OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 29. kapitola

08.02.2011 (19:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1278×

Překvapeně jsem zírala na našeho hosta.

„Coline?“ vykoktala jsem.

29. KAPITOLA

Překvapeně jsem na něj zírala. Colin začal rudnout vzteky a já si všimla, že jeho pohled směřuje na Johnovu položenou kolem mých ramen. Otočila jsem se na Johna a snažila se setřást jeho ruku. Když konečně John pochopil o co se snažím, mírně se pousmál a svoji ruku sundal.

„Coline, vysvětlím ti to,“ víc už jsem nestihla říct, protože se Colin rozběhl na Johna. Postřehla jsem, že se John ve stejnou chvíli postavil a už byli v sobě. Nebyla jsem schopná pohybu, nemyslelo mi to. Jen jsem tam tak seděla a sledovala jejich boj.

I když měl Colin výhodu, v boji moc na vrch neměl, protože John byl silnější.

John chytil Colina pod krkem a odhodil ho přes celý pokoj, při letu se mu povedlo zničit stolek a málem i televizi. Colin se hned vzpamatoval a vyrazil proti Johnovi, začala přetlačovaná. Pro účastníka, čili pro mě, to nebylo nijak zvlášť zajímavé, v podstatě stáli na jednom místě, ale když sem se podívala lépe, Colin prohrával.

Než jsem se rozkoukala, Colin znovu letěl směr zeď, po nárazu spadl na zem, John neváhal a hned pokračoval v útoku. Přestala jsem si jich všímat a zaměřila se na díru ve zdi, kterou způsobil Colin svým nárazem. Vztek se ve mně pomalu hromadil, oni totiž zničili obraz, který se mi líbil.

„Dost,“ zařvala jsem na ně, přiběhla jsem k Johnovi a odtrhla ho od Colina.

„Podívejte se, co jste tu udělali,“ nadávala jsem jim. Všimla jsem si jejich nechápavých pohledů.

„Počkej, ty se staráš o to, že jsme to tu zničili?“ ptal se mě John.

„Jo, ten obraz se mi líbil,“ hlesla jsem trochu zahanbeně.

„No to je jedno,“ odpověděl John a otočil se na Colina: „Koukej vypadnout nebo tě zabiju.“

Colin se na něho upřeně podíval a klidným hlasem pronesl: „Tak dobře, půjdu,“ chvíli se odmlčel, ale pak dodal: „Ale ona půjde se mnou.“

Najednou se oba otočili na mě. Střídavě jsem na ně hleděla a přemýšlela, co na to říct.

„Je to jen na tobě Petro,“ snažil se mi pomoct John.

„Cože?!? Petro?“ vyhrkl Colin. „Jako ona? A Petra?“ začal se smát.

Nevnímala jsem Colinovi otázky, stále jsem se rozhodovala. Na jednu stranu jsem strašně chtěla jít s Colinem, chyběl mi, ale na druhou stranu jsem si oblíbila Johna a nechci s ním bojovat. Zbývalo jen jediné řešení.

„Je čas říct pravdu,“ upoutala jsem na sebe pozornost.

„Pravdu?“ divil se John, zato Colin tušil, co přijde.

„Nejmenuji se Petra, jsem Elena. Patřím do Dariusova klanu a jsem jeho zástupce,“ dál jsem už nic nestihla říct, protože mě John přerušil.

„Takže ty jsi špeh a já ti věřil,“ řval na mě a chystal se k útoku. Ve chvíli, kdy se chystal vyběhnout, skočil k němu Colin a chytl ho do ocelového sevření. John se sice snažil vykroutit, ale nešlo mu to.

„Být tebou, tak to nedělám,“ přesvědčoval ho Colin. „Za prvé, ti to nedovolím a za druhé, nemáš proti ní nejmenší šanci, věř mi, už jsme to zkoušeli, na vyvolenou jeden upír nestačí.“

John sebou přestal šít: „Vyvolenou?“

S povzdechem jsem kývla na souhlas a pokračovala ve vysvětlování: „Teď není vhodná doba na válku. Slyšel jsi někdy o vlkodlacích?“ zeptala jsem se vážným hlasem.

John se začal smát: „Jsi vyvolená a věříš na vlkodlaky? Vždyť je to mýtus.“

Jeho reakce mě neskutečně naštvala, měla jsem sto chutí mu jednu vrazit, ale ovládla jsem se. On neví, že vlkodlaci zabili tolik mých známých, na mysl mi vyvstala vzpomínka na Jasona. Musela jsem ze sebe ten vztek dostat nějak jinak, proto jsem na něj zařvala: „A co jsme my? Taky mýtus?“

John se divil mé reakci a Colin mu tiše zašeptal do ucha: „Při boji s vlkodlaky ztratila spoustu blízkých.“ Teprve teď si John uvědomil, že ho Colin stále drží: „Už mě můžeš pustit,“ pronesl John klidně na Colinovu adresu. Colin si ho ještě chvíli prohlížel, pak usoudil, že je bezpečné ho pustit a povolil své sevření.

„Promiň, vlkodlaci existují a jsou velmi nebezpeční. Náš klan proti nim už bojoval. Dokonce se Darius spojil s námi, čarodějkami a stejně jsme prohráli a jen hrstka z nás přežila,“ posmutněla jsem. Tolik zbytečně ztracených životů.

John na mě zíral jako bych právě spadla z višně: „Upíři a čarodějky spolu proti vlkodlakům? A ty jsi co? Vyvolený hybrid?“ snažil se být vtipný.

Stočila jsem oči v sloup, a pak začala vysvětlovat: „Byla jsem normální člověk, pak jsem poznala tetu, čarodějku. Přijela jsem právě doprostřed války mezi čarodějkami a upíry, pak zjistili, že jsem vyvolená, chvíli jsem bojovala po boku upírů, ale pak jsem se vrátila k čarodějkám. V našem závěrečném boji se objevili vlkodlaci a skoro všechny nás zabili. No, potom mě Colin přeměnil, takže jsem vyvolený, čarodějný upír. Nejlepší kombinace ne?“ usmála jsem se.

Johnův překvapený výraz se moc nezměnil. Pohlédla jsem na Colina, který nenápadně naznačil, že je čas jít.

Otočila jsem se zpět na Johna: „Tak co, jdeš do toho s námi?“

Věnovováno všem, co mi píší komenty =)

30. kapitola

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový nepřítel - 29. kapitola: