OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový život - 1. kapitola - Zjištění

11.04.2012 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 691×

Prolog 

Jmenuji se Alexandra de la Rosa. Jsem princeznou království Slunce a Měsíce a toto je můj příběh.

1. kapitola - Zjištění

Jmenuji se Alexandra de la Rosa. Jsem princeznou království Slunce a Měsíce a toto je můj příběh.

*** 

You used to call me your angel,

Said I was sent straight down from heaven

You´d hold me close in you arms,

I love the way you felt so strong.

I never wanted you to leave,

I wanted you to stay here holding me.

I miss you, I miss your smile,

And I still shed a tear, every once in a while.

„Neprozpěvuj si tam, Caroline, a pojď mi pomoct!“

„Rušíš!“

„Prosím…“

„No dobře, že jsi to ty.“
„Děkuju, děkuju.“ Objala mě moje sestra Emma.

„No dobře, neuškrť mě. Čím dřív to budeme mít hotové, tím dřív budeme moct jít na projížďku.“

„Zamlouvám si Artexe.“ Vyhrkly jsme zároveň a rozesmály se. Pomalu jsem začala věšet prádlo a začala přemýšlet. Jenže mám vážně hodně ukecanou sestru, takže si dovedete představit, že jsem toho moc vymyslet nestihla, protože na mě zase vytáhla zákeřnou otázku.

„O čem byla ta smutná písnička?“

„O ztrátě milovaného člověka,“ hlesla jsem potichu. Nedivila bych se, kdyby mou odpověď ani nezaslechla.

„Car, chybí nám všem, to víš.“ Obrátila se na mě.

„Jistěže vím, ale… prostě se nedokážu smířit s tím, že už ji nikdy neuvidím, neuslyším její ironické, sarkastické poznámky a její smích, j-já…“ nezvládla jsem dokončit větu a začala vzlykat. Bylo to ještě příliš čerstvé. Emm mě objala a já se rozplakala na plno.

„To bude dobré uvidíš. Zase bude líp.“ Utěšovala mě.

„Ne Emm, už nikdy nebude nic jako dřív,“ povzdechla jsem si a snažila se uklidnit. Kdybych jen věděla jak pravdivou jsem právě vyslovila větu.

„Dobrý?“

„Jo, neboj,“ ujišťovala jsem ji.

„Kdo bude u lesa první?“ zeptala se mě se smíchem. Jen jsem přikývla a rozběhla se ke stájím. „Artex je můj!“ zakřičela na mě sestra. Jen jsem se zasmála a běžela dál.

***

„Vyhrála jsem,“ zajásala jsem.

„Jenom osmkrát z deseti!“ Naštvala se Emma.

„No dobře, však já ti zásluhy neodepírám, jenom mám škodolibou radost, že se mi podařilo porazit svou sestru.“

Jen se na mě zašklebila a mlčela, což pro ni nebylo zrovna typické. „Kdo má dneska na starost večeři?“ zeptala se. Jo, je v pořádku. Už zase mluví.

„Myslím že ty, ale jestli chceš pomůžu ti.“ Nabídla jsem se ochotně.

„To je dobrý, ty si užij tu chvilku volna.“ Usmála se na mě.

„Děkuju.“ Vyhrkla jsem a běžela do svého pokoje.

***

Hmm, asi bych měla jít dolů. Večeře je už určitě hotová. Chtěla jsem otce s Emm trochu vyděsit, tak jsem se snažila co nejtišeji sejít po schodišti do jídelny. Zarazil mě však křik. Táta na nás nikdy nekřičel. Co se změnilo? „Od smrti Nelly? Docela hodně.“ Pomyslela jsem si hořce.

„Jsi sobec, proč jí to nechceš říct?“ zalapala jsem po dechu. Co si to Emm dovoluje. Ta holka je příšerně drzá.

„Po smrti její milované starší sestry Nelly? Zničilo by ji to.“ Namítl otec.

„Všichni jsme někoho ztratili! A Car je silná. Zvládla by pravdu.“ Oponovala mu. „Navíc, není hloupá. Určitě si něčeho musela všimnout. Že nikdy nebyla jako my. Vzhledově ani povahově.“

„Bude se zlobit až zjistí pravdu,“ řekl otec zlomeně.

Rozhodla jsem se, že teď je ta pravá chvíle vejít do místnosti. „Jakou pravdu?“ otázala jsem se klidným a vyrovnaným hlasem. Tedy, alespoň jsem doufala, že tak zní. Oba se na mě překvapeně otočili, táta trochu vyděšeně.

„Řekni jí to. Teď už nemá cenu nic zatajovat.“ Pobídla ho Emma.

„Já…“ začal.

„Ano?“ snažila jsem se ho trochu povzbudit. Ale asi to moc nepomáhalo.

„Jsi adoptovaná." 

Pokračování příště...

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový život - 1. kapitola - Zjištění: