OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Osud šachisty - 2. kapitola

12.05.2011 (17:00) • Barrys • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 974×

2. kapitola

„Takže ještě jednou! Proč jste v takhle pozdní hodině prolézali Bílého Anděla! Žádné výmluvy a žádné lži! Jinak si to uděláte ještě horší,“ křičel na mě pan Havran a já znechuceně odvrátil zrak. Nemohl jsem jim prozradit, účel naší výpravy, jelikož by nám mohli něco udělat, měl jsem za úkol nás oba chránit.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř místnosti vkročila moje sestra s paní Oborníkovou. Sestra vypadala nějak bledě, určitě něco vykecala.

„Brede! Jen s pravdou ven. Anna nám všechno řekla, prý si myslíš, že tady věšíme lidi, je to pravda?“ říkala potichu slečna Oborníková.

Ach ta potvora, to přece nemohla říci! Zmítalo se v mé hlavě.

„No, to není pravda, to má zase Anka bujnou fantazii! Byli jsme tam proto, že jsme si hráli na lovce krys!“ odpovídal jsem nahlas.

„Ha! Ale Anna se krys bojí! To vás přece prozradilo!“ zakřičel Havran do davu a mě spadla ústa.

„Prý jste tam našli nějakého tobě zmítaného oběšence nasáklého rybinou!“ dodala ředitelka a já se už začínal potit.

„Ano to jsme teda našli! Moc dobře vím, paní ředitelko, co tady s těmi lidmi děláte! Půjdu to ihned oznámit na policii a vy mě nezastavíte! Řeknu jim to všechno, hlavně s paní Droboučkou! Co jste s ní udělali!“ zakřičel jsem z posledního a snažil se utéci ze dveří, ale to se mi nepovedlo. Pan Havran už na to čekal a posadil mě zase zpět na židli.

„Uklidni se, Brede! Byl to jenom zavěšený kabát o dveřní rám ve skladu s rybami!“ říkala mi klidným hlasem paní ředitelka.

„Byl to opravdový člověk!“ křičel jsem dále svoji. Paní ředitelka kývla na Havrana a šli jsme se ujistit na vlastní oči.

Stojíme přede dveřmi, když pan Havran zabírá za kliku. Sestra vyjekla. Havran strhl kabát k zemi a on pomalým plachtěním dopadl na kamennou podlahu.

„Vidíš? Hlásila mně paní Oborníková.

„No a co ten mučící stroj?“ ptala se nahlas Anna.

„Jaký mučící stroj?“ divil se Havran.

Já jsem snad myslel, že se propadnu do země, tak já se snažím všechno nějak šikovně zamaskovat a ona to vše vykráká.

„Pojďte, já vám ho ukážu, pištěla a skákala Anna radostí. Ach ty malé holky, ty se chovají někdy daleko hůře než puberťačky.

Anna nás poslušně zavedla k díře, pod kterou bylo seno, tak jsme všichni do sena skočili. Anna odhrnula kus sena. Vykukovala nějaká dřevená noha od stolu.

Pan Havran oddělal větší kus sena a před námi se objevil starý šicí stroj, kterým se dělali ručně záplaty na kalhoty a tak dále. Vedle byl poničený pytel s vlnou.

„Tohle vám v noci připadalo jako mučící stroj? Ach, vy žijete úplně v pohádce,“ řekl Havran a odešel dveřmi ven.

„Děti, děti, mám o vás čím dál větší strach, někdy mám pocit, že žijete ve vlastním světě a zbytek kolem si domýšlíte, no, tak můžu říci, že tahle debata skončila, rychle se vraťte do svých pokojů a za trest vám dávám měsíc odloučení kolejí. Bred nebude chodit za tebou a ty za ním! Jinak bychom tohle nedorozumění potrestat nemohli,“ řekla svým klidným hlasem paní ředitelka a nám nezbývalo nic jiného než nastavit obě ruce a čekat na tu bolestivou chvíli. Paní Oborníková vytáhla ze zadní kapsy rákosku a po každé ruce jednou švihla.

„Děkujeme!“ řekli jsme navzájem a obrátili se zpět do svých pokojů.

„Anno! Budeme si zase posílat svíčkami zprávy Morseovkou, ok?“ snažil jsem se zvednout sestřin nešťastný pohled. Naše pokoje byli proti sobě, takže to bylo jednoduché, každý zapálil svíčku a rukou překrýval nažhavený plamínek podle Morseovky.

„Jasně že budeme,“ vrátila mi svůj už normální pohled sestra a rozešli jsme se každý jiným směrem.

________________________________________________________________________________________________________________

PS: Tuto kapitolovou povídku, jakou celou bych chtěl věnovat Nikol18, že má se mnou trpělivost a opravuje mi text. Děkuju moc!

3. kapitola

Autor: Barrys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osud šachisty - 2. kapitola: