OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 25. kapitola

28.01.2011 (13:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1307×

25. KAPITOLA

„Sakra, měla jsem si promyslet, co mu řeknu,“ stěžovala jsem si v duchu, ale to, že jsem nad tím nepřemýšlela mi zřejmě zachránilo život, alespoň zatím.

Upírova ruka se uvolnila a já se mohla pořádně nadechnout. Ten upír si mě chvíli prohlížel a nakonec promluvil: „Jmenuji se John,“ odmlčel se. „Kdybys řekla hned své jméno, nemusela jsi schytat tu ránu,“ odfrkl si uraženě. Podívala jsem se do země a snažila se tvářit tak, aby to vypadalo, že se stydím.

„Pojď za mnou,“ pronesl trochu milejším hlasem. Zvedla jsem oči a viděla, jak odchází. Okamžitě jsem ho následovala.

Došli jsme k nějakému pokoji. John otevřel dveře a popostrčil mě do nich: „Tohle je tvůj pokoj.“

Tiše jsem přikývla a sama sobě nadávala, do čeho jsem se zase namočila. Radši jsem ani nemyslela na to, co se mnou John udělá, až zjistí, že nejsem Petra, ale jedno jsem věděla, tahle hra mě baví a já ji dotáhnu, co nejdál to půjde.

Z mého přemýšlení mě vytrhly Johnova slova: „No, když jsem slyšel, že cestuješ na lehko, myslel jsem, že budeš mít pár věcí,“ odmlčel se a potom skoro zařval: „A ty si mezitím nosíš moje oblečení?“

Nechápavě jsem se na něj podívala, pak na svoje oblečení a vzpomněla jsem si, že jsem se vlastně převlékala.

„To víš, cestou sem jsem si dala svačinku a trochu se zašpinila,“ řekla jsem roztomile a přitom sahala pro peníze. „A navíc jsem si chtěla koupit něco nového, tak pokud dovolíš, vydám se na nákup.“

John souhlasně kývl hlavou a já se vydala na odchod, když mě ve dveřích zastavil: „Jo a vrať se brzy,“ usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a vyrazila ze dveří.
Jakmile jsem byla venku, hned jsem hledala nějakou telefonní budku, abych mohla zavolat tetě nebo Dariusovi, protože ke svému štěstí, mobil jsem nechala v doupěti.

Po chvíli procházení městem jsem konečně natrefila na telefonní budku, vložila jsem peníze a vytočila tetino číslo.

„Ano?“ ozvalo se téměř okamžitě.

„Ahoj teto, jenom ti volám, protože jsem tu potkala kamarádku, pár dní u ní zůstanu,“ spustila jsem předem nacvičenou lež.

„Kamarádku? A jak u ní zůstaneš?“ divila se.

„Je toho na mě poslední dobou moc, chtěla jsem si trochu odpočinout od neustálých bojů, však víš, trochu se odreagovat,“ pokračovala jsem ve své lži. Chvíli bylo ticho, teta se asi rozmýšlela, jestli mi to dovolí.

„Dobře, nemáš představu, jak dlouho u ní budeš?“ zeptala se.

„Ne, nemam. Promiň už musím jít, právě jdeme nakupovat,“ zasmála jsem se. Ještě jsem zaslechla tetino „Ahoj“ a pak už jen pípání.

Oddychla jsem si, že teta mé lži uvěřila a vydala se nakoupit si nějaké oblečení.

Nakoupila jsem celkem rychle, trvalo mi to asi jen hodinu a půl. Na nic jsem nečekala a okamžitě se vydala zpět do Johnova domu.

Před domem jsem chvíli zaváhala, protože jsem nevěděla jestli zaklepat nebo rovnou vejít, ale rozhodla jsem se vejít.

„Johne?“ pronesla jsem okamžitě, jak jsem otevřela, ale nic se neozývalo. Usoudila jsem, že není doma a vydala se na prohlídku. Při první návštěvě jsem si nevšimla, jak je ten dům úžasný. Z venku sice vypadá moderně, ale oproti vnitřku..., je to prostě dokonalý dům. Všude vysely obrazy slavných malířů. Všimla jsem si, že v obýváku je piáno a hned naproti kytara.

Nábytek ladil s barvou stěn a všechno na mě působilo velmi luxusně. Všechno, čeho jsem se dotkla bylo jako hedvábí.

Při tom všem rozplývání jsem si ani nevšimla, že se John vrátil. Zlehka mi položil ruku na rameno a já sebou leknutím trhla.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ usmál se. Úsměv jsem mu oplatila, věděla jsem, že mě neoslovil jen tak.

„Měla by ses jít převléct,“ oznámil mi a hned potom mu zazvonil telefon. Neposlouchala jsem jeho rozhovor a šla se převléct.

Moc jsem se nesoustředila na to, co si beru, prostě jsem vzala první, co bylo na vrchu. Rychle jsem se převlékla a chtěla se vydat za Johnem.

V tu chvíli se rozrazili dveře a stál v nich rozzuřený John.

Jediné, co mě napadlo za důvod, proč je tak rozzuřený bylo, že zjistil moji pravou identitu. Prasklo to, on ví, že nejsem Petra.

26. kapitola

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový nepřítel - 25. kapitola: