OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » October and April - 4. kapitola - Třetí hráč

25.07.2011 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 660×

Yumi si moc dobře uvědomovala, že nemá moc na výběr. Buď půjde s ním anebo zemře.

„Půjdu s tebou, ale mám jednu podmínku, řekla. Chester se otočil v očekávání. „Nesmíš ublížit nikomu z města. A jakmile v knize najdeme, jak získáš zpět svou moc, zničíme ji.“ Chesterovi to připadalo naprosto hloupé. Myslel si, že se Yumi zbláznila. Jak může chtít zničit tak starou knihu, která obsahuje všechna kouzla, všechny rituály a rady.

„S tou první částí souhlasím. S tou druhou ne. Nemůžu zničit něco, co vytvořili první Sakrymové. To nejde! Jak tě to vůbec mohlo napadnout?! Ty asi nejsi normální!“ rozeřval se. Nechal se unést náhlým vztekem. Yumi na něj zírala se zděšením.

„Jak? Jednoduše!“ zakřičela beznadějně. „Vždyť vás ta kniha ohrožuje. My nevíme, co v ní je, neumíme ji otevřít a i kdyby, asi bychom ji ani nedokázali číst! Co když se dostane do špatných rukou? Co když ji někdo dokáže přečíst? Všechno bude ještě horší! Chci, aby tahle hloupá válka skončila! Ale dokud tu bude kniha, bude tu i ten spor! Copak nevíš, čím to všechno začalo?!“

„Taky chci, aby ta válka skončila. Jenže to není jednoduchý. A pokud jde o začátek války, začalo to temnotou. Nebo ne? Začali to Velorané! Hodili na Sakrymy tu Temnotu! Ale už je nezajímalo, že Sakrymové nevědí, co se stalo. Že vůbec netuší, co tu Temnotu vyvolalo. Nebo se snad pletu, slečno chytrá?“ Chestera opět popadl vztek. Tohle Yumi porazilo. Sesunula se v pláči na zem.

„Máš to celé špatně! Kdo ti to navykládal? Bylo to úplně jinak!“ křičela mezi vzlyky.

„To vědí všichni Sakrymové. Předává se to. Chci slyšet i tvoji verzi, abys neřekla, že mě nezajímá tvůj názor,“ řekl Chester a snažil se uklidnit.

„Nebudeš mi věřit. Na tu vaši povídačku je to až příliš prosté!“ Čelila jeho hněvivému pohledu.

„No tak mi to řekni!“ vyštěkl. V Yumi to podnítilo další vlnu zoufalství a slz. Nebude jí věřit, ví to. Ale nemá co ztratit, bez ní ten chrám nenajde.

„Kdysi žili Sakrymové a Velorané bok po boku jako sousedé. Byli přátelé.“ On se ušklíbl.

   Yumi si pomyslela, že nemá cenu vysvětlovat něco dál, nevěří jí. „Caecus!“ zakřičela. V tu chvíli les okolo nich obklopilo bílé oslepující světlo. Už se na Chestera ani nepodívala, rychle nasedla na Atriela a vyjela pryč od něj. Bylo jí jedno, jestli ji zabijí nebo ne.

Chester byl zmatený. Kousek popoběhl a potom se proměnil v havrana a letěl ji hledat. Její kůň však nikde nebyl vidět a Chester ji nemohl najít. Nevěděl, kam jela a proč utekla.

   Samota by mu ani nevadila. Měl strach. Ne o sebe, ale o ni. Záleží mu na ní, je to nepochopitelné, ale je to tak. Celý den ji hledal po lese, ale nenašel. Ty hlupáku jeden pitomá! Unaveně se svezl na zem. Byl už večer a únavou nemohl létat. Ležel a přemýšlel o tom, co mu Yumi řekla a o tom, co řekl on jí. Chci vědět pravdu! Chci vědět, jak to doopravdy bylo. Jestli mám pravdu já, nebo ona. Usnul s těžkou hlavou plnou toho, jestli je Yumi v pořádku.

   Probudil se na neznámém místě v kleci a s bolestí hlavy. Všude zářila bílá a zlatá barva. Byl v malém veloranském táboře.

„Pusťte mě!“ křičela Yumi. Chytila se do jedné z mnoha pastí kolem lovecké osady. Jak hloupé. Jenže místo toho, aby jí pomohli, uvěznili ji v kleci. Zlé zprávy se rychle šíří, když se hněv Yumiina otce donesl až do nejvzdálenější osady. Yumi si myslela, že na chvíli bude v bezpečí, ale zmýlila se. Chytili i toho pitomce Chestera. Jestli jim vykváká, že jsem byla s ním, tak mě nejen zabijí, ale ještě předtím potrestají nejvyšším mučením.

„Zmlkněte, princezno! To, že vám náleží trůn, neznamená, že vaše činy budou beztrestné!“

„Tak princezna jo?“ šeptl Chester směrem k Yumi.

„Drž hubu, Sakryme!“ zařval jeden z Veloranů a praštil Chestera klackem do hlavy.

„Ještě jednou, ty Veloranská svině, tak si mě nepřej! Ukážu ti takový představení, že už žádný jiný neuvidíš!“ sykl zlostně z klece. Yumi obrátila oči v sloup.

„Vyveď toho Sakryma. Ukážeme mu, že u nás takovýhle kecy netrpíme!“ Vytáhli ho z klece, spoutali mu kouzlem ruce a srazili ho na zem. Dostal tři výchovné rány bičem přes záda. Yumi se na to nemohla dívat. Bylo jí to líto, ale byla na něj i naštvaná. „Nechte ho!“ křikla, i když bylo jasné, že ji neuposlechnou. Všichni, včetně Chestera, se na ni otočili a zírali. Po pár vteřinách si začali šuškat. Brání Sakryma! Princezna je na jejich straně! Zradila vlastního otce, zradila i nás všechny!

   Vrátili Chestera do klece a zaměřili se na Yumi. „Takže jste proti nám? To z vás otec nebude mít moc radost,“ sykl ten lovec, který nechal Chestera zbičovat.

„Kdyby klec nebyla pojištěná kouzlem, tak by sis tak nevyskakoval!“ zavrčela na něj.

Na stromě zatím seděla vrána a celou situaci pozorovala. To je mi ale zvláštní! Veloranka brání Sakryma, Sakrym je chycen Velorany a navíc se ani nesnaží o útěk? Slétla na nejnižší větev.  Ona je typická Veloranka. Blond vlasy, modré oči a ještě ke všemu princezna. On… vypadá jako Sakrym, ale nechová se tak. Nechá se zbičovat a držet v kleci?   

Vzlétla a sedla si na klec k Chesterovi. Chester si jí všiml.

„Copak, že se nebráníš?“ šeptla mu do ucha.

„Nemůžu.“

„Pomůžu ti,“ zašeptala a proměnila se v člověka. V tu ránu bylo v táboře pozdvižení. Opět neodhadla situaci a skočila do toho po hlavě. Bránila se. Rychlá otočka sem, déšť černě tam. Zničila zámek na kleci. Ale Chester se nebránil, což ji udivovalo.

   Chester by jí rád pomohl. Zkusil to alespoň mečem, který vypadl jednomu Veloranovi z ruky. Na chvilku zahalila tábor černá mlha. Poté se zase rozjasnilo a bylo po všem.

„Gellantara, práce všeho druhu. Těší mě, blbečku. Jdeme!“ podala mu ruku a už šla pryč.

„Počkej, otevři i její klec.“ Odfrkla si. Máchla rukou a zámek se zlomil.

„Proč jsi to neudělal sám? Jsi snad nějaký Suro?“ Chester přikývl. Gellantara se rozesmála, což Yumi vyvedlo z míry. „Nesměj se mu, ty můro!“ okřikla ji. Chester se na Yumi vyjeveně podíval a Gellantara se rozesmála ještě víc. Yumi se to nelíbilo. Chester chytil obě za ruku. Dali se na útěk. Yumi si pomyslela, že teď už se nemůže vrátit. Vždyť utíká se dvěma Sakrymy!

   Uběhli kus cesty, když se Gellantara zastavila a zvídavě se podívala nejdříve na Yumi a potom na Chestera. Chester stále držel Yumi za ruku. Yumi to nevadilo, bylo jí to dokonce příjemné. Cítila se v bezpečí. „Jste zvláštní pár. V životě bych neřekla, že by se Sakrym a Veloranka v této době mohli dát dohromady.“ Uchechtla se. Yumi a Chester se okamžitě pustili a naráz prohlásili, že spolu nic nemají. Gellantara se znovu dala do smíchu.

   Po chvilce se přestala smát. „Ale no tak. Já to nemyslela zle,“ řekla v záchvatu smíchu. Potom, jako když utne, přestala. Chester si ji prohlížel a připadala mu povědomá, jakoby ji už někde viděl, ale kde, to nevěděl.

„No? Tak si dáme rekapitulaci. Máme tu ňoumu Sakryma a jednu Veloranku, která je do něj očividně zamilovaná až po uši. A taky jsem tu já, úžasná a skvostná Gellantara. Což mi připomíná, jak se jmenuješ, zářivko? A co tvoje jméno blbečku?“ spustila Gellantara.

„Sklapni. Radši mi řekni, kde ses tu vzala. A taky proč jsi nám pomohla,“ řekl Chester.

„No, tak já příště budu jenom koukat. To ale není tak zábavní. To víš, letěla jsem kolem, napadlo mě, že se stavím na pokec s jedním Surem.“

„Baví tě to pořád opakovat?“ přerušil ji.

„Moc!“ zasmála se a poté opět sklapla. „Podívej! Červeňák!“ vykřikla a běžela naproti červenému motýlovi. Chesterovi Gellantara připadala šílená a doufal, že se k nim nepřidá. Yumi se na ni fascinovaně a nechápavě koukala. Honí po lese červeného motýla. Koho by kdy napadlo, že zrovna Sakrym by dělal něco takového? To je neuvěřitelné! Ale co to plácám? Ještě neuvěřitelnější je to, co je mezi mnou a Chesterem. A nejhorší je, že si toho všimla i ona. To znamená, že si toho všimli všichni, co nás spolu viděli. Od chvíle, kdy udělala tu rekapitulaci, po mně Chester divně pokukuje. Není mi to moc příjemné, ale alespoň se na nic neptá.

   Gellantara k nim přiběhla zpátky i s tím motýlem. Yumi připadala velmi zvláštní a její vyjadřování ji podivně uvolňovalo. Řekne, co vidí, a podá to tak, že by se jeden začal i smát. Zdá se, že Sakrymové nebudou zase tak zlí, jak ji učili. Nebo alespoň ne všichni.

„No tak, zářivko, nekoukej tak na mě a raději mi řekni, jak se jmenuješ,“ houkla Gellantara vesele a přitom zkoumala motýla.

„Yumi,“ odpověděla Yumi a podívala se na Chestera. Ten nad něčím usilovně přemýšlel. Yumi něco napadlo. Podívala se Chezzymu pořádně do obličeje, milimetr po milimetru ho očima zmapovala a zahleděla se na jejich novou společnici. Bože! Jsou si tak hrozně podobní. Mají úplně stejný obličej. Ale vždyť se neznají! Zkoumání jí zabralo jen pár vteřin, nikdo si toho nevšiml.

„Jsou si všichni Sakrymové tak podobní?“ zeptala se Chestera, protože Gellantaře uletěl její motýl a znovu se za ním rozběhla.

„Proč se...“

„Yumi! Yumi! Yumíííí!“ přerušila ho Gellantara, která běhala za motýlem a prozpěvovala si Yumiiho jméno.

„Proč se ptáš, Yumi?

„No... to je teď jedno,“ odpověděla Yumi a chytila motýla, který Gellantaře ulétl.

„Díky, zářivko, teda Yumi. Jak úžasně zářivé oči máš. Kdyby ti to nedošlo, tak proto ti říkám zářivko. Hele, ty blbečku, řekneš mi svý jméno? Nebo ti mám říkat blbečku?“

„Chester,“ řekl, aby se jí zbavil.

„Blbý jméno. Není vůbec sakrymské.“

„Vyrůstal jsem u lidí. Dostal jsem jméno od nich.“

„Tak to jo. Hele, kam vy dvě hrdličky jdete? Půjdu s váma, teda pokud se neženete rovnou do veloranského sídla.“ Gellantara má velice zvučný hlas.

„Tak zrovna tam se chystáme,“ řekl Chester medově a myslel si, že se jí zbavil.

„Super, jdu s váma.“

„Ale...“

„Červěňák! Dva za den se obvykle nevidí!“ zvolala opět.

„To je ten samý,“ prohlásila Yumi.

„Není, toho už jsem snědla!“ zavýskla a hnala se za motýlem.

Gellantara chytila motýla, strčila ho do pusy a párkrát požvýkala. Úžasné! Otočila se a prohlédla si Chestera a Yumi. Ona je do něj zamilovaná. To vidím hned, ale on… no, minimálně mu na ní záleží, to je jasné. Kdyby ne, tak by ji tam nechal.

„Tak jde se nebo ne? Takhle tu knihu otevřou a přečtou dřív, než dorazíme! Pojďte padavky!“ zavolala na ně, ti se přestali bavit a šli za Gellantarou.

„Jenom by bylo mezi námi jasno. Velorané mi nevadí, ale když útoří na Sakrymy, tak je přímo nenávidím. Vždyť jsme byli skoro jako jeden národ. A pak se to posralo a teď jsme na nože,“ řekla Gellantara Yumi. Chester sebou škubnul a podíval se na Gellantaru, ale nic neřekl. I Gellantara měla pocit, že ho zná.    

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek October and April - 4. kapitola - Třetí hráč: