OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pán Hradu 1.Kapitola - Tajný úkol

05.08.2009 (15:00) • Jay • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2228×

Pán hradu

1.Kapitola - tajný úkol

Jmenuji se Issabella Swanová a mám tajný úkol. Zjístit co se děje na hradě Dracon. Žije tam poslední potomek rodu Masenů. Edward Anthony Masen. Z hradu nikdy vychází ve dne. Hledá služku, která by mu pomohla uklidit dům. Právě teď jdu se ucházet o tuhle práci. Nikdo tam ještě nešel, takže mám větší pravděpodobnost, že mě příjme.

Došla jsem ke krásným dobovým dveřím a zaklepala. Za chvíli mi otevřel krásný asi 19ti letý kluk. ,,Dobrý večer, jmenuji se Edward Anthony Masen. Přejete si?" Zeptal se krásným medovým hlasem a já málemspadla na zem. Tohle má být ten, kterýho mám načapat na nelegálních věcech. ,,Ehm já jsem Issabella Swanová a jdu se ucházet o práci služky." Vysoukala jsem konečně ze sebe. ,,Aha. Tak to pojďte dál." Řekl a ustoupil z cesty, abych mohla vejít. Hrad byl krásný. Jak z venku tak ze vnitř. ,,Takže můžu se zeptat proč chcete u mne pracovat?" Zeptal se a já k němu střelila pohledem. Zíral na mě a něco mi říka, že na mě hleděl celou dobu. ,,No scháním práci tam, kde je málo lidí a kde můžu v klidu pracovat." Řekla jsem něco věrohodnějšího než je třeba ,,Máme podezření, že provádíte něco nelegálního tak vás jdu sledovat?!" Asi těžko. ,,Kolik vám je let?" Zeptal se mě. ,,18 a můžu se zeptat kolik je vám?" Odpověděla jsem. ,,Jistě mě je 19." Odpověděl zdvořile.

Došli jsme do jeho pracovny a sedli si. ,,Tak kdy jste se narodila?" Zeptal se ,,13.10.1866" Odpověděla jsem hned. ,,Celé jméno a příjmení?" Zeptal se znovu a přitom zapisoval. ,,Issabella Marie Swanová." Odpověděla jsem slušně. ,,Kde jste se narodila?" Další otázka. ,,Ve Forks." Řekla jsem. ,,Dobrá to je zatím vše kdy můžete nastoupit?" Zeptal se. ,,Kdy budete chtít třeba hned." Odpověděla jsem. ,,Dobrá vidím, že věci jste si vzala takže vám ukážu váš pokoj." Řekl a zvedl se. Šla jsem hned za ním. Šli jsme po schodech nahoru do pravého křídla. Úplně vzadu byli dvoje dveře. Napravo a nalevo. ,,Tak vaše dveře jsou zde napravo a moje dveře jsou hned tady nalevo. Kdyby jste něco potřebovala. Jinak hodně času trávím v pracovně. Teď vás nechám chvíli osamotě, aby jste si mohla vybalit. Až budete příjďte za mnou do pracovny." Řekl a já přikývla.

Šla jsem do pokoje a okamžitě si lehla do postele. On vypadá tak krásně. Ty zelené oči, bronzové vlasy, svaly, ostěře řezané rysy a ten jeho úsměv! Jsem ztracená. Dost! Mám tu prácí, takže bych se podle toho měla chovat. Vybalila jsem si věci a šla do pracovny. Zaklepala jsem. ,,Dále." Vyzval mě a já vešla. ,,Už mám hotovo pane." Řekla jsem zdvořile. ,,Dobře teď ti ukážu tvou uniformu." Řekl a vyndal něco ze skříně a podal mi to. ,,Tady. Upozorňuji je tak krátká, protože spletli objednávku, ale brzy to prý napraví. Teď se jděte převléknout a pak se sejdem v kuchyni." Řekl a zase se zahleděl do papírů. ,,Dobře." Řekla jsem a odešla do pokoje. Vážně ta uniforma byla krátká. Byli to černé šaty, které sahali asi tak do půlky stehen. Takže když se ohnu super! Fakt skvělí. No co už. Mám krásnou postavu takže co?! Jsem štíhla asi tak 170 cm vysoká. Hnědo vláska s hnědýma očima. Vlasy mám dlouhé a trochu zakudrnatělé. Převlíkla jsem se a vyrazila do kuchyně.

Kuchyň byla dole hned vedle jídelny. Pan Masen už tam čekal. ,,Výborně." Řekl a zamyšleně si mě prohlížel. ,,No snad abychom začali. Zde prosím to celé vydrhněte. Klidně si to co nezvládnete dneska nechejte na zítřek. Souhlasíte slečno Bello?" Zeptal se a málem se mi přitom oslovení podlomila kolena. Bello. Nesni a odpověz! Zakřičela jsem na sebe v duchu. ,,jistě pane Masene." Odpověděla jsem a dala se do práce. Napřed jsem si vyčistila skříňky potom stoly a pak nádobí. Zajímalo by mě jak si vařil? Nakonec jsem si nechala podlahu. Zaprvé celou dobu by jsem si po ní šlapala a zadruhé byla nejšpinavější. Kuchyň jsem měla asi tak za 2-3 hodinky hotovou. Šla jsem do pracovny najít pána, ale nebyl tam. Šla jsem teda na horu. Vzala jsem to kolem kyvadlovích hodin, abych zjístila kolik je hodin. Je 22:37 . Doufám, že ještě nespí. Zaklepala jsem na dveře. Ozvalo se slabé. ,,Dále." Vešla jsem do dovnitř. Stál u krbu s vínem v ruce a díval se do ohně. Jakmilem jsem vešla tak se podívalů na mě. ,,Už to mám pane Masene." Řekla jsem. ,,Dobře teď jsi jděte odpočinout slečno Bello. Zítra ráno vstávejte tak, aby v 8:00 byla snídaně na stole. Snidat budete se mnou, porotože nechci snídat sám. U snídaně vám řeknu zbytek. Dobrou noc slečno Bello." Řekl a usmál se. ,,Ano pane Masene. Dobrou noc pane." Řekla jsem a odešla do pokoje. Tam mi něco došlo. Kde je koupelna? Sakra! Jsem si to nezapamatovala. Znovu jsem zaklepala na dveře. ,,Dále." Ozvalo se se smíchem. ,,Pane promiňte kde je koupelna? Já jsem to jaksi zapoměla." Řekla jsem provinile. ,,Tak pojďte za mnou." Řekl, položil skleničku s vínem a šel ke dveřím.

Šli jsme na druhou stranu chodby, zabočili doprava a pak doleva. ,,Tak tady mýdlo si vemte ve skřínce. Vše nebo ještě něco?" Zeptal se. ,,Ne děkuji pane Masene." Odpověděla jsem. Přikývl a odešel. Napustila jsem si vodu a vyslíkla se. Položila jsem se celá znavená do vody. Bylo to krásné poté práci si trochu odpočinout. To mi připomělo, že mám nějakou práci. Musím něco zjístit, ale až zítra. Dneska už jsem moc unavená. Když jsem byla umytá a odpočatá. Tak jsem se obmotala ručníkem a chtěla si vzít čisté oblečení, jenže jsem si žádný nevzala. Plácla jsem se do čela a povzdychla jsem si. ,,To bude ještě hodně těžké." Řekla jsem si pro sebe a vyšla v ručníku ven. Došla jsem ke svému pokoji a zrovna vyšel pan Masen. ,,Ehm pardon jen na postel jsem vám dal náhradní uniformy. Pyžamo na spaní máte slečno Bello?" Zeptal se a přitom si mě jen chvilku prohlížel a pak se radši díval jinam. ,,Ano mám a děkuji. Pane Masene. Dobrou" Řekla jsem a vešla do pokoje. ,,Dobrou Bello." Slyšela jsem, ale nebyla jsem si jistá jesli jsem se nepřeslechla. Že by mi řekl jen Bello? Ne to se mi určitě zdálo. Jsem paranoidní. Měla bych jít k doktorovi nebo skončím v blázinci.

Na posteli jsem měla náhradní uniformy. Dala jsem je do skříně a převlíkla se do pyžama. Měla jsem košilku po kolena. Modré barvy na ramínka. Najednou jsem dostala strašnou žízeň. Šla jsem se do kuchyně napít a pak se uložila do postele. Zdál se mi velmi pěkný sen, ale už si ho nepamatuji. Jediné co vím, že byl krásný. S veselou náladou jsem vstala a oblíkla se. Na chodbě jsem viděla, že je 7 hodin. Akorát. Došla jsem do kuchyně a začala dělat snídani. Upekla jsem rohlíky a uvařila čaj. Naservírovala jsem na stůl a akorát přišel pan Masen. ,,Dobrý ráno pane Masene." Řekla jsem a sedla si ke stolu. ,,Dobré ráno slečno Bello." Řekl a taky si sedl. ,,Jaká byla první noc zde?" Zeptal se mě. ,,Pohodlná. Děkuji za optání a vaše noc byla jaká?" Zeptala jsem se a hned se kousla do rtu. Nad mým počínání se jen zasmál, ale odpověděl. ,,Krásná. Také děkuji. Tak dneska dáte do pořádku komoru." Oznámil mu pořád ještě s úsměvěm. ,,Dobrá." Řekla jsem potom jsme už nemluvili.

Hned po snídani jsem se dala do práce.Samozřejmě do té co mi zadal pan Masen. V komoře byl strašný nepořádek. Napřed jsem to všechno vydrhla a pak uspořádala. Když jsem to měla tak jsem šla uvařit oběd. Udělala jsem kuře s bramborem. V 12 hodin byl oběd hotov. Začala jsem servírovat a šla pro pana Masena. Šla jsem do pracovny a zaklepala. ,,Dále." Řekl a já vešla. Zvedl hlavu od papírů a podíval se na mě. ,,Oběd je na stole pane Masene." Oznámila jsem a odešla. Pan Masen jen přikývl a šel za mnou. Sešli jsme dolů a já mu nadělala. ,,Jak se vám tu líbí slečno Bello?" Zeptal se. ,,Je tu pěkně. Pane Masene můžu se vás na něco zeptat?" Zeptala jsem se. ,,Jistě." Řekl a čekal co ze mě vypadne. ,,Co tu děláte celou tu dobu co tu jste? Není vám smutno? Po rodině? Manželce? Tedy jestli to není moc troufalé." Vychrlila jsem ze sebe a zase se kousla do rtu. Usmál se a začal. ,,No, protože tu semnou budete ještě dlouho tak máte právo vše vědět. Nedávno jsem se sem přistěhoval, protože můj strýček co to tu vlastnil umřel a já jsem poslední potomek rodu Masenů. Manželku nemám a nikdy jsem neměl. Rodinu už taky nemám. Rodiče zabili před 5 lety a můj bratr Emmet se zřekl dědictví. Chce svobodu. Můj druhý bratr Jasper šel do války. Je na sebe náležitě pyšný. Emmet si vzal Rosalii a žijí spolu celkem šťastně. Jasper si vzal Alici. Sice spolu moc nejsou, ale o to víc se na sebe těší." Dokončil svou řeč a já na něj hleděla s otevřenou pusou. Když jsem si toho všimla tak jsem ji zaklapla. ,,To je mi líto. Vašich rodičů." Řekla jsem upřímně. ,,Děkuji a co vy slečno Bello? Nějaký manžel? Rodina?" Zeptal se a trefil se do citlivého místa. Asi si všiml, že jsem hodila bolestnou grimasu. Sice jsem ji hned zakryla, ale asi né dost rychle. ,,Jestli je vám to nepříjemné tak-" Přerušila jsem ho. ,,Ne v pořádku potřebuji to někomu říct." Chápavě se na mě podíval a pokynul, že můžu začít. ,,Můj otec byl šerif v městečku Forks. Jmenoval se Charlie. Měl akci nějací lidi podpalovali lesy. Šel to tam dát do pořádku, ale už se nevrátil. Uhořel. Nikdo žháře nechytil. Moje matka umřela při porodu. Měla jsem bratra Alexandra. Šel do války, ale zabili ho. Jsem jediná kdo z naší rodiny přežil. Manžela nemám a nikdy jsem neměla. Měla jsem snoubence jmenoval se Jacob Black. Otec chtěl, abych si ho vzala. Myslel si, že budu šťastná. Nebyla jsem kvůli němu šel Alex do války a v ní zahynul. To nebyl jediný důvod. Začal mě být a ubližovat mi. Nenechala jsem se a utekla od něj. Zasnoubení jsem zrušila a odešla. Mám dojem, že on podpálil ty lesy a Charlieho taky." Řekla jsem a na konci se mi zlomil hlas. Začali mi téct slzy. Už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se naplno. ,,Promiňte." Řekla jsem, vztala jsem a utekla do pokoje.

Lehla jsem si do klubíčka na posteli a poddávala se bolesti co mi vzpomínky způsobyli. Za chvíli někdo zaklepal na dveře. ,,Dále." Řekla jsem a utřela si slzy. ,,Jste v pohodě slečno Bello?" Zeptal se a váhavě si sedl ke mě na postel. Začal mě hladit po vlasech. ,,Je mi líto toho co jste prožila i toho, že jsem se ptal." Řekl a šlo slyšet, že ho to hodně mrzí. ,,Ne to je v pořádku nemohl jste vědět co se mi stalo a vy jste mi taky odpověděl a neměl jste zrovna růžovej život." Řekla jsem a pokusila se usmát. Úsměv mi oplatil. ,,No vidíte, že se umíte smát." Řekl a pohladil mě po tváři. ,,Tak co mám udělat teď?" Zeptala jsem se, abych odvedla řeč jinam. ,,Pokud chcete můžete si dneska už udělat volno. Jen večeři kdyby jste udělala. Umíte skvěle vařit a nechci přijít o další dobrotu." Řekl a usmál se. ,,Děkuji." Řekla jsem a sčervenala. ,,Teď potřebuji něco zařídit ve městě a pak půjdu nakoupit půjdete se mnou, abych věděl co chcete. Dobře tak potom se pro vás stavím." Řekl a odešel.

TO je skvělá příležitost! Musím to tu trochu prošmejdit. Začala jsem v jeho pokoji. Hned jak jsem slyšela klapnout hlavní dveře. Nic moc jen potřebné věci. V pracovně měl závěti, různé věci o majetku a smlouvy. Vážně tu nic nenajdu. Najednou jsem narazila na papír s jedním jménem. S jménem které moc dobře znám. Black. Tenhle hrad patřil Blackovím, ale jejich strýček ho odkoupil. Masenovi měli hrad někde jinde. Ve Forks? jak to? Tady něco nehraje. Jaktože si vyměnili hrady? To nedává smysl. V tom bude ještě něco. Něco klíčového. Slyšela jsem dveře tak jsem radši šla do kuchyně a do komory zkontrolovat jídlo. Snažila jsem si zapamatovat co vše bude potřeba. Šlo to celkem lehce na to jak často zapomínám. ,,Můžeme jet slečno Bello?" Vyrušil mě pan Masen a já jsem úlekem nadskočila. ,,Ježiši to jsem se lekla!" Vykřikla jsem. ,,To jsem nechtěl omlouvám se." Řekl krajícně. ,,Ne to je dobrý pane Masene." Řekla jsem a vyšla s komory. ,,Můžeme jet." Řekla jsem a podívala jsem se na pana Masena. ,,Jistě tak jdem." Řekl a vyšli jsme do města. Všichni na mě hleděli, protože jsem měla tu krátkou uniformu. ,,Nemůžou se dívat jinam? Je to trochu nepříjemné." Řekla jsem směrem k panu Masenovi. Ten se jen uchechtl. ,,To dělá ta uniforma. Já říkal, že je krátká." Řekl a pořád se pochechtával. ,,Jen se mi smějte pane Masene." Řekla jsem a dělala uraženou. ,,No tak slečno Bello. Já nechtěl." Začal se mi omlouvat. Nevšímala jsem si toho a šla dál. Nakoupili jsme vše potřebné a šli domů. Ano teď už je to můj domov. Co mám dělat no? Stejně tam budu ještě dlouho. Došli jsme domů a já šla dělat večeři. Naservírovala jsem ji na stůl a my se pustili do jídla.

Autor: Jay, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pán Hradu 1.Kapitola - Tajný úkol: