Nová škola - 1. kapitola - Pan Namyšlenej • OurStories.cz ~ naše povídky

Macy a Tess jsou tu zpátky! Teď přijde na scénu dění v autobuse. A chudák Macy bude sedět vedle toho (jak později zjistí) nejotravnějšího člověka na zemi... A k tomu to není všechno! Jistý kluk bude mít potom jisté problémy... Snad se bude líbit, děkuji za komentáře (i ty kritické). *Macy*

19.11.2011 (11:00) • Macy134 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 778×

Když jsem vstoupila do autobusu, tak už tam bylo celkem dost lidí. Ale našla jsem si dvě krásná místečka vzadu. Když jsem si sedla, viděla jsem oknem Tess, jak přibíhá k autobusu a nastupuje.

„Pohni sebou, Tess."

„No vždyť už jdu..."

Všichni už byli v autobuse, tlachali spolu ti co se znali a pokukovali po těch co neznali.

„Milí žáci, budeme se muset trochu uskrovnit, pár velkých studentů se nevešlo do autobusu a tak pojedou s námi," oznámila nám naše třídní profesorka. „Vy tam vzadu, pojďte blíž..."

Samozřejmě, že jsme to musely být i my. Tak jsme šly dopředu, ale tam už nikde volná dvojmísta nebyla, takže jsme si musely nějak poradit. Tess měla to štěstí a sedla si vedle holky. Já, věčný smolař, musela skončit u kluka. Ale aspoň jsme si byly přes uličku. Vytáhly jsme si knihy a začaly číst. V tom do autobusu přišel i někdo jiný, nějaká slečna (paní bych jí ještě říkat nemohla a holka taky ne). Měla tak středně tmavé hnědé vlasy, měla takové to barevné tričko, které si vyrobíte a vypadala celkem sympaticky.

„Milé děti, já jsem profesorka Sallemová a budu vaše třídní," předala nám informace o sobě, „a toto," ukázala na tu slečnu, „je Sandra. Je to absolventka našeho gymnázia a nyní chodí na Karlovu univerzitu."

Pak do autobusu nastoupila ještě jedna (asi) profesorka a řekla nám: „Přeji vám pěkný pobyt, dobře se seznamte a buďte na sebe hodní!" a odešla.

„Jestli jste to právě nepoznali, právě jste viděli vaši ředitelku, Cathlyn Minsovou," dozvěděli jsme se. Pak se dal autobus na cestu. Začetla jsem se do své nové knížky, Monster High. Tess zas dostala Volleyball Girl.

„Tak, a teď děti, dostanete kartičky a tam budete započítávat všechno, co jste spočítali cestou. Budete to dělat ve dvojicích, tak jak sedíte."

Zaúpěla jsem. Ještě jsem se ani nepodívala, vedle koho to vlastně sedím. Jenom jsem věděla, že sedím vedle kluka. Jen tak po očku jsem se koukla a zahlídla blonďaté vlasy. Jé, to by mohl být ten kluk, co mi o něm vyprávěla Kája. Jak se doprkýnka jmenoval?! Jo, už vím, Jacob! Hmm, to bude zas společnost... Koukla jsem se pořádně a se zklamáním jsem se odvrátila. Jak jsem mohla být tak hloupá! Tenhle kluk vypadal úplně jinak než kluk, kterého mi popisovala Kája. Měl rovnátka, špinavě blond vlasy a prostě byl jinej než jsem si myslela.

„Jak se jmenuješ?" zaútočila jsem hned.

„Filip, a ty?"

„Macy... Hej, tak ty počítej a já to budu zapisovat, OK?"

„Hmm..." zamumlal do neurčita.

Myslela jsem si, že to bude takovej zakřiklounek, tak jsem se ho radši dál neptala, aby si o mně hned první den neudělal obrázek s nadpisem *Vlezlá*. Začal počítat a já zapisovala. Koukla jsem se přes uličku, protože jsem se chtěla podívat jak se baví Tess. Právě se tam s tou ňákou holkou řehtaly jak šílenci a já si začala připadat tak sama. Řehtaly se tak vehementně a bavily se sebou tak důvěrně, jako by se už znaly. Ale co já vím, třeba jo.

Tess totiž chodila na jinou základku než já, sice potom i se mnou, ale stejně. Máma totiž chtěla předejít běžným hádkám mezi sourozenci, které jsou ale hlavně mezi dvojčaty. My jsme ale byly spřízněné duše. A tak, když jsme vedly s tou školou, co tam chodila válku, ona se k nám přidala. O pololetí se přidala k nám do třídy. Přijali ji v pohodě, protože si na ni už zvykli. Ale teď jinam.

Potom, když nás už to přestalo bavit a unavilo nás to, já se zase začetla, ale nechala jsem toho, neboť se mi začalo dělat špatně. Pak jsem si začala kreslit a grafitovat do svýho bloku, ale i to mě omrzelo. Tak jsem se snažila vytáhnout z toho zakřiklounka něco a přijít na téma o kterém se rád baví. A přišla jsem na to hooodně rychle.

„Byl jsi ve svý třídě oblíbenej?" zeptala jsem se ho.

„Ani ne, spíš mi nadávali do šprtů a tak..." odpověděl zdráhavě. Nejradši bych si za to nafackovala.

„A kam jsi chodil na školu?" - to ho docela oživilo. Aha, klíčem bude škola!

„Ve Švermově, to určitě neznáš..."

„Ale jo, znám! Chodí tam totiž moje sestřenka."

„A kolikátá jsi byla?" zeptal se mě se zájmem. Brzy jsem přišla na to proč.

„Druhá. A ty?"

„První."

„Gratuluju, jseš dobrej." Bylo to upřímné, ale taky jsem zjistila, kdo je ten hajzl co mě a Tess předhonil. Začali jsme mluvit o takových nesmyslech jako je škola a tak. Zjistila jsem, že ho bere fyzika a tak jsem mu dala přezdívku - Fyzik. A později se to i uchytilo. Zdá se, že je to nějaký Einstein II. Potom jsme zase začali počítat nálepky na autobuse a on mi říkal, že je to v němčině. „Toho jsem si taky všimla." A začal vykládat, jak umí německy a tak. Jo, málem jsem zapomněla, je to taky tak trochu vychloubač, ale ten, který se má čím chlubit.

„A v Rakousku se taky mluví německy."

„To máš pravdu," připustil.

„No, ale v Rakousku je úplně jiná němčina než v Německu," řekl jeden kluk, co seděl šikmo přes uličku přede mnou. Co se plete do rozhovoru jiných lidí?! Dost mě naštval. Ten si o sobě musí myslet kdovíco. Od té doby mi zůstal v hlavě jako *Pan Namyšlenej*.

Autor: Macy134, v rubrice: Povídky » Na pokračování