OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 16. kapitola

13.01.2011 (19:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1542×

16. KAPITOLA

Málem se mi podlomila kolena. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje panika, ale tu zase ochromovala bolest, ze ztráty Colina. Nechtěla jsem tomu věřit a ani nevěřila, ale mé tělo reagovalo, jako bych ho ztratila.

Přišla jsem blíž k Dariusovi a chtěla ho obejmout, ale on o krok couvl.

„Je mi to líto,“ zopakoval znovu. „Colin nemohl přijít, poslal jsem ho, aby se nejdříve najedl.“

Nemohla jsem věřit vlastním uším. Cítila jsem, jak ve mně vzrůstá zlost. Moje ruka se sevřela v pěst a vylítla k Dariusově tváři. On však moji ruku zachytil a překvapeně se na mě díval.

„Jak jsi mi tohle mohl udělat? Víš, jak jsem se bála? Co kdybych ti já řekla, že je teta mrtvá, jak bys reagoval no?“ řvala jsem na něj.

„Promiň, ale chtěl jsem se zasmát.“ Usmál se. „A to s tvojí tetou, asi bych to nepřežil, ale to je něco úplně jiného.“

„Ne, není,“ zařvala jsem a vydala se najít Colina. Musela jsem rozdýchat to, jak mě Darius naštval. Ještě jednou jsem se na Dariuse ohlédla a viděla, jak tam překvapeně stojí.

Jako první jsem se šla podívat, jestli ho nenajdu, jak se krmí.

Vešla jsem do místnosti, když si právě Colin utíral pusu. Byl strašně roztomilý. Musela jsem se usmát, když mě zahlédl úsměv mi oplatil a přešel ke mně. Neváhala jsem a objala ho se slovy: „Tolik si mě vyděsil.“

„Promiň, víckrát to neudělám.“ Chvíli se odmlčel, ale potom zvážněl. „Musím ti něco říct.“

Zmateně jsem se na něj podívala, takhle vážného jsem ho v životě neviděla.

„Nechceš znovu odejít, že ne?“ posmutněla jsem.

„Ne, ale...“ nemohl domluvit, protože do místnosti vstoupil Sal.

Cítila jsem, jak atmosféra v místnosti zhoustla. Slyšela jsem, jak z Colinova hrdla vychází tiché vrčení, ale tomu jsem nevěnovala pozornost. Má pozornost patřila jenom Salovi.

„Coline,“ začal provinilým hlasem. „Když jsme se viděli naposled, nezačal jsem zrovna nejlíp. Chtěl jsem se ti omluvit.“

„Aha,“ přestal vrčet Colin. „Omluva se příjmá.“

Sal vyšel s nataženou rukou. Viděla jsem Colinův zhnusený obličej, ale okamžitě ho zamaskoval a chtěl oplatit potřesení rukou.

Tiše jsem se zasmála, jejich ruce byly jako dva odpuzující se magnety a přesto je chtěli spojit.

Ozvaly se další kroky a do místnosti vstoupil Darius.

„Eleno, promiň, to jsem nevěděl,“ omluvil se mi. „Měla by ses jít vyspat, bylo toho na tebe hodně.“

Okamžitě jsem pocítila únavu a jen souhlasně kývla a šla do svého pokoje.

Praštila jsem sebou do postele a cítila, jak se mi zavírají oči. Netrvalo to dlouho a já usnula.

Musím najít Colina a Sala, opakuje se mi stále v hlavě, ale nemůžu si vybavit proč. Jsem na nějaké louce, slyším křupnutí větvičky.

Nestihla jsem to, je to tady. Cítím, že se stane něco hrozného.

Otočím se za dalším křupnutí. Na louku vchází Colin, ale vím, že je tu něco divného. Nestihnu nic říct a někdo mě srazí k zemi.

Podívám se nad sebe, a tam stojí Sal, je připravený zlomit mi vaz.

Rychle jsem se posadila, byl to jenom sen, ale co když se vyplní? Okamžitě jsem vstala a převlékla se. Musím je oba najít dřív, než bude pozdě.

Vydala jsem se ven a přitom přemýšlela, proč by mě chtěli zabít? Vždyť Colin je má láska a Sal..., Sal je nejlepší kamarád. Nemohla jsem pochopit, proč by to chtěli udělat, proč mi Colin nepomohl?

Rozhlížela jsem se po okolí, bylo mi to povědomé. Zaslechla jsem křupnutí větvičky a hned všechno pochopila. Byla to ta louka ze snu. Ozvalo se další křupnutí větvičky a já viděla přicházejícího Colina. Rychle jsem se otočila a odrazila Salův útok. Kdyby se mi nezdál ten sen, už bych byla mrtvá.

Nestihla jsem se moc rozmyslet, co dál, protože už na mě útočil Colin. Snažila jsem se krýt všechny jeho rány, ale bylo to obtížné, četl mé myšlenky. Snažila jsem se myslet na něco jiného, než na právě probíhající boj. Podařilo se mi Colinovi uštědřit pár ran, které mi ochotně vracel.

Nechápala jsem, co se s nimi děje. Začala jsem couvat a chtěla utéct, ale zastavil mě Sal, znovu jsem ho praštila a dál se starala jen o Colina, který se mi pokoušel uštědřit ránu. Vychytala jsem ji a vrátila mu ještě větší.

Colin skončil na zemi a než se vzpamatoval, mířila jsem na něho ohnivou koulí.

17. kapitola

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový nepřítel - 16. kapitola: