OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Organizace N. A. R. - Část 10.

02.12.2011 (19:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1000×

Do místnosti vešel jeden z poslíčků. Vzal si cár balíků, ležících na zemi před ním a odešel.

Alias po chvíli vyšel zinfarktovaný ze skříně.

„Ufff, to bylo těsný. Měl bych si fakt pohnout!“

Alias se posadil na zem a deset minut zkoumal svůj spis.

O dalších patnáct minut později vešel na nádvoří. Vypadal dost zmateně, jako by byl z něho chodící zambie.

K Aliasovi přistoupil - za jeho zády - Darren.

„Aliasi, co se stalo?“ Alias neodpověděl. „Co ti je? Vypadáš tak…“
„Jak?“ řekl slabým hláskem.

„Klidněji než obvykle.“

„Hmm…“

„Aliasi, Darrene!“ Na naši dvojici kdosi zakřičel. Oba se otočili k stojícímu chlapci za nimi. „Oba se máte ihned hlásit u ředitele!“ zakřičel na ně a opět zmizel.

„Dobře, jdeme,“ zareagoval Darren.

„Co po nás asi chce?“ zeptal se ještě šokovaný Al.

„Kdo ví, co jsi zase provedl!“

„Nic. Je to ale divný. Nikdy jsem u něho nebyl za poslední týden, tak často.“

V duchu si sám pro sebe pomyslel: Snad nepřišel na to, že jsem byl v tom archívu. To by si ale přece nevolal i jeho?!

V ředitelově kanceláři:

Když Alias společně s Darrenem vešli k řediteli, okamžitě si oba všimli jejich velitele, stojícího vedle něj z pravé strany.

„Pane, provedli jsme snad něco, že jste si nás nechal zavolat?“ začal Darren.

„Ne, tedy alespoň zatím o ničem nevím…“

„A proč jsme zde tedy?“

„V naší organizaci během pár následujících dnů proběhnou velké změny.“

„Změny?“ vyštěkl Alias. Ředitel se zvedl.

„Ano. Následující dny se budou nabírat do naší organizace nováčci na přeučení a vy dva budete také pomáhat s jejich zaškolením.“ Aliase tato skutečnost dost vytočila.

„Cože? Já nebudu zaučovat nějaký blbečky. Na tohle tady nejsu!“ rozkřikoval se.

„Aliasi!“ okřikl ho velitel Wairen.

„Žádný Aliasi!“ okřiknul ho i on drze. „Chci bojovat a ne, aby ze mě byla nějaká učitelka!!!“

„Aliasi, uklidni se!“ napomenul ho opět velitel. Darren se také zapojil do rozhovoru.

„Promiňte pane, ale Alias má výjimečně pravdu… K čemu nám to bude dobré?“

„Důvod, proč jsme se tak rozhodli, vám sdělovat nemusíme, je to rozkaz!“

„Skvělý!“ zasyčel znovu Al.

Do napjaté konverzace kdosi zaklepal. Do místnosti vešel Mirami s Hierarchem.

Alias na ně nevěřícně vykulil oči. Nevěřil tomu, co vidí.

„Co-co tady dělají ti dva?!“ vyštěkl opět.

„Ach, konečně jste přišli,“ pronesl mile ředitel Garel. Velitel Wairen pokračoval.

„Tito dva chlapci jsou noví členové organizace. Jak už jsme ale předvčerejškem viděl, tak jste se už spolu seznámili…“

„Hmm…“ Alias se držel, aby zase něco sprostého neřekl - jen skřípal zuby o sebe.

„Omlouváme se pane za zpoždění…“ pronesl Hierarch.

„To nic, jsem rád, že jste přišli. Jak určitě všichni víte, Green s Haylem byli hospitalizovaní v nedaleké nemocnici a nevypadá to, že by se následující týdny vrátili…“

„Však i víme, díky komu…“ zašeptal si potichu Alias pro sebe.

„No a na základě toho,“ pokračoval dále velitel, „co se stalo a co se ještě stane se pan Garel rozhodl, že na následujících několik týdnů budete vy čtyři, pracovat jako skupina spolu!!!“ Skutečnosti, které se dozvěděl Alias před tím, byly v zuřivosti nic, oproti tomu, co začalo vřít uvnitř něho v této chvíli. Pochopitelně opět vybuchl.

„Cože? Nikdy! To rači sežeru vlastní boty!!!“

„Aliasi, uklidni se zase!“ promlouval k němu Wairen zatím s poklidným hlasem. „Akce, které budou, nebudou takové jako předtím. Jsou úplně jiné, než do teď.“

„To mi je jedno! Nikdy s těma dvěma nebudu spolupracovat!!!“ Stejně tak jako Aliasovi, se to nelíbilo ani Hierarchovi.

„Taky namítám! Proč musíme být zrovna ve skupině s nima?!“

„Oba se uklidněte!“ zvýšil už více Wairen hlas. „Přiřadili jsme vás k sobě, protože všichni čtyři máte stejný druh magie zvanou Krystalická Záře a to zelenou, fialovou, červenou a bílou.“ Darren se teď ušklíbl opravdu překvapeně. Celé mu to už došlo. To oni čtyři, jsou články k…

„I tak mě nedonutíte!“ vzkřikl znovu Alias.

„No, uvidíme, jak dlouho dokážeš Aliasi, trucovat! Zítra ale začínáte. Ty a Mirami budete spolu. Jak vidím, tak nemůžeš být s Hierarchem ve skupině po dvou, jak bylo původně v plánu, protože byste se očividně navzájem zabili.“

„Cože? Nikdy!“ Tohle byly Aliasova poslední slova k jejich novému úkolu, protože se otočil a hlasitě za sebou bouchnul s dveřmi. Darren ho začal hned omlouvat.

„Omluvte ho, pane. On to tak určitě nemyslel, on…“

„Nemusíš ho Darrene omlouvat,“ skočil mu do řeči jejich velitel. „Alias prostě už takový je a my s tím nic nenaděláme. Nemá ale na výběr. Buď bude dělat to, co mu řekneme a nebo tuto organizaci definitivně opustí. Takové chování mu už déle tolerovat nebudeme!“

„Vyřídím mu to pane, omluvte mě.“ A s těmito slovy Darren místnost opustil.

Ředitel Garel a ti dva noví, tam společně s Wairenem probírali ještě něco důležitého.

„Aliasi! Aliasi, stůj!“ křičel na něho z dálky Darren.

„Nech mě být!“

„Aliasi!“

„Co je?!“ zakřičel Alias a zastavil se. Darren k němu přiběhl.
„Jak se to zase chováš?!“
„To je moje věc!“ štěkl.

„Kam jdeš?“

„Pryč! Končím tady!!!“

„Jak to myslíš, že končíš?“

„Tak, jak to říkám! Seru na tuhle celou organizaci!“

„Aliasi, uklidni se!“ položil mu Darren ruku na rameno, ale Alias ji strhl.

„Ne! Nebudu tady s těma dvěma a ještě ke všemu v jednou týmu. Na to jim seru!!!“
„Aliasi, když teď ale odejdeš, tak tě už nevezmou zpátky…“ podotkl k němu rázným tónem, Darren.

„No a?!“ Darren se už opravdu přestal kontrolovat a jednu Aliasovi vrazil. Alias dopadl tvrdě tváří k zemi a pohledem se vrátil nazpět k Darrenovi a nechápavě na něho hleděl.

„Proč jsi to udělal?“

„Proto, abys už konečně ztichl! Buď chvíli ticho a poslouchej mě! Za prvé… Já taky nejsem zrovna dvakrát rád, že budeme s těma dvěma ve skupině a že je budeme potkávat každý den, ale nemáme na výběr, je to rozkaz. A za druhé… Ti dva tady nejsou určitě jen tak náhodou. Ty nechceš zjistit, proč tady jsou? Proč sem přišli?!“

„Je mi to jedno,“ odpověděl Al chladně a rukávem si utřel krvavé rty. Darren si jen smutně povzdechl.

„Nechápu, proč se fakt vůbec snažím… Nechápu, Aliasi, proč se tak rozčiluješ z toho, že…“ Alias ale nad něčím přemýšlel.

„Máš pravdu,“ řekl a zvedl se ze země.

„Cože?“ řekl překvapeně Darren.

„Nebudu přece odcházet jen kvůli těm dvěma… jen mě prostě štve, že se s těma dvěma, budeme muset bavit!“

„Tak to nejsi jediný…“

„A navíc dlužím přece tomu nafoukanci, odvetu!“ Aliasovi se zaleskly ďábelsky oči.

„Hmm, ty si opravdu nedáš říct, že?“

„Ne, to ne!“
„Prostě si je nebudeš všímat, obzvláště toho Hierarcha.“
„Hmm, ale zítra budu s tím skrčkem!“

„Tu chvíli to s ním vydržíš, bude to jen pár dní.“

„Hmm…“

„Tak nic jiného ti ani popravdě nezbývá,“ řekl Darr a zasmál se.

„Kurva!“ Alias se od Darrena otočil a vykročil pryč.

„Kam jdeš?“ zeptal se ho.

„Někam na oběd.“

„Aliasi! Nemůžeš odtud jen tak odejít!“

„Ne? Tak sleduj!“ řekl Al a vykročil ze vstupní brány organizace.

„Aliasi, počkej!“ zakřičel na něj Darren, když k němu znovu doběhl. ,,Půjdu s tebou.“

„Cože? Budeš mít z toho problémy.“
„Na to jsem si už zvykl…“ řekl a usmál se.

„No, jak chceš…“

Po obědě šel Alias zpět do svého bytu, ale když vstoupil, tak tam Lara ani Jogi nebyli. V mobilu si našel její číslo a zavolal jí.

„Ano?“ ozval se v telefonu její hlas.

„Ahoj Laro, kde jsi?“

„Ta kamarádka Neumari… víš, kterou myslím?“

„Jo.“

„Tak za mnou přišla, jestli bych ji mohla už dneska pomoct s tím projektem ve škole a…“

„Jo dobrý…“ skočil jí Alias do řeči, než vůbec stihla dokončit větu. „Jen jsem chtěl vědět, kde seš.“

„Aha…“

„Tak ahoj!“

„A-hoj…“ řekla a drze jí to položil.

„Do háje, co teď budu dělat? Je tady takový ticho…" zamyslel se. „Mám nápad!“

O dvě hodiny později v organizaci:

Přes nádvoří právě kráčel Bělovlásek s Hierarchem. „Půjdeš za tím šéfikem?“ zeptal se mile Mirami, Hira.

„Jo, asi jo.“

„Dobře. Počkám tady na tebe.“

„Jak chceš.“ Mirami se posadil na jednu z laviček, rozdělal si pytlík bonbónů a jeden z nich si strčil do pusy.

„Hej malej! Máš dneska čas?“ promluvil někdo k Miramimu odkud si.

„Co? Kdo?“ začal se Mir otáčet. Z vedlejšího rohu k němu přistoupil Alias.

„Platí ještě to tvoje pozvání na večeři?“ Bělovlásek Aliasovi na jeho otázku nic neodpověděl, jen na něho překvapeně zíral. „Dobře, tak nic…“ řekl Al a otočil se k odchodu.

„Ne, počkej!“ zakřičel na něj Mirami. Vstal a přistoupil k němu. „Já jen…“

„Co?“

„Překvapilo mě, že… no… To není možné, že se mě na to ptáš!“ zakroutil nesouhlasně hlavou.

„Tak ale... když teda nechceš, tak čau!“

„Ne, počkej. Jasně, že chci. Jsem jen zaskočený, že ses mě na to zeptal. Nečekal bych to.“

„Hmm…“

„Můžeš dneska v sedm?“ promluvil Mirami na Aliase, mile.

„Jo!“
„Dobře, budu na tebe čekat v Eath-Hollově restauraci.

„Fajn…“

„Ahoj…“ Alias neřekl na rozloučenou ani bú a odešel. Šel rovnou k jeho velitelovi. Ťuk, ťuk…

„Ano, vstupte!“ ozvalo se. Alias strčil hlavu mezi dveře a usmál se.

„Mohl bych s vámi mluvit?“

„Och, jdeš mi přímo do rány!“

„Do rány?“ zarazil se Al a trochu se stáhl. Že by mi ji chtěl dát za tamtu scénu? ,,Co jsem provedl?“ zeptal se Al. Velitel Wairen se jen zasmál.

„Dělám si, Aliasi, srandu, je to jen takové označení.“
„Aha…“ Alias vstoupil zcela do místnosti.

„Chtěl bych s tebou projednat dnešní noční misi, tedy pokud…“

„No…“ skočil mu Al do řeči. „O tom jsem chtěl s vámi taky mluvit.“

„Ehm?“

„Já tam jít nemůžu.“
„Co? Proč?“ Alias si na sílu vytlačil z oka slzu.

„Před pár hodinami mi umřela babička.“
„Oh, to je mi líto.“

„A proto jsem se vás přišel zeptat, jestli bych mohl aspoň pro dnešek zůstat doma a truchlit.“ Lhář jeden! Aliasova vzdálená babička je jediný člen rodiny, kterou má a i tak si z toho utahuje.

Velitel Wairen se jen zklamaně usmál.

„No… na dnešek jsem tě opravdu, Aliasi, potřeboval, ale když ti umřela babička, tak je to pochopitelné. Stejně by jsi se díky tomu nemohl zcela soustředit. Můžeš tedy zůstat pro dnešek doma.“

„Děkuju…“ řekl Alias a vytlačil další slzu.

„Můžeš odejít.“

„Ještě jednou děkuju a omluvte mě.“ Jaké má Alias najednou milé chování, kdyby byl takový pořád, neměl by tolik problémů, ale tak vraťme se už ke starému Aliasovi.

Alias se vrátil nazpět na nádvoří a spokojeně se usmíval.

„Takže…“ řekl a utřel si rukou stékající slzu. „To by bylo…“ Alias ale hned na to zkřížil cestu Darren.

„Ehm, Aliasi, co tady děláš?“ Alias celé divadlo zopakoval znovu.

„Přišel jsem se omluvit z dnešní mise.“

„Proč?“ Opět vytlačil slzu.

„Umřela mi babička…“

„Cože?“ Darrenovi to ale vůbec nesedělo.

„Promiň musím jít,“ řekl Alias a rychle se rozběhl pryč.

Celý zbytek odpoledne Alias strávil u televize sledováním jeho tolik oblíbených animáků.

O půl sedmé večer přišla konečně domů Aliasova kamarádka.

„Ahoj,“ řekla. Nic. „Aliasi, jsi tady?“

„Jo!“ ozvalo se konečně. Lara odnesla svoji tašku do pokoje a vrátila se nazpět k Aliasovi.

„Promiň, že jsem se tak dlouho zdržela. Ukazovala mi ještě celou jejich školu.“

„Jo, v pohodě!“ neklonila se k němu a políbila ho.

„Co jsi dneska dělal?“

„V celku nic. Kolik je hodin?“ zeptal se.

„Tři minuty po půl sedmý, proč?“

„Sakra!“ trhl sebou ležící Alias.

„Co se děje?“

„Musím jít… Do prdele! Úplně jsem zapomněl na čas!“

„A kam?“ zeptala se zmatená, Lara.

„Ale, jen… Ahoj!“ řekl Alias a vyběhl zběsile z bytu.

„Ahoj…“

Nejprve se Alias celou cestu loudal, ale když se podíval na hodiny a uviděl, že je za deset sedm, tak se rozběhl.

Alias k restauraci doběhl ve čtvrt na osm. Vběhl dovnitř a rozhlížel se kolem.

Na druhé straně restaurace, uviděl sedět Bělovláska, tak se k němu vydal rychlým krokem a přisedl si.

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Organizace N. A. R. - Část 10.: