OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 32. kapitola

15.02.2011 (17:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1436×

Až po chvíli do mě Colin dloubl a já se podívala, kam koukal on. Přicházel k nám John s rozhodnutím schůze. Snažila jsem se číst v jeho tváři.

32. KAPITOLA

Nedokázala jsem odhadnout jeho reakci, John se tvářil tak neurčitě. Začala mě ovládat panika, co když odmítli? Budeme nepřátelé? A co když naopak souhlasili? Co řeknu Dariusovi, ten mě zabije. Dospěla jsem k rozhodnutí, že ať souhlasili nebo ne, dostala jsem se do průšvihu, zase. Zatímco já přemýšlela, John došel až k nám. Střídavě hleděl na mě, pak zase na Colina.

„Omlouvám se, ale rada nesouhlasila. Rád bych vám pomohl,“ omlouval se John, ale já ho přerušila. Nechtěla jsem to dál prodlužovat.

„Mě je to také líto, protože to znamená, že je mezi námi nepřátelství.“ Otočila jsem se k odchodu. Nechtěla jsem, aby bylo vidět, jak moc mi je to líto. Přiznávám, Johna jsem si oblíbila, ale jsem ráda, že můžu být s Colinem.

„Eleno, počkej!“ zavolal ještě John. Ušla jsem pár kroků a zastavila se, chvíli mi trvalo, než jsem se na něho otočila, ale nakonec jsem se mu podívala do očí.

„Ano?“ zeptala jsem se bez zájmu. Hrála jsem tvrdou, ale vůbec jsem neměla ponětí, jak tohle skončí.

„Nechci být tvůj nepřítel,“ přiznal smutně John. „Proto jsi mě donutila udělat něco, co dělám jen málokdy.“ Svojí odpovědí mě zaujal, kývla jsem, aby pokračoval.

„Dám svým upírům rozkaz, že vám pomůžeme. Prosím, řekni, že to stačí, že už nebudeme nepřáteli.“ Prosebně se na mě podíval. Nemohla jsem říct ne, ale chtěla jsem ho chvilku napínat, proto jsem se tvářila absolutně bez zájmu. John se zatvářil poraženě, byl smutný, určitě věřil, že naše nepřátelství už nic nezmění. Nemohla jsem mu už dál ubližovat, proto jsem se na něho povzbudivě usmála.

„Samozřejmě, že to stačí.“ A na starosti, co tomu řekne Darius jsem úplně zapomněla. John se taky rozesmál a začal vydávat rozkazy své upíří armádě.

Za nedlouho se armádou linul nesouhlas. Vzhlédla jsem a viděla naštvané obličeje ostatních upírů. Spolupráce s námi se jim očividně nelíbila. Najednou jsem si všimla ještě něčeho, někteří upíři z armády začali odcházet. Nechápavě jsem se podívala na Johna, ale on je pokrčil rameny: „Odcházejí z mého klanu.“

Nechápala jsem, proč je tak klidný. Darius by už byl rudý vzteky. Všimla jsem si divného výrazu v Colinově tváři. Takový pohled jsem u něho ještě neviděla.

„Coline? Co se děje?“ zeptala jsem se ho opatrně. Chvilku trvalo, než se mi podíval do očí a ještě déle, než odpověděl.

„Nelíbí se mi to Elen,“ odpověděl a začal očima prohledávat okolí.

„Všechno bude v pořádku, s Johnovou pomocí porazíme vlkodlaky, a pak, když nebudou žádní nepřátelé, budeme si užívat věčnost.“ Snažila jsem se ho trochu povzbudit, ale moc mi to nešlo.

„Když zničíme jedny nepřátele, za nedlouho se objeví jiní.“ Colin mluvil vážně, v jeho hlase nebyla ani špetka toho, že by žertoval. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, co mi právě řekl a věděla jsem, že má pravdu. Vzpomněla jsem si, že jsme válčili s Dariusovým klanem, a když jsme uzavřeli mír, objevili se vlkodlaci, podle mě daleko mocnější nepřítel.

„Máš pravdu, ale chvíli bude klid,“ namítla jsem vesele, ale Colin se netvářil o moc líp.

„Víš co, jdeme se projít.“ Nečekala jsem na jeho odpověď a vzala ho za ruku. Colin neodmlouval a šel.

Nedošli jsme moc daleko, protože se nám do cesty postavil jeden upír. Byl mi povědomý, a pak jsem si vzpomněla odkud ho znám. Byl to ten samý upír, se kterým jsem tu bojovala.

„Je čas na odvetu.“ Zatvářil se vážně.

„Promiň, ale zrovna nemám čas.“ Chtěla jsem ho obejít, ale on mi znovu zatarasil cestu.

„Bude to jen chvilka, nebudu tě mučit dlouho.“ Snažil se mě tím přesvědčit, chtěla jsem ho znovu odmítnout, ale než jsem stihla něco říct, postavil se přede mě Colin.

„Řekla ne,“ zavrčel. Bylo mi to jasné, blíží se další boj.

„Ó, tak tady slečna má i vlastního bodyguarda,“ zasmál se, víc nestihl, protože ho Colin srazil k zemi. Jejich boj netrval vůbec dlouho. Nestihla jsem ani zareagovat a skončil, protože se začal ozývat nějaký dusot. Postavila jsem se do obraného postoje, ale nic se nedělo. Uvolnila jsem se a chtěla začít nadávat Colinovi, že se zase pral, ale najednou se na nás všichni upíři otočili. Jeden z nich se prorval dopředu.

„Tohle je vzpoura, vážení,“ pronesl odhodlaným, ale výsměšným hlasem.

Věnováno Eris a Safiře za jejich podporu =) =)

33. kapitola

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový nepřítel - 32. kapitola: