Organizace N. A. R. - Část 4. • OurStories.cz ~ naše povídky

Co si myslíte, že Alias dostal od Melody? No... :D Zcela to nebylo podle jeho představ. Dáreček bude i hlavním důvodem, proč ho Lara vyhodí z bytu :D U koho si myslíte že najde útočiště? :))

14.05.2011 (10:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1409×

Alias rozvázal mašli a zevnitř z krabice na něho vyskočil malý pejsek – štěňátko labradora.

„Cože?“ Alias nevěřil vlastním očím. V tu samou chvíli vyšla Aliasova kamarádka z kuchyně.

„Jééé, to je ale krásnej pejsek!“

„Jmenuje se Jogi, podle moji oblíbený jogurtový - chuti - zmrzliny, kterou jsi mi koupil - v ten den, kdy jsme se potkali – na usmířenou,“ pronesla nadšeně Mel. Aliasův výraz ale nebyl stejně plný radosti jako její.

„Já ale psi nesnáším!“ řekl s odporem Alias. „A až vyroste, tak bude velkej a… ne! Vem si ho zpátky!!!“ Alias podá štěně nazpátek Melody, ale Lara si ho stihne vzít dřív do náruče.

„Ne! Ten pes tady zůstane!!!“ řekla důrazně. „Jediný, kdo odtud odejde jsi ty!“ Alias nevěří vlastním uším.

„To nemůžeš, je to můj byt!“

„Jo? Chceš to vidět?“

„Hm, tak dobře zůstane tady, ale budeš se o něho starat!“

„To beru!“ Lara si vítězně pohodila se štěnětem v náruči a to ji za její přimluvení oblízlo. „Snídala jsi už?“ zeptala se Lara Melody.

„Ještě ne.“

„Tak pojď zamnou do kuchyně,“ řekla s úsměvem.

Aliasovi se ani trochu nelíbí, co se v jeho bytě děje. Nejprve ta holka, teď ještě to štěně. Alias si naštvaný posadí na sedačku a začne nadávat.

„To se mi snad jenom zdá! Už je mi líp a teďka ještě znovu chytnu nějakej bacil od toho čokla!!!“ Alias si pohodlně lehne na sedačku a usne… Probudí se kolem půl čtvrté odpoledne. Vstane a rozhlédne se kolem sebe a uvidí hnedka vedle televize pod oknem psí pelíšek, misku na jídlo a pár hraček.

„Co to…“ V tu samou chvíli se otevřou dveře z kuchyně a vyjde Lara s Melody. Štěňátko začalo pištět a štěkat, je smutné, že holčička je už na odchodu. Ta se k němu skloní a pohladí ho po hlavě.

„Neboj se Jogi, zítra zase přijdu!“ V duchu si Alias sám pro sebe řekne: „Fakt skvělý! Teďka sem bude chodit každej den!“

„Ahoj, Aliasi,“ řekne Melody.

„Sbohem!“ odpoví Al otráveně. Když holčička odejde, tak štěně přistoupí k Aliasovi, nasadí ďábelské oči a vycení na něj zuby. „Panebože, to se mi fakt jen zdá!“ lekne se Alias.

„Jogi, pojď ke mně!“ zavolá na něho Lara z kuchyně. Alias se tím naštve ještě víc.

„Tak místo mě si zavolá psa! C!“ Otočí se na bok a spí dál.

Večer

„Aliasi, vzbuď se!“ lomcuje s ním Lara.

„Co chceš?“ zeptá se celý ospalí.

„Běž s Jogim ven! Já teďka nemůžu!“ Ta věta ho skvěle probrala.

„Cože? Dohoda byla ale jiná! A navíc jsem nemocnej!!!“

„Aliasi, prosím!“

„Fajn!“ Alias se zvedne ze sedačky, dojde k věšáku, sundá si z ní bundu. Dokonce i hlavu si omotal šálou, aby nenachladl. Venku není zrovna dvakrát teplo. Lara k němu přistoupí s vodítkem a podá mu ho. Alias ji ho jen naštvaně vytrhne z ruky a připne ho pejskovi kolem krku.

„A tady ještě!“ hodí po něm dva sáčky. „To, když se někde to, tak…“

„Vím!“ odbije ji rázně.

Jogi táhne Aliase ulicemi jako zběsilí. Alias za ním díky tomu úplně letí.

„Zpomal sakra!“ trhne Alias vodítkem. Jogi zastaví a Alias mu vodítko odepne. Jogi běhá kolem dokola jako šílený.

„Fakt skvělý,“ začne Alias zase nadávat. „jsem nemocný a ona mě pošle jen tak s tím ďábelským psem ven! Pche!“ Jogi na Aliase začne štěkat. Vezme a donese k němu blíže klacík, který našel.

„Co je? Jestli si myslíš, že si s tebou budu hrát, tak na to rovnou zapomeň!“ Alias zvedne klacek ze země a rozláme ho před ním na malé kousíčky. „Jestli mě budeš štvát, tak dopadneš stejně!“ Jogi naštvaně odběhne, ale když přiběhne, tak před Aliase položí další kus dřeva. Aliase to znovu vytočí. „Už jsem ti snad něco řekl!“

Opět zvedne klacek a znova ho rozláme na malé kousíčky. Štěně zase odběhne naštvaně pryč.

„Jo, přesně! Běž si a už se nevracej!“ Alias se posadí na lavičku, která stojí deset metrů před ním. Všude kolem něj je ticho. Všimne si, že se štěně už dobrých dvacet minut nevrací. „Sakra, kam šel?! Teď ho budu ještě v tý zimě hledat! No to se mi fakt jen zdá!!!“ Zvedne se z lavičky a rozhlíží se kolem. „Hej Joge, kde jsi?!“ Udělá první krok a šlápne do hovna před sebou :D „Co to…“ Štěně se kousek dál od Aliase krčí schované v keři a ďábelsky se usmívá.

„Ty! Sakra! Tos udělal naschvál! Hm…“ povzdechne si. „Nemělo by mě tvoje zákeřný chování překvapovat. Dala mi tě přece ona, jsi úplně stejný!!!“

Alias z kapsy vytáhne jeden ze sáčku a bude se to snažit nějak sundat z boty. Když se mu to jakž takž podaří, namíří si to ke koši, vyhodit. Jenže tam na něho čeká další :D K jeho štěstí do něj zase šlápne… Štěně se svalí zády na zem a začne se se smíchem na tváři, převalovat ze strany na stranu z toho, jak se mu to celé pěkně povedlo.

„Do prdele! To se mi fakt zdá!“ zanadává zase Alias. Z kapsy vytáhne druhý sáček a znovu akci zopakuje. Aliasovi došlo, že to má za ty dva klacíky, který mu před očima zlámal. Když si botu zase nějak očistil, tak si to namířil k místu, kde se štěně celou tu dobu schovávalo. Přišel k němu a surově ho chytil za obojek, vytáhl ho z keře a táhl ho za sebou. Štěně ale začalo od bolesti pištět.

„Sklapni a pojď!“ okřikl ho Alias. Štěně si to ale nenechalo líbit a kouslo Aliase do ruky. „Au!“ zakňučel teď Alias. Štěně mu vyklouzlo z obojku a rozběhlo se na stranu, odkud s Aliasem přišli. Alias se rozběhl za ním. „Stůj!“ Oba doběhli ke dveřím, ale ty byly zamčené. „Je zavřeno. Škoda, co?!“ řekl Alias provokativně.

Štěně začalo ale škrabat pacičkami na dveře. Alias teda z milosti vytáhl z kapse klíče a otevřel mu. „Běž si!“

Štěně se rozběhlo po schodek k bytu. Alias tam po chvíli tady došel, ale uviděl stát ve dveřích Laru. Štěně se rozběhlo a doběhlo se slzami v očích k Laře a skočilo ji rovnou do náruče.

„Copak se ti stalo?“ zeptala se ho. Štěně začalo kňučet a štěkat.

„Nikdy už s ním nikam nejdu!“ řekl Alias. „Ten pes je ďábel!!!“ Alias prošel kolem Lary a vešel do bytu. Lara s Jogim také vešli dovnitř. Zavřeli dveře.

„Snad by ses Aliasi nebál malého bezbranného štěňátka…“

„Bezbranného?“ zasmál se. „Ten pes je úplně šílenej! Podívej se! Kousl mě!“ Lara se jen pousmála nad malým škrábnutím, které ji Alias ukázal. „Říkám ti, ten pes musí pryč. Buď on nebo já!!!“ Lařín výraz zvážněl. Chytila Aliase za ruku, otevřela dveře a vyhodila ho ven.

„Dokud na něho nezměníš názor, tak sem nechoď!“ řekla a zavřela mu dveře přímo před nosem. Alias se ale nedal. Vstal a začal bušit do dveří.

„Laro, seš normální?! Okamžitě mě pusť dovnitř! Jsem nemocný!“

„Nezájem!“ odpověděla chladně.

„Je to můj byt!“

„Už ne!“ Alias kopl do dveří a odešel pryč.

O hodinu později u Darrenova domu

Někdo zazvonil na dveře. Darren sežel mírně točité schodiště a šel se podívat, kdo ho tak pozdě večer ruší. Přede dveřmi stál Alias promrzlí na kost. Nevěřil vlastním očím.

„Aliasi, co tady děláš?“ Alias se bez pozvání sám pozval dál.

„Budu u tebe chvilku bydlet!“

„Cože?“ vyhrk překvapený Darren.

„Lara mě vyhodila z bytu…“

„Cože?“ reagoval překvapeně Darren. „Jak by mohla. Vždyť je to tvůj byt!“

„Hm, tak ji to vysvětli!“ Darren zvedl výše nos a …

„Co tady tak smrdí?“

„Neptej se,“ okřikl ho podrážděně Alias. „Je to dáreček od toho šmejda Jogiho!“

„Kdo je Jogi?“

„Jeden podvraťák, kterýho jsem dostal od toho skrčka k svátku! Od Melody!!!“

„Myslíš psa?“

„Jo!“

„Melody je ředitelova dcera, ne?“

„Jo! Od toho dne, kdy jsem ji hlídal si mě oblíbila až na tolik, že zamnou každej den chodí! Nedokážu se ji zbavit!!! Smrrrrk. Do háje… konečně jsem se trochu uzdravil a teďka jsem kvůli tomu čoklovi zase nachlazenej! Smrrrrk. No to se mi fakt jen zdá!!!“ Darren tam stále jen tak nechápavě stojí.

„Stále ale nechápu, proč tě Lara vyhodila?“

„Vždyť je to jasný!“ začal křičet Alias. „Kvůli tomu psovi! Dal jsem ji na výběr, buď zůstane on nebo já a hádej koho si vybrala. Tu malou myš!“ Darren se dlouze zamyslel.

„Máš to ale zajímavou přítelkyni, že si místo tebe vybere psa.“

„Ona není moje holka,“ opraví ho hned Alias, „ale jen kamarádka!“ Alias bez dalších řečí vyšel po schodech nahoru do obývacího pokoje. Svlékl ze sebe bundu, sedl si na sedačku, vzal si do ruky ovladač a začal přepínat programy.

„Co to děláš?“ zeptal se ho překvapeně Darren.

„Co? Nic! Jo a budu spát tady!“

„Cože? Neřekl jsem ti, že tady můžeš zůstat!!!“

„Ale ani, že nemůžu!“ odpověděl troufale Alias.

„Hm, klidně tady teda zůstaň, ale hlavně nedělej nepořádek a nijak mě ničím neotravuj. Když mě budeš hledat, budu vedle v pracovně.“

„Ok!“ Alias pořád dokola přepíná televizní kanály. Nic z toho, co v televizi jede, se mu nelíbí.

O půl hodiny později, kdo si zazvoní.

„Jdu tam!“ zakřičí a jde otevřít. Otevře dveře a stojí tam poslíček s pizzou, kterou si obědnal. Vyloví z kapse peníze a podá mu je. Vezme si pizzu a vrátí se zpátky na gauč k televizi. Darren vyjde z pracovny.

„Kdo to byl?“ Alias s plnou pusou odpoví.

„Došla pizza, dáš si?“ Darren se zhrozil, když viděl, jak Alias s pizzou rozhazuje všude kolem sebe. Zhrozil se z té představy, že by kus mastného fleku mohla pošpinit jeho drahou saténovou sedačku.

„Alisi, ty blbe! Běž s tím okamžitě do kuchyně! Všechno mi tady s tvoji šikovností zašpiníš!“

„Nikam nejdu! Chci být u televize!!!“ Darren ale Aliasovo odmlouvání nesnáší. Přistoupil k němu a chytil ho po krkem.

„Něco jsem ti řekl! Buď mě budeš poslouchat nebo běž pryč!“ Alias se začal ze sevření vymykat.

„Jojo, nerozčiluj se! Vždyť už jdu…“ Darren Aliase položil znovu na zem, ale jak si bral krabici do ruky, tak mu jeden kousek upadl na zem. Darren si toho okamžitě všiml.

„Aliasi, vidiš?! Co jsme ti říkal! Já tě fakt asi… vypadni!“

„Promiň“ omlouval se Alias. „Uklidím to!“

„Ne!“ zarazil ho Darren. „Běž! Udělám to sám!!!“

Darren se ohl a zvedl kousek Aliasovy pizzi. Kráčel směrem do kuchyně, aby ji vyhodil, ale když vkročil, tak nevěřil vlastním očím. Aliasovi vypadla z rukou pet flaška s červenou šťávou, přímo na Darrenův bílí stůl. „Aliasi, cos to zase udělal?! Budou tam fleky! Okamžitě tu flašku zavři nebo ji…“ než to ale stihl doříct, tak Aliasovi láhev vyklouzla z ruky a barvící šťáva se rozlila všude kolem nich po zemi. „Aliasi! Já tě fakt zabiju!“ křičel na něho nekontrolovatelně Darren.

„Promiň, ale je to tvoje vina!“ začal se Alias obhajovat. „Pořád na mě jen kříčíš a díky tomu jsem se lekl a tu šťávu sem pustil!“

„To mě nezajímá!!!“

„Buď chvíli Darrene ticho a sleduj!“ Alias natáhl pravou ruku před sebe a magií vrátil i sebemenší kapičku šťávy zpět do láhve. Darren tam jen nevěřícně stál.

„Jak jsi to…“

„Umím to už od mala, jen nechci, aby někdo věděl, že ovládám i tento druh opačné magie.“

„Hm, jsi opravdu ještě zvláštnější, než jsem čekal!“

„Promiň za ten nepořádek. Už budu dávat vážně pozor.“ Darren žasl, že se Alias dokonce i omluvil.

„Hm, dokonce ses i omluvil. Jdu raději pryč dřív, než uděláš ještě něco víc něčekaného. Třeba to, že mi skočíš do náruče a...“ Alias sebou trhl.

„Ne! Toho se neboj! Hapšíííííí.“

„Až to dojíš, tak si běž lehnout.“

„Kurva! Zase jsem nachlazenej, kvůli tomu čoklovi! Hm…“ Ještě předtím než Darren odejde zpět do své pravocny, řekne Aliasovi.

„Jo a támhle nahoře, úplně v horní poličce, je velká krabice. Je tvoje, tak si ji potom vem!“ Alias okamžitě přisunul židli k lince a sundal tu krabici.

„Co v ní je?“

„Objednal jsem ti ke svátku plnou krabici brambůrek. Je to nějaká nová příchuť. Grilovaného kuřecího masa nebo tak nějak.“

„Aha… díky!“ řekl a Darren odešel. Alias si nakráčel s krabicí zpět k televizi. Sedl si a krabici si položil před sebe. Rozdělal ji. Oči mu začaly zářit jako dítěti, které vidí na Vánoce svoje dárečky. Otevře balíček a kousne do jedné. Zamyslí se. „Hm… jemná chuť cibule, i ta chuť masa je pronikavá… jsou vynikajííícííí!!!“ :D

Za půl hodiny později už stihl Alias sníst deset balíčků brambůrek. Byl celý zelený. „Kruci! Je mi blběěě… Hapšíííí.“ Po chvilce usnul.

Ráno

„Aliasi!“ lomcuje s ním Darren. Alias z leknutí spadne z pohovky. „Co to má znamenat?!“ spustí na něj okamžitě Darren.

„Co co?“ nechápe Al.

„Myslím ten nepořádek!!!“ Všude kolem sedačky jsou prázdné obaly od brambůrek.

„Joooo, hned to uklidím… hapšíííí“ Alias se zvedl a začal sbírat prázdné obaly ze země.

„Dáš si čaj?“ zeptal se ho Darren, když viděl, že je pořád tak nachlazený.

„Jo! A kdy jdeš vůbec do organizace?“

„Nejdu!“

„Co? Nejdeš?“ Alias byl z jeho odpovědi překvapený.

„Ne, nejdu. Velitel mi řekl, že se nemám vracet, dokud nebudeš zdravý, takže mám volno!“

„Aha…“

O pět minut později zakřičel Darren na Aliase.

„Aliasi, pojď sem! Čaj už je hotový!“

„Dobře, už jdu!“ Zvedl se a vešel do kuchyně.

„Co si dáš na snídani?“ zeptal se starostlivě Darren. :D

„Nic!“ odpověděl Al a chytl si břicho. „Je mi blbě ještě ze včerejška z těch brambůůůrek!“ Darren jen zakroutil hlavou.

„To je taky nápad sníst jich na posezení tolik!“

„To je jedno…“

„A jaké vůbec byly?“

„Moc dobrý. Vem si jedny, jestli chceš!“

„Ne, díky! Říkal jsem ti přece, že takový jedy nejím!!!“

„No, jak chceš, ale nevíš o co přicházíš!“

O patnáct minut později někdo zazvonil. Alias se zvedl ze židle.

„Jdu otevřít!“

„Dobře.“ Když Alias došel ke dveřím a otevřel, tak nevěřil vlastním očím. Nevěděl, jestli se mu to nezdá. Ve dveřích stála ředitelova dcera. :D

„Co tady…“ začal Alias křičet, ale než cokolik dopověděl, tak mu Melody prošla naštvaně pod rukou, zase :D Spustila na něho.

„Jakto, že jsi byl včera večer zlý na Jogiho! Všechno mi řekl!!!“

„Řekl?“ nezachápal Alias.

„Jo!“

„Ten pes je ďábel,“ začal ji Alias vysvětlovat, „zasloužil si to! Kvůli němu jsem znovu nachladl a musel odejít pryč z mýho bytu!!!“

„Hm…“

„Jak si mě vůbec našla? Zase z nějakých spisů?“

„Ne!“ odtrhla Melody. „Lara mi řekla, kde ten kluk, co je s tebou ve dvojici, bydlí…“

„A jak věděla, že jsem zrovna u něho?!“

„Nevěděla, ale napadlo ji, že tady budeš…“ Darren vstoupil to vstupní haly, kde se Alias a Melody spolu bavili.

„Aliasi! Slyším nějaký ženský hlas. Říkal jsme ti už minule, ať si sem nevodíš svoje holky!!!“ přišel k těm dvěma dolů a zarazil se. Řekl si pro sebe: „Cože? Ředitelova dcera? Co tady dělá?“

„Ahoj, já jsem Melody.“ Řekla a podala mu ruku na seznámení. Darren ji opětoval.

„Já… já jsem Darren. Alias se otočil od obou pryč a nakráčel si to zpátky do obýváku. Dívenka šla za ním. Darrenovi nezbývalo nic jiného, než je oba následovat.

„Takže… Proč jsi sem přišla?“ zeptal se ji Alias.

„Jen jsem chtěla vědět, jestli je ti už líp.“

„Hm, trochu…“

„Dobře! Musím jít, ahoj…“ Holčička se otočila a odešla z domu. Alias přistoupil k oknu a sledoval, jak Melody nasedá do limuzíny a odjíždí pryč. Darren přistoupil k Aliasovi.

„Co tady chtěla? Proč sem přišla?“

„Přece sem ti říkal, že za mnou pořád chodí a jak jsi teď viděl, tak si mě najde vážně všude!" zarazí se. „Ale lhala!“

„Cože?“

„To, kde bydlíš, vím jen já. Lara to neví, takže lhala! Nepřišla sem jen tak…“

„Hm… Určitě měla zjistit, jestli je pravda, že jsi opravdu nemocný a nebo jestli to jen hraješ!“

„To jo, taky mě to napadlo… Stejně jsem chtěl zavolat veliteli, že bych chtěl už zítra…“ Než to ale stihl Alias doříct, tak mu zazvonil mobil.

„Kdo ti volá?“ zeptal se Darren.

„Velitel!“ odpověděl překvapeně Alias.

„No vidíš, můžeš mu to aspoň teď říct.“ Pomyslel si v duchu: „Ta malá je ale rychlá!“

„Ano pane?“ zvedl Alias mobil. „Rozumím…“ položil to. „Kurva!“

„Co ti řekl?“ vyzvídal hned Darren.

„Já tu malou krysu zabiju!!!“

„Tak co ti řekl?“

„Že se máme zítra ráno oba hlásit na základně! Kruci! Měl jsem ji říct, že mi je blbě! Aspoň bych nikam nemusel! Jsem fakt debil!!!“

„Hm, tak to je pěkný, no…“ Darren se otočil zády k Aliasovi. „No nic, jdu na chvilku pryč. Za dvě hodiny jsem zpátky.“

„Jdu s tebou!“ rozhodl se Alias.

„Ne, nikam!“ zarazil ho Darren. „Budeš tady a léčit se!“

„Je mi už líp!“

„Ne!“ znova ho okřikl Darren. Aliase ale Darrenovo zakazování naštvalo.

„Nejseš má matka!“

„To ne, ale dokud jsi tady, tak mě budeš poslouchat!“

„C!“ Darren si vzal klíčky od domu a odešel. Alias si lehl znovu na sedačku a usnul. Vzbudil se o čtyři hodiny později.

„Darrene, seš tady?“ Muž neodpovídal. Alias se podíval na hodiny nad sebe. „Jsou už dvě hodiny odpoledne, takže je už pryč pět hodin. Hm… Jdu na chvíli pryč, za dvě hodiny jsem z pátky… Jo, jasně!!!“ porozhlédl se kolem sebe. „Hm, jsem tady sám. Co mám tady jako dělat?!“ Alias vyšel z obýváku a začal si prohlížet všechny chodby a pokoje. „Hm, ten dům je ale velikej. Nechápu, proč v takovým domě žije sám!“ Alias po půl hodině šmírování narazil na zamčené dveře. „Co? Proč jsou zamčené?!“ Alias nasadil lišácký pohled. „Hm, pro mě ne!“ Rozběhl se a vyrazil je. Vběhl v rychlosti do místnosti a spadl na zem. „Au, sakra! Rozbil jsem je víc, než jsem chtěl!“ usoudil Alias, když uviděl, jak jsou dveře vylomené z pantů. Natáhl před sebe ruku a magií je spravil. Rozhlídl se kolem. „Hm, proč je tady taková tma?“ Došel na kraj stěny a rukama nahmatal zapínač. Rozsvítil a zarazil se nad tím, co před sebou uviděl...

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování