OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 8. kapitola

04.01.2011 (10:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1257×

8. KAPITOLA

Byla jsem už jen pár kroků od vlkodlaka, když se to stalo. Vlkodlakovo tělo odlétlo pár metrů a Colin se sbíral ze země. Zaplavila mě vlna úlevy, ale boj ještě neskončil. Podívala jsem se na vlkodlaka, ale místo něho na zemi ležel nějaký kluk. Všude kolem něj byla spousta chlupů. Colin k němu přiskočil a jedním mocným trhnutím mu zlomil vaz.

Vůbec jsem se nemohla pohnout, vždyť tomu klukovi mohlo být sotva patnáct. Cítila jsem, jak se mi podlomila kolena a já se sesunula na zem. Začala jsem vzlykat. Něčí ruce mě objaly a znovu postavily na nohy.

„Pšš, všechno bude dobrý,“ šeptal mi Colin do ucha. „Tolik se mi po tobě stýskalo.“

Přišel další příval vzlyků, ale tentokrát ho doprovázel pocit bezpečí a jistoty. Byla jsem šťastná, že je v pořádku. Vychutnávala jsem si to, dokud jsem si nevzpomněla na Sala, otočila jsem se směrem k němu a zahlédla jeho nenávistivý pohled.

S povzdychnutím jsem se Colinovy vykroutila a ocitla se přesně mezi Colinem a Salem. Oba se propalovaly nenávistnými pohledy. Nevěděla jsem, co dělat.

„Elen, ty víš, že tě miluji,“ pronesl Colin. Nevěděla jsem, co mu na to říct, ale vyrušil nás pohrdavé odfrknutí, které vydal Sal.

„Já tě zabiju,“ zařval Colin a chtěl se rozeběhnout na Sala.

„Cože?“ ještě jsem ho stačila zabrzdit.

„Přečetl jsem mu myšlenky, celou dobu tě jen využíval,“ rozčiloval se Colin. Nevěřila jsem tomu: „Co? Jak? A proč by to dělal?“ nechápala jsem.

„Věděl, že tě miluji, proto chtěl, aby sis vybrala jeho. Chtěl, abych trpěl,“ syčel Colin.

Zaslechla jsem Salův tichý smích, pak už jsem jenom viděla, jak mě Colin přeskočil a zaútočil na Sala.

Nebyla jsem schopná zastavit je. Jen jsem na ně tupě zírala, jak bojují. Nevěděla jsem, komu z nich mám věřit.

Sal se dokonale kryl, každý Colinův úder dokázal odklonit, ale nikdy se mu nepodařilo zasadit mu ránu. Zdálo se mi, že Colin čte Salovy myšlenky, proto byl vždy o krok napřed. Padla první rána a Sal odlétl pár metrů, dokud nenarazil do stromu, který se kvůli nárazu zlomil a spadl.

Začala jsem vzlykat, po tváři mi stékaly první slzy, nehodlala jsem je zadržet. Colin se na mě ohlédl, což neměl dělat, protože mu přilétla rána od Sala.

Mé slzy tekly proudem dál. Stále jsem sledovala jak si rozdávají rány, pak se zase kryjí. Bylo to stále dokola, nikdo nevyhrával. Ačkoli Colin měl výhodu čtení myšlenek, Sal byl zase skvělí bojovník.

Najednou můj zrak spočinul na jednom místě. Na těle mrtvého chlapce. Vydala jsem se za ním, už jsem měla dost sledování jejich nekonečného boje.

Klekla jsem si k tomu chlapci a vzala ho do náruče. Mé další slzy patřily jenom jemu. Začala jsem přemýšlet, jak mu to mohl Colin udělat, ale pak mě zase napadlo, že bych určitě udělala to samé.

Je to vlkodlak, opakovala jsem si stále v hlavě, když mé myšlenky nabraly opačný směr.

Je to jen mladý kluk, který poslouchal rozkazy, kdyby měl na výběr, vybral by si být vlkodlakem?

Pak mé myšlenky přeskočily k boji na louce, vzpomněla jsem si na to utrpení. Krev, která byla zbytečně prolitá, tolik zmařených životů, ale jen těch našich. Vlkodlaků padlo jen pár.

Ještě jednou jsem se podívala na mrtvé tělo v mém náručí a s opovržením jsem ho položila na zem. Sice mi ho bylo líto, ale je to vlkodlak. I když byl ten chlapec mrtvý, cítila jsem k němu silnou nenávist. Už mě nezajímalo kolik mu je, chtěla jsem vidět všechny vlkodlaky mrtvý, ale to mi nestačí, ještě předtím je chci vidět trpět za to, co udělali.

Podívala jsem se, jak pokračuje Colinův a Salův boj. Colin se právě chystal zasadit poslední, smrtelnou ránu.

„Ne,“ zařvala jsem. Colin se zmateně ohlédl, ale chtěl to dokončit.

„Prosím,“ řekla jsem opravdu smutným a prosebným hlasem. Colin nemohl mu nedokázal odolat. Pustil Sala a přešel ke mně.

„Doufám, že toho nebudeš litovat,“ pronesl mým směrem. Nevěděla jsem, jestli toho někdy budu litovat, ale cítila jsem, že v tuto chvíli to je správné.

„Proč jsi mě vlastně hledala?“ zeptal se Colin se zájmem.

„Potřebuji tvoji pomoc,“ začala jsem a přemýšlela, jak mám pokračovat. „Darius mi vyprávěl tvoji minulost.“ Pečlivě jsem zkoumala jeho výraz v obličeji, zdálo se, že mu to nevadí, tak jsem pokračovala: „Prý je tvoje sestra vlkodlak, potřebovala bych o nich nějaké informace.“

Stále jsem sledovala jeho obličej. Colin jen chápavě přikývl.

„Hm, kde bych jen měl začít?“ přemýšlel.

„Třeba tím, jak je můžu zabít, posledně na ně moje síla nestačila,“ přerušila jsem ho.

Colin se na mě usmál, chvíli o něčem přemýšlel, ale pak z něj vypadlo: „Myslím, že s tím bych ti mohl pomoci.“ Smál se tak tajemně, že mě to až děsilo.

Pomalu ke mně přistoupil, pohladil mě po vlasech. Nevěděla jsem, co mám čekat, stála jsem tam jak solný sloup.

Colin se přiblížil ještě blíž, pochopila jsem, zase mě chce políbit. Chtěla jsem začít protestovat, když udělal něco nečekaného.