné ho přečíst je to jen takové malé seznámení s postavami tohoto příběhu a upřímně toto s příběhem nemá v podstatě nic společného. Tomu kdo by to náhodou četl, přeji příjemné počtení. *Beca*

20.08.2013 (13:00) • RebecaLin • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 617×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Prolog

Mia
Pomalu jsem mířila domů. Ráda jsem se procházela, hlavně později večer. Nechodilo tolik lidí, takže jsem dělala naprosté hlouposti. Rodiče sice neměli rádi, když jsem byla za tmy venku, ale teď mě poslali ven sami s tím, že mám být rychle zpátky. Mě se ale nechtělo, a tak jsem nespěchala. Zpívala jsem si svoji oblíbenou písničku Little things. Zastavila jsme se a podívala jsem se na oblohu. Bylo jasno, takže byli vidět hvězdy. Chvíli jsem je pozorovala. Už jsem chtěla odvrátit zrak, když v tom jsem uviděla jednu hvězdu padat. Zahlédla jsem ji jenom na chvilku a nestihla jsem si nic přát. Padající hvězdu jsem neviděla dost dlouho.

Přestala jsem se dívat na oblohu a rozešla jsem se rychlejším krokem domů. Před očima jsem měla stále obraz té hvězdy.

Dominic

Stál jsem na balkóně a popíjel jsem pivo. Rozhlížel jsem se po spící ulici. Nikde nebylo živáčka. Taky aby jo. Bylo už skoro ráno a v tuhle dobu lidí buď spali a nebo byli v klubech kde hodlali zůstat až do úplného rána. Můj otec byl ten druhý tip. Moje máma byla mrtvá. Ani si na ni nepamatuju, takže to tolik nebolí.

Ohnul jsem se, abych položil už prázdnou lahev od piva. Když jsem se zvedal, zahlédl sem ohnivou čáru na obloze.

„Padající hvězda“ řekl jsem si pro sebe. Jako by mě nějaká mohla pomoct. Usmál jsem se a zašel jsem do bytu.

Demi

Jela jsem po silnici na kole a kroužila jsem z jedné strany na druhou. Je hrozně fajn mít celou silnici pro sebe. Měla jsem být už dávno doma, ale to není důvod proč spěchat. Co mě může udělat. Maximálně mě seřve, na nic víc nemá. Táta ten jo, ale od tý doby co zemřel je všechno vzhůru nohama. Já trávím více času venku s přáteli než doma a mám pocit, že to je tak lepší pro nás obě.

Byla jsem už kousek od našeho doma tak jsem pomalu slezla z kola. Podívala jsem se na hvězdy, které svítili jasně do noci. Hledala jsem různě souhvězdí. Sotva jsem našla velký vůz, přeletěla mě před ním padající hvězda. Chtěla jsem si něco přát, ale v tu chvíli mě nic nenapadlo. Nechala jsem to být a pomalu jsem se vydala k domu, kde se stále svítilo.

Chris

Svižným krokem jsem vyšel z domu. Máma mě poprosila, abych jí někde v nonstopu koupil červené víno a zanesl tátovi svačinu. Táta hlídá v noci muzeum a já mu každou noc nosím svačinu. Sice chodím spát pozdě, ale táta mě vždy něco koupí když dostane výplatu. Muzeum máme naštěstí kousek od domu, takže už jsem ho měl na dohled. Stoupl jsem na první schod, na druhý… To byl můj zlozvyk, pokaždé jsem počítal tyhle schody. Když jsem byl u padesátého třetího schodu, zahlédl jsem takové jemné rychle světlo. Podíval jsem se na oblohu, ale nic jsem neviděl. Nejspíš to byla padající hvězda, ale co s tím zmůžu. Vyšel jsem zbytek schodů a opatrně jsem zaťukal na velké dveře.

Natalie

Pozorovala jsem potápění Titanicu a třela jsem si ruce. Měla jsem staré auto, které nemělo ani topení. Snažila jsem se co nejvíc soustředit na film. Letní kina mají i své nevýhody. V noci už bývá chladno a já byla málo oblečená. I když jsem se sebevíc snažila soustředit na to jak se snaží udržet na špici nebo zádi lodi nebo co to je, ale nešlo to. Vzdala jsem to a zadívala jsem se na oblohu. Sotva jsem vzhlédla, proletěla nade mnou hvězda. Uslyšela jsem malou holčičku, která akorát procházela kolem mého auta, jak říká mámě, že viděla padat hvězdu a že si přála poníka. Já jsem na tyto přání nikdy nevěřila. No možná když jsem byla malá, ale ani jedno se mi nesplnilo.

Přestala jsme přemýšlet nad hvězdami a zaměřila jsme se zase na film.

Mark

Díval jsem se na nějakou kriminálku. Máma a táta se dívali taky akorát v jiné místnosti. Když tam dali reklamy, vstal jsem a přešel jsem k oknu. Ohrnul jsem závěs. Zrovna kolem procházeli nějací lidi. Ani si nevšimli, že se na ně dívám. Přestal jsem si jich všímat a zadíval jsem se na oblohu. Vzpomněl jsem si, že někdo říkal že mají padat hvězdy. Díval jsem se tedy a čekal, až něco uvidím. Po chvíli mě vážně jednu přeletěla před očima.
No konečně, už mě začal seriál. Sedl jsem si tedy a díval jsem se na ten seriál.

Ve shrnutí najdete obrázky postav.

Autor: RebecaLin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování