OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 7. kapitola

03.01.2011 (10:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1312×

7. KAPITOLA

„Prosím,“ zkusila jsem to ještě jednou. Jeho výraz trochu povolil.

„Prosím,“ pípla jsem ještě prosebněji.

S hlasitým výdechem pronesl: „Tak jo, ale naposledy.“

„Děkuji,“ jásala jsem a políbila ho na tvář.

Sal zavřel oči a začal se soustředit, najednou se moje pocity smíchaly, cítila jsem uvnitř sebe podivné sevření. Chtěla jsem, aby Colina našel, ale zároveň jsem z toho měla strach, dokonce jsem si i přála, aby Sala někdo blokoval, pak jsem si vzpomněla na Anabellina slova. Musím ho najít.

„Vidím les,“ vytrhl mě z mého přemýšlení Sal. Začala jsem se soustředit pouze na něho a na to, co říká. „Zahlédl jsem ho, je v nějaké boudě... Ano, poznávám to tam.“

Sal otevřel oči: „Pamatuješ, jak jsme ho potkali před tím, než odešel?“

Němě jsem přikývla.

„Tak tam je,“ pronesl. „Musíme si pospíšit, nevím, jak dlouho tam bude.“

Neváhala jsem: „Jsem připravená, co ty?“ zeptala jsem se s úsměvem na tváři.

Sal se na mě podíval: „Dobře, počkej na mě venku, musím se obléknout.“

„Jistě,“ odpověděla jsem mu roztomilým hláskem a vylezla na chodbu. Za chvilku vyšel Sal.

„Můžeme?“ zeptal se. Mlčky jsem přikývla a vydali jsme se na cestu. Zjistila jsem, že se nemůžu dočkat až Colina uvidím, nějaká síla mě stále popoháněla dopředu. Přemýšlela jsem, jestli se nějak změnil za tu dobu, ale pochybovala jsem o tom, je to přece upír.

„Hrozně se na něj těším, strašně dlouho jsem ho neviděla. Musím uznat, že mi vážně začínal chybět.“ usmála jsem se na Sala, ale jeho výraz moc radostně nevypadal. Jak jsem mu říkala o Colinovy, o tom, jak se na něho strašně těším, jeho tvář pohasínala, z úsměvu se stával úškleb.

„Co je? Ty se na Colina netěšíš?“ zeptala jsem se znepokojeně.

Sal se mi zadíval do očí: „Víš, já jsem ho nikdy neměl moc rád.Vždycky dostal to, co chtěl a každý ho měl rád, dokonce i můj otec ho měl radši než mě, on mi ho normálně kradl před očima a nebral ohled na to, jak mi je. Nenáviděl jsem ho za to, ale když sis vybrala mě místo něj, snad jsem mu odpustil.“ pronesl nenávistně.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. Měla jsem pocit, že tohle by Colin nikdy neudělal.

„Tak proč ho hledáš?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Kvůli tobě,“ pronesl bez rozmyšlení. Kvůli mně? Opakovala jsem si stále v hlavě. Málem se mi překvapením podlomily kolena.

Nemohla jsem to vydržet, musela jsem ho alespoň obejmout.

„Děkuji,“ zašeptala jsem mu do ucha, když nás vyrušil mně povědomý dusot. Bylo slyšet křupání větviček. Věděla jsem, co bude dál, ale nechtěla jsem na to ani pomyslet. Křoví se rozlétlo do všech stran a před námi se ocitl obrovský, šedý vlkodlak.

Sal se skrčil do obraného postoje a já cítila, jak mi ruka těžkne pod ohnivou koulí. Sal vypadal, že si je jistý výhrou, ale já pochybovala.

Moje naděje ještě poklesly, když jsem zaslechla další křupnutí větvičky. Všichni jsme se podívali tím směrem.

Málem se mi podlomily kolena, když jsem ho spatřila. Vypadal mnohem lépe, než jsem si ho pamatovala nebo se mi to jen zdálo?

Viděla jsem, jak Colin ladně vyskočil z křoví přímo na toho vlkodlaka. Nikdy jsem se tak nebála, jako při sledování toho souboje, chtěla jsem něco udělat, ale Sal mě zadržel. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„On to zvládne,“ přesvědčoval mě, i přesto jsem se mu snažila vysmeknout, ale marně. Nezbývalo mi nic jiného, než přihlížet tomu boji.

Celou dobu se mi zdálo, že ten vlkodlak má navrch, ale Colin se stále pevně držel jeho krku, kam na něho vlkodlak nemohl. Colin se mu zahryzl do krku, ozvalo se děsné kvílení, které mi rvalo uši. Vlkodlak se překulil na záda a zalehl Colina. Vykřikla jsem a chtěla mu pomoc, ale Salovo sevření mě nepustilo. Věnovala jsem Salovy nenávistný pohled a dál se dívala na Colinovo utrpení.

Nikde jsem Colina nezahlédla, doufala jsem, že je stále na živu. Pocítila jsem hrozný vztek, ale to nebylo jediné, ještě jsem cítila, jak se uvnitř mě hromadí neskutečné množství síly. Věděla jsem, že ji musím uvolnit a věděla jsem na co.

Díky nahromaděné síle jsem se dostala ze Salova sevření snadno. Ještě jsem zahlédla jeho překvapený pohled a rozběhla se směrem k vlkodlakovi. Už jsem nevnímala jeho řev. Byla jsem rozhodnutá najít Colina, ale uvnitř mě byl pocit, který mi říkal, že už je pozdě.