OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Organizace N. A. R. - Část 2.

12.05.2011 (14:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1232×

Cesta, kterou šli, byla stále poklidná. Nikde nebylo ani živáčka. Alias vytáhl svoji kudličku a pořád si ji dokolečka prohlížel.

„Jsem fakt zvědavej, jak s tímhle nožíkem někoho zabiju!“ Darren se tomu jen zasměje a dodá.

„Můžeš ho roztáhnout!“

„A jak?“

„Neřeknu ti to, zkus na to přijít sám!“

Procházejí lesem dále. Alias se tu záhadu s nožem snaží rozluštit už dvacet minut, ale marně… „Kruci! Jak se to vůbec…“

„Chceš pomoct?“ nabídne se Darren.

„Ne!“ Alias ho okamžitě zarazí. „Příjdu na to sám!“  Procházejí lesem dál. Alias ale nedává pozor na cestu a zakopne. Nožík mu vypadne z ruky a dopadne Darrenovi přímo k nohám. „Au!“

„Aliasi, dávej pozor na cestu!!!“ Darren zvedne ze země Aliasův nožík, zmáčkne na něm dosti viditelnou spoušť i na slepce a z malého nožíku se během chvilky stane dvoumetrové kopí. „Je tady tlačítko,“ nakloní předmět, „vidíš?!“ Alias je mile zaskočený z přeměny jeho – teď už zbraně.

„Páááni…“

„Pořád sis na něho stěžoval, ale přitom máš teď lepší zbraň než já!“

„Jakto?“

„No, v této mé pistoli je jen pět nábojů, vlastně díky tobě, už jen čtyři a další nám k ní už nedali!“ Darren se začne prohrabávat a vytáhne z pláště ještě něco.

„Vlastně na štěstí jsem si ještě vzal tohle!!“

„Cože? Ty jsi to…“ Alias nechápe, kde ji mohl vzít. Darren ho ale přeruší následně mluvíc důrazným hlasem…

„Vypůjčil jsem si ji!“ zasměje se. „Jsem ale zvědavej, čím bude Hayl bojovat!“
Darren drží ve své levé ruce další zbraň – pistoli. „Vstávej! Musíme jít!“
Oba pokračují společně dále po cestě… Alias si začne po chvilce znovu stěžovat.

„Ježiši, co je to za debilní terén! Ani ta baterka mi už nesvítí!!!“ Alias se snaží silou úderu do dlaně baterku opět zprovoznit, ale marně. Zahodí ji. Přijdou na menší plošinku. Darren zastaví a promluví k Aliasovi.

„Tady!“ a ukáže levým prstem na prostory před nimi.

„Co, tady?“ Alias opět nechápe.

„Tady rozlož kolem dokola ten ostnatý drát!“

„Dobře!“ Po tom, co tak Alias udělá se jde schovat za mužem do úkrytu za keř. Zapíchne si své dvou metrové kopí do země a přisedne si k němu…

„Co budeme teďka dělat?!“

„Čekat!“

„Hm, tak to se zatím najím.“ Alias si sundá baťoh ze zad a rozepne ho.

„No to si děláš srandu!!“ Alias sebou cukne od leknutí tónu Darrenovy reakce.

„Co?!“

„Jak to můžeš pořád jíst!“

„Tak, jak ty můžeš pořád kouřit!“ Alias si strčí jednu z brambůrek do pusy. „Dáš si?“ nabídne mu.

„Ne, no vidíš!“ Alias opět nechápe, co Darren myslí. „Díky, že jsi mi to připomněl!“
Darren si vytáhne z kapsy cigarety a jednu si zapálí. Taky mu nabídne…

„A ty chceš?!“

„Ne, díky. Kouření ničí pleť, nech si to!“

„No, jak chceš!“ Darren na něj po chvilce naschvál vydýchne kouř a Alias začne z toho kašlat.

„Fuj! Ty blbče!“ Kousek od nich praskne větev.

„Ticho!“ Darren rukou zakryje Aliasovi ústa… Alias ale Darrenovu ruku po chvilce jemně sundá a tiše se zeptá.

„Co je?“

„Slyšíš to?!“

„Co?“ Všude kolem nich se rozprostře ticho. Darren se rozhlíží kolem dokola, ale nikde nevidí ten …

„Kde je ten ostnatý drát?!“

„Nevím!“

Vzduchem províří ostří drátu. Darren ihned zareaguje a odskočí z keře - ve kterém se schovávali - ke stromu stojícímu o podál. Drát ho ale vyčnívajícími ostny pevně sevře a sváže ho spolu se stromem.

Alias levou rukou chytne kopí a magií ho přelomí na dvě části. Než ale stačí cokoliv dalšího udělat, tak se drát začne omotávat i kolem něj. Alias ale stihne dát před sebe dvě půlky zlomené tyče a tím si drží alespoň pár centimetrů drát od těla. Ať je ale Alias silnější sebevíc, smyčka kolem něj se stále více stahuje.

„Co to má kurva být?!“ začne nadávat.

„Nevím!“ Najednou se nad nimi - vysoko v korunách stromů - začne něco smát.

„Co to je?!“

„Nevím!“ V koruně stromu se rozzáří dvě zelené tečky. Oba si toho okamžitě všimnou.

„Je to vůbec člověk?“ zeptá se Alias.

„To sotva!“ Drát je oba svírá už tak pevně, že sem jim začne zařezávat pomalu do kůže.

„Kruci!“ V koruně stromu se ta záhadná bytost začne smát a z větve na větev přiskáče k těm dvěma dolů. Bytost se pověsila na poslední větev od země, vzhůru nohama, přesně přímo před Aliase a začala nechutně slintat a cenit na něho zuby. Alias si to ale nenechal ani náhodou líbit.

„Nečum tak na mě! Máš hlad, nebo co?!“

„Aliasi! Neprovokuj ho!“ napomenul ho Darren. Alias jakoby ani muže neslyšel, dál pokračoval.

„Jestli máš hlad, tak si vem támhle v baťohu sáček brambůrek, ale hlavně na mě nečum!“

Jak Darren předpokládal, tak se bytost přestala smát a zvážněla. Ups…

„Co je? Snad jsem tě nějak ty hnusáku neurazil!“ Urazil. Bytost na něj začala hlasitě pištět a Darren si mohl jen z Aliasovy tvrdohlavosti povzdechnout.

„No to se ti teda opravdu povedlo! Jestli k nám přijdou i další – takový jako je on, tak jsme v háji, protože tady naše síly proti nim nemají vůbec žádný účinek!“

„Jak to víš?“

„Říkalo se to na zasedání! Taky by jsi to věděl, kdybys tam býval přišel v čas!“

„Hm…“ Bytost stále nepřestávala na Aliase křičet. Víška tónu mu rvala doslova uši. „Kruci, zavři už tu hubu!“  Alias se se svým tělem doslova vyřezal z pevného sevření ostnatého drátu a začal se kopím ohánět po bytosti. Jeho tělo bylo doslova nařezané jako nožem kousek salámu. Jen magická moc, kterou měl uvnitř svého těla dokázala držet rozčtvrcené kousky těla u sebe. „Podívej se, cos mi udělal! Já tě zabiju, ty hajzle!“

Díky tomu, že se Alias dostal z drátů a taky díky tomu, že už bytost neměla nad drátem žádnou kontrolu se smyčka uvolnila a Darren z ni mohl vylézt. Okamžitě začal na Aliase křičet.

„Aliasi, stůj! Neběž za ním!“ Alias ale zrovna nezareagoval tak, jak by to muž čekal.

„Přestaň mi už konečně rozkazovat, co mám dělat!“

„Aliasi!“ Alias už ale nevnímá Darrenova slova a stále běží za bytostí. Ta se mu po chvilce ve tmavém lese ztratila.

„Sakra! Kde je?“ Z ničeho nic uslyšel kousek od sebe dva výstřely. „Kruci!“
Alias se otočil a běžel rychle zpátky k muži. Když doběhnul tak uviděl, jak na Darrena z každé strany naskákaly zdegenerovaní lidé… Darren si Aliasovu přítomnost okamžitě všiml.

„Nestůj tam tak a pomoz mi!“

„Jo!“ Aliasovo tělo okamžitě vzplálo zelenou září.

„Ne! Svoji sílu nepoužívej! Ta na ně neúčinkuje!“ zakřičel na něj Darren.
Alias ho ale v zápalu boje neposlouchal a na jednoho ze zrůd zaútočil. Bytost ho silou odrazila, jako nějaký balónek.

„Vidíš? Co jsem ti teďka říkal!“

„Dobře, tak jinak!“ Alias se sesbíral ze země a svoji mocí si přetvořil půlky kopí na dva meče. „Tak! To by šlo!“ Spokojeně se usmál z výsledku.

Rozběhl se a začal zběsile  sekat do těl kolem sebe. Snažil se co nejrychleji prosekat až k Darrenovi. Podařilo se mu to…
Oba bojují jako šílení, ale ani jeden z nich si nevšímá stále smějící se bytost opodál…

„Kolik jich tady proboha je?“ zeptal se Alias.

„Dost!“ Každou bytost, kterou zabili se proměnila ve vyschlou schránku a po chvilce se vždy rozplynula na dřevěný prach.
Jedna z bytostí odkopla Aliase ke stromu. O větev si narazil hlavu a omdlel.

Začal snít = Flesh backy toho, co dělal předtím, než se dal k organizaci. To, jak ho našli v bezvědomí v hořících troskách jeho rodného města. To, jak byl poprvé na misi… První den v organizaci…

„Aliasi, vystávej!“ Darren s ním začal lomcovat. Alias ale stále dál leží ve vzpomínkách, blábolí ze snu.  „Všichni jsou mrtví, nevím… kde to jsem? Všude kolem mě je takové prázdno…“

„Aliasi, prober se! Vzbuď se!“

„Ne!“ otevřel oči. „Nechci! Nechci to už zažííít!“ Aliasovo tělo se rozzářilo oslepující zelenou září, zvednul se ze země a znovu jako šílený začal sekat do bytostí. „Všechny váš zabiju, vy hajzlové!“ křičel kolem sebe pořád a pořád dokola.
Plošina a i veškeré místo kolem nich se během chvilky vyprázdnilo. Alias byl ze všeho tak rozhořčený, že měl až krvavé oči od zlostí.

„Aliasi, jsi v pořádku? Aliasi?“ promlouval k němu Darren.

„Co je?“ odfrkl Alias.

„Uklidni se!“ Darren mu položil ruku na rameno.

„Jo! Jo, promiň!“ povzdechl si.

Darren byl z Aliasova nekontrolovatelného chování mírně v šoku.

Několik metrů za stromem se schovávala stále ta bytost, která je napadla a svázala ostnatým drátem už na začátku. Zaostřila na svůj objekt a vyběhla po Darrenovi s nožem v ruce. Alias se ale postavil před něj.

On i bytost - oba dva - se navzájem napíchli na nože držící ve svých rukou. Bytost zdřevěněla a rozpadla se… Alias padl raněný k zemi na kolena. Záře kolem něj zmizela.

„Aliasi! Proč jsi si přede mě stoupl! Měl zasáhnout mě, ne tebe! Jsi v pořádku?!“
Alias si zdrceně vytáhl nůž z hrudě a s úsměvem na rtech odpověděl.

„Jo jsem! Konečně se ten hajzl dosmál!“

Darren se Aliasově zcela nemístní větě zasmál… Alias vstal a rána v hrudi se mu bez dalších bolestí zcela zacelila. Rozhlédl se kolem sebe a namíří si to ke keři, kde se oba na začátku - před tímto vším – schovávali. Skrčil se a něco tam začal hledat. Vytáhl si baťoh a z něho balíček brambůrek.

„No, konečně! Mám takovej hlad!“ Rozbalil ho a do jedné z brambůrek kousl.

„No to si snad děláš Alias fakt srandu!“ Zanadával nechápavě Darren. Alias se na něj ještě více nechápavě ohlédl.

„Co je?“

„Ale nic!“ Darren mávl rukou a zazvonil mu mobil. „Někdo mi volá…“ zvedl to.

„Ano?... Ano!... Jistě, pane! Rozumím!“ Položil to a vrátil si mobil zpět do kapsy.
„Tak co ti řekli?“ zeptal se zvědaví Alias.

„Volali ze základny, že se máme ihned vrátit!“

„Dobře…“ Oba si posbírali své věci a vydali se nazpět k autu. Došli k vozu a Darren lítostně povzdechl.

„Co je?“Alias nechápal.

„No, jen jsem zvědavej, jak se teď vrátíme zpátky!“ Darren přistoupil blíže k vozu a pečlivě si prohlédl rozbitý vůz. „S tímhle už jet nemůžeme!!!“ Alias souhlasně přikývl hlavou.

„Hm a kde je vůbec ten portál, kterým jsme se sem dostali?!“

„To nevím!“ Jako na zavolanou se objevil magický průchod na kopci před nimi… Došli k němu a vstoupili do něj. Objevili se zase na poušti, ze které předtím sjeli.

„A co teď? Čím pojedeme?!“ zeptal se Alias.

„Musíme si někoho zastavit a doufat, že nás vezme!“

„Hm…“

Cestou narazili na své stopy od pneumatik, předtím ještě jejich pojezdného vozu a držely se jich. Došli k silnici. Uběhly už dvě hodiny a pořád jdou ti dva pěšky.

„Hapšííí “ Z ničeho nic si Alias kýchl.

„Co ti je?“

„Smrrrk, kruci! Z tý blbý zimy jsme nachladl! Nechápu, proč musí být na poušti přes den teplo jak v prdeli a večer taková zima.  A ani žádný auto tudy ještě za tu dobu, co jdeme, neprojelo!!!“ Alias se začne kolem sebe rozhlížet. „Jdeme vůbec správným směrem?!“

„To nevím!“

„Hm…“

O půl hodiny později šly v dáli za nimi vidět světla. Darren se otočil.

„Vidíš to?“

„Co?“

„Něco sem jede!“

Když vůz dojel k Darrenovi a Aliasovi, tak Al nevěřil vlastním očím. Neznámí, starý pán otevře dveře.

„Dobrý den, pánové. Pročpak jdete pěšky? Nechcete se raději svést?“ Když si Alias prohlédl pečlivě to, čím pojedou, okamžitě vycouval zpátky.

„Ne! To je…“ Darren opět zakryl rukou Aliasovi ústa a mile se na staříka usmál.

„Jistě! A moc rádi!“

„Kam míříte?“

„Do Sofrtonu…“ Stařík se na ně usmál.

„Tak si vlezte dozadu a držte se!“ Oba nastoupili do zadní části traktoru. :D Alias po chvilce jízdy vstal, chytl se mříží kolem něho a začal z ničeho nic křičet.

„Aáááá, pomóóóc!“ Darren na něho jen nechápavě hleděl. Alias dál  pokračoval. „To je ale rychlost! Nedokážu se udržet!“ Darren jen nesouhlasně kroutil hlavou.

„Ty opravdu nejsi normální! Nedokážeš být za nic vděčný!“ Alias se pustil železného rámu kolem sebe a začal nad něčím přemýšlet.

„Je vůbec povoleno jet 40 km/h? To jsme mohli jít rovnou pěšky!“ Darren ho ale už důrazněji okřikl.

„Sedni si a buď rád, že někde v poušti nemrzneš!“

„Jo! A ta sláma je taky hrozná! Všude to píchá!“ Alias dál nadával.

„To už fakt s tebou není možný!“

„Seru na to, jdu pěšky!“  Alias si seskočil z vozu, no seskočil, v té rychlosti si z ní může i slézt.  a šel za vozem.

„Hoď mi brambůrky!“ promluvil na Darrena. Ten mu jeden balíček vytáhl z tašky a hodil je po něm.

„Na!“

Uběhly už přibližně dvě hodiny a Alias šel pořád pěšky.

„Opravdu si nechceš sednout?!“ ptá se ho už asi tak po páté Darren.

„Ne! Hapšíí.“

„No, jak chceš!“

Když o další hodinu a půl později dojeli k městu, jejich rychlý kočár zastavil.

„Děkujeme vám pane za odvoz.“ Darren se na starouška mile usmál.

„Za málo chlapci! Určitě se ještě někdy uvidíme…“ a s posledními slovy odjel. Alias zlostí kopl do kamene před sebou.

„Uvidíme? To dřív sežeru vlastní boty!“ Darren ho silou chytl za ruku a zatáhl ho.

„Panebože, pojď!“

Když dojdou o další hodinu později do centra města, tak Aliasovi zrovna jede na jeho stranu domů, autobus.

„No, nic! Támhle mi jede autobus! Ahoj!“

„Jojo, raději už běž!“ Alias se ale ještě ohlédne na Darena a ten tam pořád jen tak stojí.

„Ty nejdeš dom?“ zeptal se.

„Ne! Ještě musím jít na základnu podat hlášení o dnešní misi - o všem, co se stalo.“

„No, jak chceš…“Alias pokrčil rameny a odešel. Muž tam zůstane dál jen tak stát a v duchu si sám pro sebe řekl:

„Hm, za tu dobu, co je v organizaci, by už mohl trochu dospět, ale toho se asi fakt nedočkám!“ Darren si zapálil další cigaretu a s odfouknutým kouřem a hlavou zakloněnou k nebi, hleděl na měsíc…

Druhý den ráno, u Aliase doma

„Hapšííííí. Dones mi Laro papír a tužku! Musím napsat závěť! Já umííírááám!“ Prosil Alias už po několikáté zakrytý čtyřmi vrstvy dek na sobě, v obýváku na pohovce.

„Ne! Dej si raději čaj!“ Lara k němu přišla a podala mu hrnek s ovocným čajem.

„A za chvíli si s vámi na kanále KAWAKI budou hrát Coca a Cola…“

„Smrk, smrk. Ježiši! Zase ti dva?!“ Zhrozil se Alias popozvednutou hlavou.

„Nechápu, proč se na to pořád díváš, když ty dva tak nesnášíš?“ zeptala se ho Lara.

„Ne! To není pravda! Jenom ty dva nemám rád, takže v tom je rozdíl! Hapšíííí“
Lara se otočila a vrátila se zpátky do kuchyně. Zazvonil zvonek. „Laro, někdo zvoní! Běž otevřít!“ Křičel Alias z obýváku.

„Jo, už jdu!“ Vyšla z kuchyně, otevřela dveře a … „Jé, ahoj! Jen pojď dál!“

„Kdo to je?“ zeptal se Alias.

„Hádej…“ odpověděla. Alias s příšernou bolestí v krku zvedl hlavu a opět nevěřil vlastním očím.

„Ahoj.“ Alias se okamžitě nekontrolovatelně naštval z pohledy na Melody.

„Co tady děláš?“

„Nic, přišla jsem na návštěvu…“ Alias se podíval na hodiny nad ní.

„V osm ráno?“

„Jo!“ Alias se zvedl z gauče a posadil se… Melody k němu blíž přistoupila. „Na, tady! Koupila jsem ti lízátko!“ Melody k němu natáhla ruku. Ze začátku Alias nereagoval, ale nakonec si ho vzal,  jako menší odškodné za způsobené – ranní –rozrušení.

„Jo, díky!“ Alias si všiml, že za ní ale stojí ještě někdo. „A ona je kdo?“ zeptal se a ukázal prstem na neznámou dívku stojí přímo před ním.

„To je moje chůva.  Díky Lo, můžeš odejít, Alias se o mě už postará!“

„Jak si slečno přejete, omluvte mě!“ Dívka se od obou otočila a zavřela za sebou dveře od bytu. Alias se na gauči posunul, chytl Melody za ruku a  posadil ji vedle sebe.

„Laro! Dones mi něco na jídlo!“ zakřičel. Pohledem zamířil i na Melody. „Jedla jsi už?“

„Ne!“ Alias znovu natáhl hlavu směrem ke kuchyni a zakřičel.

„Tak Melody taky!“ Mel se na něj jen mile usmála. Alias opět dlouze zasmrkal.

„Kde ses tam nachladil?“ řekla překvapeně Melody.

„Včera na té misi!“

„Aha a jak dopadla?“

„Dobře…“ Aliasovi zazvonil mobil. „Laro! Dones mi ho, leží támhle!“ znovu se zaklonil a ukázal prstem na menší stolík stojící u dveří bytu.

„Na, chytej!“ vzala mobil a hodila ho po něm.

„Díky!“ Alias se podíval na displej mobilu a nechápal, proč ho Darren tak brzy ráno otravuje. „Co? Proč mi volá?“ Rozhovor trval skoro pět minut. Když dovolal, tak se zvedl z gauče a začal se oblékat. Z kuchyně v tu stejnou chvíli vyšla i Aliasova kamarádka a v ruce nesla dva plné talíře s jídlem.

„Kam jdeš? Ještě si ani nesnídal?“ zeptala se překvapivě Lara.

„Dostali jsme misi, musím jít!“ Alias na sebe naházel zbytek věcí a vyšel z bytu. Lara si sedla na gauč vedle Melody a nabídla ji z plného talíře.

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Organizace N. A. R. - Část 2.: