OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Padampadampampam 5. kapitola

05.01.2013 (15:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 783×

„To je bomba. Že jo? Tohle je prostě úžasný.“ Chodí po pokoji sem a tam Nancy.

„Asi se půjdu projít,“ koktnu a zvednu se z postele. Obleču si rifle a natáhnu si tílko a přesto volné tričko spadlé na rameni. Na krk pověsím sovu na dlouhém řetízku a obuju si mé obvyklé černé conversky. „Čau,“ rozloučím se a holky zřejmě šokované nic neříkají. Zabouchnu za sebou dveře a strčím si mobil do jedné z kapes u kalhot. Je v celku vedro, takže mi není zima. Proběhnu halou a zamířím ven. Proběhnu prostorem školy a dostanu se do klidných ulic. Já však nasednu na autobus a jedu do města. Vystoupím ve středu a rozhlédnu se nočním životem. Wau. Otočím se dokola a jdu. Ani nevím kam. Zabočím do jedné z klidnějších uliček, ale i tak potemnělých. Protože jsem zvyklá na tmu a ticho, nedělá mi to starosti. I když mě může kdykoliv, kdokoliv přepadnout. To mi však nedochází v plné váze a jdu dál. Najednou mé uši uslyší blízký zvuk. A to hudbu. Ozývá se z jedné budovy. Jdu klidně tam s rukama v kapsách. Otvírám prosklené dveře a dostávám se do místnosti, ze které jde vidět do sálu. Tanečního. Vidím, jak tam asi deset dětí tancuje. Pár z nich je černých, ale tancují vážně skvěle. Přitisknu ruce na sklo a pod písničkou, kterou neznám, se mi začnou jemně vlnit boky. Jedna z tanečnic si mě všimne a jde ke dveřím. Nevím, co dělat, tak se trochu odtáhnu. „Hej, co chceš? Jsi špeh od Wintersplaces?“ zeptá se mě černoška s nadzvednutým obočím. Někdo v sále vypne hudbu a soustředí se na mě.

„Ahh, ne. Já jsem tady na škole. Jsem nová a...“ Přeruší mě.

„Ohh, promiň. Pojď dál. Umíš něco?“ Jdu za ní. Otevírá dveře a všichni se na mě dívají z vrchu. Sakra. „Jsem Nina.“ Představí se mi černoška a podá mi ruku. První člověk dnes, kdo se při představování na mě nezasmál.

„Ahoj. Jsem Stacey. Těší mě. A jo, něco umím. Něco málo,“ řeknu všem.

„Tak se ukaž,“ zavolá zezadu nějaký běloch ve spadlých teplákách. Jdu doprostřed a jedna dívka mi zapíná rádio. Jede zrovna písnička od Celeste Buckinghna. Sundám si sovu a vyndám mobil z kapsy. Když začne zpěv, nevnímám, pak však přijde na refrém a já udělám krok do strany, otočku a hvězdu zakončenou saltem. Kolem mě začnou obdivně pískat a já se začnu prohýbat až my vlasy lítají všude kolem. Dokonce je mám různě přes obličej. Písnička skončí a začne další a to od Jessie J - Domino. Celá skupinka začne tancovat a prvně neuspořádaně a pak začnou všichni spolu. Jako by to měli nacvičené. Přidávám se v momentu, kdy mají rozkročené nohy a různě jako by bubnují a prohýbají se. Nevím proč, ale když tančím, je ze mě něco jiného než obyčejná venkovanka. Jedna z černošek začne zpívat slova z písničky a ostatní do toho tancují. Se zájmem je pozoruji před stěnou pokrytou zrcadli.

Když jdu do školy a už jsem na chodbě, zkouším některé z jejich kroků. Byli boží. Nabídli mi, že se k nim můžu přidat. Jsem štěstím bez sebe, že můžu ke škole dělat i ještě něco jiného než flákání se po párty. Přicházím na pokoj a hned se jdu umýt. Převlékám se do přiléhavého bílého tílka a spacích šedých kraťasů. Quinn už spí, a tak potichu vklouzávám pod peřinu a usínám.

Ráno mě v osm hodin budí budík. Quinn už je dávno na nohou a sleduje mě s kartáčkem v puse. „Kde jsi včera byla, bejbe?“ říká s pusou plnou pasty.

„Venku. A neruš.“ Otočím se na druhý bok.

„Nene, Staceynko, musíš se zabalit.“ No jo. Zvednu se tak rychle, až málem spadnu z postele. Rychle se převleču do žlutých legín, přesto hnědé kraťasy a na vršek černé tílko a svetr. Na krk zase pověsím sovu. Zabalím se a udělám hygienu. Pak už můžeme jít. Je 8:45. Jsem to docela stihla. Musím se pousmát nad mým výkonem a dát si za pravdu, že jsem dobrá.

Vodkolíbeme se do haly. Vypadá to, že už tu všichni jsou. Kruci, tak zase až tak dobrá jsem nebyla. Finn se na mě s posměškem podívá. „Dobré ráno, Brownová,“ zakřičí.

„Ty chceš ještě, Masone?“ zeptám se tázavě se zvedlým obočím. Finn si olízne rty a vedle něj jeden blonďák zatne ruce v pěst a naznačí sex. Finn se na něj podívá a pousměje se. Pak vzhlédne znovu ke mně. Pustím kufr a dojdu za ním. Sova se houpe. Conversky se rozpadají a já jdu. Finn s pohledem upřeným na mě a ostatní taktéž. Projdu až k němu, chytnu ho za bílé triko, které má navrchu knoflíčky a on je má rozeplé. Jak by ne. Kroutím ho v pěst a pak se postavím na špičky a dám obličej k němu. „Neštvi mě, Masone. Dokážu být i hodně zlá.“ Obmotá mi ruce kolem pasu a přitáhne si mě blíž.

„Já se tě nebojím, Brownová.“ Odstrčím se od něj a odejdu.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padampadampampam 5. kapitola: