OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Otázka ceny 1

20.07.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 902×

Hudba byla ohlušující. Nedalo se slyšet téměř vlastního slova. Kdo by ale tady chtěl mluvit. Sem chodili z jiného důvodu - koukat. A že měl teď na co. Tahle byla fakt kus. Její drobné štíhlé tělo se vlnilo v rytmu hudby. Svíjela se tam před ním, ale jako by to bylo jen pro ni samotnou. Jako by jeho ani ty ostatní ani nevnímala. Tančila jen pro ten samotný pohyb a oni byli jen ti, co tomu mohli přihlížet.

Asi proto ho zaujala. Byla jiná než ty ostatní. Nepodbízela se. Nelezla po čtyřech, aby měli lepší výhled na to, co měli sotva na dosah ruky...

Měla vlastní kouzlo. A sakra fungovalo.

Trochu jako by se dělala nedostupnou, ačkoliv odhalovala skoro celé své tělo. Bylo na tom něco dráždivého...

Odpil znovu ze své sklenky. Pohledem sledoval, jak si prsty prohrábla dlouhé kaštanové vlasy. Ani nepostřehl, že už písnička dohrála.

Ne, nebyla jeho typ. Na něj měla malá prsa a boky. Přesto ho lákala. Uměla se hýbat jako žádná jiná a určitě nejen tady na pódiu. A co chtěl, to taky většinou dostal.

Zvedl se a zamířil k baru.

„Další?“

„Proč ne,“ odbyl ho. „Ta holka, hnědovláska, co teď dotančila...“

„Tohle nedělá,“ odtušil barman než stihl vůbec domluvit. Evidentně nebyl první, kdo se zkusil zeptat. Ani desátý, podle jeho znuděného výrazu a jak si dál hleděl bez zájmu své práce.

„Rád bych se jí aspoň zeptal.“

Barman rázně položil sklenku před něj na bar.

„Ušetřete si práci, nebude...“ zarazil se při pohledu na tři bankovky co právě přistály před ním. Kolečka se mu v hlavě okamžitě rozběhla a vzhlédl k němu. Rozhodně teď měl plnou jeho pozornost.

„Chci se jí jen zeptat,“ zopakoval.

„Jen zeptat?“ ujistil se přiškrceně. Za tyhle prachy by většina z přítomných holek udělala co by mu na očích viděla.

Vzal si sklenku. Neobtěžoval se mu to po třetí opakoval. Tenhle týpek už ho začínal notně štvát. Evidentně se už domluvili.

„Končí v jedenáct a chodí předním vchodem.“

Přikývl. Doufal v trochu víc, ale do jedenácti zase tolik času nezbývalo.

Její poslední číslo si užíval ještě více než to první. Kochal se nejen pohledem ale i vidinou toho, že se za chvíli potkají přímo. Dost by se mu líbilo, kdyby se přesně takhle vlnila i na něm.

Ještě posledních pár minut se kochal, než se vydala houpavým krokem dozadu. Krajkové kalhotky toho zase tak moc nezakrývaly a tak se při jejím odchodu mohl ještě kochat pohledem na její pevný zadek.

Během chvilky už se na vyvýšené pódium vyhoupla jiná holka. Tahle rozhodně o plné tvary neměla nouzi, ale přesto ho to ani nezaujalo. Zvedl se a přešel k baru. Doufal, že jí to nebude trvat moc dlouho. Nezklamala ho.

Během pár minut se vedle něj ozvalo zakašlání. Vzhlédl k barmanovi a pak okamžitě k místu, kam pokývl. Ze dveří vyšla postava. Ty prachy si rozhodně barman zasloužil, protože bez něj by ji ani nepoznal. Měla na sobě džíny a mikinu s kapucí, tu měla přetaženou přes hlavu.

Neměla nejmenší zájem, aby ji kdokoliv poznal a rychlým krokem mířila ven. Jen její houpavá chůze ji prozrazovala. Ta schovat nešla.

Minula ho, aniž by zvedla pohled.

Ani nedopil a sklenku položil na bar. Vykročil za ní.

„Venku jsou kamery.“

Otočil se k barmanovi. Bylo to jasné varování, aby si k ní nedovolil víc, než je soudné.

Ignoroval ho. Rozhodně neměl chuť ani potřebu nějakou holku nutit. Spíše naopak. Obzvláště ty co si vydělávaly v těhle podnicích.

Vyšel a nemusel se ani dlouze rozhlížet. Cinkot klíčů ho hned navedl správným směrem. Stála u auta a právě vydolovala z kapsy klíče. Škubla sebou, jen co uslyšela kroky mířící jejím směrem.

Prudce se otočila a během okamžiku tak stanula tváří v tvář k němu. Ještě měla na tváři líčení. Docela ho zajímalo, zda si na sobě nechala i ten zbytek.

„Líbí se mi, jak tančíš.“

„Všimla jsem si.“

Koutek mu vylétl nahoru. Takže nebyla tak nevšímavá ke svému okolí, jak se snažila tvářit. Líbilo se mu, že si ho všimla.

Opřel se dlaní o auto. To na protest zavrzalo. Byla to jen nějaká stará plečka. Byl vlastně rád, že se na místě nerozpadla, ale chtěl ji být ještě blíž. Vidět jí do tváře. Nejraději by jí stáhl tu kapuci. A vlastně i to další.

„A co takhle ještě večer trochu protáhnout?“

„Tolik peněz nemáš,“ odfrkla si. Bylo to poprvé, co ji za ten večer viděl se usmát.

„Kdo mluví o penězích?“

Tímhle ji docela pobavil. Přelétla ho pohledem od hlavy dolů.

„V tvým případě se o nich mluvit musí.“

Zaskočeně zamrkal. Rozhodně nečekal, že by to s touhle bylo tak komplikované.

Narovnal se.

„Tak kolik?“ Vlastně neměl zájem jí cokoliv platit, ale docela ho zajímalo, kolik si sama za sebe řekne.

„Už jsem ti řekla. Tolik peněz ani ty nemáš. Takže nám udělej laskavost a běž se zase koukat a slintat dovnitř.

„Nebo co?“

Ta malá byla zábavná, ale tenhle hovor ho začínal dráždit jinak, než měl v plánu. Chtěl si užít ne... V příštím okamžiku na to velmi rychle zapomněl. Zasáhla ho kolenem do rozkroku tak nečekaně a prudce, že se zlomil v pase. Nečekala ani vteřinu. Jakmile mu sklouzla ruka ze dveří jejího auta, okamžitě je otevřela a nasedla. Než se trochu vzpamatoval, už naskočil motor. Opřel se o kapotu, aby se mohl narovnat. Dupla na plyn a vyjela z parkoviště. Ruku mu to tak jen smýklo a měl co dělat, aby to ustál.

„Svině.“

Jen co to trochu rozdýchal, vyrazil zpátky. Ztěžka dosedl na stoličku. Barman před něj přisunul sklenku.

„Na účet podniku.“

Podle jeho hlasu mu okamžitě došlo, že to na kamerách viděl. A asi moc dobře tušil předem.

„Měl jste mě varovat.“

„Snažil jsem se.“ Pokrčil rameny.

Bylo to jeho ego. Nic jiného. Táhlo ho to tam a on měl chuť té malé couře oplatit tu podpásovku, co mu uštědřila.

„Theo.“ Šéfův hlas pročíst šatnu a všechny se otočily. Jen jedna se ale nepříliš ochotně zvedla a zamířila k němu. Kdyby to měly slyšet i ostatní, tak by to na ni rovnou zařval a nečekal ve dveřích na ni. Nelíbilo se jí to. Pokud to neměly slyšet ostatní holky, tak nebude nic příjemného.

„Bež do salónku, budeš tančit na soukromé akci.“

„Soukromě netančím.“

„Dneska ano,“ odbyl ji. Docela ji zajímalo, kolik mu za to přistálo. Ona z toho zaručeně uvidí sotva pětinu. Ale i ty peníze se jí momentálně docela hodily. Podrážděně se šla zpátky připravit.

Tyhle kšefty zásadně nedělala, protože znamenaly večer plný opilých chlapů, co se na ni budou snažit šmatlat. Moc dobře znala průběh těhle akcí. Po pár sklenkách si začnou myslet, že je tam jen pro ně a můžou si dělat cokoliv. Na place měla vždy jistotu v klucích za barem, tady nebyl nikdo.

Jedinou jistotou pro ni bylo pódium jen kousek ode dveří. Pokud by něco zkusili, může se rychle vypařit.

Nemohla se mýlit víc.

Vešla a nejprve si myslela, že tam nikdo není. Zaskočeně vešla dovnitř. Teprve pak si všimla postavy pohodlně se rozvalující na gauči.

Ztuhla s rukou na klice.

Ani se nehnul. Jen v šeru mohla sledovat jeho výraz. Byl uvolněný. Hlavou kývl k pódiu, aby jí připomněl, jakou tu má vlastně práci.

Zavřela dveře a vyhoupla se na vyvýšený stupínek. Hudba už hrála. Tady potichu, aby nevadila v hovoru. Moc jí to teď nevyhovovalo. Celá tahle situace jí nevyhovovala. Přesto začala tančit. Dělala to už roky a jen opakovala nacvičené pohyby.

Velmi dobře si všiml, jak je napjatá. Uměla se hýbat a byl to pohled pro bohy, ale dnes v tom nebyla ta uvolněnost jako jindy. Ani ta nadřazenost s jakou by ho ignorovala. Vnímal, jak se po něm několikrát ohlédla.

Předklonil se a položil si lokty na kolena.

„Ještě jsi mi neodpověděla.“

Otočila se k němu.

„Tak máš něco s ušima.“ Boky se pohupovala do melodie a shlížela na něj dolů. Musel hlavu zaklonit, ať na ni vidí. Tahle pozice se mu ani trochu nezamlouvala.

„Sedni si.“

Dál se před ním nakrucovala.

„Platíš mi přece za tanec.“

„Platím ti za to, abych se mohl koukat, a teď se chci koukat jak sedíš.“

Netušila co ji pobavilo víc. Jestli to jak ho vytočila nebo ten jeho rozkazovačný tón, který na ni vůbec neplatil. Bylo vidět, že je pro něj tak přirozený jako dýchání.

Představa chvíle, kdy si muže sednout a nemusí se kroutit na těch vysokých jehlách ji však lákala víc.

Sestoupila a přešla ke druhému konci gauče. Mohla si sednout na některé z křesílek, ale nechtěla vypadat jako ustrašená myš, co se snaží zalézt do díry před mlsným kocourem. Jen teď netušila, na co má tenhle kocouří zmetek chuť, jestli ji dostat do postele nebo se jí pomstít.

Natáhla si nohy na stolek. Věděla, že tak lépe vynikne její postava. Za ty roky moc dobře věděla, co mají muži rádi.

„Takže kolik?“

„Odpověď je pořád stejná. Na to nemáš.“

„Chceš se vsadit?“

Teprve teď jí to došlo. Jemu nešlo už o sex. Rozhodně ne po včerejšku. Chtěl to jen vědět, aby se jí vysmál. Ať řekne jakoukoliv sumu.

Viděl jak se uvolnila. Opřela se pohodlněji a ruku položila na opěradlo.

„Žádná suma není,“ pokrčila rameny. „Prostě to nedělám.“

„Co. Čekáš na prince na bílém koni?“ ušklíbl se.

Tím ji upřímně pobavil. Rozesmála se.

„Tak to rozhodně ne. Prostě mám své zásady.“

„Striptérka se zásadama?“ uchechtl se.

„I takové existují.“

Okamžitě si všiml, jak ji pobavení přešlo.

„Peníze ti ale nevadí.“

„Neznám nikoho, komu ano.“

„Tak by sis je měla aspoň zasloužit.“ Kývl zpátky ke stupínku. Chvíli na něj hleděla, než se opravdu zvedla.

Z baru odcházel s vědomím, že ty prachy za to opravdu stály. Jako by se mu zbytek doby snažila co nejjasněji naznačit, že se může dívat na tohle všechno, ale tím to také pro něj končí.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otázka ceny 1: